Neviditelná architektura je koncept, který vznikl jednak z primární potřeby nenápadně si počínat ve zvlášť exponovaném prostředí, podružně také upozornit na ignoraci soudobé architektury veřejností. A do třetice jsou výsledkem tohoto experimentu nové roviny v možnostech nazírání na realitu.
„Příliš neviditelná architektura je koncept, jak vytvořit stavbu zapadající do svého prostředí. Jak ji vytvořit zcela nebo téměř neviditelnou. Při použití zrcadlového povrchu dochází k dokonalému splynutí s okolím. Při realizaci jsme zjistili, že výsledný odraz v zrcadle, ne vždy odpovídá tomu skutečnému a vzniká nová ideová rovina, paralelní prostředí,“ říká autor projektu.
Věže s dřevěnou konstrukcí pokrývají nerezové plechy, které vytváří zrcadlový povrch. Půdorysné rozměry jsou čtyři krát čtyři metry, výška věže se obměnami zvyšovala. V první fázi z pět a půl metru na sedm, v druhé na devět metrů. Jednolité věže byly přepracovávány a doplňovány do současné podoby, zůstává pouze jednotné jádro.
V první fázi experimentu se tato stavba jmenovala Perská věž, byla součástí cyklu výstavy Útroby architektury v Domě umění v Brně. Divák měl možnost dotknout se stropů ze střešní terasy. Obměnou věže Perské je Neviditelná věž, která je obydlím ducha i obyčejnou chatou. Vznikla z potřeby umožnit vidět víc než je běžné, ale sám nebýt viděn. Dostat se do míst, kde se běžně dostat nelze a vidět to, co běžně nelze vidět. Tedy poznávat dosud nepoznané a to v běžném každodenním žití. Umístěna byla na náměstí v Litomyšli, kde budila pozornost v historickém prostředí.
Další Neviditelný Periskop je upgrade Perské věže a Neviditelné věže. Z věže může být pozorována příroda v Letohradě u Tvrze Orlice. Zde bude po tři roky pozorováno vnímání věže veřejností, ale i zkoumání vztahu věže a přírody.
Věž může být prostou chatkou k bydlení v přírodě, kde slouží k různým formám pobytu: k jednoduchému přespání jako nocležna, jako herna pro děti, jako zahradní chatka, čajovna, kavárna, studovna, trucovna, pozorovatelna, klubovna, ale i jako domek k trvalému bydlení. Lze jich sdružit více vedle sebe a žádná nemusí mít stejný tvar…
Tento experiment přinesl obrovské množství zkušeností a poznatků – od prověření tolerantnosti veřejnosti k moderní stavbě v historickém prostředí přes rozsáhlou fotodokumentaci, jež byla pořízena právě kolemjdoucími turisty, nadšenci, až po exaktní výsledky průzkumu a nových pohledů na věc.
Autorská zpráva
Vnímám to jako snahu objevit způsob, jak obejít ochranu památek, přírody a zároveň výškové a hmotové regulace, včetně připomínek občanských iniciativ.
Ve skutečnosti nic nezmizí, tím, že zrcadlí své okolí, to bylo prokázáno realizacemi již před 30 ti lety, naopak nepatřičnost takové stavby je ještě větší a do historického jádra vypálí materiálovou díru.
škodlivost v přírodě pro ptactvo je také prokázaná. Nemusí se stavět všude za každou cenu, ale to investoři i projektanti neradi slyší.
Hezký den Řeřicha