V Benátkách začalo bienále architektury, zve k hledání počátků

(ČTK) – V Benátkách dnes za české účasti začíná 14. ročník bienále architektury, které potrvá do 23. listopadu. Přednášky a expozice mohou návštěvníci zhlédnout nejen v hlavních expozicích Arsenale a Giardini, ale i na dalších místech v Benátkách. Hlavním letošním motivem je pobídka k hledání počátků moderní architektury. Letos se podle oficiálního serveru labiennale.org akce účastní 65 států.

Česká architektura bude k vidění na dvou místech. Jedním z nich je národní pavilon Cecoslovacchia v areálu Giardini, kde bývalé Československo vystavuje již od dvacátých let minulého století. Projekt architektů z ateliéru Kolmo.eu nese název 2 x 100 mil. m² – The Collective Dream a představuje architekturu velkých obytných celků realizovaných v letech 1914-2014 jak na území někdejšího Československa, tak jeho nástupnických států. Expozice je výsledkem rozsáhlého výzkumu více než dvou set milionů metrů čtverečních obytné plochy, který provedl autorský tým pod vedením architekta Martina Hejla, uvedla mluvčí Národní galerie v Praze Eva Kolerusová.

Druhá výstava s českou stopou je připravena ve čtvrti Dorsoduro: má název Lifting The Curtain (Nadzvedni oponu) a mapuje vztahy a souvislosti v architektuře v kontextu středoevropského regionu, včetně českého státu.

Výstava Monditalia v bývalých loděnicích zase podle agentury AFP črtá "krutý obrázek Itálie jako symbolu chaotické modernizace" se zanedbanými, opuštěnými či neužitečnými objekty, postavenými v uplynulých letech. Od nedostatečně udržovaných antických Pompejí, přes vily mafiánských kmotrů či expremiéra Silvia Berlusconiho až po nikdy nevyužité kongresové středisko, postavené na Sardinii pro summit nejvyspělejších zemí světa.

Výstavu po dva roky připravoval téměř dvousetčlenným tým z iniciativy ředitele bienále, Nizozemce Rema Koolhaase, aby pranýřovala rozpory moderní architektury na italském příkladu "jako lékař zkoumající otevřenou ránu". Itálii si Koolhaas vybral jako symbol krásy a bohatství uměleckého dědictví, ale také jako zemi rozporů a chamtivosti.

"Modernost je bolestný proces. Některé země jsou nuceny se modernizovat zvýšenou rychlostí," vysvětluje Koolhas s poukazem na národní expozice Japonska, Ruska, Jižní Koreje či Chile.

Chilskou expozici zahajuje betonová zeď jako symbol ran moderních dějin této latinoamerické země: panelárnu daroval v 70. letech Sovětský svaz vládě socialisty Salvadora Allendeho, aby mohla stavět levné byty. Ale zakrátko ji využil diktátor Augusto Pinochet, který nařídil zakrýt Allendeho podpis čerstvým cementem. Výstava na fotografiích dokumentuje, jak diktatura přeměnila zeď ve svérázný oltář. Ale zeď rozdělení a dějin je postavena ze stejného betonu, který umožnil po celém světě v letech 1945 až 1985 postavit více než 170 milionů bytů.

Ke konstrukci čínského pavilonu byly naopak použity recyklovatelné materiály, včetně krabic na mléko, aby vypovídaly o zemi, která se při pohledu do budoucnosti inspiruje minulostí. "Předci (současných) Číňanů byli ekologové. Spoléhali na zákonitosti přírody při zachování veškerého sepětí s civilizací. Chceme hovořit o těchto základních hodnotách," vysvětlil AFP komisař výstavy.

Ironií osudu se prestižní architektonická výstava odehrává v Benátkách v atmosféře skandálu okolo zpronevěr a praní peněz při výstavbě systému ochranných hrází, tzv. Mojžíšových bariér, které mají ochránit město před mořem. Ve vazbě se mezitím ocitlo 34 politiků a podnikatelů a skandál sahá ke starostovi města. Ostatně se podle AFP nečeká, že se Giorgio Orsoni bienále zúčastní.