Zámecký pivovar v Litomyšli

Rekonstrukce zámeckého pivovaru v Litomyšli, 1. a 2. fáze
Klient: EAY, Město Litomyšl
Architekt: Josef Pleskot, AP atelier – Pavel Fanta, Daniel Kříž, Veronika Vašková-Škardová, spolupráce – Isabela Grosseová, stavební řešení – Zdeněk Rudolf
Odborné konzultace Preservationist consultations: NPÚ – ÚP Praha, Petr Štoncner, NPÚ – ÚOP Pardubice, Jiří Slavík
Statika Statics: Jiří Barda, Karel Škeřík
Požární ochrana Fire safety: Vlastimil Počta
Profese, inženýring: KIP Litomyšl, spol. s r. o., hlavní koordinátor – Jiří Tmej
Hlavní dodavatel Contractor: První litomyšlská stavební, spol. s r. o., stavbyvedoucí Milan Hlous, Miroslav Láznický
Dozor investora: Jan Vašek, František Zachař
Studie: 2001
Projekt: 2003
Realizace Completion: 1. fáze 2004, 2. fáze 2006
Foto: Jan Malý, AP atelier


AUTORSKÝ KOMENTÁŘ

Z historie
(Úryvky z kapitoly Dějiny objektu ze Stavebně-historického průzkumu zámeckého pivovaru v Litomyšli zpracovaného v září 1980 Státním ústavem pro rekonstrukci památkových měst a objektů v Praze M. Vilímkovou a M. Horynou) V areálu pozdějšího zámku stával ve středověku premonstrátský klášter, založený někdy mezi léty 1145-50. Když Karel IV. založil v r. 1344 v Litomyšli biskupství, věnoval této nové instituci objekty dosavadního kláštera, jehož členové se stali současně kanovníky biskupské kapituly. Konkrétní zprávu o (existenci pivovaru) máme už z roku 1552 v inventáři pořízeném v souvislosti se zastavením panství Litomyšlského Jaroslavovi z Pernštejna.
V roce 1629 bylo Vratislavu Eusebiovi z Pernštejna městem Litomyšl, za potvrzení svých privilegií, postoupeno právo k vaření piva. Panský pivovar v „přihrádku“ byl zřejmě malý, a proto jej Vratislav Eusebius rozšířil přístavbou na místě tří zbořených měšťanských domů. Nový díl pivovaru byl dokončen v r. 1630 (J. Křivka, Litomyšlský velkostatek za Pernštejnů, s. 33).
V roce 1728 pivovar se sladovnou, úřednickými byty i sousední jízdárnou vyhořel. Podle návrhů F. M. Kaňky byly prováděny potřebné opravy. Zámek a k němu přiléhající budovy byly znovu poškozeny požárem v r. 1775, za hraběte Jiřího Kristiána. S opravami se započalo v roce 1776 a probíhaly pak až téměř do konce 18. století. Podle stavebních účtů z let 1777-83 dodal návrhy na opravy a přestavby zámku i ostatních budov poškozených požárem tehdejší lichtenštejnský architekt Jan Kryštof Fabich.
Když po skončení druhé světové války přebírala Národní kulturní komise Litomyšlský zámek od Národní správy velkostatku Litomyšl, zůstal zámecký pivovar zcela stranou, přestože veškeré pozdější využití zámeckého areálu bylo motivováno především okolností, že se v Litomyšli narodil Bedřich Smetana, a přestože se narodil právě v zámeckém pivovaru. Podle zápisu z 29. dubna 1947 byly hospodářské objekty v zámeckém areálu, tj. pivovar, jízdárna, konírna, chlév a kolna za konírnou, předány ministerstvu zemědělství, takže se komplex dosud spravovaný jednotně, dostal do dvojí správy, která měla na jeho využití často zcela protichůdné názory.
V roce 1957 byly značně liknavě zahájeny práce na opravách Smetanova bytu, které měl provádět Stavební kombinát okresu Litomyšl.

Aktuální využití
V roce 1999 byl zámek Litomyšl s celým svým areálem zapsán do seznamu kulturního dědictví UNESCO.
V roce 2000 došlo mezi městem Litomyšl – vlastníkem zámeckého pivovaru, zastoupeným starostou Miroslavem Brýdlem, a Ústřední správou YMCA, zastoupenou ředitelkou Janou Vohralíkovou k dohodě o společném využití. Největší část prostorů zámeckého pivovaru podle dohody bude využívat YMCA pro účely svého evropského centra. V areálu dále zůstává centrum festivalu „Smetanova Litomyšl“, společenské sály využívané městem, rodný byt Bedřicha Smetany, dva služební byty, jeden byt hostinský, depozitáře Národního památkového ústavu a Městské informační centrum.
Společnost YMCA bude ve svých prostorách vykonávat vzdělávací, výchovnou a duchovní činnost, která vyplývá z jejího poslání křesťanského sdružení mladých lidí a největší mládežnické organizace na světě. K tomu jí bude sloužit několik polyfunkčních sálů, ubytovací prostory a malá administrativa.

Hlavní principy návrhu
1 Nezničit intaktnost působení památkového objektu (památky průmyslové architektury). K tomu využít všechny dochované konstrukce i jejich zbytky.
2 Novými architektonickými prvky nenásilně deklarovat novou funkci a nové využití objektu.
3 Zabránit homogenizaci historických odkazů a nových zásahů – udržet správnou proporci mezi starým a novým.
4 Západní fasádě vrátit ztracenou monumentalitu a význam dominantní barokní kompozice.
5 Na úkor architektonicko-výtvarných a památkářských předsudků neoslabovat možnosti nového smysluplného funkčního využívání.
6 Kvalitativní proměnou objektu posílit a ovlivnit i kvalitu přiléhajícího městského prostředí.


LITOMYŠL NA ŠPIČCE
ROSTISLAV ŠVÁCHA
Přemýšlím-li o oblasti, jaká by během posledního století nejpřísněji otestovala kulturní vyspělost české architektury a mohla by se v tom stát zajímavou i pro okolní svět, pak mě vedle špičkové sociálně zaměřené výstavby z doby první republiky sotva napadá něco jiného než rekonstrukce a dostavby architektonických památek. Rozhodující chvíle se tu asi odehrála téměř před sto lety, kdy Pavel Janák, Vlastislav Hofman, Josef Chochol i další přední tvůrci nalezli v památkářství nové pole působnosti pro moderní architekturu a spojili zároveň své první praktické památkářské počiny s tehdy nejmodernějšími a nejpokročilejšími teoretickými názory na obnovu památek, které u nás propagoval hlavně Zdeněk Wirth, historik umění a kritik soudobé architektonické tvorby v jedné osobě. Janákovy a Hofmanovy neprovedené projekty na dostavbu Braunova domu v Praze (1910),¹ Janákova úprava Fárova domu v Pelhřimově (1913-1914),² pozdější obnova a dostavba Černínského paláce na Hradčanech od téhož autora (1927-1937), Plečnikovy a Rothmayerovy úpravy Pražského hradu (od 1920), Poláškova přestavba Nové radnice v Brně (1934-1936) i Fragnerova úprava pražského Karolina (1946-1968) založily tradici, o niž se mohli opírat i architekti v méně příznivých desetiletích. O životnosti této tradice podává důkaz také tvorba posledních sedmnácti let.
Pokud se takové počiny podaří, neměli bychom je asi posuzovat jenom podle míry, v jaké architekt uměl do památky propašovat stopy moderního uměleckého cítění či svého osobního stylu. Za něco důležitějšího pokládám architektovu schopnost památku kulturně povýšit, udělat z ní významnější architekturu, než jaká byla před jeho inovačním zásahem. Právě v tom tkví podle mého soudu největší hodnota dostaveb a rekonstrukcí z první poloviny dvacátého století, které jsem už vyjmenoval. A právě k této kvalitě povznesení a povýšení památky se několikrát podařilo dospět i českým architektům polistopadové éry.
Čím by byl opuštěný pivovar v Lounech, nemastně neslaně přestavovaný architekty SÚRPMO, kdyby se ho neujal Emil Přikryl?³ Čím by byl málo zajímavý zámek v Praze-Komořanech bez doplňků Michala Sborwitze? Jak dlouho by v olomouckém zákoutí pospávala milá, na první pohled však skromničká budova kapitulního děkanství, kdyby do ní tým Hájek-Šépka-Hradečný nevestavěl svůj betonový galerijní labyrint? Podobné zhodnocení památky moderní architekturou jistě přinesla i Lábusova přestavba Langhansova domu v Praze nebo přestavba Fárova domu ve Slavonicích od Romana Kouckého. Mimopražští architekti ať mi prominou, že svůj výčet nerozšířím i o jejich pozoruhodná díla. Ukončím ho opět prací pražského původu, Pleskotovou přestavbou zámeckého pivovaru v Litomyšli z let 2001-2006.⁴
Protáhlé těleso pivovaru o dvou paralelních křídlech tvoří hranici litomyšlského zámeckého areálu na jeho jihovýchodní straně, při Jiráskově ulici. Ve svých hmotách vzniklo asi už za Třicetileté války. Po požáru v roce 1728 je upravoval pražský architekt František Maxmilián Kaňka, z jehož ruky pochází slavnostní jihozápadní fasáda a patrně i jiné části budovy. Dalšími přestavbami pivovar prošel koncem osmnáctého a v průběhu devatenáctého století, jak o tom svědčí zaklenutí dnešní ekumenické kaple nebo styl dlouhého jihovýchodního průčelí. Tehdy se v něm narodil hudební skladatel Bedřich Smetana, jehož byt dostal po roce 1957 a znovu 1996 podobu muzeální interiérové instalace. Padesát let sídlí v budově kanceláře festivalu Smetanova Litomyšl, její převážná část však stála prázdná a pomalu chátrala. Když v roce 1999 získal litomyšlský renesanční zámek statut památky UNESCO, bylo už jasné, že se pro pivovar musí rychle najít nová funkce, podle níž se stavba upraví a obnoví. Město Litomyšl, které v roce 1994 pivovar převzalo, uzavřelo v roce 2000 smlouvu o využití budovy s ústřední správou mezinárodní mládežnické organizace YMCA, díky níž se přestavba pivovaru mohla financovat z peněz Evropské unie. Úlohou upravit stavbu pro ubytovací a společenské centrum YMCA pověřil bývalý litomyšlský starosta Miroslav Brýdl pražský AP ateliér Josefa Pleskota.⁵ Pro organizaci YMCA přestavěl Pleskotův ateliér dvoukřídlou jihozápadní část pivovaru, kterou od zbytku budovy odděluje zčásti klenutý, zčásti otevřený průchod z Jiráskovy ulice k zámku. K průchodu přiléhal zpustlý dvorek, který architekti ve veliké výši zastropili a oddělili ho od malého nekrytého nádvoří dále na jihozápadě velikou skleněnou stěnou. Zřídili tak foyer, nástup do ekumenické kaple a do zasedací síně YMCA v křídle při Jiráskově ulici, a zároveň tak vytvořili nejvelkolepější profánní prostor, jakým dnes Litomyšl disponuje. Účinek tohoto foyeru, i vedlejšího nekrytého nádvoří, spočívá rovněž v obrovských klenutých otvorech o výši dvou podlaží na jihovýchodní straně této pasáže. Otvory Pleskotův ateliér pečlivě zrestauroval, tak jako všechny omítky, stěny a klenby v pivovarském přízemí. Moderní skleněná stěna mezi foyerem a nádvořím vstupuje se všemi těmito tvary a povrchy do kontrastu a mění je tak v působivý historický exponát.
Na myšlence využití historické konstrukce jako exponátu, vnímatelného zevnitř architektury pivovaru, se však především zakládá práce Pleskotova ateliéru s barokním krovem v horních podlažích obou pivovarských křídel. Vystoupáme do nich po schodištích, na nichž se zřetelněji, ne však vtíravě, projevuje Pleskotův jednoduchý rukopis, a občas se v nich pohybujeme po kovových roštech podobných těm, jaké známe z cesty podél Chotkovy silnice do Jeleního příkopu pod Pražským hradem od téhož ateliéru. Krov obsahuje hlavně laciné, a přece mezonetové mládežnické ložnice, zatímco náročněji vybavené pokoje se speciálně navrženým nábytkem nalezneme v patrech severozápadního křídla pivovaru obráceného k zámku. Atraktivní pohledy na barokní konstrukci střechy zespodu i seshora pak nabízí také velká výstavní síň v patře při jihovýchodním nároží pivovarského areálu. Při práci s krovem a se střechou jihovýchodního křídla pivovaru se architekti vyrovnávali s dvěma problémy. Předně museli dřevo krovu izolovat od vnějšku, aby omezili výkyvy teploty, a ono by tak dovnitř mohlo zůstat odkryté. Pomohli si přitom průsvitnou fólií z komůrkového polykarbonátu, která u ložnic zajišťuje jemné přirozené osvětlení a která tuto zimu projde první zatěžkávací zkouškou. Zadruhé šlo architektům o to, aby světlo v ložnicích zůstalo přirozené, sluneční, a za tím účelem museli taškový povrch střechy nařasit několika řadami průběžných vikýřů. Tak jako dříve u benešovské radnice, ani zde Josef Pleskot nechtěl, aby střechu proděravěla spousta vikýřků oddělených od sebe, jak se to dnes bohužel zhusta děje v pražské památkové rezervaci. Dal proto přednost dlouhým vikýřovým pásům. Rozumí se samo sebou, že v zámeckém areálu UNESCO se tato myšlenka nařasené barokní střechy musela potýkat s nedůvěrou památkových úřadů, avšak nakonec se prosadila.⁶
Méně úspěšná zatím byla Pleskotova snaha ozdobit vrata v Kaňkově jihozápadním průčelí stylizovaným obrazem Ukřižovaného od vynikajícího pražského malíře Jana Merty.⁷ Vraty se dnes vchází do klenuté síně, kterou měl původně užívat sochařský ateliér sousední restaurátorské školy, avšak dnes tento prostor, vybavený pěkným pultem, slouží městskému informačnímu středisku. Před několika lety se maketa Mertovy malby na vratech zkusmo objevila, nejvyšší místa české památkové péče však nesouhlasila s jejím definitivním osazením. Snad si naši památkáři zanedlouho uvědomí, že by neměli opakovat křivdu, které se už jednou v Litomyšli na Pleskotovi dopustili,⁸ a že provedení Mertovy pozoruhodné práce brzy schválí. Vždyť nejde o nic než o tenoučkou vrstvu materiálu, malby na ploše vrat! Novou formu by konečně mělo dostat i stromoví před Kaňkovou fasádou, tak zarostlou, že téměř celý rok skoro není vidět.
V debatách o české architektuře po Listopadu 1989 sláva Litomyšle zatím nepohasíná. Občas v nich však zaslechneme názor, který postrádá u nepochybně vysoké úrovně nové litomyšlské výstavby nějaké opravdu špičkové výkony. Myslím si, že v několika posledních letech se jich architektura tohoto sympatického maloměsta konečně dočkala, a to v Pleskotových pracích. Nadprůměru v české bytové výstavbě nepochybně dosáhly oba soubory navržené AP ateliérem pro litomyšlskou čtvrť U Nemocnice (1999-2002, 2002-2005). A tentýž nadprůměr v obnově památek představuje dostavba zámeckého pivovaru pro organizaci YMCA. K

Poznámky
1 Srov. naposled Mahulena Nešlehová (ed.)-Jiří Hilmera-Rostislav Švácha, Vlastislav Hofman. Praha 2004, hlavně s. 35-39. – Knihu recenzovala Marie Platovská ve Stavbě XII, 2005, č. 1, s. 6-7.
2 Rostislav Švácha, „Fárovy domy“. Stavba X, 2003, č. 1, s. 28-32.
3 Poměrně obsáhlou zahraniční literaturu o Galerii Benedikta Rejta v Lounech doplňuje méně známá stať Martiny Pachmanové, „The Backlash of Centralism, or How to Cope with Power“. Praesens č. 1, Budapest 2004, s. 5-12.
4 Aleš Burian-Petr Pelčák-Ivan Wahla (ed.), Litomyšl a soudobá architektura. Obecní dům, Brno 2001, s. 94-95. – Josef Pleskot-Pavel Fanta-Daniel Kříž-Veronika Vašková-Škardová, „Rekonstrukce zámeckého pivovaru v Litomyšli“. Architekt L, 2004, č. 7, s. 16-19. – Miroslav Brýdl, „Vyjádření klienta“. Tamtéž, s. 20. – „Chrámy piva i ducha“. http://www.jedinak.cz/stranky/txtpivovary.html, staženo 25. 9. 2006. – „Pacov, přednáška Josefa Pleskota“. e-Architekt, newsletter 03/2006, http://www.e-architekt.cz/index.php?PId=1430&KatId=5, staženo 13. 9. 2006.
5 Zadání „z ruky“ údajně vyplynulo z Pleskotova vítězství v soutěži na obchodní dům Senquar na Smetanově náměstí v Litomyšli (1992), kde, jak známo, zmařilo uskutečnění Pleskotova projektu nešťastné veto úřadů památkové péče.
6 Zásluha za hladký průběh obnovy pivovaru patří referentovi Národního památkového ústavu Petru Štoncnerovi.
7 Tato myšlenka se opírá o archívně doloženou existenci kříže na Kaňkově průčelí.
8 Viz poznámku 5.


Publikováno ve Stavbě č. 5/2006