Když rozkvete kaktus, je to svátek
Jeruzalém
(22. 2. 2018) Huť architektury Martina Rajniše
Když rozkvete kaktus, je to svátek
V Jeruzalémě byla v listopadu 2017 slavnostně
zpřístupněna dřevěná rozhledna Ester ve tvaru kvetoucího kaktusu. Autorem
tohoto ojedinělého uměleckého díla je architekt Martin Rajniš. V loňském
roce jsme ve Staviteli představili jeho vzducholoď Gulliver, která získala
ocenění ČKAIT v soutěži Stavba roku 2017. Na realizaci věže se opět
podílela společnost TIMBER DESIGN – Zbyněk Šrůtek, jeden z nejlepších
specialistů na dřevěné konstrukce, připravil dílenskou dokumentaci, spočítal
statiku a vedl výrobu. Stavbu pak na místě sestavil se čtyřmi montéry během
devatenácti dnů.
„Jeruzalém je, nejen pro mě, magický město. Všichni v Huti
architektury to cítíme stejně. A tak, když se na mně na jaře 2017 obrátil
kamarád a zároveň šéf Českého centra v Tel Avivu Lukáš Přibyl s tím, že s paní
Francoise Cafri objevili možnost postavit v centru Jeruzaléma věž – a že by to
byl důstojný způsob, jak oslavit výročí sta let od založení Československa a
sedmdesáti let od založení státu Izrael, ani vteřinu jsem neváhal. Nejcennější
pak byla informace, že věž by měla stát na kopci v srdci nového města, v
rozlehlé zahradě Hansen House. Je to historická budova, kde byla v 19. století
nemocnice pro pacienty s leprou, dnes tam ale sídlí významné kulturní centrum,“
uvádí architekt Rajniš a dodává: „Věž se podobá kaktusu. Proč? Když kaktus
rozkvete věncem květů, je to ve své houževnatosti a ježatosti dojemně krásná
rostlina a mně to připadalo symbolické: tahle kombinace něhy a odhodlanosti je,
jak jsem si všiml, podobná charakteru lidí, který jsem v Izraeli potkal. A
navíc, jak se říká Izraelcům, který se narodili v týhle úžasný, ale nehostinný
krajině a dokážou poušť měnit na rozkvetlou zahradu? Sabra. Co je sabra? No
přeci kaktus! Věž má nahoře plošinku, kde se, jako květy kaktusu, oddělují
jednotlivý plátky pláště a dovolují návštěvníkům skrytým ve stínu, případně
chráněným před nepříznivým povětřím, kochat se nádherným okolím. Jako každej
sabra, i tahle věž hodně vydrží. Sabra věž bude jediná svýho druhu, protože
každý náš projekt je unikátní, nikdy se neopakuje. Velmi jsme si dali záležet
na tom, abychom její parametry přizpůsobili pohádkovému prostředí Hansen House
a jeho zahradě - aby nepřekřikovala
tohle historický stavení a byla příjemným a uznalým společníkem stovky let
starejm olivám a dalším stromům v zahradě, ale i domům v bezprostředním okolí
areálu.“
Hovoříme
s Martinem Rajnišem a Tomášem Kosnarem
Pustili jste se do
stavby, která je opět něčím nová. Co vás vede k tomu, že stále
experimentujete?
Můžeme tak znovu a znovu hledat další cesty. Je to potřeba, dvacáté
století, zvláště jeho druhá polovina, architektuře uškodilo. Levicově
smýšlející racionalisti o ní přemýšleli jako o systému určitého fungování věcí.
Vytratilo se to, co architekturu dělá architekturou – ta úžasná emoce. Lidi
nehledají jenom ticho, fungující žárovky, okna, kterými netáhne. Hledají svého
spoluhráče v materiálním světě, a to je architektura. Je největším lidským
spoluhráčem a největším pomocníkem při hledání štěstí. Štěstí je přesně to, co
se nám v moderní době nedaří najít. Lidi jakoby cítili záplavu zklamání,
vidíme to v Německu, v Anglii, v Americe. Jako bychom nevěděli,
kam dál. Na to mám jediný lék – vládu žen. To vůbec nemyslím jako bonmot.
V současné době jsou na vysokých školách včetně architektury obory, kde je
převaha studentek. Je pravděpodobné, že svou vzdělanost využijí a přejdou do
nenápadné ofenzivy, převezmou kormidlo vlády. Za sto let budeme žít v jiné
době, která bude hledat, to, co mají ženy v sobě zakomponováno, a to je
hledání štěstí.
Muži to neznají?
Muži své štěstí vidí ve výboji, v racionálním řešení věcí. Ale štěstí
nemusí mít důvod, nemusí být dosaženo úspěchem v práci. Hledat štěstí jen
tak a nalézat ho, to umějí především ženy.
A když nám budou vládnout, tak se otevřou vrata a v plné kráse
vyjede kavalkáda moderní architektury. Nebude moderní tak, jak jsme se to učili
před padesáti lety, kdy měla sídliště půdorysy koncentračních táborů.
V Čechách se zvolna vzpamatováváme z daleko hlubší civilizační
prohry, než jsme si byli ochotni přiznat. A my se snažíme ve svém koutku najít
cesty, jak vytvořit architekturu přijatelnou a krásnou pro lidi. Jiná nemá
cenu.
Jeruzalém je
výjimečné město – co pro vás znamenalo tam stavět?
Izraelský národ a izraelský stát jsem vždycky obdivoval. Mám rád odvážný
lidi, co jsou připravený čelit i zdánlivě beznadějným situacím se vztyčenou
hlavou. Jsem pyšný na to, že Češi v roce 1948 přispěli k tomu, aby nově
vzniklej stát Izrael nebyl smeten do moře. Izrael je pro nás jakýmsi vzorem a
nadějí, že i malá země se může odvážit vybojovat a udržet si to nejdražší:
svobodu a nezávislost. Přispění na tuto věž považuju za symbolické přihlášení
se k týhle myšlence. Proto jsem se rozhodl svou práci na projektu Izraeli
darovat. Nejbáječnější na celé věci je pocit, že náš kaktus bude nová česká
stopa na území jedné z kolébek světový civilizace.
U nás v Huti stavíme běžně ze dřeva, protože chceme dělat věci, co se lidem
na první pohled líbí. Dřevo je lidem blízký, neboť je jim náramně podobný.
Jenže v tamějších končinách je stavba ze dřeva unikátem. Kromě toho Izraelci
věže většinou vůbec nestaví, často ani netuší, k čemu jsou dobré. Takže to
pro ně bylo příjemné překvapení a sklidili jsme docela úspěch. Tím spíš, že tam
s námi byli dělníci, kteří předvedli něco, co v Izraeli dlouho
neviděli. Postavit věž za 19 dnů, to není ani v tak úspěšné zemi nic
normálního. Ve stavbě nic nechybělo, nic nepřebývalo. Podařilo se to především
díky Zbyňkovi Šrůtkovi, to je génius tohoto oboru. Byla to obrovská radost.
Podařilo se vám tedy
během několika měsíců připravit a za několik dnů postavit unikátní stavbu na
krásném místě…
Z bývalého leprosária se stala kouzelná oáza uměleckých aktivit.
Naše věž je tam také kusem umění, není to jen technické zařízení. Kromě toho,
že je krásná, dá se na ni vylézt a koukat do dálky. Vidíte z ní západní i
východní Jezuzalém, tedy Jeruzalém židovský i palestinský. V Jeruzalémě je
na každém kroku cítit magie dlouhých tisíciletí, magie hluboké víry a
významných událostí. Malá, prostá a v podstatě levná věž se tak dostala do
úžasné situace. Všechny těžkosti jsou nic proti tomu, že se to povedlo. Teď se
snažíme najít ještě místečko v myslích sponzorů, protože stále ještě chybí
dost peněz a spravedlnost by si žádala, abychom my, kteří jsme projekt
zpracovali bez nároku na honorář a vrhli se do toho s obrovským nadšením, nezůstali
zadlužení.
Když vás pan Přibyl
oslovil, jaké měl vlastně zadání?
Řekl: Udělejte něco, co se bude podobat tomu, o čem jsme mluvili před dvěma
roky. Tehdy to byla kreace ve tvaru homole nebo zaobleného kužele postavená
z rákosí, které roste v deltě Jordánu. Za tři týdny od toho telefonátu
jsme předvedli návrh. Všichni byli nadšení a Lukáš věřil, že na to sežene
všechny prostředky, protože stavba věže měla být spojená se Dny Prahy
v Jeruzalémě. Z tohoto důvodu se strašlivě pospíchalo. Ale nakonec se
ukázalo, že spěch byl zbytečný. To byla nepříjemná část projektu –
s termínem samozřejmě souvisel i rozpočet. Když jsme materiál nakládali do
kontejnerů, dozvěděli jsme se, že je všechno jinak, Praha najednou nebyla
přítelem jeruzalémské věže a přislíbené peníze nedošly. V rozpočtu máme
hlubokou ránu. Pak nastaly ještě další situace, například s proclením
nákladu. Každý den byl napínavý. Divím se, že Tom Kosnar neodešel do blázince.
Já jsem unavený z napětí, které ovlivňuje spousta lidí a nemám šanci se
jim tváří v tvář postavit a bojovat.
Ale ta věž tam stojí a je myslím taková, jaká měla být. Je v ní něco,
co je vstřícné a příjemné. Dřevo, tvar, barva a struktura. Rozšiřuje se nahoru,
konstrukce je zaklenutá jakousi svatozáří. Je to speciální membrána, aby do
věže nepršelo a nezatékalo. Mysleli jsme
hlavně na životnost dřevěné konstrukce. Koneckonců, stejnou membránu jsme
použili také na Gulliveru. Architektura, kterou hledáme, se neobejde bez
hledání nových spojení, nových konstrukcí, materiálů, které jsou na jedné
straně tradiční, ale použité jiným způsobem. Přírodní materiály začínají být
v celém světě velmi žádané – kámen, dřevo i sklo. Dostávají se tak do
zvláštních, magických spojení. Jsem rád, že jsme se stali malou součástí
proudu, který se jako delta řeky rozlévá do dálky i do šířky.
Jakým způsobem jste
došli ke kaktusu?
Zajímavé bylo vytvořit věž, která má nahoře víc místa než u paty – lidé
k ní nepřicházejí kvůli tomu, aby zůstali dole, ale aby vylezli nahoru a
mohli ve skupině pozorovat okolí. A jak ji zakončit? Jeruzalém má hodně
zaklenutých kamenných věží, má i mešity s klenbami. K tomu bylo
potřeba najít něco, co se harmonicky připojí. Zaklenutí jako má kaktus, je
logické. A svatozář, která stavbu chrání proti dešti, to je to, co Jeruzalém potřebuje
– tohle všechno proběhne člověku hlavou za vteřiny.
Aby byl projekt co nejlíp realizovatelný, vyrobili jsme v Čechách
jednotlivé segmenty tak, aby se vešly do dvou kontejnerů, poslali jsme je přes
moře a v prostorách zahrady Hansen House složili do kýženýho tvaru.
Kolik lidí věž
stavělo?
Čtyři montéři a Zbyněk Šrůtek, který je vedl. Kromě toho s námi
spolupracoval izraelský projekt manažer Gilad Maik, který dokázal famózním
způsobem naskočit na naše tempo a preciznost. Zařídil všechno kolem, včetně
základů stavby. Paradoxně se tak převrátila role: v Izraeli viděli
koncert, kdy se lidi při práci nehádají, smějí se… Museli jsme řešit snad jen to, že se
nepracovalo během šábesu. Čtyři hodiny před otevřením byla věž hotová.
Další plus bod je ten, že pracuji s kolegy, kteří jsou o dvě generace
mladší a skutečně to umí. Tom se nedal ničím odradit a vydupal to v pravém
slova smyslu ze všech těch drobných úřednicko obchodně organizačních problémů.
Jen získat souhlas k tomu, abychom mohli začít stavět, nebylo jen tak.
Dostat konstrukci z celního skladu trvalo šest týdnů. Každý den nás stál ranec
peněz. Představte si, že nemáte peníze a takhle vám odtékají pryč.
Proč?
Tomáš Kosnar: Celní správa chtěla mít správně procleno a měli několik
možností – možná je to stavební materiál, možná umělecké dílo. Možná je to
rozebraná stavba, možná rozebrané umělecké dílo. Ze všeho se platí stejná daň, ale jsou to
různé kategorie. Trvalo šest týdnů, než celní správa rozhodla, která to je.
Přitom náklad zrentgenovali, částečně rozebrali a prohlédli, pak znovu
zrentgenovali. I když nám pomáhaly obchodní komory, lidé, kteří se
v byznysu orientují a mají kontakty, stejně to trvalo dlouho a platili
jsme za každý den kontejneru, který byl pronajatý.
Martin Rajniš: Umělecké dílo to skutečně je, i když málokdy vypadá takhle.
Hana Vinšová
Foto: Ivan Němec, David Kubík, Pavlína Schultz
Článek vyšel v časopise Stavitel 1/2018
Věž Ester v Jeruzalémě
Věž stojí nedaleko hradeb Starého města v areálu Hansen House, který byl nedávno renovován jako sídlo Centra pro mladé umění, design, technologie, architekturu a nová média. Prostor pod rozhlednou bude sloužit kulturním akcím, přednáškám, workshopům, na věž je možné promítat.
Iniciátory projektu byli ředitel Českého centra v Tel Avivu Lukáš Přibyl a Francoise Cafri, ředitelka mezinárodních vztahů Magistrátu města Jeruzaléma. Na projekt přispěly u příležitosti 100 let od vzniku Československa a 70 let od vzniku státu Izrael vlády obou zemí. Hlavními partnery projektu jsou Huť architektury Martina Rajniše, Úřad vlády ČR, České centrum Tel Aviv, Ministerstvo kultury ČR, Ministerstvo zahraničních věcí ČR, Jerusalem Development Authority, Ministry of Jerusalem Affairs and Heritage, Česko-izraelská smíšená obchodní komora, Izraelsko-česká komora obchodu a průmyslu, Magistrát města Jeruzaléma, s podporou řady korporátních firem i jednotlivců.
Realizaci projektu finančně zajišťují kromě státních institucí i soukromí partneři. Stále je možnost tuto unikátní událost finančně podpořit. Více na: www.hutarchitektury.cz.
Základní informace o objektu
Kategorie
Novostavby
Dokončení
2017
Komentáře ke článku
Registrace k zasílání newsletteru
Stavbaweb.cz informuje o novinkách v oboru architektury a stavebnictví, představuje zajímavé objekty, projekty a materiály. Prostřednictvím tohoto formuláře se můžete přihlásit k odebírání newsletteru, a dostávat tak pravidelné informace přímo do své e-mailové schránky.

4. 12. 2023 18:13:52
Re: Re:Ne - Šťastný Hlavák.
Jsem zvědav, zda prostesty odborníků dojdou vyslyšení, a nedopadne to jako s rohovou budovou Opletalovy na Václaváku. Tam sice památkáři a moudří lidé neobstáli, prohráli, ale nakonec zde ta nová nová budova není žádné kulturní strašidlo, jako Europalác u Můstku.
4. 12. 2023 18:10:33
Re: Re: Šťastný Hlavák.
Díky Karle, to jsou správná slova!
4. 12. 2023 18:09:36
Re: Re: Fibonacci.
Řekl bych že s tím mohu souhlasit. A co radní města? Hlaváček nerozhoduje sám, ti ostatní jsou jistě svéprávní.
4. 12. 2023 17:05:26
Re:Ne - Šťastný Hlavák
Výsledná studie je důkazem naprostého nepochopení potřeb obyvatel a cestujících, jak ze strany soutěžících, tak ze strany zadavatele. Nádraží v zásadě vyhovuje dnešním potřebám /mimo pokladen , které ale v době on line prodejů ztrácí důležitost/. Nevyhovuje" Šervůd " před nádražím, ten však návrh neřeší, ba naopak ho gigantickým otevřeným přístřeškem zhoršuje. Navržená dřevostavba nepatří do místního prostředí, a to bez toho, zda je zde památkový objekt - Fantova budova původního nádraží - kterou přístřek výrazně zakrývá. České dráhy by měly řešit jiné problémy a né se zabývat urbanismem, kterému nerozumí. Bohužel to platí i pro Magistrát. l
4. 12. 2023 15:54:06
Re: Šťastný Hlavák
Likvidace stávajícího objektu je nepřijatelné barbarství a pitomost. v 80. letech jsem nakreslil pro Sial Fantovu budovu Praha hl. n. v měřítku 1/100 u příležitosti studie i s modelem zastřešení jižního předpolí a napojení na Vinohrady. Tak, jak je propojen na severu s Žižkovem, je rozvoj na jih jediné možné řešení. Chybí diskuze o smyslu věcí. Centrum Prahy je Václavské náměstí, k němu se přiblížit, dává smysl. Vykročení na západ je krokem do tmy. Je na čase řešit problémy tady a teď. Dánové nemohou chápat Genia Loci místa.
4. 12. 2023 15:31:48
Re: Fibonacci
Jediné nazvání, které návrh může unést, je NEŠŤASTNÝ HLAVÁK. Žádné přirozené propojení sadů a Fantovy budovy není. Jde o uměle vytvořený uzel bez přirozených a tradičních návazností na tradiční prostor. Ve vizualizacích, které snesou vše, na rozdíl od následujících uživatelů, schází již pouze ženy v burkách a islámská mešitka. Výraznou osobností návrhu je "architekt" HŘIB architekt Hlaváček. Měla by se rozvinout diskuze, kdo a jakým způsobem byla soutěž vyhlášena a kdo ji posuzoval!? T.j. kdo nese zodpovědnost za plýtvání z prostředky z peněz občanů - daňových poplatníků. HRŮZA hrůzoucí...........
4. 12. 2023 15:03:18
Re: Fibonacci
Moc milé, příjemné, hezké s citlivým měřítkem k okolí. Prima.
1. 12. 2023 11:56:55
Re: Re: Tituly Stavba roku 2023 byly rozdány.
Zkusila jsem je spočítat. 41?
30. 11. 2023 18:18:37
Re: Tituly Stavba roku 2023 byly rozdány
Čím více cen, TÍM LÉPE a ještě radostněji. Ať se v tom konsument - laik - vůbec nevyzná.......
28. 11. 2023 12:37:04
Re: Bazén na Lochotíně je po rekonstrukci, s obklady RAKO
Od 8- 18 let jsem plaval 3 hodiny denně, 6-7 v 25m bazénu v Riegrových sadech a 17-19 v Podolí, celou dobu mě provázel pocit chladu, což takhle zkusit používat teplé barvy obkladů? Ideál jsem nalezl v 5*hotelu Radisson v Golden Bay na Maltě.S pozdravem Ing. arch. Karel Doubner tel. (+420) 603 433 611 Zbraslavská 35/7 CZ-159 00 Praha 5 Malá Chuchle Autorizace v ČKA 00078 DOUBNER spol. s r. o. IČ 62909231 ID datové schránky 64v2537 https://www.facebook.com/architekt.doubner; www.doubner.cz;
22. 11. 2023 12:26:45
Re: Teorie: Komplex budov u Masarykova nádraží
Skvělý text. A jeho poslání je zřejmé. Organismus města, jeho nemoci, potenciály, ambice jsou asi tak "jednoduché", jako fungování organismu člověka. Problém je v tom, že máme tendenci jejich problémy rozdělit a nevidět věci v souvislostech. To je až příliš složité. Takže kardiolog neřeší klouby. A fungování a prspektivu města vytváří kdo? Politici? Aktivistická veřejnost? Developeři? Památkáři? Urbanisté IPR-u? Odpověď je tak prostá: všichni ve vzájemné diskusi a střetech. A zjednodušit to fak nejde. Na jasná a věčná parciální pravidla jednotlivých skupin zapomeňme...
21. 11. 2023 18:15:44
Re: Re: Teorie: Komplex budov u Masarykova nádraží.
Zdravím kolego! Délka článku odpovídá cíli-sumarizuje (v roce 2018!) širokou-"roztěkanou"- diskuzi/reakce po té, co projekt z ateliéru Yahy Hadid vyhrál. Snažili jsme zachytit/popsat názory k vítěznému projektu a zároveň ukázat co stanoviska/názory spojuje i rozděluje a s jakými důsledky. Odtud ta tématizace do 8 bodů a délka článku. Ale máte pravdu - web vyžaduje kratký úderný text. Nicméně prosíme o schovívavost: Text pro google-generaci jsme přece jen respektovali aspoň uplatněním oxfordských odstavců - tak se to dělá mimo ČR. Myslíme, že naše stanovisko/názor formulovaný dnes (listopad 2023) - po významné realizaci projektu atd.- bychom pro potřeby/nároky webu zvládli do jednoho odstavce na něco přes půl plus stránky. Ale to nebyl cíl našeho článku v roce 2018!
21. 11. 2023 09:18:31
Re: Terminál hromadné dopravy Nová Paka
To se povedlo. Díky.
16. 11. 2023 15:11:48
Re: Teorie: Komplex budov u Masarykova nádraží
Co nám chtěli autoři říci, se složitě dohledává, protože tak odborný text, kde skáčí z jednoho tématu pro příklad do jiného, je dost náročně rozklíčit. To abychom zjistili, co by mohlo nebo mělo následovat. Myslím, že to mnoho čtenářů nebude bavit tak dlouho, aby dočetli celý článek. Stálo by za to k tomu dopsat dovětek, co má být cílem souboru staveb se zachováním ducha místa a tvarosloví podle Zahy Hadid a jak to bude propojeno s tou zmíněnou budoucně dokončenou magistrálou sever-jih. Bude?
14. 11. 2023 22:09:41
Re: Dřevěné školky globálním trendem
Můžete mi, prosím, říct, jak je dřevo povrchově ošetřeno, aby neztratilo své přirozené vlastnosti? Protože jinak neporovnáváte zděné omítané stavby se dřevem, ale s nějakým povrchovým materiálem dřevostavby.
14. 11. 2023 21:59:27
Re: Recenze: Lávka nad rozbouřeným průtahem
Děkuji autorům článku za skloňování genia loci. To už je dnes vzácné, takže mě to potěšilo.
14. 11. 2023 21:45:32
Re: V Chomutově se kdysi chodilo do městských sadů za exotikou
Tedy o tom, že je tohle citlivá rekonstrukce, by se dalo s úspěchem pochybovat. Střecha je pěkná, to ano, ale co ta šílená barva soklu a tmavá okna?
14. 11. 2023 21:34:31
Re: Rekonstrukce domu v Nebušicích
To zábradlí s "pouliční lampou" je úžasné.
14. 11. 2023 21:23:01
Re: Re: Grand Prix Architektů získala Kloboucká Lesní.
To je dlouhodobý nešvar všech cen. Aby to nikomu nebylo líto. Vždyť ani Oskar už není jen jeden.
14. 11. 2023 21:04:41
Re: Re: Lesní chata u Prahy.
Omluvte. prosím, opakovaný příspěvek, nebylo to úmyslně. Nějak jsem si nerozuměla s počítačem.