Stavby v extrémních podmínkách

Fotogalerie ke článku (4)

Eden Project, 2001

Eden Project, 2001

Ostrov na řece Mur (foto: Mirka Procházková)

Ostrov na řece Mur (foto: Mirka Procházková)

Celá fotogalerie (4)

Poznámky na úvod k tématu Stavby č. 3/2005
MILENA SRŠŇOVÁ

- Časopis 100+1 zahraniční zajímavost loni uveřejnil projekt polární stanice Concordia, která umožňuje žít a pracovat v extrémních podmínkách vnitrozemí Antarktidy až 30 lidem. V objektech postavených na ledu je třeba udržovat teplotu 18 °C. Objevným způsobem zvládá technologické vybavení stanice recyklovat až 90 % odpadové vody. Dnes určitě není možné chovat se jinak, alespoň ne v oblasti, která je doposud nejčistší na celé Zeměkouli.
- Ve výroční zprávě pražské ZOO za rok 2002 se za extrémní situaci, kterou bylo třeba zvládnout, označují povodně.
- Jeden příspěvek v časopise Vesmír považuje za extrémní situaci nastolení a hájení autorských práv.
- Na internetu citují nejčastěji „extrémní situace“ webové stránky medicíny, sportu, ministerstva obrany a seznamky.
Podle Slovníku spisovného jazyka českého i Slovníku cizích slov extrémní znamená krajní, přemrštěný, výstřední. V české kotlině je těžké něco označit za skutečně extrémní. V současné době to slovo navíc možná obecně ztrácí na razanci nebo zajímavosti. (Ve vzpomenutém článku o polární stanici se například neobjevuje ani jednou.) Extrémní jakoby začínalo být extrémním hlavně proto, že si to přejeme, a tehdy, když si to přejeme. Nechci tím zlehčovat naše téma. Přírodní katastrofy velkého rozsahu a se smutnými důsledky mi nedovolují na to téma žertovat.
Když jsme sestavovali toto číslo, neměli jsme však na mysli zrovna běsnící živly. Zaujaly nás projekty, které překonávají anebo naopak navozují zvláštní podmínky, a to ve stavu klidu, bez katastrof. S velkou pozorností jsme sledovali debatu o tom, zda a co stavět na Sněžce, která se konala v kině MAT již loni na podzim a které jsme se jako posluchači zúčastnili. Na svých cestách o dovolené jsme potkali stavby, které nám učarovaly svou rozhodností cosi nastolit v pustině (botanická zahrada Eden Project v obří kaolinové jámě) nebo s čímsi se vypořádat (lávka přes řeku jako součást městského prostoru v Grazu). Pokusili jsme se shromáždit určitý počet staveb nebo projektů, jejichž situace se nám zdála dost neobvyklá, rozhodně málo frekventovaná, a vždycky jsme chtěli, aby autoři nebo recenzenti uvažovali o tom, v čem jsou podmínky extrémní. Mohlo by být zajímavé udělat si list vybraných — možná klíčových - poznámek autorů či recenzentů staveb tohoto čísla dříve, než se pustíme do vlastních prezentací. K nejvýznačnějším rysům projektů, které můžeme považovat za svého druhu extrémní a mezi kterými jsme vybírali ukázky pro toto číslo časopisu, patří rozporuplnost, dokonce už při povrchním pohledu na ně.

"Pohlednice":
O víkendových chatách na jezeře v Jois na Rakousko-Maďarském pomezí je řečeno, že nejdůležitější zde bylo udržet při stavbě ve výjimečném krajinném rázu rovnováhu mezi profitem a enviromentální přátelskostí. Důležitý byl energeticky úsporný koncept a materiály zapadající do prostředí.

Obojživelné obydlí:
Stavby na vodě a u vody musí být odolné vůči náhlým změnám prostředí. Z toho plyne otázka po trvalosti takových staveb, všímá si Monika Mitášová nad soutěžním projektem Heleny Jiskrové. Zadání obvykle počítá s nízkými (tj. běžnými nebo nižšími) pořizovacími náklady, což může být v rozporu s požadavky na využití alternativních zdrojů energie i způsobů zpracování odpadů.

Dům u trati:
Autorův popis podmínek stavby vlastně shrnuje problematiku staveb v extrémních (náročných, mimořádných, neběžnýchâ?¦) podmínkách: je to součet ojedinělé přírodní konfigurace a limitů staveniště, omezeného rozpočtu, potřeby užít náročné technologie a potřeby vyrovnat se s nedostatečnými (žádnými) inženýrskými sítěmi.

Bydlení nad tramvají:
Extrémní situace mohou navodit i stavby v centrech měst, pokud jsou výsledkem využití rezerv, tedy míst, na která se jako na staveniště dosud nepohlíželo, ale současnost a blízká budoucnost ukazují, že se s tím musí začít. Studenti v semestrální práci řešili problémy, jak takové stavby založit, jak a kde jim vybudovat vstupy, jak se u nich vyrovnat s hlukem zvenčí a jak do interiérů přivést denní světlo.

Bouda na Sněžce:
Stavba (stavbička) na nejvyšší české hoře musí: odolat extrémním klimatickým podmínkám; vyhovět přísným podmínkám ochrany přírody; být jen dočasná; řešit způsob výstavby tak, aby všechno šlo dopravit vrtulníkem nebo lanovkou; musí vyřešit likvidaci odpadů. Řešitelé boudičku přirovnávají k polární stanici a kladou důraz na její utilitárnost. HŠH architekti uvádějí postřeh, podle kterého jsou takové stavby uzavřené do sebe a používané jako útočiště a pozorovatelna.

ZOO:
Vladimír Czumalo hned v titulu svého příspěvku mluví o ráji. V souvislosti s tím, co se snaží ukázat toto číslo Stavby, mohu snad s trochou licence říci, že „ráj“ jsou ony prvotní podmínky, které musí být výstavbou překonány. Nese s sebou právě ty problémy, extrémní podmínky, s nimiž se stavitelé domů, služeben a provozoven, případně škol (třeba v džungli, jak nedávno ukázal časopis Detail) potýkají. Nevýhody ráje musí být přemoženy důvtipem a technickými vymoženostmi. Na druhou stranu se člověk do čistého ráje chce vrátit a odedávna si ráj zobrazuje, případně staví, nejčastěji jako zahrady, jak zmiňuje Czumalo. Zoologické a botanické zahrady jsou umělými ráji (Grimshawovy skleníky v anglickém Cornwallu se přímo jmenují Eden Project), kde se za pomoci důvtipu a techniky buduje to, co se ve skutečném ráji, pokud někde na Zemi ještě zbývá, potlačuje.


Vito Acconci: Ostrov na řece Mur, 2003
Myšlenka integrovat řeku Mur do života města se objevila hned na začátku během plánování projektu Graz — kulturní město Evropy 2003. Acconci, vyzvaný městem ke spolupráci, pátral po kromobyčejném staveništi. Založil svůj návrh na myšlence Roberta Punkenhofera a vložil do místa umělý kloub spojující přírodu a město. Ostrov přivádí návštěvníky na území, které do té doby nebylo částí města, a nutí je přijmout nové perspektivy, z nichž se mu město ukazuje. Acconciho ostrov je organicky zkroucená konstrukce sestavená ze spojených rozdílných ulit. Hra forem, kombinace
vnitřku a vnějšku a nezvyklost místa činí ostrov zajímavým a přitažlivým. Ostrov obsahuje kavárnu, open-air divadlo a hřiště pro děti, a tvoří tak malou, izolovanou buňku městské kultury.
Design a architektonický návrh: VITO ACCONCI/ACCONCI STUDIO.
Idea, kurátor, development: ROBERT PUNKENHOFER / ART&IDEA.
Návrh kavárny „Insel": Acconci Studio and purpur
Foto: Harry Schiffer a Mirka Procházková.
www.acconci.com; www.graztourismus.at

Eden Project, 2001
Pozemek pro plánovaný Projekt Eden — velkoryse pojatou moderní botanickou zahradu - si tým kurátorů vyhlédl v Cornwallu v jihozápadním cípu Anglie v jedné z opuštěných a zatopených jam po těžbě kaolinu. Jáma byla zatopená vodou z okolních pramenů do výše 15 metrů a dno bylo plné hliněné kaše. Přesto se toto místo zdálo ze všech ekonomických i praktických důvodů velmi vhodné. Mírné a vyrovnané podnebí vyhovovalo záměru vybudovat globální botanickou zahradu - landscape s rozlehlými venkovními záhony a parkem a se skleníky plnými tropické a subtropické vegetace. Po odvodnění, zpevnění pozemku i svahů lomu (přes 2000 kamenných svorníků 12 m dlouhých zabraňuje sesutí příkrých svahů) došlo k vlastní stavbě. Projekt Eden, dílo velkého týmu tvůrců různých odborností, kde roli hlavního architekta přijal Nicolas Grimshaw, obsahuje několik budov, z nichž nejúchvatnější jsou kupolovité skleníky zvané biomy. Největší z nich je 240 m dlouhý, 55 m vysoký a 110 m široký, to vše bez jakékoliv vnitřní podpory.
Biomy jsou umístěny těsně u stěny jámy, která slouží jako banka tepla. Jejich povrch a tvar byl v detailu navržen podle solární studie. Skleníky vypadají jako soustava obrovských bublin. Organická konstrukce je jakýmsi kovovým mraveništěm nebo spíše vosím hnízdem, kde nejsou svislé nebo vodorovné příčky. Má šestiúhelníkové (nejčastěji) otvory vyplněné plastem (ethyltetrafluorethylen). Největší z těchto hexagonů mají úctyhodný průměr 11 metrů. Výplně-panely jsou ploché, tří až čtyřvrstvé. Rámové konstrukce jsou od firmy MERO. V místě protnutí bublin biomů jsou oblouky, jediné vertikální části konstrukce.
(Text a reprofoto podle: Martin Jackson, Eden: the First Book, vyd. Eden Project, 5. vyd. 2002)
www.edenproject.com; www.eden-project.co.uk; a mnoho dalších


Publikováno ve Stavbě č. 3/2005