Ideální Kroměříž

Ideální Kroměříž

(23. 10. 2008)

 
 
 
 

Ideální Kroměříž

BRONISLAV STRATIL, diplomní projekt 2005

IDEÁLNÍ MĚSTO

EMIL PŘIKRYL

Ideální plán je ovšem donkichotský, riskantní, bláznivý. Zvláště pak IDEÁLNÍ PLÁN města rodného. Kdo jiný, když ne Já, kdy jindy, když ne Teď. Vlastně poslední šance. Pánové Pavel Nasadil, Viktor Vlach, Broněk Stratil se k úkolu donkichotských pokusů zvednout prapory hrdosti a slávy rodišť přihlásili. A našli jejich (svoje) ÚHELNÉ KAMENY pro toto konání. Najděte si je v jejich pracích. Jsou tam a jsou pojmenovány. Museli se proto dobře ptát a přesně odpovídat, aby vznikly nové otázky pro nové odpovědi. Atd. V tom je práce architekta. Který prapor byl nejtěžší? Zapomenutého a zchudlého Hlučína, či Kroměříže vznešené či Náchoda, kdysi expanzivního a slavného, alespoň ze čtení? Nevím, spíše závidím. Ideální Bílovec asi zůstanu dlužen. Oni svá města nakreslili. Nakreslili, každý svůj, IDEÁLNÍ PLÁN. Promiňte sentimentální konec. A ještě horší přichází: Děkuju všem vyjmenovaným pánům architektům za to, že jsem mohl několik let být účasten vzniku jejich plánů.

BRONISLAV STRATIL, diplomní projekt 2005
Škola architektury Prof. Emila Přikryla, AVU, Praha
Oponent Aleš Burian

Historie: Kroměříž byla obchodní osadou na řece Moravě na křížení dvou stezek, solné a jantarové. Ve druhé polovině 13. století získává statut města. Rodí se kompozice městského jádra opevněného zdí. Město se stává sídlem olomouckých — biskupů, arcibiskupů. Ve Třicetileté válce je vypáleno Švédy. Na obnovu přichází 1664 biskup Karl Lichtenštejn Kastelkorn. Začíná barokní éra výstavby. Architekti Filibert Luchese a Giovanni Pietro Tencalla. Jsou založeny obě zahrady (Květná i Podzámecká), je započata přestavba hradu na zámek. V 18. století jsou dokončeny kostely sv. Jana Křtitele a Panny Marie. Objem městského jádra má již současnou podobu, rozšířenou v 19. století o prstencovou výstavbu na místě hradebních příkopů. Rozvíjí se technická infrastruktura, staví se první průmyslové objekty. V roce 1905 je započata výstavba secesního areálu psychiatrické léčebny s parkem (architekt Hubert Gessner). Ve 20. století se plocha města rozrůstá geometrickou řadou. Po roce 1945 obepne expanzivní plošná výstavba sídlišť celé historické město.
Analýza: na začátku 21. věku se novodobý rozvoj města ukazuje v průměrných koncepčních mezích. Čtyřproudový silniční průtah městem narušil kompozici vstupních prostorů do historického jádra. Neposiluje se centrální zástavba. Centrální radiální struktura je pokroucená, radiály nejsou jasně posíleny při vstupech do města, a soustředné okružní komunikace jsou předimenzovány či naopak úplně chybí. Chybí mosty. Město se plošně rozpíná bez jasné koncepce.
Koncepce: potvrzuji dva soustředné kruhy centrální struktury jako limitní hranice vývoje města. Princip rozvoje a zahušťování v hradbách. Hustota. Uvnitř a vně. Vnitřní hradební okruh zklidňuji, vracím mu jeho centrálně historický charakter. Vnější okruh dotvářím, propojuji mosty — dynamický, automobilový, spojující příměstské části, rozvádějící dopravu. Zavěšená detašovaná městská centra po jeho obvodu a v uzlech radiálních vstupů.
Ve starých plánech mezi jiným objevuji zaniklý ostrov z dob před říční regulací. Fascinující poloha, plocha a vztah vůči městu mě mají k potenciálnímu začlenění ostrova do koncepce projektu. Stává se utopickým katalyzátorem prostorové reakce. Kroměřížské zahrady, historické jádro a ostrov dohromady a na svých spojnicích vytvářejí nosnou strukturu — skelet města.
Detailněji se zabývám vnitřním hradebním okruhem, přidruženými prostory vstupních náměstí. Snažím se o návrat k původním historickým prostorovým proporcím. Náměstí doplňuji o důležité instituce, dedikuji jim silnou funkci (školy, kultura, výkonná moc atd.). Velkou pozornost věnuji samotnému vztahu ostrova a města, jejich vzájemnému propojení — mosty, nábřeží, nábřežní náměstí. Samotný ostrov zůstává v rovině otevřené abstraktní strukturyâ?¦


Publikováno ve stavbě č. 2/2006

Základní informace o objektu

 
 
 
 

Kategorie

Projekty

Komentáře ke článku

 
 
 
 

Registrace k zasílání newsletteru

Stavbaweb.cz informuje o novinkách v oboru architektury a stavebnictví, představuje zajímavé objekty, projekty a materiály. Prostřednictvím tohoto formuláře se můžete přihlásit k odebírání denního newsletteru, a dostávat tak pravidelné informace přímo do své e-mailové schránky.

*Povinné položky
Vaše registrační údaje nebudou poskytovány třetím stranám a budou chráněny. Svou registraci můžete kdykoliv zrušit zde nebo prostřednictvím odkazu v zápatí každého newsletteru.
 
 
Nové komentáře

23. 6. 2020 18:22:06

Re: Univerzální plán?

Se zájmem jsem si přečetl ten Kouckého výtvor a musím přiznat, že v něm je spoustu lákavých tezí. Pes je, jako vždy, zakopán v detailech, resp. v míře obecnosti toho textu. Nelze upřít, že zevšeobecňováním principů tvorby města až na tyto "holé věty" došel Roman Koucký na dřeň naší profese, a také je pravda, že vše, co si o ní myslím já a co jsem vždy vykládal laikům jako základní principy utváření města v demokratických poměrech, se s jistou dávkou tolerance dá najít i v těch jeho obecných postulátech. Má to ale několik zásadních "háčků". 1. Koucký předpokládá, že pokud respektují městští hlavouni a úředníci hranici zastavěného území, uliční čáry oddělující veřejný prostor od soukromého, evoluční růst výšky zástavby podle okolí, napojitelnost staveb na dopravní a technickou infrastrukturu a dokáží rozeznat zděděné hodnoty kulturní, lidmi vytvořené i přírodní, neměli by klást nástavbám a přístavbám, modernizacím, rekonstrukcím ani novým stavbám lépe využívajícím zastavěné území žádné překážky ve formě funkční či prostorové regulace, a o fyzickém rozvoji města by tedy měli rozhodovat ti, kdo chtějí stavět a ti, kdo jim poskytují odborný servis ve formě projektů. Tvrdí, že v případě respektování těchto zásad by mohl být územní plán vlastně triviální, obsahující právě jen výše uvedené základní regulativy, a uvnitř ploch pro výstavbu v síti veřejných prostorů a infrastruktury by měli mít stavebníci a investoři svobodný prostor pro naplňování funkcemi, a architekti svobodné pole pro ztvárnění staveb. Nepřímo tím říká, že ti, kdo město řídí, se do těch "vnitřků" mimo veřejných prostorů a koridorů technické a dopravní infrastruktury při respektování těch pěti regulativů nemají plést a mají nechat prostor kreativitě těch, kdo vnášejí do města změny, energii, peníze, nové činnosti a účely. To by bylo hezké, kdyby jak konšelé a jejich úředníci, tak investoři a stavebníci byli natolik vzdělaní a osvícení, že by při své práci brali ohled na ostatní soukromé a veřejné zájmy jako samozřejmost. Tedy respektovali obecně závazné předpisy pro hygienu prostředí, ochranu památek, přírody a krajiny, zájmy požární ochrany, ale i sousedů jaksi sami od sebe a nikdo je k tomu nemusel nutit. Řekněme si upřímně, že taková etika a morálka nefunguje u nás u žádné ze jmenovaných skupin účastníků přeměn měst a obcí. Mnozí lidé si navíc představují demokracii tak, že mohou "kecat do všeho", co se ve městě či obci šustne, a že jejich hlas je stejně důležitý, ne-li důležitější, než hlasy "držitelů moci", "držitelů měšců" a "držitelů odborných kompetencí a znalostí". Aby začala fungovat Kouckého vize, muselo by dojít ke změně této formy demokracie k nějakému přiblížení se k "osvícenému feudalismu" britského či švédského typu, tedy konstituční monarchie, a občané by museli respektovat autority a řád, ne jako u nás "Milion chvilek pro(ti) demokracii". 2. Už ve středověku lokátoři a další předchůdci urbanistů a územních plánovačů respektovali některé zásady, které Kauckého regulativy překračují tím, že se týkali a týkají specifických funkcí v území. Tak se např. umisťovaly provozy jirchářů a dalších životní prostředí ohrožujících provozů mimo obytnou zástavbu a po proudu vodotečí, aby neznečišťovaly vodu používanou jako užitkovou např. na praní a úklid domácností, obchodů, veřejných prostranství, byla stanovována dominantní místa pro výstavbu kostelů, zámků, hradů, radnic a parků, která nesměla být zastavěna něčím jiným, později byly vytvářeny specifické výrobní zóny, napojitelné vlečkou na železniční síť atd. Spoléhat jen na zdravý rozum investorů, architektů a inženýrů při lokacích některých funkcí je pro mne až příliš odvážná myšlenka - mnozí jsou duše prodejné, asociální, a etika povolání je pro některé jen omezující haraburdí. 3. V demokratických poměrech lze územní plán města či obce utvářet jako dočasnou dohodu o funkčním a prostorovém uspořádání správního území řešené obce mezi samosprávou a občany, kde architekt poskytuje jen odborný servis, jak tu dohodu graficky i textově vyjádřit. Přitom u odborné i laické veřejnosti lze požadovat, aby se vyjádřily a) které stávající stavební fondy fungují dobře, postačí jejich údržba, modernizace, nástavby či přístavby a není třeba je bourat, b) které zákonem chráněné památky nebo sice nechráněné, ale výrazně přispívající k identitě města, obce, místa, je žádoucí zachovat a chránit, c) které stavby a plochy neslouží dobře svému původnímu ani jinému účelu a je třeba jim dát novou náplň nebo je zbourat a nahradit novými objekty, d) které funkce nebo stavby naopak ve městě či obci chybějí a je žádoucí je doplnit výstavbou nových objektů, e) jak je třeba upravit stávající nebo doplnit novou technickou a dopravní infrastrukturu a jak se o její financování podělí veřejné a soukromé finance. Obávám se, že v Kouckého postulátech není pro takový dialog s dotčenými správními orgány, se samosprávou, s občanskou komunitou obce místo, že je to pojímáno více "elitářsky", jako že "do toho nemůže mluvit každý, kdo má do zadku díru". Přitom oddělit v hlasech veřejnosti "zrno od plev" je na odvaze a odpovědnosti orgánů veřejné správy, a takovému dialogu se nelze vyhnout, nemají-li být rozhodnutí o změnách v území neustále zpochybňována a napadána v opravných prostředcích. Shrnuto: na naše podmínky a naši občanskou i odbornou i morální vyspělost je ten Kouckého názor zatím moc radikální a nerealistický, také politicky patrně neprůchodný, i když by vlastně ideálně plnil ono politické zadání pro nový stavební zákon - zjednodušit proces přípravy staveb - od územního plánování až po realizaci staveb. Vždy jsem obdivoval, jak malý stavební výkres byl ještě za Rakouska - Uherska potřeba vytvořit jako projekt třeba činžovního domu pro povolení stavebního úřadu. Dnes jsou sice stavby mnohem složitější co do technického vybavení, ale i to bylo dřív odpovědností projektanta a stavitele vůči investorovi, ne vůči stavebnímu úřadu. Ten, kdo platil, taky kontroloval, zda dostává odpovídající kvalitu, a stát se do toho nepletl víc, než musel kvůli místu, evidenci a budoucímu zdanění nemovitosti. Na tom nic nemění ani informační technologie do územního plánování či projektování staveb. Jenže dnes právě přebujelý právní řád a byrokratický balast převzaly mnohé povinnosti regulace a kontroly, kterou si dříve obstarali erudovaní investoři a projektanti sami, a živí to takovou spoustu lidí, že ústup od toho bude spojen s tuhým odporem úřednictva. Něco na tom Kouckém ale je, rozhodně čeří vodu k inspirativnímu uvažování, zda územní plány v současném pojetí plní opravdu to, co slibuje zákon, nebo jestli je na čase si přiznat, že "život a rozvoj měst jde jinými cestami" a územní plánování ho jen trapně dohání desítkami změn plánů, vyvolaných novými záměry, které ten život délkou trvání zpracování, projednání a schválení jen zdržují, jako je tomu v Praze.

 
© 2007–2020 Business Media One, s. r. o. Nádražní 762/32, 150 00 Praha 5, e-mail: stavbaweb@bmone.cz