Závěr výstavy významného architekta Jana Bočana v Galerii Jaroslava Fragnera doplní komentované prohlídky

Výstava věnovaná jednomu z našich nejlepších architektů a pedagogů posledních dekád, Janu Bočanovi, skončí v pražské Galerii Jaroslava Fragnera 27. 1. 2013. Komentované prohlídky s autorovými spolupracovníky Zdeňkem Rothbauerem a Jakubem Koňatou proběhnou v sobotu 19. ledna od 15:00 a ve čtvrtek 24. ledna od 18:00.

Vzácnou příležitost poznat podrobněji tvorbu i životní dráhu Jana Bočana, jednoho z našich nejlepších architektů a pedagogů posledních dekád, mají nedlouho před ukončením jeho ucelené výstavy zájemci o současnou architekturu. V rámci dvou komentovaných prohlídek se jejich průvodci po semknuté a pro mnohé objevné expozici stanou osoby nad jiné povolané – Bočanovi dlouholetí nejbližší spolupracovníci a autoři výstavy, architekti Zdeněk Rothbauer a Jakuba Koňata.

V sobotu 19. ledna od 15:00 a ve čtvrtek 24. ledna od 18:00 představí stavby a soutěžní projekty, na nichž se spolu s Janem Bočanem podíleli – Zdeněk Rothbauer stojí jako spoluautor např. za realizacemi ambasády ve Stockholmu či Diplomatické čtvrti v Troji. Jejich spolupráce trvala dvě desetiletí, na FA ČVUT v roli pedagogů deset let. Jeho mladší kolega Jakub Koňata s Janem Bočanem navrhoval stavby z posledních let, např. velvyslanectví v Tbilisi. Zároveň byl Bočanův asistent v ateliéru na fakultě architektury.

Komentované prohlídky jsou zdarma a bez nutnosti rezervace, zájemci uhradí jen běžné vstupné do galerie. Výstava samotná bude přístupná pouze do 27. 1. 2013. http://www.gjf.cz/aktualne/

Pražské Hlavní nádraží, Československá či Česká velvyslanectví v Londýně či Tbilisi, či Stockholmu, to je jen několik staveb, které proslavily doma a možná ještě více ve světě Jana Bočana (1937-2010). Architekta, který i během šedé doby normalizace udržel vysokou laťku modernosti, originality a kvalitního zpracování celku i detailů a je ceněn světovou odbornou veřejností jako jeden z nejzajímavějších architektů své doby. Zásadní bylo i jeho pedagogické působení: žáci a absolventi jeho ateliéru na Fakultě architektury ČVUT patří dodnes k nejúspěšnějším a nejvyhledávanějším tvůrcům.

JAN BOČAN V GALERII JAROSLAVA FRAGNERA
„Na výběru tří desítek realizací, návrhů a dalších cenných dokumentů vystavených v galerii se podíleli Bočanovi nejbližší spolupracovníci i rodina – především architekt Zdeněk Rothbauer a Daniela Bočanová, kteří vtiskli celé výstavě velmi osobní, až intimní charakter. Jednoho z nejvýznamnějších českých tvůrců posledních čtyř dekád tak lze ´číst´ nejen jako architekta, ale i jako člověka – světáka a filosofa,“ říká Dan Merta, ředitel Galerie Jaroslava Fragnera.

Výstavu a stejnojmennou doprovodnou publikaci připravilo občanské sdružení Člověk a prostor. Obsáhlá monografie představuje Bočanovy hlavní realizace a projekty (budovy ambasád v Londýně, Stockholmu a Tbilisi, Hlavní nádraží v Praze, nadstandardní bydlení v Praze-Tróji atd.), návrhy nábytku a interiérů (např. pražský hotel InterContinental) s architektovými popisy. Kniha obsahuje také architektův životopis (Daniela Bočanová) nebo také rozhovory s jeho kolegy Stanislavem Kolíbalem, Zdeňkem Rothbauerem a Alenou Šrámkovou, které vedl Jakub Železný.
Kromě jiných svárů a protikladů, které je možné v Bočanových kreacích (a snad i osobě) vypozorovat, zaujme právě jeho práce s hmotou: ačkoliv byl vnímán jako ctitel tvorby Le Corbusiera a Paula Rudolpha a mnohé jeho realizace se vyznačují brutalistními prvky, k interiérům i výtvarné stránce architektury vůbec přistupoval velmi pozorně a citlivě, detailně. Jeho blízkými spolupracovníky a „dodavateli“ byli například výtvarníci Stanislav Kolíbal a Hugo Demartini nebo sklářští mistři René Roubíček či autorská dvojice Libenský-Brychtová.

Jedním z nejlepších, a pro dekádu 60. let určujícím, je vlastně hned první významný Bočanův projekt Budovy československého velvyslanectví v Londýně, na kterém spolu se spřízněným architektem Janem Šrámkem pracoval mezi roky 1968 – 1970. Nejen, že velvyslanectví bylo oceněno Britským královským architektů (RIBA) jako nejlepší stavba v londýnském hrabství daného období, ale ještě v roce 2004 se dostalo mezi deset nejlepších realizací posledních 50 let. Jak upozorňuje historik architektury Rostislav Švácha, „je to ocenění, s jakým lze u nás srovnat pouze Perretovu cenu za věž na Ještědu pro Karla Hubáčka (1969).“

Železobetonová konstrukce, prefabrikované konstrukční prvky, monolitické stropy, zděné příčky, kombinace brutalismu, mašinismu a skulpturalismu (plasticita) – to vše se vměstnalo nejen do budovy velvyslanectví v Londýně, ale do celého Bočanova autorského rukopisu, který později úspěšně s různými obměnami zanechal na dalších významných stavbách: Československém velvyslanectví ve Stockholmu (1972), pražském Hlavním nádraží (1973) nebo i o dvacet let později v areálu Českého velvyslanectví v Tbilisi, u nějž však využil mnohem více dřeva i zeleně např. v podobě popínavých rostlin. „Mně osobně to připomíná začátek mé architektonické kariéry, kterou (…) ovlivnila tvorba japonských a amerických architektů,“ hodnotil výsledek sám autor.

Poté, co realizace v Tbilisi získala od Svazu architektů Gruzie a Ministerstva výstavby Gruzie Cenu za nejlepší realizaci roku v Tbilisi, se Bočan stal profesorem honoris causa na fakultě architektury Technické univerzity v Tbilisi. Zde také poslední rok svého života vedl ateliér.

Není bez zajímavosti, že mnohé z realizovaných zakázek získal Bočan (a rovnou zmiňme i Jana Šrámka a Zdeňka Rothbauera) na základě architektonických soutěží. Byla však i řada vynikajících studií, které z nejrůznějších důvodů k realizaci nedospěly. Jde například o návrh pražského Kongresového centra nebo jeden z posledních Bočanových projektů, soutěžní návrh Českého velvyslanectví ve Washingtonu (2009).

U jiných staveb uplynulo od první studie po její dokončení několik dlouhých let. To platí zejména pro unikátní Diplomatickou čtvrť v Praze-Troji, již Jan Bočan navrhl jako „město ve městě“, s bohatou geometrickou strukturou a promyšlenou symetrií, stejně jako hrou mnoha protikladů (hmota a odhmotnění, dvourozměrnou plochou a trojrozměrnou hloubkou atd.). Již zmíněný Rostislav Švácha čtvrť v Troji považuje za „jedinečný počin české architektury osmdesátých a raných devadesátých let 20. století. Osobitě, na základě své vlastní tvůrčí metody, se v ní architekt Jan Bočan vyrovnal s podněty západního neofunkcionalismu a neoracionalismu.“

Jak připomíná Bočanův dlouholetý kolega, rodinný přítel a kurátor probíhající výstavy (a také průvodce komentovaných prohlídek) v Galerii Jaroslava Fragnera, Zdeněk Rothbauer, konec 60. let byl posledním obdobím, kdy architekt byl zodpovědný za celkové působení realizace: od drobného detailu na fasádě, přes komfort pobytu v interiéru až po poslední zařizovací předmět, včetně lžiček v příborníku. Řada těchto designových výstupů (např. ergonomicky poutavá křesla inspirovaná skandinávským nábytkem) dávají tušit, že oproti mnoha jeho „přísným“ souputníkům Bočan oplýval velkou fantazií a slabostí pro výtvarný detail. Stejně tak byl s to své návrhy a ideje „vyrobit“ a doložit tím oprávněnost svého tvůrčího postupu.

Věrně to ilustruje i Bočanova dvojvila na pražské Babě, kterou stavěl svépomocí několik let, ale nakonec obýval jen mnohem kratší dobu. Muselo pro něj být trpkým paradoxem, že z její slávy se mohli těšit až noví majitelé: v roce 1991 vlámský architekt Jef Geys uspořádal v Sao Paulu bienále architektury 20. století. Pro tento projekt vybral architekt Guy Mertens 18 reprezentativních staveb z celého světa. Jan Bočan se tak (bez svého vědomí) ocitl v té nejlepší společnosti architektů – Jeana Nouvela, Alvara Sizy, Adolfa Loose, Ludwiga Mieseho van der Rohe a dalších.

Naznačený tvůrčí i intelektuální svár v Bočanově tvorbě, umocněný i schizofrenní dobou normalizace, se ukázal jako životadárné (auto)dialektické prostředí. Bočan dokázal své návrhy srozumitelně vysvětlit a obhájit – nejen klientům a kolegům, ale i studentům na pražské ČVUT, jimž naplno věnoval poslední roky svého života. A kteří mu zůstávají věrni doposud: „Můj naturel má smysl pro řád, zároveň se však neustále dožaduje naprosté volnosti. Tento stálý souboj dvou extrémů mne stojí hodně vnitřních sil, zároveň mi však připravuje intenzivní prožití tvořivého úkolu, dynamičnost a skoro fyzický požitek z tvůrčí práce.“

JAN BOČAN (1937–2010)
Architekt, designér a pedagog Jan Bočan patřil od 60. let až do svého předčasného odchodu mezi nejvýraznější domácí osobnosti ve všech oborech, do nichž zasáhl. Oč mladší vstoupil mezi pražskou architektonickou elitu 60. let, o to rychleji si mezi jejími členy vydobyl výlučné postavení a respekt.

Je spolupodepsán pod skvělými realizacemi československých ambasád v Londýně a Stockholmu (přelom 60. a 70. let) a pod přístavbou nové haly pražského hlavního nádraží (1979). Z prací, v nichž měl hlavní slovo, nelze pominout diplomatickou čtvrť v Praze-Troji (přelom 80. a 90. let) ani stavbu, jíž se po letech vrátil k projektování zastupitelských úřadů – elegantní Velvyslanectví České republiky v Tbilisi (2005). Díky svému více výtvarnému než technickému zaměření dokázal těmto realizacím vtisknout i neopakovatelný vnitřní design.

Jeho talentu pro tvorbu interiérů a citu pro spolupráci s malíři, sochaři a skláři využívali i kolegové architekti, např. u hotelu InterContinental v Praze (1974) nebo u čs. expozice na světové výstavě v Ósace (1970). V začátcích měl štěstí na skvělé učitele (Karel Filsak, Jan Šrámek), během kariéry se mohl opřít o výjimečné spolupracovníky (Zdeněk Rothbauer, Oldřich Novotný, Zbyněk Hřivnáč), po roce 1989 stál coby pedagog u počátku tvůrčí dráhy řady nadějných pokračovatelů.      [ Jakub Železný ]
 

JAN BOČAN
14. 12. 2012 – 27. 1. 2013
komentované prohlídky s autorovými spolupracovníky Zdeňkem Rothbauerem a Jakubem Koňatou:
sobota 19.1.2013 od 15:00 a ve čtvrtek 24.1.2013 od 18:00

Otevřeno denně mimo pondělí 11 – 19 hodin
GALERIE JAROSLAVA FRAGNERA

Pořadatelé: Člověk a prostor, Galerie Jaroslava Fragnera
Kurátor: Zdeněk Rothbauer
Spolupráce: Jakub Koňata
Produkce: Daniela Bočanová, Klára Pučerová
Záštitu nad výstavou převzali:
Karel Schwarzenberg, 1. místopředseda vlády a ministra zahraničních věcí ČR
Česká komora architektů
Václav Havlíček, rektor ČVUT v Praze
Zdeněk Zavřel, děkan Fakulty architektury ČVUT v Praze
Marie Kousalíková, starostka Městské části Praha 6

Související články:

• Výstava: Jan Bočan 14.12.2012
• Výstava a publikace: Jan Bočan 5.12.2012
• Včera zemřel ve věku 73 let architekt a pedagog Jan Bočan 8.12.2010