Tekhnê Architectes: tělocvična v Saint Martin en Haut

„Projekt vyrůstá ze svého místa“ je krédem nebo dokonce doktrínou Christiana Charignona, zakladatele architektonické firmy Tekhnê. Důkazem toho je tělocvična v Saint Martin en Haut, městečku vzdáleném 30 km od Lyonu.

Výrazný objekt je 45 m dlouhý, 25 m široký a 10 m vysoký. Integrovat toto zařízení diskrétně do malého venkovského městečka v hornaté krajině Monts du Lyonnais bylo výzvou: jak takového obra sloučit s jeho okolím? Při pohledu shora je objekt usazen do svahu a mizí pod rostlinami na zelené střeše; nijak nebrání pohledům na rozlehlou kopcovatou krajinu. Při pohledu zdola je viditelná jediná fasáda, celá ze dřeva a skla. Obrací se do školního nádvoří, ale nepůsobí monumentálně.

Interiér působí zrovna tak jasně a volně. Sportovní hala ihned upoutá, koupe se v dostatku denního světla, má viditelnou pozoruhodnou střešní konstrukci s úžasným dřevěným krovem. Jeho architektonické ztvárnění vnáší do jednoduché geometrické haly organický charakter.

Prvním předmětem bylo nalézt správné místo pro budovu tohoto měřítka a ztvárnit ji tak, aby dobře koexistovala s okolní nízkopodlažní zástavbou. Zadání soutěže požadovalo umístit zařízení na horní část pozemku, která je o sedm metrů výš než jeho spodní část. Architekti si rychle uvědomili, jaký hrozný dopad na krajinu by mělo umístění tak velké hmoty na hřeben nad obcí a rozhodli se jít proti zadání a umístit tělocvičnu naopak do dolní části pozemku. Stavba je tak částečně ve svahu, v úrovni, kde se pohybují děti, a spolu se sousední školou vymezuje nádvoří.
Abychom se vyhnuli poškození nebo neštěstí, k němuž by na tomto místě náchylném na průsaky a zamokření mohlo dojít, je pozemek zajištěn stěnou z hřebíkované zeminy, která jde vzhůru nad železobetonové zdi, které uzavírají tělocvičnu ze severu, východu a západu. Mezi stěnami budovy a hřebíkovanou zeminou je ponechána mezera. V tomto meziprostoru, který se chová jako velký výměník tepla vzduch-země, je vzduch ve velkém odebírán při prakticky konstantní teplotě 12-14 °C, hodně nad zimním průměrem, neboť Saint Martin se nalézá v nadmořské výšce 750 m.

S rozpětím haly 30 m a s jejími stupňovými plechovými sedadly bylo třeba se vyrovnat v co nejnižší výšce. Tento úkol byl úspěšně splněn s pomocí jedenácti inverzních trámů, které podpírají zelenou střechu, a z nichž je zatížení svedeno dolů na sloupy Kerto®, které podpírají jižní fasádu. Spektakulární trámoví vytváří ducha celého režimu. Má všechny kvality vysoce výkonné superstruktury, která je přitom obdivuhodně lehká. Vazníky kladené křížem krážem jsou rozděleny na dvě části a skládají se z předpjatých a lisovaných žeber Kerto® a příhradoviny z vertikálních a kosých příčlí z masivu. Díky velmi vzdušnému kladení příčlí může proniknout do interiéru dostatek světla, zvláště ze severu.



Z ostatních fasád je důležité jižní průčelí, jehož řešení musí sladit sportovní aktivity a poskytování denního světla. Naštěstí prosklená jižní fasáda dovoluje snadno nalézt kompromis mezi vizuální a tepelnou pohodou. Pás pomocných a obslužných ploch u vchodu, kde jsou šatny a plechové lavice, utváří opakní hmotu v přízemí, kam nepřijde přímé světlo, které by zapříčinilo oslnění a která minimalizuje pohledy zvenčí.
Nad tím jsou „police“ protislunečních clon (což horizontální dřevěné žaluzie v kovovém rámu), které regulují dopad slunečního světla v závislosti na ročním období. V zimě ho propouštějí dovnitř mnohem více. Denní osvětlení je dále regulováno vnitřními látkovými roletami podle potřeb jednotlivých sportovních činností (například stolní tenis nesnese kontrasty).



Vnější pohled na halu nabízí hned několik měřítek. Vyčnívající část šaten je v měřítku chodce. Vstup označuje vlna v dlouhé a jinak pravidelné markýze. Vertikalitu čelní fasády narušují náhodně rozmístěné horizontální clony protislunční ochrany. Proměnlivé stíny od těchto clon modifikují vnímání skleněné stěny. Postranní schodiště na západě dokončuje integraci budovy do okolí, neboť naznačuje cestu, která odsud vede nahoru, kde je „pátá fasáda“ – zelená střecha nahrazující přirozenou zem.



Prostorová organizace haly je jednoduchá. Velká prosklená loby tvoří objekt v objektu, odkud jsou dostupné ostatní plochy. Vlastní halu (444×22 m) užívají školní děti při tělocviku a místní sportovní kluby. Šatny a sanitární zařízení jsou zastrčeny pod tribunu se stovkou sedadel. Tři skladovací plochy pro sportovní náčiní jsou vestavěny do svahu a otevírají se přímo do haly. Na západní straně je kotelna a dřevník na palety. Jsou přístupné přímo z nádvoří, což usnadňuje provoz, obsluhu a údržbu tepelného zařízení.
Rozhodnutí vsunout kompaktní vysoce izolovanou stavbu do svahu, pod zelenou střechu, bylo významné z hlediska co nejlepšího využívání energie. Jižní část využívá zase zisky solární energie a celá budova má prospěch z konstantní teploty již zmíněného „břicha“ jakožto výměníku tepla. Letní tepelnou pohodu zajišťují protisluneční ochrany jižní fasády a přirozené příčné provětrávání budovy: na jižní a severní straně jsou ve výšce umístěna motorem ovládaná otevíravá okna, která slouží udržování vnitřní teploty v letním období.
Zbylou potřebu tepla pokrývá nízkoteplotní podlahové topení, obsluhované z kotle na dřevěné palety. Denní osvětlení, které je velkoryse zajištěno, doplňuje odstupňované umělé osvětlení. Dřevo použité na konstrukci (střecha a sloupy), na fasádu (závěsové stěny a laťový obklad přízemí) a na vnitřní obklady vytváří mírnou a klidnou atmosféru velké sportovní haly. Ostění z horizontálních lamel, které jsou do výšky tří metrů spojovány na těsno a pak postupně umisťovány ve větších vzdálenostech od sebe, absorbuje hluk a vytváří akustickou pohodu.

Slunečná tělocvična
Architekt: Tekhnê Architectes
Místo: Lyon, France
Stavební projekt: Astrius
Statika dřevěných konstrukcí: Arborescence
Statika betonových konstrukcí: DPI
Akustika: EAI
Životní prostředí: eEgénie
Ekonom stavby: Denizou
Plocha: 1747 m²
Realizace: 2012
Foto: Renaud Araud