Villa Lea

Místo Location: Františkovy Lázně
Investor: soukromá osoba private investor
Architekti: Boris Redčenkov, Prokop Tomášek, Jaroslav Wertig, A69 – architekti, s. r. o.
Spolupráce Cooperation: Miroslav Veselý, Lenka Mašková
Zastavěná plocha Bulit-up area: 200,5 m2
Obestavěný prostor Enclosed volume: 992,8 m3
Dodavatel Contractor : Skelet, s. r. o.
Projekt: 2002-2003
Realizace Completion: 2004-2005
Foto: Ester Havlová

Periferie lázní bývá jiná, než periferie běžných měst. Kontrast trochu cukrářské mondénnosti prostředí pro lázeňské hosty a nepracovního prostředí těch, kdo o ně pečují, je větší. Jejich hranice se navíc, zvlášť v západočeských lázních, pohybuje: Se socialistickým ústupem zlatých časů lázeňství se část lázeňského území periferizovala a proměna lázeňských penzionů v podnikové byty, ubytovny sester a komunální služby v zanedbaných lázeňských parcích vytvořila zvláštní typ prostředí. V lázních, kam se vrátila prosperita, se dnes proces obrátil. A s prosperitou přichází i tlak na novou výstavbu individuální.
Františkolázeňská čtvrť Slatina je typickou lázeňskou periferií: Stará silnice z Chebu sem přitáhla pár hospod a architekturu, která je už úvodem k lázeňské svátečnosti, ale ještě patří periferii, lázně sem umístily pár centrálních poloprůmyslových zařízení, mezi rodinnými domky zůstaly i stavby zemědělské. Slatina může připomenout, že Františkovy Lázně povstaly ze selských chalup, kam zemědělci na sezónu natahali vany, aby v „chebské vodě“ máčeli první hosty mezi péčí o pole a kravičky. Okolní pole táhnoucí se k nejmladší české sopce porůstá spíše než obilí heřmánek, rmen a rodinné domy obvyklého stupně ohavnosti. Jen jeden tu vyniká: vila Lea.
Od Blakeovy kodifikace spočívá moderní světová architektura na čtyřech pilířích, které tvoří domy Robbie, Steiner, Savoye a Tugendhat a jejich autoři, Frank Lloyd Wright, Adolf Loos, Le Corbusier a Ludwig Mies van der Rohe. Vila Lea zcela přirozeně nutí na tyto pilíře myslet. Stejně tak na dokonalost nedalekého a s vilou souvisejícího Sanatoria dr. Peták, díla stejného ateliéru, a na meteorologickou stanici Aleny Šrámkové na okraji blízkého Chebu. Nebyla stavěna primárně pro učebnice dějin architektury a prestižní ročenky, ale nesporně se tam ocitne. Na dobrých fotografiích. Krása fotografie a architektonického díla povedou automaticky k předpokladu krásného místa a harmonického spojení místa a stavby. Místa, které není.
Vila Lea byla projektována do očekávané situace pole pokrájeného na devět parcel, s regulací, která indikovala v současnosti obvyklý způsob zastavění. Dnes v sousedství její hrdé lapidární dokonalosti stojí zboží z architektonického hypermarketu, její prostředí nevytváří jen rumištní květena chabě kryjící nelad staveniště, radostně blbé barevné fasády a bohatě členěné střechy. Sám majitel přispěl plným prkenným plotem, který přitaká stejnému světu.
Lze pochopit postoj architektů a plně s ním sympatizovat. Jsou nížiny, k nimž se výsostná architektura nesklání. Ve Slatině ale nenastala obvyklá situace zámku a podzámčí, nízkého jako potřebné podnože vysokého. Je to spíš situace vstupu na místo, kam dáma zásadně nechodí. Mezi řádem architektonického činu, který vztáhl ruku po dokonalosti, a neřádem malého stavění bez architektury je zde už tak daleko, že jsou zcela mimoběžné. Vila Lea se vymkla svému prostředí. Autonomní dokonalost architektonického díla místo automaticky nestvoří.


Publikováno ve Stavbě č. 4/2006