Irina Davidovici
Forms of Practice 2: Swiss Architecture as Shared Knowledge
Podoby praxe 2: Švýcarská architektura jakožto sdílené poznání
Irina Davidovici se bude zabývat architekturou v německy hovořící části Švýcarska 80. a 90. let 20. století, která je ve světě známá pro svůj formální strhost, konstrukční přísnost a materiálovou taktilnost. V prvním vydání své knihy Forms of Practice: German-Swiss Architecture 1980–2000 (2012) se Davidovici vymezila proti této prvoplánové definici architektury, založené na jejím vzhledu. Postavila proti ní svůj popis architektury, která je neustále předefinovávána rozdílnými a vyvíjejícími se zadáními jednotlivých architektů a studií, zahrnujících jména jako jsou Diener & Diener, Herzog & de Meuron, Valerio Olgiati či Peter Zumthor. Jejich stavby vycházejí z etického základu, když respektují nezaměnitelnou charakteristiku místní kultury, lišící se vzájemně mezi kantony i městy. Jejich rozličné „podoby praxe“ z názvu knihy jsou navíc podmíněny a spojeny sdíleným kulturním, teoretickým a profesionálním zázemím, které představuje hlubší společné aspekty švýcarské architektury. Davidovici se pouští do řady úvah, které vedly ke druhému, revidovanému a rozšířenému vydání její knihy (2018), přinášejícímu do diskuse zděděné přístupy navrhování i nové výzvy, jimž čelí mladší představitelé švýcarské architektonické tvorby. V přednášce se Davidovici zaměří na hledání „podob praxe“ 80. a 90. let v kontextu vznikajících „komunit praxe“, které dnes fungují napříč celou Evropou. Navrhuje, abychom přehodnotili švýcarskou architekturu a vnímali ji jako sdílený soubor odborných znalostí a zastřešující metodologii navrhování, působící napříč generacemi profesionálů i kulturními hranicemi.
Irina Davidovici je architektka a vědecká pracovnice na katedře dějin a teorie městského plánování na ETH v Curychu. Mezi její oblasti odborného zájmu patří teorie a kritika současné architektury, metodologie odborného vzdělávání a navrhování ve Švýcarsku a Británii či historie a ideologie evropského městského bydlení. Davidovici působila na stipendijních pozicích, jako jsou Harvard GSD Richard Rogers Fellow (2018), gta Postdoctoral Fellow (2016–2017) a SNF Marie Heim-Vögtlin Fellow (2014–2016) na ETH v Curychu. V minulosti přednášela historii a teorii architektury na univerzitě v Kingstonu (2008–2013). V roce 2008 získala doktorát z historie a filosofie architektury na Univerzitě v Cambridgi a následujícího roku ocenění RIBA President’s Research Award za výjimečnou disertační práci. Podílela se na společném badatelském projektu Flora Ruchat-Roncati at ETH Zurich 1985–2002; nyní dokončuje svou habilitační práci Collective Grounds: Housing Estates and the European City, 1865–1940. Kromě knihy Forms of Practice: German-Swiss Architecture 1980–2000 (2012, druhé rozšířené vydání 2018), publikovala články v časopisech jako AA Files, ARCH+, Casabella, OASE, Joehlo či Project Journal, a editovala publikaci Colquhounery: Alan Colquhoun from Bricolage to Myth (AA Publications, 2015).
podle podkladů pořadatele
Podoby praxe 2: Švýcarská architektura jakožto sdílené poznání
Irina Davidovici se bude zabývat architekturou v německy hovořící části Švýcarska 80. a 90. let 20. století, která je ve světě známá pro svůj formální strhost, konstrukční přísnost a materiálovou taktilnost. V prvním vydání své knihy Forms of Practice: German-Swiss Architecture 1980–2000 (2012) se Davidovici vymezila proti této prvoplánové definici architektury, založené na jejím vzhledu. Postavila proti ní svůj popis architektury, která je neustále předefinovávána rozdílnými a vyvíjejícími se zadáními jednotlivých architektů a studií, zahrnujících jména jako jsou Diener & Diener, Herzog & de Meuron, Valerio Olgiati či Peter Zumthor. Jejich stavby vycházejí z etického základu, když respektují nezaměnitelnou charakteristiku místní kultury, lišící se vzájemně mezi kantony i městy. Jejich rozličné „podoby praxe“ z názvu knihy jsou navíc podmíněny a spojeny sdíleným kulturním, teoretickým a profesionálním zázemím, které představuje hlubší společné aspekty švýcarské architektury. Davidovici se pouští do řady úvah, které vedly ke druhému, revidovanému a rozšířenému vydání její knihy (2018), přinášejícímu do diskuse zděděné přístupy navrhování i nové výzvy, jimž čelí mladší představitelé švýcarské architektonické tvorby. V přednášce se Davidovici zaměří na hledání „podob praxe“ 80. a 90. let v kontextu vznikajících „komunit praxe“, které dnes fungují napříč celou Evropou. Navrhuje, abychom přehodnotili švýcarskou architekturu a vnímali ji jako sdílený soubor odborných znalostí a zastřešující metodologii navrhování, působící napříč generacemi profesionálů i kulturními hranicemi.
Irina Davidovici je architektka a vědecká pracovnice na katedře dějin a teorie městského plánování na ETH v Curychu. Mezi její oblasti odborného zájmu patří teorie a kritika současné architektury, metodologie odborného vzdělávání a navrhování ve Švýcarsku a Británii či historie a ideologie evropského městského bydlení. Davidovici působila na stipendijních pozicích, jako jsou Harvard GSD Richard Rogers Fellow (2018), gta Postdoctoral Fellow (2016–2017) a SNF Marie Heim-Vögtlin Fellow (2014–2016) na ETH v Curychu. V minulosti přednášela historii a teorii architektury na univerzitě v Kingstonu (2008–2013). V roce 2008 získala doktorát z historie a filosofie architektury na Univerzitě v Cambridgi a následujícího roku ocenění RIBA President’s Research Award za výjimečnou disertační práci. Podílela se na společném badatelském projektu Flora Ruchat-Roncati at ETH Zurich 1985–2002; nyní dokončuje svou habilitační práci Collective Grounds: Housing Estates and the European City, 1865–1940. Kromě knihy Forms of Practice: German-Swiss Architecture 1980–2000 (2012, druhé rozšířené vydání 2018), publikovala články v časopisech jako AA Files, ARCH+, Casabella, OASE, Joehlo či Project Journal, a editovala publikaci Colquhounery: Alan Colquhoun from Bricolage to Myth (AA Publications, 2015).
podle podkladů pořadatele
Může paní Davidovici přijít ještě jednou mezi nás? Určitě bude znovu zájem, já např. jsem mimo Prahu, dočasně, rád bych se setkal. Moc dobře znám Švýcarsko a mám pro tamní výstavbu pochopení i úctu. Ostrava 1.2.2019