SolarCity — Linec, Rakousko

Fotogalerie ke článku (18)

Celá fotogalerie (18)

Zdroj: CD EKODOMY 2 — energeticky chytré bydlení (multimediální
speciál na téma nízkoenergetické a pasivní domy). Obsahuje přes 200
grafických obrazovek a 650 obrázků, desítky kontaktů a na 100 minut
pracovních videozáznamů z osmnácti staveb či obytných komplexů.
Vydala Liga Ekologických Alternativ 2005. Další ukázky na
www.lea.ecn.cz.

Idea projektu Solární městečko vznikla v roce 1990. Město se rozhodlo vybudovat nové a ekologičtější bydlení. Jako místo byl vybrán pozemek v Pichlingu, jižní části Lince, charakterizované výstavbou rodinných domků, rybníky a příříční mokřinou, která je největším přírodní biotopem v Horním Rakousku.
Návrhový projekt sídliště, počítající až s 6000 byty a kompletní in-
frastrukturou, se poprvé objevil v regionálním plánu prof. Rainera v roce 1992. O rok později dalo město vypracovat energetickou studii a v roce 1994 společně se čtyřmi největšími neziskovými bytovými družstvy v Linci stvrdilo svou ochotu podpořit výstavbu 630 nízkoenergetických bytů. S cílem vybudovat další byty se spojilo osm dalších neziskových organizací, čímž jejich počet na pichlingské parcele o rozloze 32 hektarů stoupl na 1317. Stavět se začalo v roce 2001 za dotační podpory Horního Rakouska, ukončení bylo naplánováno na rok 2005. S evropskou finanční injekcí 600 000 EUR navrhl prvních 630 jednotek anglicko-německý tým nazvaný READ (Renewable Energies in Architecture and Design). Tvoří ho význační architekti (Norman Foster, Richard Rogers, Thomas Herzog) a expert na využití energie Norbert Kaiser. Pracovní skupina READ usiluje o mezinárodní průlom nízkoenergetických stavebních metod. Druhou část projektu, ve které se staví škola, školka a komerční komunitní centrum, má na starosti vídeňský specialista na solární architekturu Martin Treberspurg.

Sídliště maximálně využívá slunečního záření, od osvětlování interiérů po výrobu energie. Budovy mají kompaktní tvar s velkým podílem jižně orientovaných prosklených ploch, velmi dobrou tepelnou izolaci obvodových stěn, přirozené větrání, vysoký přístup denního světla a optimální akumulaci tepla. Solární termika ohřívá vodu. Podle ekologických a biologických kritérií byl sestaven katalog stavebních materiálů a elementů, které minimalizují nepříznivý dopad použitých prvků na životní prostředí a obyvatele. Všechny zúčastněné firmy se ho zavázaly dodržovat.

Autor: Liga Ekologických Alternativ, redakčně kráceno
Nízkoenergetická perla SolarCity v Linci očima architekta
Minimalismus, high tech â?¦ aneb továrny na život?
Jiří Makovec

Atraktivní sídliště SolarCity v Linci-Pichlingu je jistě příkladem vysoce osvíceného stavebního, architektonického a správního počinu. Urbanistická koncepce je velkorysá, energetické řešení v rámci finančních možností velice vyspělé, architektonické a designové řešení některých staveb je zajímavé a publikovatelné i v prestižních architektonických časopisech. Bohužel však také dokládá jisté rozpory současné architektury. Tvorbě žádného architekta tak neuškodí, zastaví-li se na chvilku u vkrádajících se pochybností nad atmosférou, jíž dýchají některé partie komplexu.
Příkladem může být už jeho funkcionalisticky „kládovitý“ urbanismus v kombinaci se zatím nezabydlenými „letištními“ plochami mezi jednotlivými, byť architektonicky zajímavými domy. Pravda, je tu zatím nedostavěno, leč lze mít obavy, že i poté se nezbavíme pocitu jisté neutěšenosti až nehumánnosti některých sektorů. Přitom detaily z jiné části sídliště dokazují, že stačí poměrně málo (odstranit nekonečné horizontální průhledy mírným zakřivením objektů) a i při minimalistickém a technicistním pojetí jednotlivých domů dýchá celek lidsky příjemně a téměř ihned po zprovoznění domů i zabydleně.
V podobném smyslu působí mírně rozporuplně i veřejné stavby, které jsou součástí sídliště — např. zbytečně introvertní komunitní centrum s ordinacemi, lékárnou, bankou, obchodem i kavárnou (zlidšťující a samy o sobě architektonicky zdařilé „měkké“ plochy dřeva v jinak stroze hranatém plášti budovy a jejich uzavření směrem k dopravnímu centru celého souboru apod.).
Energeticky téměř dokonale a architektonicky jistě zajímavě je řešena stavba školky coby chlouby sídliště na jeho okraji. Energetický systém, který „solární“ školku s teplovodními i teplovzdušnými kolektory i fotovoltaickými panely řadí k vyspělým pasivním domům, je příkladem zdařilého „hightechu“, nad kterým by zaplesalo srdce nejednoho architekta. Kontrast „fabrického dizajnu“, byť ve veselých barvičkách, s pobíhajícími malými dětmi asi bude působit na nemalou část kolemjdoucích poněkud brutalistně. Možná i pro natvrdo přiznané TZB, které je na budově školky příliš dominující. Kultivované dřevěné fasády sice tento dojem poněkud zmírňují, ale stín rozpaků z tváře stavby to již nesmaže. Za úvahu by na důsledně pasivním domě stálo i zmenšení množství na výrobu energeticky náročné oceli.
Další stavba pro děti — škola — je sice „architektonicko minimalisticky“ dokonalá, je však zaměnitelná s jakoukoli administrativní nebo veřejnou budovou. U stavby pro výchovu dětí by se dala očekávat alespoň o něco podnětnější architektura s prvky vlídnosti, hravosti apod. Nízkoenergetickému konceptu stavby však nelze než zatleskat.
Přes uvedené dílčí kritické postřehy je SolarCity inspirativní a jako celek zdařilou realizací, jakých není v tomto rozsahu v Evropě mnoho.

Foto: archiv ATW architekti, LEA (mateřská škola)


Publikováno ve stavbě č. 1/2006