VLTAVA CORSO — Nová promenáda podél Smetanova nábřeží a Tržiště pod Mostem legií

Autorem ideového námětu  je Zdeněk Regner. Projekt má za cíl obnovit ztracený vztah města a řeky v nových souvislostech.

Vltava Corso
Záměr pražského magistrátu realizovat během volebního období rozsáhlé úpravy obou břehů Vltavy na celém území metropole byl zveřejněn v denním tisku na přelomu února a března. Podle radního Radka Lohynského, který má na starosti infrastrukturu, by se břehy Vltavy měly proměnit v pěší zóny a parky. Současní představitelé města navazují na tři roky starou studii Město a řeka, kterou pro magistrát zpracovalo Sdružení Rossler Rybář architekt. Dílčí část této studie, která se týká úseku Smetanovo nábřeží – Novotného lávka, byla zpracována na základě ideového námětu Zdeňka Regnera .
Námět „Vltava Corso“představuje novou variantu řešení problému, na který ve třicátých letech minulého století upozornil funkcionalistický architekt Karel Honzík. Podle jeho představy by se tramvajová a automobilová doprava ponořila do podzemí a celé Smetanovo nábřeží by potom sloužilo pěším jako promenáda s kavárenskými terasami a výhledem na panoráma Hradčan. Návrh avantgardního architekta je z různých příčin v Praze nerealizovatelný. Projekt „Vltava Corso“není inspirován touto přitažlivou vizí. Na počátku byla obyčejná zvědavost malého kluka, který z Mostu legií pozoroval tajuplný a suchou nohou nedostupný prostor za mříží v nábřežní zdi na úrovni kavárny Slavie. Romantická představa se v později změnila v přání prostor zpřístupnit a zařídit jako bar bez reprobeden a televizí. Během tuhé zimy před několika lety nabídla geniální řešení sama příroda v podobě zamrzlé Vltavy. Řeka při břehu pod Smetanovým nábřežím ztuhla do podoby velkoryse pojaté promenády. Během mnohých jednání a konzultací s přáteli i odborníky dostala tato myšlenka podobu, ve které je dnes předložena k širší diskuzi. Fyzické ztvárnění této myšlenky potrvá patrně dlouho a nevyhne se ovlivňování nejrůznějšími tlaky. Stěžejním zůstává vy řešení detailu rozhraní vody a pevné matérie břehu. Architekt Martin Rybář respektuje přirozený organicky vzniklý ráz pobřeží, v protikladu je přístup architekta Radana Hubičky, který má představu minimalisticky pojaté monumentální plošiny postupně mizející ve vodě snižujícími se stupni. Tyto dvě krajní polohy vymezují rámec architektonického řešení.





VLTAVA CORSO – Nová promenáda podél Smetanova nábřeží a Tržiště pod Mostem legií
Zdeněk Regner

S Smetanovo nábřeží bylo budováno jako promenáda s atraktivním pohledem přes řeku. Monumentálně pojednaná zeď nábřeží je od roku 1875 postavena z řádkového zdiva z velkých kvádrů. Koncem 19. století byla do této studené klece zavřena postupně celá Vltava. Nábřežní zdi oddělily město od řeky, z které se stal mrtvý průmyslový kanál.



Projekt má za cíl obnovit ztracený vztah města a řeky v nových souvislostech. Jeho podstatou je původní myšlenka prodloužení náplavky Hollar náspem především ve směru po proudu, kde se břeh přirozeným procesem zanáší z velké části komunálním odpadem. Na nové území náplavky lze sestoupit novým schodištěm naproti kavárně Slávie. Na opačném konci náplavky ve směru ke Karlovu mostu cesta pozvolně stoupá od ledolamů na úroveň chodníku před Novotného lávkou nebo je zakončena schodištěm. Nová náplavka o délce cca 400 m a šířce cca 10 m je od dopravního hluku odstíněna navigační zdí a umožňuje přímý kontakt s řekou a panoramatickým výhledem na Pražský hrad. Promenáda v centru města je určena lidem, kteří nikam nespěchají, je místem schůzek a odpočinku. Poklidná atmosféra „dole u řeky“ se výrazně liší od poměrů „nahoře v ulicích“. Pro naplnění účelu projektu jsou nezbytná některá omezení, především zákaz jakékoliv formy reklamy, reprodukované hudby a hudebních produkcí., pouličního prodeje suvenýrů a artefaktů apod.

Slovo „náplavka“ označuje nové území vzniklé procesem naplavení. Tento původní význam slova předurčuje podobu náplavky Hollar. Cílem není vybudovat novou pobřežní komunikaci, která má za úkol usměrňovat pohyb. Naší snahou je založit „místo“, kde se lidé budou cítit volně v těsné blízkosti řeky. Název „promenáda“ nebo „korzo“ je míněn jako odkaz na zavedenou značku, která už patří minulosti.

Z praktických důvodů je povrch částečně zpevněn dlážděním z ručně opracovaných pískovcových kostek se štípaným povrchem a s otevřenými vsakovacími spárami, které časem zarostou. Pískovcové haklíky byly původním materiálem nábřežních zdí před rokem 1875. Stromy by neměly bránit panoramatickému výhledu přes hladinu řeky. Vegetace bude zvolena tak, aby neposkytovala útočiště komárům, i z tohoto důvodu je vhodnější kamenitý ráz pobřeží. Na kamenech lze chvíli sedět, ale není kam si pohodlně lehnout – náplavka by neměla být útočištěm bezdomovců. Některé zajímavé balvany budou na lodích a vorech přivezeny ze všech přítoků Vltavy, které se během cesty českou krajinou k řece připojily. Nabízí se i možnost důstojného využití původních kvádrů z Karlova mostu.

Pro prodloužení stávající náplavky bude v co největší možné míře využit materiál ze dna řeky podél stavby a tím nedojde k podstatné změně průtoku Vltavy. Mimo nového vstupního schodiště, městského mobiliáře (osvětlení, lavičky, odpadkové koše a úvaziště) a stromů nebudou na náplavce další pevně usazené objekty. Na horním i dolním konci budoucí náplavky jsou v nábřežní zdi objekty čapadel, které nejsou od doby, kdy Vltava přestala zamrzat, využívány. Obě čapadla chceme po rekonstrukci zpřístupnit jako kavárny. V průchodu z Divadelní ulice, který má funkci bezbariérového přístupu je dost místa pro zbudování veřejných záchodků a šaten pro říční lázně. Objekt lázní je řešen jako co nejnižší plovoucí dřevěná plošina bez nástavby, jenom s lehátky a sprchami a je zakotven pod stromy v místě původního kotviště naproti podchodu z Divadelní ulice. Plošina je technicky řešena tak, aby v zimě po úpravě sloužila jako kluziště. Ještě v minulém roce byla v tomto místě připoutána loď, která bránila ve výhledu a svojí velikostí nerespektovala odpovídající měřítko. Kotviště pramiček, které na Staroměstský rybník patří, je umístěno u vstupního schodiště ve směru k Mostu legií. Pramičky zároveň slouží k obhlídce výstavy plovoucích soch, objektů a instalací, kterou chceme v tomto úseku každoročně za pomoci předních galeristů pořádat.

Pod prvním obloukem Mostu legií je zakotvena plošina o velikosti cca 19×40 m, na níž je umístěn květinový trh, rybí sádky a tržnice s biopotravinami a dalšími kvalitními produkty. Autentická atmosféra tržnice, kterou chrání velkolepá klenba mostního oblouku před deštěm a sluncem, přispěje k větší obývatelnosti centra. Přístup na trh je z dolní podesty prodlouženého dvouramenného schodiště naproti Národnímu divadlu, na kterou navazuje v pravém úhlu sklopný můstek přes průplav na plošinu, přiléhající k protilehlé vnitřní stěně mostního oblouku. Obdobně je řešen přístup do tržnice z dvouramenného schodiště naproti Slavii. Plovoucí plošina tržiště je konstrukčně řešena tak, aby ve dvou dílech proplula zdymadlo u Mánesa a byla demontovatelná v evakuačním čase. Přímé prodloužení nové náplavky Hollar chodníkem vedeným pod mostem není vhodné z hygienických a bezpečnostních důvodů. Stanoviště „vodní tramvaje“ je umístěno při druhém rameni schodiště naproti Národnímu divadlu směrem k Mánesu. Splav pod budovou Mánesa lze využít k instalaci malé vodní elektrárny s gravitačním vírem, která by pokryla spotřebu elektrické energie v celém nově vybudovaném areálu náplavky Hollar.
Ideový záměr vychází z respektu k výjimečnosti lokality uprostřed památkové zóny a jejímu možnému ohrožení v případě povodní a tím do značné míry předurčuje fyzickou podobu realizace, která není dobrou příležitostí pro ambiciózního architekta. Znovuvytvoření přirozeného břehu Vltavy není nevratným procesem, během času se ve Vltavě objevilo a zase zaniklo už několik ostrovů. Na novém území náplavky by neměly stát žádné pomníky nebo zděné objekty. Horizontální plošiny zakotvené při břehu se dají kdykoliv po řece přemístit jinam.




Smyslem celého projektu je, aby v Praze vzniklo místo, kde se Vltavě můžeme přiblížit na dosah a s důvěrou ponořit ruku do vody.


Použité ilustrace jsou z knihy Karla Honzíka Tvorba životního slohu (Stati o architektuře a užitkové tvorbě), kterou vydalo nakladatelství HORIZONT Praha 1976