(ČTK) – Ve vyřizování stavebního povolení kleslo Česko meziročně ze
127. místa na 156. příčku mezi 190 porovnávanými zeměmi. Vyplývá to
z každoroční zprávy Doing Business, kterou zveřejnila Světová banka
(SB).
Kromě délky vyřizování v ní hodnotí i jiná kritéria, jako například
transparentnost nebo složitost celého procesu. Nejlépe v hodnocení vyšel
Hongkong, nejhůře Eritrea, Libye, Somálsko a Sýrie.
V Česku je na získání potřebných razítek potřeba 246 dní, zhruba
čtyřikrát více než v Hongkongu. Nejrychlejší je v povolování Dánsko se
64 potřebnými dny. Žebříček však počítá i s jinými ukazateli, jako jsou
například náklady na stavební řízení.
„Nejbolestivější místo české konkurenceschopnosti dlouhodobě
krvácí. Domácí zákonodárci přesto už roky nejsou schopni přijít
s nápravou. Česká republika, která se jinak v očích Světové banky řadí
mezi 35 nejvyspělejších zemí světa, se v tomto ohledu ocitá v sousedství
zemí jako Niger, Čad nebo hyperinflací rozvrácená Venezuela,“ uvedla výkonná ředitelka developerské společnosti Central Group Michaela Tomášková.
Zároveň upozornila, že studie Světové banky nezobrazuje proces
získávání stavebního povolení v celé šíři. Zohledňuje pouze proces
povolovacího řízení definovaný zákonem. Nepočítá s prodlevami na úřadech
nebo s odvoláním u soudů. „Projít celým povolovacím procesem
a získat všechna potřebná razítka třeba pro běžný bytový dům v České
republice v současnosti trvá v průměru neskutečných deset let,“ upozornila Tomášková.
Generální ředitel developerské firmy Ekospol Evžen Korec doplnil, že
Světová banka vychází z legislativních dat pro povolování skladových
prostor. „Pokud bychom vzali v potaz pouze větší rezidenční výstavbu,
tak se obávám, že bychom se v žebříčku propadli ještě o něco níže. Na
trhu jsou totiž i takové projekty, které se povolují už více než deset
let a stále nejsou chválené,“ uvedl.
___
Výrazné zrychlení povolovacího řízení je možné. Musí ale existovat politická vůle!
Nejbolestivější místo české konkurenceschopnosti
dlouhodobě krvácí, domácí zákonodárci přesto už roky nejsou schopni
přijít s nápravou. Až na 156. místo ze 190 sledovaných zemích letos opět
Českou republiku zařadil v kategorii „Doba potřebná k vyřízení
stavebního povolení“ dnes vydaný žebříček Doing Business zpracovávaný
Světovou bankou. Česká republika, která se jinak v očích Světové banky
řadí mezi 35 nejvyspělejších zemích světa, se v tomto aspektu ocitá v
sousedství zemí jako je Niger, Čad nebo hyperinflací rozvrácenou
Venezuelou. I jiné – z českého pohledu – rozvojové země se přitom kolem
Česka během posledních let přehnaly směrem kupředu.
127. v roce
2015, 130. pro rok 2016, 127. loni, letos na „krásném“ 156. Pozice České
republiky se „nelepší“. Bohužel v aspektu, kde by země již několik let
potřebovala výrazný krok vpřed. Jako třeba s terorismem a náboženským
napětím neustále bojující Irák, jež svou pozici vytáhl ze 147. v roce
2015 na 103. místo nebo třeba Kazachstán, který si oproti roku 2014
polepšil o více než sto míst a aktuálně je na 35. místě. Skutečným
skokanem této kategorie pak je nedaleké Srbsko. To ještě v žebříčku roku
2015 bylo na 139. místě (o rok dříve dokonce téměř uzavíralo druhou
stovku), letos už je na 11. místě.
Česká republika je v situaci
talentovaného studenta, kterému rok co rok vysvědčení v podstatě kazí
jedna jediná známka. Přitom na příkladu řady méně nadaných spolužáků je
zřejmé, že stačí splnit domácí úkoly a výrazný progres, který nás posune
do výběrové třídy, je dosažitelný.
Studie Světové banky přitom
navíc nereflektuje český proces získání stavebního povolení v celé jeho
„šíři.“ Analytici Světové banky totiž zkoumají pouze proces povolovacího
řízení definovanou zákonem. Podle jejich dat tak jen získání všech
potřebných razítek trvá 246 dní, zhruba čtyřikrát tak dlouho jako v
byrokraticky mnohem efektivnějším Hong Kongu, který se 72 dny procesu
této kategorii vévodí. Ještě rychlejší je se 64 dny třeba čtvrté Dánsko,
žebříček ovšem zkoumá i jiné ukazatele procesu povolování jako jsou
náklady na stavební řízení apod. Navíc ve skutečnosti přitom tento
proces v Česku trvá mnohem déle, když úřady mnohdy opakovaně k řadě
aspektů povolovacího řízení vyžadují stanovisko dotčených orgánů v
případě jejichž přezkumu žádné lhůty zákon nezná. Projít celým
povolovacím procesem a získat všechna potřebná razítka třeba pro běžný
bytový dům v České republice v současnosti trvá v průměru neskutečných
deset let.
Jako zemi nám jistě nelichotí, že jsme postupnými
změnami legislativy dokázali vytvořit jedno z nejkomplikovanějších
stavebních řízení široko daleko. Ale opravdovou ostudou je, že byť nás
Světová banka roky upozorňuje, že tímto podvazujeme možnosti naší
ekonomiky, nejsme schopni stavební zákon opravit a problém řešit.
Komplikovanost stavebního řízení tak má konkrétní dopady na život země.
Ať již v podobě pomalé výstavby dopravní infrastruktury nebo
bezprecedentním růstu cen bydlení vyvolaným právě zablokováním výstavby a
nedostatkem nových bytů na trhu. Obě tyto problematiky (dopravní
infrastruktura a dostupné bydlení) se staly hlavním tématem nedávných
komunálních voleb, politici ve většině případů zatím komentují především
dílčí následky a ambici nabídnout komplexní řešení má podle všeho
málokdo.
Podle odborníků jsou přitom kroky vedoucí ke
krátkodobému řešení nasnadě. V Praze by například velmi pomohlo vytvořit
jeden specializovaný stavební úřad pro velké stavby. Zásadní brzdou je
pak současný systém, kdy se k povolovacímu procesu vyjadřují dotčené
orgány a přezkum jejich vyjádření je bez závazných termínu. Odděleno by
rovněž mělo být rozhodování státní a místní samosprávy. Injekcí pro
bytovou výstavbu v Praze by byla také větší flexibilita úřadů v oblasti
územního plánování. Zásadním urychlením celého povolovacího procesu si
tak Česká republika může vylepšit nejen postavení na prestižním žebříčku
Doing Business, ale zároveň i zchladit trh s nemovitostmi.
Michaela Tomášková, Central Group a.s.
___
Žebříček Doing Business: Česká republika těžce zaostává za západními, ale i středoevropskými sousedy
V roce 2010 byla Česká republika v hodnocení Světové banky v
obtížnosti získání stavebního povolení na 76. místě. Měli bychom mít
ambici se rychle vrátit alespoň tam, odkud jsme se během osmi let
dokázali propadnout na 156. pozici, soudí členové Sdružení pro
architekturu a rozvoj.
Pokud by se zahraniční investoři
rozhodovali, kde postaví továrnu nebo kam vloží peníze do výstavby
nemovitostí striktně podle toho, která země nabízí přátelské podmínky
pro výstavbu, Českou republiku by obešli obloukem. Za hranicemi ČR na
kteroukoliv světovou stranu se jejich záměry budou realizovat mnohem
snadněji. V žebříčku Světové banky Doing Business v kategorii
srovnávající obtížnost získání stavebního povolení jsme se totiž
umístili na nelichotivém 156. místě, což znamená ztrátu 13 míst na
Slovensko, které figuruje na 143. pozici. K ostatním sousedům máme ještě
dál. Pomyslné „světelné roky“ nás dělí od 24. Německa, více než sto
míst ztrácíme i na Rakousko a Polsko, které v letošním žebříčku obsadily
42. respektive 40. místo.
„Letošní výsledky bohužel opět
potvrzují to, co zaznívá z odborných kruhů již dlouho: podmínky pro
výstavbu jsou u nás nadále velmi složité a získat stavební povolení trvá
neúměrně dlouho. Jak napovídá i název studie Doing Business, z
dlouhodobého hlediska poškozují nastavené podmínky i konkurenceschopnost
celé České republiky,“ komentoval výsledky studie Pavel Kliment,
partner KPMG a člen SAR.
„Naše umístění
potvrzuje, že čekat na komplexní rekodifikaci stavebního práva si
nemůžeme dovolit. Principy nového stavebního zákona, které představilo
ministerstvo pro místní rozvoj tentokrát dávají naději, že se opravdu
celé povolování staveb zrychlí a zjednoduší. To ale bude trvat minimálně
ještě čtyři roky, proto komplexní rekodifikaci musí předcházet rychlá
dílčí novela stavebního zákona tak, jak navrhuje ministerstvo pro místní
rozvoj. Jinak se v nejbližších letech v žebříčku neposuneme a dál se
budeme dívat na záda ostatním středoevropským zemím ze spodních příček,“
upozornila expertka na stavební právo a členka SAR Renáta Pintová
Králová.
Ministryně pro místní Klára Dostálová slíbila, že dílčí
novela stavebního zákona bude hotová do konce letošního roku. Zkrátit
stavební proces by měla především tím, že zavede tzv. fikci souhlasu.
Veřejní i soukromí investoři se totiž v realitě potýkají s tím, že na
nutná vyjádření a stanoviska dotčených orgánů (hasiči, památkáři,
hygienici…) a správců sítí čekají dlouhé měsíce. Pokud jsou napadena,
což se děje velmi často, nařízené orgány je přezkoumávají i roky. Fikce
souhlasu by znamenala, že na vydání stanovisek a vyjádření by dotčené
orgány měly 60 dní a pokud by tak neučinily, mělo by se za to, že
souhlasí. Zároveň by zákon měl zavést pro přezkum povinné lhůty, které
dnes nejsou stanoveny.
„I bez změn legislativy je možné hned
začít manažersky vést úřady k tomu, aby striktně dodržovaly lhůty dané
zákonem, což se nyní neděje. Získat povolení pro obyčejný bytový dům
trvá dnes v Praze i deset let, což je jednou z příčin současné bytové
krize. Přeregulovanost se pak logicky promítá i do cen bytů,“ upozornil
Dušan Kunovský, rezidenční stavitel a člen SAR. Cílem musí být podle
Sdružení pro architekturu a rozvoj celé povolovací řízení zrychlit a
zjednodušit tak, aby celý proces legalizace stavby od začátku až do
vydání stavebního povolení i s vyřešením odvolání nepřesáhl například u
bytového domu dva roky.
tisková zpráva SAR
___
NEHOŘEKUJME NAD ŠPATNÝM 156. MÍSTEM, REALITA JE 8KRÁT HORŠÍ
7. října 2018 Světová banka vydala svou každoroční studii Doing
Business, ve které Česká republika v oblasti povolovacích procesů
skončila na nelichotivém 156. místě. Tedy na chvostu žebříčku. Médii
tato informace tradičně hojně zaznamenaná vedla k zoufání všech.
Nezazněla ale ta zásadní informace – tedy že ve skutečnosti oněch 246
dní ve zprávě uváděných je pouhou teorií (a snem). Ve skutečnosti totiž
povolit projekt trvá šest, osm, či v Praze i deset a více let.
Světová
banka ve své studii vychází z prosté teorie. Sečte délky jednotlivých
procesů stavebního povolení tak, jak jsou uvedeny v zákonech, a jejich
prostý součet bere za délku povolovacího procesu. „Každý, kdo alespoň
trochu zná ví, že v Čechách se takto nepostupuje. Uvádí-li Světová
banka, že povolovací proces v České republice trvá „neuvěřitelně
dlouhých“ 246 dní, pak neví, o čem mluví. Lépe totiž délku povolovacího
procesu popisuje studie společnosti Deloitte, která jako průměr uvádí
5,1 let. To je pro lepší představivost téměř ještě 8krát déle, než se
uvádí ve zprávě Světové banky. A to nemluvíme o rekordmanech, kteří v
procesu povolovacích procesů uvázli i více než 24 let. Pokud bychom
navíc vzali v potaz také předprojektovou přípravu, která se v posledních
letech neúměrně prodlužuje a prodražuje (především v důsledku
politických zásahů, a to i do stabilizovaných území), pak jsme téměř na 7
letech!“, říká Tomáš Kadeřábek, ředitel Asociace developerů České
republiky.
V dnešní době bytové krize v Praze (a postupně nejen
jí) je přitom velmi důležité analyzovat o jaký počet bytů vlastně jde.
Můžeme k tomu opět využít studie společnosti Deloitte, která uvádí, že
jen v Praze v 900 projektech zamrzlo více než 40 000 bytů. Jeden z
důvodů, proč je bydlení málo a proč je tak drahé, mimochodem.
Proto
je důležité zdůraznit, že v rámci připravované rekodifikace stavebního
práva je jedním z největších úkolů zkrátit proces povolování na možné
minimum a zjednodušit jej, ale především zajistit, aby se toto
legislativou „zaručené“ teoretikum propsalo do reality. Protože asi
všichni stavitelé by uvítali již dnešních 240 dní, pokud by to tak
dlouho skutečně trvalo.
„Je nezbytné do celého procesu dát jasné
lhůty pro vyřízení žádostí, zodpovědnosti, zamezit možnosti projekt
opakovaně obstrukčně napadat, efektivně a jasně oddělit státní správu od
samosprávy, zajistit transparentnost a jednoznačnost v celém procesu a
také stabilní prostředí s platností pravidel (tedy práv o povinností)
pro všechny stejně. Do té doby totiž není tak podstatné, jak vycházíme v
jakýchkoli studiích, pokud se neodráží v každodenní realitě,“
zdůrazňuje Kadeřábek.
Zdeněk Soudný, Asociace developerů
A když berou tak utíkej ? :D Hele kdybych měl teď stavět dům tak se jistě chopím těhlech akcí různych.…
Žádná novela ani nový stavební zákon nepomohou, když do něj opět ve jménu demokracie |implementujeme| nekonečné možnosti připomínek, námitek a odvolání nejen vlastníků, ale v podstatě kohokoliv k čemukoliv. To je i důvod, proč obce nepořizují regulační plány a nechávají stavebníky, aby každý bojoval sám za sebe. A oni to dělají a pak jsou stavby |každý pes jiná ves|, protože není jak tomu zabránit. A není ani právní jistota, že by odvolací orgán nebo soud rozhodl v obdobných případech obdobně.
Ve skutečnosti oněch 246 dní ve zprávě uváděných je pouhou teorií. Ve skutečnosti totiž povolit projekt trvá šest, osm, či v Praze i deset a více let…. Článek je doplněn o vyjádření Zdeňka Soudného z Asociace developerů
Příčin, proč je v Praze obtížné získat stavební povolení bude více, než jak se to ve veřejnosti obvykle prezentuje. Dovolím si upozornit na jednu z nich.
Chybí mantinely které by jednoznačně vymezily prostor uvnitř kterého mohou projektanti svobodně tvořit a investoři svobodně podnikat. Chybí metodiky, které by developerům, projektantům, samosprávě, institucím, veřejnosti, zájmovým skupinám i jednotlivcům pomohly orientovat se v tak spletité disciplíně, jakou je územní plánování a které by zefektivnily projednávání stavebních záměrů. Takže se pracuje metodou pokus-omyl a vyhazují se zbytečně prostředky a maří se čas.
Kdo zde v Praze v čemkoli konkrétním z oboru výstavby angažoval, potvrdí jaká je to džungle. Ve vyspělých zemích, které nezažily totalitu, jsou v tomto dále než my, občané i instituce znají svá práva a jsou lépe obeznámeny s procesy přípravy území na novou výstavbu nebo transformaci. Mnohem více než využívají regulační plány a umí je lépe než my projednávat. Počáteční relativní komplikace při jeho projednávání je vyvážena zrychlením v koncových etapách před vydáním stavebního povolení.
Politické reprezentace měst více než u nás zadávají projekty řešící koncepci celku, na kterou lze navázat v dílčích projektech té které lokality.
Slovo regulační plán je v naší postotalitní společnosti dosud považováno za sprosté slovo, jsme alergičtí na slovo plánování z poválečného období. Z režimu nesvobody centrálního plánování a popírání vlastnických práv jsme skokem přešli do etapy liberalizmu a vyvyšování individuálních práv nad veřejný zájem. Optimální cesta zřejmě bude mezi oběma těmito extrémy. Teprve se učíme hledat všeobecně přijatelná řešení a vyvažovat individuální a veřejný zájem, je to zřejmé z následujícího dokumentu České televize:
https://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/1142743803-reporteri-ct/216452801240033/obsah/497409-bez-plan?fbclid=IwAR3IWXzEGicBRPPjR7hdz_PwkpaiiBEYKVLWhDWTFjCyh0fP9U2KatSOGIs
Nepodezírala bych politiky, že nemají politickou vůli. Neznám stranu, která by se radovala a profitovala z toho, že nemožný stavební zákon paralyzuje výstavbu, brzdí infrastrukturu, zdražuje byty, dělá je nedostupnými pro Ty, kteří je skutečně potřebují atd. Myslím, že je to jinak: oni tomu (zcela přirozeně) jenom nerozumí.
A Ti, kteří by tomu rozumět měli (MMR), jsou tak odtrženi od života, že nebyli schopni poslance přesvědčit, že ani 23. novela stavebního zákona, která platí od 1.1.2018, nebude lepší. Ona je ve skutečnosti ještě horší.
Ale proč to nehodit na hlupáčky poslance…
A kdo by to měl zlepšit?
Pro většinu poslanců je pochopení stavebního zákona nad jejich schopnostmi.
Pro nekompetentní úředníky je to báječný prostor pro korupci.
A korupce je hnacím palivem našich politických stran.
Tak čemu se ještě divíme…
ANO – Bude líp!!!
protože stále je kam klesat…..