Demolice nádraží Těšnov vzbudila v roce 1985 bouři nevole

(ČTK) – Odstřel železničního nádraží na pražském Těšnově se stal jakýmsi mementem a symbolem necitlivého přístupu úřadů k památkám. Novorenesanční stavba, která patřila k nejkrásnějším nádražím ve střední Evropě, definitivně zmizela v oblacích prachu 16. března 1985. Vedle 400 kilogramů trhaviny se na tom podílelo i politické rozhodnutí, a to navzdory protestům odborné i laické veřejnosti. Místo, kde nádraží Těšnov kdysi stálo, dnes protíná severojižní magistrála.

V paměti mnohých Pražanů je budova, která vyrostla na pomezí Nového Města a Karlína v letech 1872 až 1875, dobře známá pod důvěrným názvem „Deniska“. Zrod nádraží byl dílem Rakouské severozápadní dráhy (ÖNWB) – společnosti, která na počátku 70. let 19. století začala budovat nové dálkové spojení Vídně s Berlínem. Nová trať však Prahu míjela zhruba 30 kilometrů severně. Aby tedy ÖNWB poněkud zmírnila domácí nelibost nad opomenutím hlavního města, rozhodla se do něj vybudovat odbočnou trať.

Když bylo nádraží 15. října 1875 slavnostně předáno do provozu, bylo zřejmé, že na jeho konečné podobě drážní společnost nijak nešetřila. ÖNWB zadala projekt svému dvornímu architektovi, kterým byl Karel Schlimp, rodák z Velenic u Žatce. Schlimp ve světě architektury nebyl jen tak někdo – v době stavby pražského nádraží působil jako profesor na vídeňské technice. Své představy zhmotnil opravdu velkoryse, když navrhl komplex budov, jež měly do mnohdy tuctové železniční architektury víc než daleko.

Stavbě vtiskl Schlimp charakter novorenesanční. Boční křídla ponechal bez vnějších ozdob, o to honosněji ale vybavil budovu střední: monumentálně působící římský triumfální oblouk s korintským sloupovím, korunovaný alegorickým sousoším Austrie – ochranitelky orby a průmyslu. Rozlehlou odjezdovou halu pak krášlily znaky měst, jimiž dráha projížděla. Křídelní dostavby byly určeny provozním potřebám železnice, zčásti do nich Schlimp umístil i reprezentační prostory, salony, čekárny a restauraci.

Více než 40 let neslo nádraží své původní jméno Severozápadní, po firmě, jež je postavila. Po roce 1919 získalo název po tenkrát ještě žijícím Ernestu Denisovi, francouzském historikovi a slovanofilovi. Jeho jméno bylo ale nepřijatelné pro nacisty, kteří v roce 1940 dodali novou firmu: Moldau Bahnhof čili Vltavské nádraží. Poválečná doba se zas nakrátko vrátila k Denisovi, ovšem 50. léta podobným tradicím nepřála a nádraží bylo nazváno Těšnov. Název však neneslo dlouho, neboť s nástupem 60. let začalo tehdejším urbanistům stát v cestě.

Posledním dnem, kdy nádraží ještě patřilo vlakům a cestujícím, byl 1. červenec 1972. Poté byla budova uzavřena a následoval její úpadek. Severní křídlo bylo zbouráno a pro torzo Schlimpovy neorenesance se dlouho hledalo využití. V plánu byla depozitní budova Muzea hlavního města. Uvažovalo se také, že by se z objektu, zaneseného v roce 1978 do Státního seznamu nemovitých památek, měla stát vysokoškolská menza či nákupní středisko. Nakonec se ale žádná z variant nerealizovala. Idea vedení dálnice městem byla silnější.

Osud Těšnova byl završen, když se 15. března 1985 v denících objevila stručná zpráva, že „v sobotu 16. března v osm hodin bude likvidována odstřelem budova bývalého nádraží Těšnov v Praze. Pro zajištění bezpečnosti provozu byla povolena uzavírka v Praze 1 a Praze 8. Doprava bude pozastavena asi na 10 až 20 minut…“. Takový byl oficiální nekrolog budovy číslo 562 v Praze 8 – Karlíně.

Doplněno Stavbaweb:
Muzeum hl. m. Prahy:  Výstavy > Těšnovské nádraží / Třicet let od demolice, sto čtyřicet let od otevření Těšnovské nádraží / Třicet let od demolice, sto čtyřicet let od otevření Místo: Webová výstava Termín: od 24. 3. 2015 V květnu roku 1875 začalo v Praze fungovat nové nádraží. Nechala je vystavět významná železniční společnost Rakouská severozápadní dráha, která o dva roky dříve propojila svou rozsáhlou síť železničních tratí s Prahou. Novorenesanční budova navržená architektem Karlem Schlimpem v podobě vskutku velkorysé, byla roku 1876 v časopise Světozor výstižně charakterizována: „Vůbec jest budova stavbou velkolepou, k účelům svým dobře příhodnou a slouží Praze k nemalé okrase“. Vznosnou architekturou vynikala zejména ústřední část nádražní budovy, jejíž průčelí bylo pojato jako klasický vítězný oblouk se čtyřmi sloupy, na nichž byly umístěny sochy znázorňující obchod, vědu, průmysl a hospodářství. V nejvyšší části se nacházelo sousoší zobrazující průmysl a rolnictví, nad nimž se vypínala Austrie jako jejich ochránkyně. Stejně honosně byly pojaty i vnitřní prostory odbavovací dvorany, což opět dokládá časopis Světozor: „Vůkol jsou znaky hlavnějších stanic dráhy severozápadní, a sice hned nad vchodem znak Prahy a Vídně, po obou stranách Znojma, Jihlavy, Německého Brodu, Kutné Hory, Kolína, Litoměřic, Ústí nad Labem, Děčína, Trutnova, Hostinného, Mladé Boleslavi, Jičína, Králové Hradce, Chlumce, Nymburka a Lysé. U znaků měst českých jsou nápisy české, u německých německé, jen města Lysou a Nymburk anektovali pro němectví a napsali tam nápisy po Německu. Znaky jsou vkusně malovány. Dále nalézá se ve vestibule veliká mapa zemí rakouských a německých a zemí pohraničných. Čekárna pro I. a II. třídu jest zařízena velmi elegantně; sedadla jsou potažena zeleným aksamitem, stoly jsou mramorové. Na stropě nalézají se skvostné arabesky. Také restaurace a čekárny III. a IV. třídy jsou slušně zařízeny“ (Světozor, rok 1876, č. 44, s. 591). Nádraží sloužilo primárně osobní dopravě, pro nákladní dopravu bylo již dříve zřízeno nádraží na blízkém Rohanském ostrově. Od roku 1919 neslo název Denisovo, podle francouzské historika a politika, odborníka na slovanství, který významně podporoval vznik samostatného Československa. V době nacistické okupace bylo nádraží přejmenováno na Vltavské a po únoru 1948 na Praha-Těšnov. Roku 1972 zde byl ukončen provoz osobní dopravy, kvůli výstavbě Severojižní magistrály došlo ke zbourání severního křídla budovy a 16. března 1985 k odstřelení zbývajících částí budovy ‒ bez ohledu na jejich architektonickou hodnotu a zajímavé možnosti využití. Plán Prahy a okolí s vyznačením železnic a tras koněspřežné tramvaje, rok 1885, MMP H 9 042/13 Nádraží Severozápadní dráhy, reprodukce kresby Františka Chalupy otištěná v časopise Světozor roku 1876 Čilý ruch kolem nádraží zobrazuje pohlednice vydaná před rokem 1900, MMP H 117 954 Ústřední část budovy s bohatou sochařskou výzdobou plnila funkci odbavovací haly s pokladnami, foto František Fridrich, po roce 1875, MMP H 173 778 Nádražní budova na pohlednici vydané před rokem 1900, MMP H 092 265 Vůz koněspřežné tramvaje projíždí před vchodem do ústřední dvorany, anonymní fotografie, kolem roku 1900, MMP HNN 10 590 Denisovo nádraží Jízdní řád ČSD z roku 1934, sbírka Jiřího Boudy Těšnov a širší okolí na plánu Prahy z počátku 30. let 20. století, MMP H 165 446 (výřez) Průčelí těšnovského nádraží roku 1950, foto J. Zeman, MMP H 046 678Denisovo nádraží ve 20. letech 20. století, foto ČTK, MMP H 216 036 Praha-Těšnov Pohled na Těšnov směrem k ulici Na Poříčí, foto Ondřej Řepka, rok 1965, MMP H 235 718 Těšnov kolem roku 1960, foto Jan Novotný, MMP H 173 357 Celkový pohled na Nádraží Praha-Těšnov od severu, foto Ondřej Řepka, rok 1965, MMP H 235 762 Jízdní řád z roku 1955, sbírka Tomáše Dvořáka Jízdní řád z roku 1955, sbírka Tomáše DvořákaJízdní řád z roku 1955, sbírka Tomáše Dvořáka Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Celkový pohled na nádražní a první nástupiště, anonymní fotografie, kolem roku 1970, MMP H 115 401/018 Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Nádraží Praha-Těšnov v tvorbě Jiřího Boudy Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Zánik a demolice Posledním dnem provozu těšnovského nádraží byl 1. červenec 1972. V souvislosti s koncepcí přestavby pražského železničního uzlu i budování nového velkokapacitního silničního tahu centrem města nebyla nádrží dopřána další budoucnost a celý prostor Těšnova se během 70. let a 80. let 20. století výrazně proměnil. Vedle zrušení provozu nádraží došlo i ke zrušení železniční trati Praha-Těšnov – Praha-Libeň-dolní nádraží – Praha-Vysočany. Nádražní budova bez cestujících byla před rokem 1975 ubourána o severní křídlo, které se nacházelo přímo v trase nově stavěné Severojižní magistrály. Torzo budovy (centrální dvorana a jižní část) nadále chátralo, sloužilo jako zázemí stavby a když i tento účel přestal být aktuální, došlo 16. března 1985 k demolici odstřelením. Návrhy na využití budovy pro potřeby vysokých škol či kulturních institucí byly oslyšeny a přednost dostalo politické rozhodnutí v podobě samoúčelného srovnání se zemí. Cenná sochařská výzdoba (i některé další součásti vybavení budovy) se staly součástí sbírek Muzea hlavního města Prahy. Vyplnění dosud nezastavěného prostoru je předmětem více či méně perspektivních architektonicko-urbanistických návrhů. Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek“>Těšnovské nádraží 

Související články:
Těšnovské nádraží / Třicet let od demolice, sto čtyřicet let od otevření  17.3.2015
Demolice nádraží Těšnov vzbudila před 30 lety bouři nevole  16.3.2015
Demolice nádraží Těšnov vzbudila před 25 lety bouři nevole  15.3.2010
Pamětníci si připomněli výročí demolice nádraží Těšnov  17.3.2009