Dům v ocelovém korzetu

Dům v ocelovém korzetu

Osvobození čp.442/22, Praha - Suchdol

(28. 11. 2019) Jan Šépka

   
 
 
 
 

Dům v ocelovém korzetu

Dům byl jako původně rekreační objekt z třicátých let 20. století několikrát dostavován a přestavován k trvalému bydlení. Vzhledem k těmto zásahům přestala být jeho stabilita dostatečná. Základním rozhodnutím tedy bylo doplnit a ztužit jeho konstrukci ocelovým korzetem. Dalším problémem byla původní mansardová střecha, jež měla tloušťku pouhých 15 cm. Odstranění celé střechy, ke kterému jsme se nakonec rozhodli, umožnilo nejen efektivněji vyřešit problém zateplení, ale i úpravu dispozice ve druhém nadzemním podlaží tak, aby vyhovovala požadavkům investora. Druhé nadzemní podlaží je zároveň v místě bývalé terasy rozšířeno o nový pokoj.
Ocelový korzet není pouze technickým prvkem, zamýšlen byl také jako treláž pro popínání rostlin, a po architektonické stránce celý objekt sceluje. Korzet je sestaven ze stejných ocelových hranolů svařených z L profilů v modulu 1280 mm. Tento modul umožnil ideálně zachovat stávající otvory ponechané části stavby. Zděná konstrukce druhého patra z lehkých betonových tvárnic doplňuje nosnou ocelovou část a pomáhá vynést novou střešní železobetonovou desku, která slouží jako pochozí terasa se zahradní úpravou. Přístup na střechu rovnou ze zahrady umožňuje obslužné schodiště, které je navrženo z boční strany objektu v rámci ocelové konstrukce.
Interiér druhého patra ponechává viditelné betonové tvárnice i betonový strop. Společně s nosnou ocelovou konstrukcí jsou tedy všechny materiály přiznány ve své přirozené podobě. Tento hrubý interiér doplňuje mobilní nábytek z březové překližky v podobě spacích buněk, skříní, které rozdělují místnosti i solitérního nábytku. Nedílnou součástí každého pokoje bylo řešení závěsů. Na stejně zvolený motiv si každý člen rodiny vybral své barevné řešení. Interiér i exteriér stavby vytváří platformu, která se bude v čase proměňovat.

Autorská zpráva
Foto: Aleš Jungmann

Investor: rodina Králova
Autor: Jan Šépka/Šépka architekti; spolupráce Jan Kolář
Dodavatel: Mastavby s.r.o.
Plocha stavebního pozemku: 708 m2
Zastavěná plocha: 188 m2
Celková podlahová plocha: 310 m²
Střešní terasa: 165 m2
Obestavěný prostor: 1410 m3

Základní informace o objektu

 
 
 
 

Kategorie

Rekonstrukce

Dokončení

2019

Komentáře ke článku

 
 
 
 

28. 11. 2019 16:00:22. Re: Dům v ocelovém korzetu. Jaromír Rybár

29. 11. 2019 10:37:44. Re: Dům v ocelovém korzetu. Jitka

 
 
 
 

28. 11. 2019 16:00:22. Re: Dům v ocelovém korzetu. Jaromír Rybár

  Jan Šépka je architekt, který nepřináší zrovna zaběhané témata . Snaží se dílu vtisknout kulturní stopu dnešní doby. Takto to rád vidím

29. 11. 2019 10:37:44. Re: Dům v ocelovém korzetu. Jitka

  Na první pohled divná stavba, na druhý pohled jen nezvyklé řešení. Chce to čas na vstřebání všech nápadů a odlišností.

Registrace k zasílání newsletteru

Stavbaweb.cz informuje o novinkách v oboru architektury a stavebnictví, představuje zajímavé objekty, projekty a materiály. Prostřednictvím tohoto formuláře se můžete přihlásit k odebírání denního newsletteru, a dostávat tak pravidelné informace přímo do své e-mailové schránky.

*Povinné položky
Vaše registrační údaje nebudou poskytovány třetím stranám a budou chráněny. Svou registraci můžete kdykoliv zrušit zde nebo prostřednictvím odkazu v zápatí každého newsletteru.
 
 
Nové komentáře

24. 3. 2020 17:03:00

Re: Polemika o panoramatu a mrakodrapech pokračuje

K polemice a selhávání dialogu nad pražskou metropolí čili o obtížné cestě od polemiky k dialogu Dialog se nekoná, v tom se shodneme. Tristní shoda. O to víc, že přitom v řadě věcí s článkem K. Bečkové a R. Šváchy (Polemika o panoramatu a mrakodrapech pokračuje. STAVBA, 27. roč., 2020, č, s, ) souhlasíme. I v tom, co nám navzdory liteře a smyslu našeho příspěvku vytýkají. Míjíme se a o to šlo a jde. Předporozumění, uzavírání se do jednoho společenství stejně smýšlejících a dogma vylučují dialog. Zásadní otázky, které jsme položili, tak zůstávají na pořadu dne: Může se v metropoli – Praze – stavět a rozvíjet – v souladu se světovými trendy, aniž by ztrácela na své identitě? A když se rozvíjela po staletí, proč to má být právě v naší době fatálně nemožné? Může se vést, jsme schopni a ochotni vést, produktivní dialog nejen mezi dvěma stranami – mezi architekty a památkáři, ale mezi společností, památkáři, historiky, architekty a urbanisty? Dialog o balancování mezi tím, co je historicky dané, vzácné a tím, co může být novým vkladem, přínosem pro Prahu? Tyto otázky zůstávají na pořadu dne. Co dialogu brání? Odpověď K. Bečkové a R. Šváchy: „Nenastává tak moment hypolepse, ukázněného navázání na argumenty protivníka, jaký za podmínku skutečného dialogu pokládá historik Jan Assmann. Domníváme se, že bez takové hypolepse se debata o Praze nikam nepohne a všichni zůstanou zakopaní ve svých dosavadních pozicích.“ Neospravedlňuje se tímto zvláštním odkazem na teze historika ranných kultur a civilizací egyptologa Assmana sama nemožnost dialogu? Navrhujeme radikální zjednodušení přes otázku - co je jádrem toho, co ničí podstatu dialogu v daném případě o architektuře a perspektivách Prahy Přidržíme se definice Jeana Lacroix. Dialog vyžaduje vzájemnost porozumění, tj. musím pochopit názorového protivníka, pochopit ho lépe než si rozumí on sám. To vyžaduje vystavit se síle jeho názorů, procítit je silněji než on sám. S rizikem, že se mé vlastní názory odkryji jako slabší. Bez metodologické sympatie není dialogu. To nám v diskuzích, polemikách – a především v možném dialogu nad tématem perspektiv Prahy chybí. Opravdu vychází selhání a nemožnost skutečného dialogu o pražské metropoli z toho, že „autoři textů, totiž architekti nejsou zvyklí přesně reagovat na názory druhých, jak to musejí praktikovat vědci“? (R. Švácha v „EAM. Euroamerické myšlení 1936-2011“, R. Švácha, M. Sršňová, J Tichá (eds.), str. 33, srv. i násl.)? Pochybujeme. Ona zdůrazňovaná hypolepse, zdisciplinované navazování na myšlenky a teze druhých, je důležitá, patří ke kultuře dialogu i v soudobé společnosti; dialog není mince, kterou si dám jako výhru do kapsy, je to cesta k společnému nalézání argumentů a „pravdy.“ Z toho nemůže být nikdo ostrakizován pro nedostatečnou hypolepsi, ani architekt, ani historik či teoretik, ani památkář, ani expert, ani veřejnost – dokonce i ta na sociálních sítích. Stav dialogu je jedním z měřítek vyspělosti demokratické společnosti. Jakub Heidler, Oldřich Ševčík

 
© 2007–2020 Business Media One, s. r. o. Nádražní 762/32, 150 00 Praha 5, e-mail: stavbaweb@bmone.cz