Hotel Thermal 15. března otevřel prvních 60 opravených pokojů

Hotel Thermal 15. března otevřel prvních 60 opravených pokojů

(16. 3. 2020) Hotel Thermal vznikl především pro potřeby filmového festivalu

   
 
 
 
 

Hotel Thermal 15. března otevřel prvních 60 opravených pokojů

(ČTK) - Vizitka karlovarského hotelu Thermal, který v neděli 15. března otevřel prvních 60 opravených pokojů:

- Budova hotelu Thermal, postavená v letech 1967 až 1976, je nepřehlédnutelnou dominantou karlovarské lázeňské zóny. Jeho 16 obytných pater spolu se dvěma filmovými či kulturními sály a venkovním bazénem je každoročně také centrem Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary.

- Čtyřhvězdičkový hotel disponuje 273 pokoji s kapacitou 533 lůžek. Hotelový komplex je doplněn kongresovým centrem s celkovou kapacitou 2000 konferenčních míst, které tvoří hlavně velký kinosál pro 1148 diváků, tři menší sály pro 50 diváků, dalším sálem s 245 místy, kongresový sál pro 300 osob, kongresová hala a konferenčními salonky. Hotel má i dvě velké restaurace, kavárny, terasy a noční klub s celkovou kapacitu 1070 míst. Součástí areálu jsou parkoviště, garáže, autoservis a myčka. Na skále nad hotelem je 50 metrů dlouhý a 16 m široký otevřený vyhřívaný plavecký bazén s fitness centrem, saunou a soláriem.

- Stavba ve stylu brutalismu pochází z dílny manželů Vladimíra a Věry Machoninových (projektovali například i pražský obchodní dům Kotva), kteří uspěli v architektonické soutěži na stavbu hotelu a festivalového kina.

- Hotel byl postaven v místech bývalé Chebské ulice (Eger Strasse) na břehu řeky Teplá. Kvůli stavbě bylo zbouráno asi 30 domů včetně secesního domu Alice, Mattoniho vily, hotelu Pošta a Komenského školy.

- Základní kámen komplexu byl slavnostně položen 5. června 1968. Stavba měla být dokončena v roce 1972, kvůli řadě potíží, například průsakům vody do stavebních jam a hlavně nedostatku peněz, se výrazně prodloužila.

- Hotel v současnosti patří státu a provozuje ho státní společnost Thermal-F a.s., jediným akcionářem je ministerstvo financí.

- Hotel má za sebou i neúspěšný pokus o privatizaci. V roce 1993 vyhlásil Fond národního majetku (FNM) veřejnou soutěž na prodej hotelu, z které vyšla vítězně firma Jasmín. Společnost tehdy nabídla 500 milionů korun, kupní cenu ale nezaplatila, proto fond od smlouvy odstoupil. Přesto zástupci společnosti Jasmín prodali hotel za 250 milionů korun firmě Helvetia House. Hotel se vrátil státu až po řadě soudních sporů. Krajský soud v Plzni odsoudil v roce 2000 za podvodný prodej hotelu libanonského podnikatele Rida Moutayreka, spolumajitele Jasmínu, k pěti letům odnětí svobody. Jeho společník Tomáš Danda si vysloužil trest o dva roky vyšší.

- V roce 2015 ministerstvo financí zvažovalo postupný prodej, hotelu, první byl nabídnut venkovní bazén, který potřebuje nutné a nákladné opravy. Po vlně protestů od záměru ustoupilo a rozhodlo se pro rekonstrukci.

- V současnosti Thermal prochází největší modernizací ve své historii. Investice představují podle schváleného investičního plánu 580 milionů korun ve třech letech. Modernizují se nejenom hotelové pokoje, ale také technické zázemí a počítá se i s rekonstrukcí bazénu, který je už několik let mimo provoz. Již v letech 2008 až 2009 a 2011 až 2012 byl v podzemních prostorách bývalých technických garáží hotelu vybudován nový balneo provoz za 58 milionů korun.

- Masivní stavbu hotelu část odborníků označuje za "vpád cizího živlu do starých dobrých Varů". Například historik architektury Zdeněk Lukeš o Thermalu napsal, že stavba je "sama o sobě architektonicky kvalitním dílem, ale je problém s kontextem; zalehl údolí s říčkou Teplou jako velká žába na prameni". Po roce 1989 dokonce silně zněly hlasy požadující stavbu zbořit a postavit hotel nový, který by více respektoval charakter místa. Snahy narazily na obrovské náklady s tím spojené.

Související články:
Rekonstrukce hotelu Thermal pokračuje 10.2.2020
Vnoučata architektů Machnoninových již po třetí představují Thermal na KVIFF  3.7.2017
Památkáři připravují návrh na prohlášení Thermalu za památku  21.5.2015



Základní informace o objektu

 
 
 
 

Kategorie

Interiéry/design

Komentáře ke článku

 
 
 
 

Registrace k zasílání newsletteru

Stavbaweb.cz informuje o novinkách v oboru architektury a stavebnictví, představuje zajímavé objekty, projekty a materiály. Prostřednictvím tohoto formuláře se můžete přihlásit k odebírání denního newsletteru, a dostávat tak pravidelné informace přímo do své e-mailové schránky.

*Povinné položky
Vaše registrační údaje nebudou poskytovány třetím stranám a budou chráněny. Svou registraci můžete kdykoliv zrušit zde nebo prostřednictvím odkazu v zápatí každého newsletteru.
 
 
Nové komentáře

23. 6. 2020 18:22:06

Re: Univerzální plán?

Se zájmem jsem si přečetl ten Kouckého výtvor a musím přiznat, že v něm je spoustu lákavých tezí. Pes je, jako vždy, zakopán v detailech, resp. v míře obecnosti toho textu. Nelze upřít, že zevšeobecňováním principů tvorby města až na tyto "holé věty" došel Roman Koucký na dřeň naší profese, a také je pravda, že vše, co si o ní myslím já a co jsem vždy vykládal laikům jako základní principy utváření města v demokratických poměrech, se s jistou dávkou tolerance dá najít i v těch jeho obecných postulátech. Má to ale několik zásadních "háčků". 1. Koucký předpokládá, že pokud respektují městští hlavouni a úředníci hranici zastavěného území, uliční čáry oddělující veřejný prostor od soukromého, evoluční růst výšky zástavby podle okolí, napojitelnost staveb na dopravní a technickou infrastrukturu a dokáží rozeznat zděděné hodnoty kulturní, lidmi vytvořené i přírodní, neměli by klást nástavbám a přístavbám, modernizacím, rekonstrukcím ani novým stavbám lépe využívajícím zastavěné území žádné překážky ve formě funkční či prostorové regulace, a o fyzickém rozvoji města by tedy měli rozhodovat ti, kdo chtějí stavět a ti, kdo jim poskytují odborný servis ve formě projektů. Tvrdí, že v případě respektování těchto zásad by mohl být územní plán vlastně triviální, obsahující právě jen výše uvedené základní regulativy, a uvnitř ploch pro výstavbu v síti veřejných prostorů a infrastruktury by měli mít stavebníci a investoři svobodný prostor pro naplňování funkcemi, a architekti svobodné pole pro ztvárnění staveb. Nepřímo tím říká, že ti, kdo město řídí, se do těch "vnitřků" mimo veřejných prostorů a koridorů technické a dopravní infrastruktury při respektování těch pěti regulativů nemají plést a mají nechat prostor kreativitě těch, kdo vnášejí do města změny, energii, peníze, nové činnosti a účely. To by bylo hezké, kdyby jak konšelé a jejich úředníci, tak investoři a stavebníci byli natolik vzdělaní a osvícení, že by při své práci brali ohled na ostatní soukromé a veřejné zájmy jako samozřejmost. Tedy respektovali obecně závazné předpisy pro hygienu prostředí, ochranu památek, přírody a krajiny, zájmy požární ochrany, ale i sousedů jaksi sami od sebe a nikdo je k tomu nemusel nutit. Řekněme si upřímně, že taková etika a morálka nefunguje u nás u žádné ze jmenovaných skupin účastníků přeměn měst a obcí. Mnozí lidé si navíc představují demokracii tak, že mohou "kecat do všeho", co se ve městě či obci šustne, a že jejich hlas je stejně důležitý, ne-li důležitější, než hlasy "držitelů moci", "držitelů měšců" a "držitelů odborných kompetencí a znalostí". Aby začala fungovat Kouckého vize, muselo by dojít ke změně této formy demokracie k nějakému přiblížení se k "osvícenému feudalismu" britského či švédského typu, tedy konstituční monarchie, a občané by museli respektovat autority a řád, ne jako u nás "Milion chvilek pro(ti) demokracii". 2. Už ve středověku lokátoři a další předchůdci urbanistů a územních plánovačů respektovali některé zásady, které Kauckého regulativy překračují tím, že se týkali a týkají specifických funkcí v území. Tak se např. umisťovaly provozy jirchářů a dalších životní prostředí ohrožujících provozů mimo obytnou zástavbu a po proudu vodotečí, aby neznečišťovaly vodu používanou jako užitkovou např. na praní a úklid domácností, obchodů, veřejných prostranství, byla stanovována dominantní místa pro výstavbu kostelů, zámků, hradů, radnic a parků, která nesměla být zastavěna něčím jiným, později byly vytvářeny specifické výrobní zóny, napojitelné vlečkou na železniční síť atd. Spoléhat jen na zdravý rozum investorů, architektů a inženýrů při lokacích některých funkcí je pro mne až příliš odvážná myšlenka - mnozí jsou duše prodejné, asociální, a etika povolání je pro některé jen omezující haraburdí. 3. V demokratických poměrech lze územní plán města či obce utvářet jako dočasnou dohodu o funkčním a prostorovém uspořádání správního území řešené obce mezi samosprávou a občany, kde architekt poskytuje jen odborný servis, jak tu dohodu graficky i textově vyjádřit. Přitom u odborné i laické veřejnosti lze požadovat, aby se vyjádřily a) které stávající stavební fondy fungují dobře, postačí jejich údržba, modernizace, nástavby či přístavby a není třeba je bourat, b) které zákonem chráněné památky nebo sice nechráněné, ale výrazně přispívající k identitě města, obce, místa, je žádoucí zachovat a chránit, c) které stavby a plochy neslouží dobře svému původnímu ani jinému účelu a je třeba jim dát novou náplň nebo je zbourat a nahradit novými objekty, d) které funkce nebo stavby naopak ve městě či obci chybějí a je žádoucí je doplnit výstavbou nových objektů, e) jak je třeba upravit stávající nebo doplnit novou technickou a dopravní infrastrukturu a jak se o její financování podělí veřejné a soukromé finance. Obávám se, že v Kouckého postulátech není pro takový dialog s dotčenými správními orgány, se samosprávou, s občanskou komunitou obce místo, že je to pojímáno více "elitářsky", jako že "do toho nemůže mluvit každý, kdo má do zadku díru". Přitom oddělit v hlasech veřejnosti "zrno od plev" je na odvaze a odpovědnosti orgánů veřejné správy, a takovému dialogu se nelze vyhnout, nemají-li být rozhodnutí o změnách v území neustále zpochybňována a napadána v opravných prostředcích. Shrnuto: na naše podmínky a naši občanskou i odbornou i morální vyspělost je ten Kouckého názor zatím moc radikální a nerealistický, také politicky patrně neprůchodný, i když by vlastně ideálně plnil ono politické zadání pro nový stavební zákon - zjednodušit proces přípravy staveb - od územního plánování až po realizaci staveb. Vždy jsem obdivoval, jak malý stavební výkres byl ještě za Rakouska - Uherska potřeba vytvořit jako projekt třeba činžovního domu pro povolení stavebního úřadu. Dnes jsou sice stavby mnohem složitější co do technického vybavení, ale i to bylo dřív odpovědností projektanta a stavitele vůči investorovi, ne vůči stavebnímu úřadu. Ten, kdo platil, taky kontroloval, zda dostává odpovídající kvalitu, a stát se do toho nepletl víc, než musel kvůli místu, evidenci a budoucímu zdanění nemovitosti. Na tom nic nemění ani informační technologie do územního plánování či projektování staveb. Jenže dnes právě přebujelý právní řád a byrokratický balast převzaly mnohé povinnosti regulace a kontroly, kterou si dříve obstarali erudovaní investoři a projektanti sami, a živí to takovou spoustu lidí, že ústup od toho bude spojen s tuhým odporem úřednictva. Něco na tom Kouckém ale je, rozhodně čeří vodu k inspirativnímu uvažování, zda územní plány v současném pojetí plní opravdu to, co slibuje zákon, nebo jestli je na čase si přiznat, že "život a rozvoj měst jde jinými cestami" a územní plánování ho jen trapně dohání desítkami změn plánů, vyvolaných novými záměry, které ten život délkou trvání zpracování, projednání a schválení jen zdržují, jako je tomu v Praze.

 
© 2007–2020 Business Media One, s. r. o. Nádražní 762/32, 150 00 Praha 5, e-mail: stavbaweb@bmone.cz