Čínští architekti vyhráli designovou soutěž o nejlepší přestavbu Notre-Dame

Čínští architekti vyhráli designovou soutěž o nejlepší přestavbu Notre-Dame

(12. 9. 2019) Designéři Cchaj Ce-jü a Li S'-pej vyhráli hlasování v soutěži pořádané společností GoArchitect, která se zabývá vydáváním odborných architektonických publikací

 
 
 
 

Čínští architekti vyhráli designovou soutěž o nejlepší přestavbu Notre-Dame

Celkem 226 návrhů z 56 zemí se přihlásilo do soutěže, o jejímž vítězi rozhodovalo více než 30 000 hlasujících návštěvníků stránek. Autoři ankety svým záměrem chtěli vyvolat diskusi nad podobou nové katedrály. Francouzský prezident Macron se již v dubnu nechal slyšet, že se nebrání ani modernímu designu.

Oba mladí designéři vystudovali svůj obor na univerzitách v Číně (Ččching-chua, resp. Pekingu) a v současné době působí v americkém Chicagu. Jejich vítězný návrh se jmenuje Pařížský tlukot srdce (v originálu Paris Heart Beat) a přestože poškozená katedrála Notre-Dame je stará více než 800 let, tak ve své studii počítají s nejnovějšími technologiemi.

Součástí nové konstrukce by měla být časová kapsule ve tvaru špičky věže, která se má otevírat každých 50 let, aby se do ní uložily artefakty probíhající doby. Má se tak propojit minulost se současností s přesahem do budoucnosti. Speciální kapsule bude upevněná pomocí magnetu a pohyby nahoru a dolů by v podstatě levitovala a navozovat dojem tlukotu srdce. Nová katedrála Notre-Dame by tak měla působit jako opravdové tepající srdce francouzské metropole, potažmo celé Francie.

Podle samotných autorů by měl tlukot rovněž evokovat znovuzrození celé budovy, která letos v dubnu lehla z velké části popelem. Požár zničil kompletně celou střechu, která potřebuje kompletní opravu. Ke kapsuli je navržena i spodní část věže, která má sloužit jako pomyslný kaleidoskop Paříže společně s prosklenou střechou, jenž má z vnitřní strany vrhat růžové světlo, coby naději na lepší zítřky. Francouzský prezident Emmanuel Macron občanům už na jaře přislíbil, že katedrála bude obnovena do pěti let a návrh čínských designérů ukazuje cestu, kterou by se rekonstrukce pařížského svatostánku mohla vydat.

Více a vizualizace

tisková zpráva

Komentáře ke článku

 
 
 
 

12. 9. 2019 14:48:07. Re: Čínští architekti vyhráli designovou soutěž o nejlepší přest... Karel Doubner

  Úroveň vědomí nového designu je 280, proti 490 gotického originálu.

12. 9. 2019 17:07:24. Re: Re: Čínští architekti vyhráli designovou soutěž o nejlepší p... Oldřich Řeřicha

  Škoda, že toho nespadlo víc, zbavili by se i těch opěrných zdí, ty jsou v dnešní době dost zbytečné a to gotické příšeří je třeba rozehnat něčím soudobým.
Hlavně ať se autor proslaví!

13. 9. 2019 13:55:04. Re: Re: Re: Čínští architekti vyhráli designovou soutěž o nejlep... Zdeněk Meisner

  primárně nejde o ty dva, ale o hlasující veřejnost. Na druhé straně i z jen letmého pohledu na další návrhy (ještě škrpále od Zahy Hadid tam chyběly) je člověk rozpačitý. A současně - v této tekuté době si jeden vůbec netroufne vyslovit názor, úžasné je v podstatě vše, pokud dobře okecáno.

Registrace k zasílání newsletteru

Stavbaweb.cz informuje o novinkách v oboru architektury a stavebnictví, představuje zajímavé objekty, projekty a materiály. Prostřednictvím tohoto formuláře se můžete přihlásit k odebírání denního newsletteru, a dostávat tak pravidelné informace přímo do své e-mailové schránky.

*Povinné položky
Vaše registrační údaje nebudou poskytovány třetím stranám a budou chráněny. Svou registraci můžete kdykoliv zrušit zde nebo prostřednictvím odkazu v zápatí každého newsletteru.
 
 
Nové komentáře

23. 6. 2020 18:22:06

Re: Univerzální plán?

Se zájmem jsem si přečetl ten Kouckého výtvor a musím přiznat, že v něm je spoustu lákavých tezí. Pes je, jako vždy, zakopán v detailech, resp. v míře obecnosti toho textu. Nelze upřít, že zevšeobecňováním principů tvorby města až na tyto "holé věty" došel Roman Koucký na dřeň naší profese, a také je pravda, že vše, co si o ní myslím já a co jsem vždy vykládal laikům jako základní principy utváření města v demokratických poměrech, se s jistou dávkou tolerance dá najít i v těch jeho obecných postulátech. Má to ale několik zásadních "háčků". 1. Koucký předpokládá, že pokud respektují městští hlavouni a úředníci hranici zastavěného území, uliční čáry oddělující veřejný prostor od soukromého, evoluční růst výšky zástavby podle okolí, napojitelnost staveb na dopravní a technickou infrastrukturu a dokáží rozeznat zděděné hodnoty kulturní, lidmi vytvořené i přírodní, neměli by klást nástavbám a přístavbám, modernizacím, rekonstrukcím ani novým stavbám lépe využívajícím zastavěné území žádné překážky ve formě funkční či prostorové regulace, a o fyzickém rozvoji města by tedy měli rozhodovat ti, kdo chtějí stavět a ti, kdo jim poskytují odborný servis ve formě projektů. Tvrdí, že v případě respektování těchto zásad by mohl být územní plán vlastně triviální, obsahující právě jen výše uvedené základní regulativy, a uvnitř ploch pro výstavbu v síti veřejných prostorů a infrastruktury by měli mít stavebníci a investoři svobodný prostor pro naplňování funkcemi, a architekti svobodné pole pro ztvárnění staveb. Nepřímo tím říká, že ti, kdo město řídí, se do těch "vnitřků" mimo veřejných prostorů a koridorů technické a dopravní infrastruktury při respektování těch pěti regulativů nemají plést a mají nechat prostor kreativitě těch, kdo vnášejí do města změny, energii, peníze, nové činnosti a účely. To by bylo hezké, kdyby jak konšelé a jejich úředníci, tak investoři a stavebníci byli natolik vzdělaní a osvícení, že by při své práci brali ohled na ostatní soukromé a veřejné zájmy jako samozřejmost. Tedy respektovali obecně závazné předpisy pro hygienu prostředí, ochranu památek, přírody a krajiny, zájmy požární ochrany, ale i sousedů jaksi sami od sebe a nikdo je k tomu nemusel nutit. Řekněme si upřímně, že taková etika a morálka nefunguje u nás u žádné ze jmenovaných skupin účastníků přeměn měst a obcí. Mnozí lidé si navíc představují demokracii tak, že mohou "kecat do všeho", co se ve městě či obci šustne, a že jejich hlas je stejně důležitý, ne-li důležitější, než hlasy "držitelů moci", "držitelů měšců" a "držitelů odborných kompetencí a znalostí". Aby začala fungovat Kouckého vize, muselo by dojít ke změně této formy demokracie k nějakému přiblížení se k "osvícenému feudalismu" britského či švédského typu, tedy konstituční monarchie, a občané by museli respektovat autority a řád, ne jako u nás "Milion chvilek pro(ti) demokracii". 2. Už ve středověku lokátoři a další předchůdci urbanistů a územních plánovačů respektovali některé zásady, které Kauckého regulativy překračují tím, že se týkali a týkají specifických funkcí v území. Tak se např. umisťovaly provozy jirchářů a dalších životní prostředí ohrožujících provozů mimo obytnou zástavbu a po proudu vodotečí, aby neznečišťovaly vodu používanou jako užitkovou např. na praní a úklid domácností, obchodů, veřejných prostranství, byla stanovována dominantní místa pro výstavbu kostelů, zámků, hradů, radnic a parků, která nesměla být zastavěna něčím jiným, později byly vytvářeny specifické výrobní zóny, napojitelné vlečkou na železniční síť atd. Spoléhat jen na zdravý rozum investorů, architektů a inženýrů při lokacích některých funkcí je pro mne až příliš odvážná myšlenka - mnozí jsou duše prodejné, asociální, a etika povolání je pro některé jen omezující haraburdí. 3. V demokratických poměrech lze územní plán města či obce utvářet jako dočasnou dohodu o funkčním a prostorovém uspořádání správního území řešené obce mezi samosprávou a občany, kde architekt poskytuje jen odborný servis, jak tu dohodu graficky i textově vyjádřit. Přitom u odborné i laické veřejnosti lze požadovat, aby se vyjádřily a) které stávající stavební fondy fungují dobře, postačí jejich údržba, modernizace, nástavby či přístavby a není třeba je bourat, b) které zákonem chráněné památky nebo sice nechráněné, ale výrazně přispívající k identitě města, obce, místa, je žádoucí zachovat a chránit, c) které stavby a plochy neslouží dobře svému původnímu ani jinému účelu a je třeba jim dát novou náplň nebo je zbourat a nahradit novými objekty, d) které funkce nebo stavby naopak ve městě či obci chybějí a je žádoucí je doplnit výstavbou nových objektů, e) jak je třeba upravit stávající nebo doplnit novou technickou a dopravní infrastrukturu a jak se o její financování podělí veřejné a soukromé finance. Obávám se, že v Kouckého postulátech není pro takový dialog s dotčenými správními orgány, se samosprávou, s občanskou komunitou obce místo, že je to pojímáno více "elitářsky", jako že "do toho nemůže mluvit každý, kdo má do zadku díru". Přitom oddělit v hlasech veřejnosti "zrno od plev" je na odvaze a odpovědnosti orgánů veřejné správy, a takovému dialogu se nelze vyhnout, nemají-li být rozhodnutí o změnách v území neustále zpochybňována a napadána v opravných prostředcích. Shrnuto: na naše podmínky a naši občanskou i odbornou i morální vyspělost je ten Kouckého názor zatím moc radikální a nerealistický, také politicky patrně neprůchodný, i když by vlastně ideálně plnil ono politické zadání pro nový stavební zákon - zjednodušit proces přípravy staveb - od územního plánování až po realizaci staveb. Vždy jsem obdivoval, jak malý stavební výkres byl ještě za Rakouska - Uherska potřeba vytvořit jako projekt třeba činžovního domu pro povolení stavebního úřadu. Dnes jsou sice stavby mnohem složitější co do technického vybavení, ale i to bylo dřív odpovědností projektanta a stavitele vůči investorovi, ne vůči stavebnímu úřadu. Ten, kdo platil, taky kontroloval, zda dostává odpovídající kvalitu, a stát se do toho nepletl víc, než musel kvůli místu, evidenci a budoucímu zdanění nemovitosti. Na tom nic nemění ani informační technologie do územního plánování či projektování staveb. Jenže dnes právě přebujelý právní řád a byrokratický balast převzaly mnohé povinnosti regulace a kontroly, kterou si dříve obstarali erudovaní investoři a projektanti sami, a živí to takovou spoustu lidí, že ústup od toho bude spojen s tuhým odporem úřednictva. Něco na tom Kouckém ale je, rozhodně čeří vodu k inspirativnímu uvažování, zda územní plány v současném pojetí plní opravdu to, co slibuje zákon, nebo jestli je na čase si přiznat, že "život a rozvoj měst jde jinými cestami" a územní plánování ho jen trapně dohání desítkami změn plánů, vyvolaných novými záměry, které ten život délkou trvání zpracování, projednání a schválení jen zdržují, jako je tomu v Praze.

 
© 2007–2020 Business Media One, s. r. o. Nádražní 762/32, 150 00 Praha 5, e-mail: stavbaweb@bmone.cz