Výběrové řízení – Isabela Grosseová, Josef Pleskot, Andrej Škripeň, AP Atelier

Fotogalerie ke článku (17)

Zákres do fotografie: přes pole

Zákres do fotografie: ze sadu

Zákres do fotografie: zblízka

Zákres do fotografie: pohled do dolíku

Situace 1:5000

Fotografie modelu

Fotografie modelu

Fotografie modelu

Fotografie modelu

Fotografie modelu

Axonometrie

Řez BB

Řez AA

4PP

1PP

1NP

2NP

Celá fotogalerie (17)

Architektonická studie Vinařství Sonberk, říjen 2004

Hledání místa pro stavbu
V první knize Vitruviova díla „Deset knih o architektuře“ nalezneme kapitolu IV s názvem „Výběr zdravých míst při zakládání měst“ a v šesté knize kapitolu VI „Venkovské stavby“, kde se praví: „Především je třeba vyšetřit krajiny po stránce zdravotní, jak to bylo popsáno v první knize ohledně zakládání měst, a podle toho ať se zakládají venkovské dvorce (villa)“. Z východních zkušeností víme, že kromě Vitruviových nezpochybnitelných zásad hrají při zakládání lidských sídel důležitou roli i tzv. energie — ty jsou dobré a zlé (jin a jang). Zkušenosti našich předků také nejsou zanedbatelné, když nám sdělují: „Kde si lehne pes, je dobré místo — tam je vhodné mít postel, kde si lehne kočka, místo dobré není a člověku není radno na takovém místě spát“. Položili jsme si otázku, kde by si na Sonberku „lehnul pes“ a také jakou pozici by zvolil, aby vymezil místo zdravé, podněcující prosperitu a přitom vzbuzující respekt a úctu. Došli jsme ke shodnému názoru, že „pes“ by si lehnul do takového místa a takovým způsobem, aby mohl obezřetně kontrolovat Sonberk, Pálavu s Děvínem v prodloužení až do Mikulova i Popice, resp. úval Dyje a Svratky až ke Znojmu. Protože Sonberk a Děvín jsou ve velmi konfrontačním vztahu, lehl by si na hřejivém úpatí Sonberka do nepatrné prohlubně na okraji sadu tak, aby napjatému vztahu nepřekážel a nerozumě konkuroval. Svojí pozicí by jistě neurazil ani Popice — nepřehlížel by je. Mírná prohlubeň v zelené vráse vybíhající od sadu jižním směrem k Pálavě (kam se náš „pes“ uložil) je evidentně místem pozitivním. Je jakousi tišinou, v níž se neutralizují agresivní energie přicházející od hrdé Pálavy k rozvážnému Sonberku. Přestože Pálava dominující Děvínem je ženského rodu, má velmi silnou ovládající energii a její mužský protějšek Sonberk vyzařuje pokoru, moudrost, mírumilovnost, ale také žádné podřízenectví. Dost to mezi nimi jiskří, i když je dělí zmohutnělá Dyje. Lépe je neplést se do tohoto vztahu a spíše z něho těžit pozitivní síly. Vybrané místo zní dutě, evokuje hlubinu — sklep. Chce být místem strážce pokladu — plodů Sonberka. Nenacházíme druhé místo na pozemcích Investora, které by nabízelo zároveň hlubinu i pozici sebejisté, ale i obezřetné dominantnosti. Doporučujeme všimnout si ho.  

Hledání formy
Působící energie generují formu. Energie přicházející od jihu, od Pálavy a od Mekky vinařství Mikulova orientují sklepy. Teprve dotyk se silou Sonberka jejich směr mírně odchyluje k západu, aby mohl být reflektován vliv Dyjskosvrateckého úvalu, jehož nespoutanou volnost Sonberk velmi pociťuje. Nadzemní část vinařství je jakousi hlavou — citlivým čidlem, které je nastaveno všemu pozitivnímu z celého okolí.  

Konkretizace formy
Vinaři mají rádi absolutní formy. Je to asi dáno podstatou vinařství. Vše je dokonale srovnáno: vinice, sudy ve sklepích, láhve...i sběrné koše. Není divu, že stavby tuto řádumilovnost napodobují. Nabízíme vinařství Sonberk formu, která z přesné geometrie vychází a může být v krajině vnímána jako špýchar, renesanční vila, stoh či opravdu moderní viniční zámeček.  

Zásady uspořádání domu
Vinařství má rozsáhlou část podzemní a poměrně subtilní část nadzemní. Sklepy zcela zanořené do terénu obsahují veškeré technologické provozy a jsou uspořádány tak, aby umožnily vertikální řešení rozhodujících technologických procesů. Zatímco sklepy musí mít velmi solidní pevnou podstatu, která se nebude po staletí měnit a užíváním bude jenom krásnět, nadzemní stavba (château) může být lehce koketní a podbízivá. Musí již z dálky upoutávat, musí umět vyjádřit otevřenost i uzavřenost, vstřícnost i záhadnost. Musí umět být místem nezapomenutelným, originálním, vzbuzujícím stálost a solidnost i touhu vracet se. Dům vinařství Sonberk by měl být postaven moderním způsobem, ale z elementů, které jsou známé a prastaré. Jedině tak se stane fenoménem.  

Materiály domu
Betonová podzemní schráň. Zem-hlína jako izolant. Venkovní dubové obkladové a opěrné stěny. Popívaná zeleň jako prvek fasád. Mlat tvořící veškeré zpevněné venkovní plochy. Snad pouze dvůr dlážděný kamenem. Dubové žaluzie — okenice nadzemního pavilonu, který sám je celý ze dřeva a z francouzských oken. Masivní rezivějící železo nesmí chybět. Žádný použitý materiál nesmí k tomu, aby byl krásný, vyžadovat náročné udržovací a speciální povrchové úpravy. Musí nabízet krásu, která sílí časem a stárnutím.  

Technologická cesta — tok materiálu Na nejvyšší úrovni terénu je násypka, která je zaústěná do lisu, nebo nejprve do mlýnku (odstopkovače) a potom teprve do lisu. Stroje jsou umístěny o podlaží níž v místnosti, která mimo čas zpracování hroznů může sloužit jako sklad materiálu pro jarní a letní potřebu na vinicích. Kaly a ostatní odpady z lisování odcházejí z budovy přímo (přes dvůr). Mošt z lisu se gravitačně odvádí do kvasných nádrží umístěných v podzemní tankové hale. Po proměně moštu ve víno dochází ke stáčení a lahvování v prostoru, který se nachází na nejnižší úrovni. Odtud může nalahvované víno putovat dvěma směry. K ležení a nebo pomocí zdvihací plošiny k balení a rychlé expedici. Expediční hala má přímý kontakt se zpevněnou plochou na terénu a s přístupovou cestou.  

Cesty návštěvníků
Vinařství je atrakce, také znamená setkávání a společenský život. Setkávání lidí lačných dobrého vína a jídla se odehrává v přízemí nadzemního pavilónu. Celý prostor přízemí je věnován společenským funkcím. Je zde možné degustovat, debatovat, vzdělávat se, seznamovat a bavit se. Mohou zde být umístěna umělecká díla. Exkurze odtud pokračují směrem do podzemí okolo vinotéky na návštěvnickou galerii, z níž je možné z nadhledu shlédnout veškeré technologické místnosti. Pro obzvlášť zvídavé je možné sestoupit až do nejnižších míst jednotlivých provozů. Zpět půjdou všichni opět okolo vinotéky, kde je možnost ochutnání a zakoupení. Z vinotéky může cesta návštěvníka vést rovnou ven. Je ale také možné zůstat déle a příjemně strávit další čas při jídle a popíjení ve společenských prostorách. K příjemně strávenému času je možné přidat další a zůstat přes noc ve dvou apartmánech v patře, kde ráno návštěvníky čeká úžasná vyhlídka do kraje.  

Technické předpoklady
Podzemní část budovy by měla být provedena jako železobetonová konstrukce stěnového charakteru. Beton by měl mít kvalitu vodostavebného, protože pak by nebylo zapotřebí uvažovat s izolacemi proti vodě a zemní vlhkosti. Zároveň kvalita vodostavebného betonu je taková, že nepotřebuje žádné další povrchové úpravy. Podlahy technologických místností by měly být zhotoveny formou kletovaného betonu strojně prováděného se zpevňujícím vsypem. Takto realizovaná podzemní část stavby by se stala velmi homogenním pevným útvarem s vysokými hygienickými kvalitami a velmi snadnou udržovatelností. Nadzemní část budovy je koncipována v konstrukční kombinaci beton-dřevo. Rámová betonová konstrukce by mohla být vyrobena z tyčových prefabrikátů. Vestavěný dřevěný dvoupodlažní dům by měl být vytvořen jako tesařská skládanka zavětrovaná pomocí vnějšího betonového skeletu a opláštěná dřevěnými francouzskými okny a skleněnými díly z europrofilů. Otvíravé okenice vsazené do betonových rámů by měly být vyrobeny z masivního dubového řeziva. V partii střechy je betonový skelet nosičem soustavy slunečních kolektorů, přičemž hydroizolační střešní krytina je součástí dřevěné vestavby. Mezi nadzemní a podzemní částí budovy se nachází prostor, kterému říkáme stodola. Tento „prázdný“ sezónní prostor by nemusel být vůbec vytápěný ani temperovaný. Předpokládáme, že v jeho rámci budou umístěna veškerá domovní vybavení typu trafo, elektro rozvodny, domácí vodárna apod. Stodola expanduje širokým otvorem do dvora, který opatřený systémem lehkého krátkodobého zastřešení by byl nejintenzivněji využíván v době lisování. Veškeré stavební části domu by měly být provedeny ve výborné kvalitě avšak zvláštní pozornost by měla být věnována interiérům nadzemní části budovy a vinotéce.

Energie, média
Ponořením technologických prostor do podzemí získáváme zadarmo energii. Ať už jde o teplo v zimě či o chlad v létě. Něco tak starého a primitivního nemůže být ničím jen tak překonáno. Doplnění tohoto jednoduchého systému tepelným čerpadlem může znamenat hodně výraznou energetickou soběstačnost domu. Nadzemní část domu je vystavena slunečnímu záření, které je pomocí střešních kolektorů používáno na ohřívání užitkové vody. Elektrickou energii pro stroje a svícení dotáhneme z jednoho či druhého stožáru a vydatný vodní pramen je nutné najít pod zemí. Odkanalizování musí být vyřešeno pomocí bioaktivní domácí čistírny. Dešťové vody budou účelně využívány. Domníváme se, že plyn nebude zapotřebí.  

Prolínání, propojenost, variabilita
Dispoziční schéma je navrženo tak, aby v domě vládla atmosféra velké příjemnosti navozovaná přehledností a jistou demokratičností. Neizolovanost, ale naopak prolínání, propojenost, variabilita a přesahování funkcí jsou hlavními vlastnostmi dispozic. Tímto může být docíleno značné efektivnosti a bohaté využitelnosti relativně malého domu.  

Cesty
Dům zpřístupňujeme cestami, které v krajině již byly, či potenciálně jsou. Jejich povrchy by měly být zpevněny pomocí kvalitního mlatu — staré technologie, které se dnes říká technologie minerálních betonů.  

Námět na závěr
V meruňko-ořechovém sadu by mohla být perspektivně umístěna drobná hospodářská stavba sloužící jako přírodní sušárna ovoce — meruněk, ořechů, ale možná i hroznů... Také by mohla obsahovat včelín a třeba stříšku, pod kterou by bylo možné usednout a pozorovat okolní krajinu......