Lazy House

Idea domu leží mimo jeho fyzickou podobu. Postavena je zevnitř ven na principech prostorového propojení s prostředím, z něhož dům vyrůstá a do nějž se dívá. Logika konceptu stojí na vazbách mezi domem a městem, domem a jeho zahradou a zahradou a městem. Vztahové schéma navazuje uvnitř domu, kde plynutí interiéru pocitově pokračuje do všech exteriérových a výhledových vazeb. Vnitřním členěním odděluje soukromí jednotlivých privátních součástí s extrovertními vztahy. Vizualitu stavby tak vytváří její vnitřní podstata a propustnost fyzické schránky (ne)dělící interiér od vnějšího prostředí. Vzhled domu je filtrem této materializace, kde rozhraní udržující soukromí je řešeno membránami fasád s maximální propustností zevnitř ven a několika principy modulujícími naopak prostupnost zvenku dovnitř. Takto definovaná figura pak používá materiálové mimikry pro vsazení do kontextu zahrady a města a definuje vizualitu domu.

Dům je situovaný zdánlivě mimo kontext baťovského urbanismu a jeho konstrukční a vizuální kánon. Vnímání Zlína je však v jeho řešení všudypřítomné, definující vzájemným pohledovým a průhledovým kontaktem horizont událostí celého architektonického konceptu. Pozemek je součástí nového urbanistického celku vzniklého adaptací zahrádkářské kolonie, která byla rozdělena na šest poměrně velkorysých stavebních parcel. Lokalita navazuje na čtvrť Lazy v její terminální partii v nejvyšší pozici na svahu pod lesem. Specifickým rysem pozemku je jeho inverzní orientace ke světovým stranám, kdy výhled do údolí je severním směrem, a jižní část je ovlivněna svahem a lesem stoupajícím nad domem. To je ovšem „vykoupeno“ výhledem do celoročně osluněného údolí. V záběru výhledu je široký úsek Zlína s charakteristickými čtvrtěmi domků v zeleni (Lazy, Lesní čtvrt, Podvesná, Zálešná) v panoramatickém rozsahu od areálu Baťovy továrny až po Příluky a hlubokým průhledem údolím v pozadí s Lukovem a Hostýnskými vrchy. Typologicky referenčními stavbami, ze kterých projekt čerpá své pocitové zakotvení, jsou výrazné solitérní vily typu „vila na útesu“ či „rezidence nad městem“. Jde o esenciální archetyp domu těžícího architektonickými prostředky z výjimečnosti svého umístění. V topografických podmínkách Zlína je výhled z domu analogií výhledu středomořských vil nebo losangeleských rezidencí.

Architektonické řešení
Dům je navržen jako kompaktní solitérní objem na čtvercovém půdorysu s pootočením dispozice uvnitř pláště. Vnějšek osově respektuje vrstevnicovou logiku okolních domů, zatímco vnitřek se přitáčí k městu ve směru hranic pozemku. Kompozice stavby je tvořena do svahu zapuštěným soklem spodního podlaží a na něm nasazeným hranolem hlavního obytného podlaží. Výsledná figura domu tak z jižní strany působí jako jednopodlažní. Soklové podlaží je zapuštěno v terénu a vymezeno vjezdovou stěnou garáží skosenou ve směru kolmo k podélné ose interiéru. Objekt hranolu horního podlaží tak vytváří dynamický vykonzolovaný prvek chránící příjezd do garáží. Motiv skosení dispozice je v patře zopakován. Zatravněná střecha vrací pozemku chybějící plochu zahrady odebranou půdorysem domu, doplněna je celoproskleným střešním ateliérem. Hlavní obytný prostor je koncentrován na ploše horního podlaží a je možné jej prohlédnout napříč ze zahrady k městu skrze centrální společenskou zónu. Rotace dispozice umožňuje rozmístění místností po obvodě tak, že si udržují vlastní intimitu a výhledovou logiku. Koncept domu umožňuje proměňovat dramaturgii užívání s plynulou reakcí na měnící se požadavky během životních etap stavby. Kompozice strukturuje dům na jednotlivé partie tak, že si udržují intimitu se vztahem k zahradě a výhledu. Umožňuje také dosáhnout vícegeneračního uspořádání pomocí dvou oddělitelných hostinských sekcí na vstupním podlaží s možností samostatného přístupu.