Stavební úřad Prahy 2 povolil demolici budov Transgas

(ČTK) – Stavební úřad Prahy 2 povolil demolici souboru budov Transgas na Vinohradské třídě. Proti rozhodnutí se mohou účastníci řízení do 15 dnů odvolat k magistrátu hlavního města. Vyplývá to z rozhodnutí úřadu vyvěšeného na úřední desce městské části. Majitel komplexu HB Reavis chce na místě vybudovat několik nových staveb. Záměr odstranit stavby, jejichž památkovou ochranu stát odmítl, vyvolal kritiku části odborníků.

V dokumentu jsou vyjmenovány jednotlivé objekty, jejichž demolici úřad povolil, věžové stavby, obchody a trafostanice, dispečink, obchody, někdejší fontána, podzemní požární nádrž a podzemní kolektory areálu. Na základě vydaného povolení bude mít majitel dva roky na demolici komplexu budov od nabytí právní moci, tedy od vypořádání případných odvolání. Odvolání k magistrátu může podat účastník řízení.

Vlastník stavby oznámil úřadu v únoru 2016, že má v plánu komplex zbourat. K žádosti byly doloženy všechny potřebné podklady loni v červenci. Podkladem byla stanoviska odborů magistrátu hlavního města, hasičů, dopravního podniku nebo například stanoviska správců a vlastníků sítí technického vybavení. Stavební úřad řešil při rozhodování i to, zda demolice nebude mít negativní vliv na přírodu a krajinu a dospěl k závěru, že nikoli.

HB Reavis plánuje postavit na uvolněném místě polyfunkční budovu podle návrhu architektonického studia Jakub Cigler Architekti. Podle dřívějšího vyjádření developera by mohla být dokončena začátkem roku 2021.

Soubor staveb bývalého Plynárenského centrálního dispečinku Transgas a ministerstva paliv a energetiky stojí kousek nad Václavským náměstím a pod budovou Českého rozhlasu. Je dílem týmu Jindřich Malátek, Ivo Loos, Zdeněk Eisenreich a Václav Aulický. Záměr bourat soubor objektů vyvolal debaty o architektuře z doby socialismu, jež má své zastánce i kritiky.

Ochránit soubor budov před demolicí se pokusil Klub za starou Prahu, který navrhl ministerstvu kultury, aby je prohlásilo za památku. Nyní je to často využívaná cesta, jak zabránit zbourání stavby. Pražské pracoviště Národního památkového ústavu (NPÚ) prohlášení nedoporučilo a uvedlo, že „areál nevytváří městotvorné prostředí a hmotově i měřítkem poškozuje prostředí městské památkové zóny“. Ministerstvo domy za památky neprohlásilo.

Tehdejší ministr kultury Daniel Herman (KDU-ČSL) zahájil v květnu 2017 přezkum rozhodnutí, který za několik měsíců zastavil. V jeho rozhodnutí mimo jiné stálo, že nemovitosti jsou nevhodně začleněny do okolí, „detaily staveb, fasád a zábradlí jsou mimo lidské měřítko“, že se v areálu „neudála žádná významná kulturněhistorická událost“ nebo že domy nejsou na rozdíl od budovy Ingstavu nebo Kotvy významným příkladem brutalismu.

Zastánci budovy ji hodnotí jako vynikající ukázku stylově syntetické architektury 70. let, spojující prvky brutalismu, technicismu a postmoderny, ale také na českém území ojedinělou realizaci postmoderního urbanismu. 

Vizitka souboru budov Transgas na Vinohradské ulici v Praze
– Stavby vznikly v letech 1966 až 1976 pro potřeby řídicího centra budovaného mezinárodního plynovodu ze Sovětského svazu do Československa a dále do západní Evropy. Bylo zde sídlo Plynárenského centrálního dispečinku Transgas a ministerstva paliv a energetiky, později sídlo Středočeské energetické, naposledy v budovách bylo klientské centrum Všeobecné zdravotní pojišťovny. Budovy vlastnila společnost ČEZ, která je prodala developerské skupině HB Reavis. Ta je plánuje zbourat a nahradit moderními kancelářskými budovami podle návrhu Jakuba Ciglera.

– Autory komplexu v brutalistním stylu s technicistními detaily jsou Jindřich Malátek, Ivo Loos, Zdeněk Eisenreich a Václav Aulický.

– Soubor tří staveb stojí v dolní části Vinohradské ulice v sousedství budovy Českého rozhlasu a je ohraničen ulicemi Římská a Rubešova. Stavbě musely ustoupit dva činžovní domy ze 70. let 19. století.

– Dominantou komplexu je vysutá obdélná budova ústředny dispečinku obložená izolací z dlažebních kostek. Výrazné je také použití plynovodního potrubí, které vytváří tunelové spojení všech tří budov a které je také použito místo zábradlí.

– V zahloubeném rohu parteru při Římské ulici byla kašna s motivem levitující koule, kterou navrhl Ivo Loos.

– Dodnes se zachovala část reprezentativních interiérů, na nichž Loos spolupracoval s architektem Janem Fišerem.

– V budovách, které jsou částí odborníků i veřejnosti považované za jedny z nejošklivějších v Praze, byl svého času umístěn nejmodernější počítač v tehdejším Československu. Známé jsou také z filmu Vesničko má středisková, kde si zahrály sídlo firmy Dřevoplech.

– Budovy Transgas jsou na území památkové zóny Vinohrady a v ochranném pásmu Pražské památkové rezervace, která byla vyhlášena v roce 1971.

– „Realizace Transgasu je jednou z několika spojnic, která udržovala mentální propojení československé architektury s evropským děním. Odvážnost konstrukčního a architektonického má v sobě ještě další kvalitu, kterou je zužitkování energie samotného místa a rozvinutí potenciálu dalšího rozvoje tohoto území,“ řekl o stavbách podle www.archiweb.cz kurátor Rostislav Koryčánek.

– Loni se ministerstvo kultury zabývalo z podnětu Klubu za starou Prahu návrhem na prohlášení staveb za památku. Autoři podnětu stavby označili za vynikající ukázku stylově syntetické architektury 70. let, spojující prvky brutalismu, technicismu i postmoderny, ale také na českém území ojedinělou realizaci postmoderního urbanismu.

– Národní památkový ústav prohlášení nedoporučil. Konstatoval, že „dotčený areál nevytváří městotvorné prostředí a hmotově i měřítkem poškozuje prostředí městské památkové zóny“.

– Ministerská komise se návrhem přesto začala zabývat. Koncem roku 2016 ministerstvo rozhodlo, že komplex památkou nebude. V odůvodnění mimo jiné uvedlo, že „architektonické kvality stávající budovy nevyvažují jeho závažné urbanistické nedostatky“.

– Ministr kultury Daniel Herman začal loni na jaře rozhodnutí svých úředníků přezkoumávat. Koncem září v médiích uvedl, že mu rozkladová komise doporučila přehodnotit přístup úřadu s tím, že Transgas je třeba zachovat. V listopadu pak Klub za starou Prahu informoval, že ministr Herman přezkumné řízení zastavil, a tím i prozatímní památkovou ochranu budov. V rozhodnutí ministra se mimo jiné uvádí, že nemovitosti jsou nevhodně začleněny do okolí, že detaily staveb, fasád a zábradlí jsou mimo lidské měřítko, že se v areálu neudála žádná významná kulturněhistorická událost či že domy nejsou významným příkladem brutalismu. „Autoři nemovitostí se snažili napodobit západní vzory, ale s velice sporným výsledkem,“ stojí v rozhodnutí.

– Dnes bylo oznámeno, že stavební úřad Prahy 2 povolil demolici souboru budov. Proti rozhodnutí se mohou účastníci řízení do 15 dnů odvolat k magistrátu hlavního města. V dokumentu jsou vyjmenovány jednotlivé objekty, jejichž demolici úřad povolil, věžové stavby, obchody a trafostanice, dispečink, obchody i podzemní požární nádrž. Na základě vydaného povolení bude mít majitel dva roky na demolici komplexu budov od nabytí právní moci, tedy od vypořádání případných odvolání. Mluvčí developera, společnosti HB Reavis, Jakub Verner již v listopadu ČTK sdělil, že podle předběžných odhadů by se nové budovy mohly začít stavět přibližně za rok.


Doplněno Stavbaweb:
Rozhodnutí o odstranění stavby najdete na stránkách irozhlas.cz.

Související články:
Majitel budov Transgas v Praze požádal o jejich demolici  26.7.2018
Budovy Transgas nebudou památkou a majitel je může zbourat  22.11.2017
O osudu Transgasu asi stát do voleb nestihne rozhodnout  3.10.2017
Jaký bude osud Transgasu?  5.4.2017
SOS Transgas! 30.3.2017
Odborníci chtějí chránit Transgas 2.2.2017
Komplex budov Transgasu není kulturní památkou 15.12.2016
MK rozhoduje, zda budova Transagu na Vinohradské bude památkou 4.4.2016
Administrativní centrum Vinohradská 9.3.2016

Komentáře

  1. Čtenář Stavbawebu says:

    Doufám, že to příznivci pokleslé pozdně komunistické architektury společně s Klubem Praha – navždy skanzen ještě nějak oddálí, ale nakonec se dočkáme lepší stavby, stejně jako tomu bylo a je v dalších případech, kdy |aktivisté| zbrzdili výstavbu na Národní Třídě (skvělý barák), vedle Maje – Teska (další super barák a ač nemusím Černého, kinetická plastika je super, jedno z mála moderních sochařských děl, které stojí za to vidět a nebo komplex na místě budovy Rudého Práva, kde vznikly skvělé veřejně přístupné prostory ve vnitrobloku i v pasážích. Hurá, ať už je tam aspoň ta díra…

Zadejte komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*