Twisted Tower. Domy digitálního věku

Soutěžní projekt pro komerční komplex v Hangzhou, Čína.

Zatímco v Čechách urbanisti, architekti a odborná i neodborná veřejnost považují za obrovský problém, zda je budova devadesát, devadeát pět nebo sto metrů vysoká a jestli je vůbec taková výška únosná z „estetického“ hlediska — zda to není příliš, v Číně si odborníci kladou otázku, zda je třista metrů dost. Zde se pochopitelně nabízejí různé úvahy, například o tom, jestli obavy z vyškových staveb v Čechách pramení prostě jen z respektu k minulosti a historické formě měst nebo zda není jasné, jakou má vlastně současná společnost zanechat na tváři českých měst stopu. Je možno dokonce uvažovat i o tom, zda velikost domů, které si český národ staví, reflektuje „velikost“ jeho myšlení. V tomto článku se však chceme zaměřit pouze na jednu ze základních otázek tázající se po tom, jaké znalosti a schopnosti jsou nezbytné pro úspěšné navrhování nejen výškových, ale i jiných staveb a co by si čeští architekti měli osvojit, pokud chtějí překročit hranice českého teritoria. Protože podstatnější, než hledání argumentů proti stavění čehokoli, co překračuje tradiční vžité názory a estetická dogmata, se nám jeví hledání cesty pro taková architektonická řešení, která by pravdivě reflektovala českou architekturu na počátku 21. století a která by byla v souladu se současným světovým architektonickým děním.

Podívejme se na ukázku jednoho projektu české architektky Evy Le Peutrec — Hendrychové, která dostala příležitost zúžastnit se za architektonickou kancelář Unitown Design Inc. soutěže na komerční komplex v čínském městě Hangzhou. Je to velmi staré město, jehož věhlas je spojen s výrobou hedvábí a pěstováním čaje. Začínala zde jedna z větví hedvábné stezky a podle historických pramenů patřilo toto město kolem roku 1350 s 432 000 obyvateli k největším na světě. Dnes s necelými osmi miliony obyvateli patří Hangzhou do první dvacítky největších čínských měst a spolu se Šanghají, Suzhou a Ningbo patří mezi města tzv. „silné čtyřky“ v deltě řeky Jang-ce. Město si dodnes udržuje dávnou pověst „ráje na zemi“ a tak problém životního prostředí je pro městské plánovací úřady velmi citlivou záležitostí. Vyzvaná soutěž se týkala multifunkčního komplexu kanceláří, hotelu, výstavního centra, bytů a komerčních prostor o celkové výměře přibližně 250 000 m². Podmínky soutěže vyžadovaly řešení se dvěma velkými věžemi, jejichž výška nebyla limitována, avšak bylo třeba naplnit požadovaný objem. Při řešení každé takovéto úlohy se architekt nevyhne odpovědi na otázky jednak po smyslu podobného domu a jednak po unikátnosti jeho výrazu. Při neuvěřitelném počtu mrakodrapů, které se dnes v Číně i jinde ve světě staví, je třeba přijít s řešením, které bude jedinečné, technicky proveditelné a zároveň ekonomicky přijatelné.
Myšlenka, která stála na počátku řešení tohoto úkolu, byla „Twisted prism“ neboli stočený hranol. Vedle architektonického výrazu však tento koncept v sobě skrýval hned několik zásadních problémů. Jednak nešlo použít tradiční konstrukční systém tuhého jádra, sloupů a desek. Potom bylo třeba vyřešit problém rotující dispozice a v neposlední řadě také technické řešení zborcených ploch skleněné fasády. Celá věž je na vrcholu zakončena téměř sedmdesátimetrovým trojúhelníkovým otvorem, který domu propůjčuje symbolický význam a hlavně kompenzuje část horizontální zátěže způsobené větrem. Smysluplný symbol je v Číně stále živou a významnou součástí dnešní architektury. Hlavní věž má 69 pater a dosahuje celkové výšky 348 m. Půdorysná plocha typického patra je přibližně 2200 m², (47×47 m), což je téměř ideální rozměr pro budoucí uživatele. Vstupní haly kanceláří a hotelu jsou na úrovni terénu. Dále jsou v komplexu pódia situována tři patra restaurací, luxusních obchodů, kongresového centra, fitnesového klubu s bazénem, lázněmi a dále je zde společenský sál pro 1000 lidí se zázemím. Vstupní haly jsou přímo napojeny na výstavní prostory rozsáhlého výstavního centra.
Mezi 5. a 40. patrem jsou pronajímatelné kancelářské prostory. Nad nimi je umístěn luxusní pětihvězdičkový hotel. Jeho recepce je ve 42. patře stejně jako lobby lounge a restaurace. Kromě výhledu na okolní části města se hotelovým návštěvníkům nabízí i pohled vzhůru do 112 metrů vysokého atria, které propojuje všechna hotelová patra. Vedle standardních pokojů jsou v rozích umístěna luxusní apartmá s vnitřními soukromými zahradami. V nejvyšších patrech domu je umístěna restaurace a noční bar pro hotelové hosty i pro další navštěvníky komplexu. Ve dvou podzemních podlažích jsou garáže a technické zázemí stavby.

Statické řešení se opírá o princip „super konstrukce“. Dům je rozdělen do jednotek po pěti patrech, které jsou diagonálně spřaženy a tvoří samostatné tuhé celky. Jejich vzájemné pootočení o jeden stupeň na každé patro tak vytváří spirálový efekt na celou výšku budovy. Diagonální ztužení je pak součástí celkové nosné fasády a zároveň jeho estetického výrazu. Na celou výšku 348 m se hmota domu pootočí o 87 stupňů. Betonové jádro je založeno na kruhovém půdorysu, což umožňuje jednoduché a technicky standardní řešení překlenutí prostoru mezi tuhým jádrem a nosnou fasádou. Je tedy zohledněna opakovatelnost prvků i jejich dimenzování. Toto čisté řešení má však problém v dispozičním uspořádání, neboť se není možné vyhnout problémům zbytkových ploch při umisťování ortogonálních elementů výtahů a dalších technologických prvků do čistého kruhového jádra. Jádro kruhového půdorysu bylo však nezbytnou nutností a nejefektivnějším řešením při zohlednění všech ostatních problémů. Konstrukční řešení takového domu je zcela samostatný a velmi náročný problém pro velmi zdatnou a zkušenou konstukční kancelář, jako je například ARUP a pod. Chytré řešení může dům značně ekonomicky zvýhodnit. A to jsme se ještě nedotkli problémů zakládání, což je v podmínkách Hangzhou kapitola sama pro sebe. Vertikální obsluha takovéhoto objektu je velmi komplikovaná. Tato stavba vyžaduje 25 výtahů, které je třeba rozdělit do řady segmentů tak, aby čekací doba obsluhy nepřesáhla 30 sekund. Rychlost výtahů, jejich kapacita a seskupení je jeden z dalších samostatných klíčových problémů návrhu. Nedávný požár přes dvě stě metrů vysoké budovy v Pekingu (TVCC) upozornil na problém požární bezpečnosti, řešení úniků a podobně. „Twisted tower“ má celkem čtyři úniková patra — refuge floors —, která jsou schopna pojmout lidi ze čtrnácti podlaží, takže maximální úniková vzdálenost do požárně bezpečných prostorů je sedm pater.
Fasádu pokládáme za jedno z nejelegantnějších řešení na tomto projektu, které si i při komplikované geometrii zachovalo svou lapidárnost. Trojúhelníkové plochy superkonstrukce jsou dále členěny ve stejné geometrii, a tak ve výsledku jsou zborcené plochy řešeny rovinnými prvky, kde okenní rámy snadno kompenzují rozměrové rozdíly.

Celá soutěž byla časově omezena do pěti týdnů, což při celkové stavební rozloze 250 000 m² představuje téměř nadlidský úkol. K tomu přistupuje organizace projektu, koordinace jak architektonická, tak technická i grafická. Vice než stopadesátistránková brožura formátu A3 je plná nejen technických výkresů, půdorysů a řezů, ale i grafů, geometrické analýzy, statických schémat a vysvětlujícího textu. To vše však patří k profesionálnímu přístupu k projektu v tomto světě.
Z více než deseti zúčastněných architektonických návrhů byly vybrány dva, mezi kterými se nakonec rozhodovalo. Návrh Evy Le Peutrec byl jedním z nich. Co se týče estetického a dispozičního řešení, neměla porota v preferencích žádný spor. Ve finále nakonec rozhodly odhadované ekonomické náklady, které svědčily ve prospěch druhého, velmi konvenčního a tradičního návrhu. Jinak řečeno, současná ekonomická krize se promítla i do této architektonické soutěže. Pokud tedy chce architekt se svým návrhem uspět, musí do konceptu řešení zahrnout i momentální politicko-ekonomickou situaci.

Eva Le Peutrec je nedávnou absolventkou Fakulty architektury Technické univerzity v Liberci. Po skončení studia se rozhodla nabýt praktické zkušenosti tam, kde se opravdu hodně staví, tedy v Číně. Začátky nebyly snadné a i jiné kulturní prostředí a jazyková bariéra komplikovaly její situaci v celkem kosmopolitní Šanghaji. Za necelé čtyři roky působení v Číně má Eva za sebou více než šest desítek různě velkých projektů, několik vyhraných soutěží a řadu realizací, se kterými je více nebo méně spokojená. To vše svědčí nejen o jejím talentu, tvrdé pracovní disciplíně, ale i o kvalitě školy a učitelů v čele s Jiřím Suchomelem, kteří jí na architektonickou dráhu připravili.
Samozřejmě Čína nejsou Čechy a Hangzhou není Praha. Uvedený projekt nechce dávat návod, kam by se měla ubírat česká architektura, protože podmínky jsou opravdu nesrovnatelné. Na druhou stranu „Twisted tower“ je v mnoha ohledech projekt velmi pozoruhodný a může být inspirací pro mladé absolventy českých architektonických škol svým přístupem k práci, odvahou — bez které to nejde —, pílí a množstvím času po večerech a víkendech, který je nutné poctivé práci věnovat, a zároveň inspirací formovou. Hledání jednoduchého řešení pro složité úkoly je vždycky předpokladem dobrého výsledku.

Souhrnné údaje o plochách:
kanceláře: 90 000 m²
hotel: 60 000 m²
výstavní centrum: 30 000 m²
prodejny: 20 000 m²
hotelové byty: 50 000 m²
celkem: 250 000 m²

Ivana a Jan Bendovi, Šanghaj, únor 2009