Posedy jsou malými dominantami českých polí. Mají svoje čísla, jména po významných lovcích a někdy bizarní podobu odhalující fantazii svých stavitelů. Koncept studentů architektury pracuje s různými geometrickými tvary, kapacitou i funkcí. Lavička je největší, pozorovatelé sedí vedle sebe a za dobrého počasí dohlédnou až na horu Říp. Kruhové Silo nabízí intimní prostor, posed Křeslo má nejmírnější schodiště, je bezpečný pro děti i seniory.
Projekt vnikal ve spolupráci města Libčice nad Vltavou a Ústavu navrhování II Fakulty architektury ČVUT, zaměřeného na výuku udržitelné architektury a tzv. design-build projekty, při kterých studenti stavbu vymyslí i realizují. „Studenti dotují výsledek svou prací, nadšením a talentem zdarma. Pořizovatel tak za své peníze získává vyšší hodnotu, než kdyby obdobnou akci realizoval standardně,“ obhajuje spolupráci s univerzitou městský architekt Libčic nad Vltavou Jiří Opočenský.
Vyhlídky měly stát původně v lokalitě Kyselina o pár set metrů severněji, ale základové poměry bývalého odkaliště to neumožnily. Díky spolupráci starostů Libčic a sousedního Turska se je však podařilo vztyčit na žluté turistické značce vedoucí od nedalekého mohylového pohřebiště v Chýnovském háji.
Studenti pracovali na návrhu v průběhu letního semestru. Dokumentaci dovedli do detailu, jednali s dodavateli, řešili rozpočet a organizaci celého procesu stavby. Ta byla oproti běžnému postupu snazší a rychlejší, posedy lze totiž vztyčit bez stavebního řízení. Každý objekt je složený ze tří částí – betonové základové desky, ocelové nosné konstrukce se žebříkem nebo schodištěm a dřevěné vyhlídkové plošiny se zábradlím a sedací lavičkou. Jejich výška se pohybuje mezi třemi a pěti metry. Všechny dřevěné prvky jsou z modřínu.
Většinu stavebních prací dělali studenti za asistence zkušených řemeslníků sami. Ocelové konstrukce vyrobila společnost Stavoka Hradec Králové, dřevěné prvky studenti Vyšší odborné školy a Střední průmyslové školy ve Volyni. „Projektu dáváme své srdce. Postavit něco je daleko za hranou běžného rozsahu studia, je to vášeň pro architekturu i pro Libčice,“ říká autor konceptu, student magisterského programu Fakulty architektury ČVUT, Tomáš Kodet.
Vedoucí projektu Dalibor Hlaváček vidí smysl design-build projektů mimo jiné i v tom, že budoucí architekti přestanou vnímat navrhování jako akt jednotlivce: „Učí se pracovat a rozhodovat v rámci týmu, komunikovat a spolupracovat, mezi sebou i s ostatními profesemi.“
Pedagogické vedení: doc. Ing. arch. Dalibor Hlaváček, Ph.D., Ing. arch. Martin Čeněk, Ph.D.
Studentský tým: Michaela Chmielová, Tomáš Kodet, Alena Linková, Jan Šefl, Mikuláš Valdman, Tomáš Vojtíšek, Anna Zíková
Statický návrh: František Denk
Tisková zpráva
Foto: Lubomír Kotek
U Hostivaře jsem podobný problém nezaznamenala, spíš u Pankráce, ale opraveno, děkuji za upozornění.
Design by neměl být samoúčelný. Bytový architekt by měl vědět, co od dveří chce, Jestli něco skrýt, nebo jestli ukázat…
Krásný byt, ale nemůžu si pomoct, vnucuje se mi představa fronty před jediným WC, kdyby všech 6 lidí, kteří tam…
Tady nebyl problém jen se základy, tady museli určitě prskat i pokrývači.
Ať si říká Ústav pro jazyk český co chce, ale alibisticky připustit, že Florenc je TEN, je stejně hloupé, jako…