Výstava Clam-Gallasovský palác – Johann Bernard Fischer von Erlach

Husova 20, Staré Město, Praha 1

Poměrně rozsáhlý palácový komplex se nachází na místě celé řady starších objektů románského nebo gotického původu (mj. hospodářský dvorec, hřbitov a fara chrámu Panny Marie Na louži či dům moravského markraběte Jana Jindřicha). Základ palácové stavby představoval tzv. Samuelovský dům, který za své služby obdržel od císaře Ferdinanda II. (1619 - 1637) hrabě Jan Matyáš Gallas. Jeho potomci jej ve 2. pol. 17. století nejprve nechali rozšířit, mj. za účasti stavitele M. Canevalla či kameníka G. P. della Torre, aby se hrabě Jan Václav Gallas rozhodl postavit úplně nový palác. Projekt k němu v roce 1713 vypracoval arch. a stavitel J. B. Fischer z Erlachu a realizace se ujal stavitel T. Haffenecker. Spolu s ním přispěla ke konečné podobě paláce celá řada pražských umělců, mj. sochař M. B. Braun, malíř C. Carlone, kameník D. A. Rappa či štukatéři R. Bolla, S. Bussi a G. Fiumberti. Budova samotná byla postavena v letech 1714 - 1718, avšak exterierové i interierové úpravy se protáhly až do roku 1730, aniž byly ukončeny. V průběhu následujících cca sto letech pak docházelo k nejrůznějším úpravám, které však neměly významnější vliv na podobu objektu (mj. úpravy horního patra sev. křídla, postavení ohradní zdi v prostoru Mariánského náměstí, kde byla do výklenku umístěna kašna s alegorickou sochou Vltavy od V. Prachnera aj.). V současné době v objektu sídlí Archiv hlavního města Prahy.

Tento vrcholně barokní palác je tvořen komplexem budov soustředěných kolem velkého centrálního čtvercového dvora, další, úzký, leží při vstupní čáti z Husovy ulice, a konečně třetí, rovněž nevelký, při hospodářském křídle v prostoru Mariánského náměstí. Hlavní průčelí, směřující do Husovy ulice, dosahuje výšky dvou pater a výrazné prvky jeho fasády představují dva vstupní vjezdy s portály, zdobenými dvojicí soch atlantů od M. B. Brauna v okrajových risalitech, loggie, zakončené ve 2. patře balkony, střední risalit s iónskými pilastry vysokého řádu, zakončený trojúhelným střešním štítem a atiková balustráda. Z původní plastické výzdoby střešní partie na motivy řecké mytologie, se dochovala pouze jedna socha v originále na vrcholu štítu, a několik kopií na balustrádě. Všechny původně zhotovil M. B. Braun. Okna v přízemí a 1. patře nesou přímé nadokenní římsy, okna 2. patra pak římsy segmentové nebo trojúhelné frontony. Na malém vstupním dvorku se proti vjezdu nachází barokní mříží chráněná kašna, v jejíž nice je umístěna socha Tritona, rovněž od M. B. Brauna. Výrazný prvek fasád hlavního dvora představují oblouky vjezdů a průjezdů.

Místnosti v přízemí celého paláce jsou zaklenuty vrcholně barokními klenbami, obě patra jsou pak plochostropá. Pozornost zaujme zvláště prostor schodišťní haly hlavního křídla, kterou zdobí freska na motivy římské mytologie od C. Carlona, zábradlí hlavního vstupního dvouramenného schodiště, které opatřil plastikami M. B. Braun, štukování stěn a nástropní fresky, opět na motivy římské mytologie od C. Carlona. V hlavním průčelím křídle se na stropech některých místností 2. patra objevují opět fresky na mytologická a alegorická témata nebo štukování. Dochovaly se zde rovněž barokní dveře a část vykládaných parketových podlah. Místnosti v ostatních křídlech jsou většinou upraveny novorokokově, pouze v několika ve východním křídle se nacházejí nástropní fresky mytologického charakteru.

Palác byl od samého počátku významným střediskem vědeckého a kulturního života v Praze. Jak Gallasové, tak i Clam - Gllasové, byli znalci a mecenáši hudby, divadla a výtvarného umění, v palácových salonech koncertovala řada českých muzikantů, ale rovněž W. A. Mozart a L. van Beethoven, hrálo se zde divadlo (v letech 1812 - 1838) a pořádaly výstavy obrazů (v letech 1843 - 1852 v paláci každoročně probíhaly výstavy Krasoumné jednoty).
(převzato z Tiscali Pragensia)