Pražské Centrum
současné architektury Dox prošlo další, poslední fází dostavby. Architekt Petr
Hájek vytvořil jedinečný prostor pro divadlo, hudbu, tanec, kino nebo pro
performanci. Podívejte se na rozhovor s prof. Ing. Mgr. Akad. arch. Petrem
Hájkem, který si pro vás připravila skupina Českomoravský beton ve spolupráci s EARCH.TV v rámci
pořadu Architektura v betonu. Tuto neobyčejnou stavbu a příběh o procesu a
vývoji návrhu hudebního a tanečního sálu si můžete prohlédnout na YouTube kanále skupiny Českomoravský beton.
V první fázi vtiskl Doxu podobu architekt Ivan Kroupa,
ve druhé ji pak dřevěnou vzducholodí Gulliver dotvářel architekt Martin
Rajniš. Petr Hájek pak dokončil sestavu přidáním sálu schopného pojmout 450–550
diváků, čímž celkovou plochu věnovanou všem formám umění rozšířil na více
než jeden hektar. Ivan Kroupa, Martin Rajniš i Petr Hájek jsou předními
českými architekty, kteří se nebojí neobvyklých řešení a v tomto
směru Doxu vtiskli i architektonickou prestiž. Nedílnou součástí
realizačního týmu a velmi aktivním investorem byl ředitel Doxu Leoš Válka.
Centrum současného umění Dox vzniklo v první fázi
přestavbou bývalé holešovické továrny na multifunkční prostor (2008), poté
přibyly v samostatné budově dva výstavní prostory a auditorium
(2011), v roce 2016 přibyl prostor vzducholoď Gulliver, kde se odehrávají
především počiny zaměřené na literaturu, a nyní se rozrostlo
o tři nové objekty. V jednom se nachází experimentální sál Dox+,
na jehož střeše vznikla zahrada s hledištěm a lávka pro
performance, v druhém se zrodila zkušebna a zázemí pro divadelní
soubor a ve třetím sídlí škola pro architekty ARCHIP.
Když se naskytla příležitost koupit vedle Doxu parcelu
s administrativní budovou Středočeských dřevařských závodů, byla to
náhoda, na niž však Leoš Válka, ředitel Doxu, čekal. A přišla
v pravý čas. Od začátku fungování Centra současného umění Dox mu
chyběl prostor, kde by probíhaly akce, při kterých se shromažďuje větší počet
účastníků, především vernisáže. Na začátku každé výstavy je vernisáž, bylo
tak nezbytné Doxu tento prostor dopřát.
Leoš Válka pro tuto realizaci vyzval architekta Petra Hájka,
se kterým se seznámil v rámci projektu Anastamosis, při jehož
realizaci získal Leoš Válka podnětnou, poetickou zkušenost a Petr Hájek
v Doxu myšlenkový azyl. Napojili se na stejnou vlnovou délku,
a proto oslovení Petra Hájka, i pro jeho zkušenosti s vytvářením
akustických prostor, bylo logickým krokem.
Vymyšlení projektu bylo velmi rychlé. Architekt se pro novou
stavbu nadchl a doslova přes víkend vytvořil společně s Martinem
Strossem, Cornelií Kleinovou a Benediktem Markelem první návrh projektu.
Investor kladl velký důraz na utilitární řešení, kde logika, funkčnost,
propojení s vedlejší budovou a maximální možné využití plochy parcely
hrály velmi důležitou roli. Velkým tématem k řešení byla akustika, protože
zadání bylo v tomto směru komplikované – vytvořit sál pro divadlo, tanec,
kino, přednášky, performance. Každá tato činnost potřebuje jiné podmínky, jinou
akustiku, proto se sál ladí speciálním stropem a trikem, kdy foyery jsou bez
oken a dají se tak zapojit jako přídavné zvukové komory. Typologické
schéma provozu se zefektivnilo a vymyslelo se silné architektonické
řešení, které je i relativně levné. V původním návrhu nebyla taneční
zkušebna. Ta přibyla, až když si tvůrci uvědomili, že divadelníci musí někde
zkoušet. Zkušebna stojí na betonových sloupech uspořádaných do písmene
V a působí tak dojmem, že se vznáší. Fasáda nových objektů je
inspirována polstrovanou pohovkou a není to náhoda, protože
na střechách sálů se může sedět. Fasáda je pokryta speciální fólií a
v maximální možné míře pohlcuje hluk, aby zajistila klid obytného okolí,
sdílejícího stejný vnitroblok.
Dodavatelem betonu pro tuto stavbu byla společnost TBG
METROSTAV s.r.o., člen skupiny Českomoravský beton, která na stavbu dodala
celkem 1600 m3 betonu různých druhů a tříd. Uplatnění zde
našly také speciální značkové produkty: litá cementová pěna Poriment, litý anhydritový
potěr Anhyment a litý
cementový potěr Cemflow
v celkovém objemu 300 m3, který dodala společnost TBG Pražské
malty, člen skupiny Českomoravský beton. Velkou výzvou pro dodavatele betonu
byla doprava, protože prostor je nízký a úzký a jen některé druhy
autodomíchávačů se do něj vešly a mohly zajistit bezproblémové dodání
požadovaného stavebního materiálu.
Autoři článku: Martina
Rychtarová, Jan Veselý
Autor fotografií: Benedikt Markel
Myslím, že tvrzení "Počet a rozmístění parkovacích stání bude řešeno s ohledem na místní podmínky a potřeby." je nesplnitelný slib.…
Viadukt v Zürichu není svojí fasádou nijak originální, tento materiál není ničím novátorským ani na jednom z projektů, navíc stavby se vzájemně nijak nepodobají. Použití tohoto materiálu mělo svůj logicky důvod.
Asi by bylo fer, aby pan architekt priznal, ze stavba nebyla inspirovana pohovkou, ale spis projektem Viadukt v Zurichu od EM2N Architekten z roku 2010. Tam je totiz (az na barvu) uplne presne stejna fasada.