Main Point Pankrác

Main Point Pankrác

Milevská ulice, Praha 4 - Nusle

(27. 11. 2019) DAM architekti

   
 
 
 
 

Main Point Pankrác

Autoři projektu budovu vytvořili jako exaktně opracovanou stojní součástku, technicistní přístup propojili s důrazem na efektivní výkon. Čtyřicet metrů vysokou kompozici založili na půdorysu pěti zaoblených trojúhelníků, které daly objektu zajímavý a proměnlivý vzhled. Budova díky svému tvaru a světlé výšce kanceláří až 3,3 metru nabízí až 1,5x více denního světla v interiérech než jiné stavby. Křivky jejího půdorysu navíc vytvářejí velmi příjemné prostory, v nichž se lidé cítí dobře. Objekt aspiruje na certifikát LEED v nejvyšším stupni Platinum.

„Na pankráckém Pentagonu byly v minulých letech vybudovány výškové objekty, nižší úroveň zástavby mezi nimi protéká. Vznikl tak městský prostor, na který budova Main Point Pankrác navazuje. Její kompozici jsme založili na půdorysu pěti zaoblených trojúhelníků s plasticky tvarovanými fasádami. Přáli jsme si, abychom ve výsledku docílili dojmu přesně opracované kovové součástky. Severovýchodní nároží jsme vyzdvihli o výšku parteru a dali tak jasnou informaci o poloze hlavního vstupu. Exteriérový podhled, který kryje zespodu dno této věže, jsme navrhli jako zrcadlově lesklou kovovou plochu. V kombinaci s umělým osvětlením a vodním prvkem v dlažbě opticky zvyšuje šestimetrovou světlost u hlavního vchodu. Fasády jsou navíc výrazně plasticky tvarované, takže celkový výraz stavby je nezaměnitelný, jasně se odlišuje od poněkud unifikovaných prosklených fasád běžných kancelářských objektů,“ říká architekt Petr Burian ze studia DAM.

Konstrukční řešení
Nosnou konstrukci čtyřicet metrů vysoké budovy tvoří železobeton: sloupový skelet doplňují stěnová ztužující jádra (v každé věži se nachází zhruba uprostřed dispozice, má i funkci jádra instalačního). Využilo se také šikmých sloupů k přesunu sloupů z neortogonálních věží do ortogonálního suterénu. Některé sloupy svou šikmostí zasahují z prvního suterénu až do úrovně 2. NP.
V suterénu jsou kromě propisujících se ztužujících jader z horních pater stěny, mezi něž byly uloženy rampy. Stropní deska nad prvním podzemním podlažím plní funkci přechodové konstrukce mezi suterény a nadzemními podlažími. Druhý masivní trámový rošt se nachází nad vjezdovou rampou společnou pro objekt V-Tower, která je zakončena obratištěm pro popelářský vůz. Bylo tu potřeba maximálně eliminovat svislé podpory. Přenesení sil z bohatě tvarovaného nadzemí do ortogonálního systému garáží musel v nejexponovanějších místech nad průjezdnými pruhy napomoci mohutný trámový rošt. Dva krčky s hlavními komunikačními jádry jsou dilatačně spojeny vždy s jednou věží, na zbylé dvě byly uloženy na ozuby ve stropní desce. Architekti u krčků požadovali minimalizaci svislých podpor pro navození co největší vzdušnosti. Podlahy jsou proto řešeny s tzv. nulovou tloušťkou: kaučuková krytina se kladla přímo na konstrukci přes samonivelační stěrku. Vyžadovalo to vysoké nároky na přesnost monolitu, v krčcích se stýkají vždy tři věže.

Věž hlavního vstupu
Nejzajímavějším statickým prvkem je věž, postavená na čtyřech sloupových hnízdech. Každé hnízdo tvoří 5-6 mohutných šikmých sloupů, které se spojují do masivního pilíře nad podlahou prvního suterénu. Ten pak vede na základovou desku, kde končí základovou patkou. Šikmé sloupy probíhají přes čtyři podlaží od úrovně 1. suterénu po 3. podlaží. V úrovni 2. podlaží je na středních sloupech uložen masivní trámový rošt na celou výšku podlaží, končí na něm instalační a ztužující jádro samotné věže. Krajové sloupy pak probíhají přes toto podlaží stále šikmo až do 3. podlaží. Od 4. podlaží jsou již sloupy svislé. Veškeré síly z věže se sloupy přenášejí do čtyř pilířů v suterénu.
Instalace jsou převedeny traverzem v podhledu nad hlavním vstupem a ve spojovacím krčku do sousední věže B. Vzduchotechnika byla řešena strojovnou umístěnou v prostoru trámového roštu na úrovni 2. NP.

Konstrukční systém fasády
Oproti projektu Main Point Karlin, který tentýž developer spolu s architekty DAM dokončili v roce 2012, a kde bylo rovněž pracováno s organicky modulovanou obálkou, došlo v případě MPP ke změně konstrukčního principu pláště. Spočívala v jiném způsobu provedení vertikální fasády, pásová okna autoři návrhu nahradili modulovým systémem. To vyvolalo i změnu konstrukce z nosného pláště na klasický sloupový systém, který eliminoval roznášecí rošty pod každou věží. Díky tomu byla realizace monolitu budovy i fasády rychlejší,“ uzavírá Petr Franze, hlavní inženýr projektu.

Z průběhu stavby
Objekt je založen na základové desce s piloty v místech s vyšším namáháním. V místech mimo půdorys věží byly piloty řešeny jako tahové.
Hydroizolaci stavby tvoří bílá vana. Do doby provedení stropů v úrovni 3. podlaží byly ve spodní stavbě otevřeny smršťovací pruhy, k uzavření čerpacích studní došlo po dokončení kompletního monolitu. Suterény jsou realizovány s nulovými podlahami s epoxidovými stěrkami, přízemí má podlahu těžkou plovoucí, jež má zároveň funkci tepelně izolační. Tepelnou izolací Isolet, vkládanou do bednění, byly lokálně opatřeny stropy 1. PP.
Příčky v suterénech se budovaly z režných betonových prolévaných tvarovek kladených na sraz, technické prostory jsou zděné z broušených dutinových cihel přesným způsobem bez omítek pouze s nátěrem. Nadzemní patra mají sádrokartonové příčky.
Střešní souvrství jsou izolována fóliemi na bázi TPO s dělenou tepelnou izolací, tzv. systém DUO.

Dokonalé zpracování pláště budovy
Fasáda této stavby má vynikající tepelné vlastnosti, navíc byla opatřena nanotechnologií, která odstraňuje smog a škodliviny z ovzduší. Výsledný efekt je srovnatelný s tím, jako kdyby na tomto místě rostly stromy. Fasády autoři projektu horizontálně rozdělili dvěma průběžnými negativními spárami. Do kompozice tak vnesli makroměřítko, které odpovídá stavbám v okolí. „Formování fasád záměrně upouští od klasického členění na oddělení parteru, těla a střešní vrstvy. Šli jsme cestou zjednodušené abstraktní kompozice, která toto členění obsahuje spíše v náznacích. Důležité pro nás bylo, aby zvolený materiál uměl tvarování do tří rozměrných bloků. Nesměl být fyzicky ani pocitově příliš těžký, předsazené 3D prvky měly získat světle kovový vzhled přesného strojařského výrobku á la ozubené kolo. Oproti tomu obálka pojiva mezi jednotlivými hmotami, tedy spojovacích komunikačních krčků měla být co nejvíce transparentní. Odlišnost spojovacích krčků s celoproskleným pláštěm tkví i v jejich výšce, navrhli jsme je zhruba o metr nižší než ostatní hmoty,“ upřesňuje architekt Burian.
Neopominutelnou plochou s ohledem na možnost vnímání stavby z okolních výškových budov je partie střechy. Jde o plnohodnotnou pátou fasádu domu. Byla koncipována jako intenzivní střešní zahrada, na kterou mají uživatelé budovy přístup. Střešní krajina neobsahuje prakticky žádné součásti TZB a využitelnost zahrady je opravdu velkorysá.
Definici obalu jednotlivých hmot vytvářejí předsazené stínicí lamely. Výsledný tvar „ploutve“ určili designéři až po několika experimentech. Vyrobeny byly ze speciální slitiny schopné odolávat například i slanému prostředí, měly by být tedy vysoce odolné vůči poškození. Modulové fasády doplňují na spojujících krčcích fasády rastrové. Bylo použito celkem 1783 modulů o velikosti 2,70 x 3,70 m. Pro zasklení zevnitř vyvíjeli projektanti ze společnosti Skanska, divize Výroba, hybridní systém s hliníkovými profily, vodorovným a svislým těsněním a také speciální systém kotvení. Netradičně byly řešeny tak zvané přesmyky mezi 3. a 4. patrem a mezi 6. a 7. patrem. Rastrové fasády mají rovněž řadu atypických prvků navržených na míru budovy.
„Pro realizaci prosklených prvků fasád architekti vybrali profilový fasádní systém Hueck série Trigon Unit L. Určen je zejména pro provádění zavěšených elementových prosklených fasád, spojuje vynikající design a spolehlivost konstrukce co se týče těsnosti, jednoduchosti opracování a montáže. Důraz byl kladen na tepelně izolační schopnosti fasády: součinitel prostupu tepla prosklených fasádních dílců je na úrovni Ucw = 0,93 W/m2K,“ říká Ing. Pavel Novák, jednatel společnosti Hueck v ČR.

Systémy technologie

Investor a architekti vzhledem k exponovanosti střech požadovali, aby na nich nebyly viditelně umístěny technologie, a to ani v úrovni parteru. Jsou tedy osazeny v suterénu, dílem v kobce pod zemním valem, případně v přechodových podlažích věží A a D. Takové zadání kladlo mimořádné nároky na trasování a koordinaci rozvodů, a to hlavně v rámci prvního suterénu, kde v páteřní trase vedou rozvody v několika osnovách nad sebou na výšku 2 m. 
Objekt se větrá vzduchotechnicky s možností přirozeného větrání okny. V objektu se nacházejí tři vzduchotechnické strojovny, jedna strojovna byla umístěna v bloku A ve 2. podlaží (sání a výdech je přes fasádní žaluzie). Pro bloky B a C (včetně restaurace) je strojovna v 1. PP, pro bloky D a E v prostoru věže D v přechodovém podlaží nad hlavní vjezdovou rampou. Pro sání a výdech větracího vzduchu slouží pro tyto dvě strojovny stavební vzduchotechnické kanály. Na střechách jsou zakončeny pouze odpadní výdechy z restaurace, sociálních zázemí a garáží. Vzduch z kanceláří se po rekuperaci odvádí do garáží, odkud se vytlačuje hlavní vjezdovou rampou.
Systém chlazení je řešen chladícími věžemi umístěnými v kobce pod zemním valem. Sání a výdech teplého vzduchu je skrytý ve venkovní chodbě. Koncovými zařízeními systému chlazení jsou v kancelářských prostorech indukční jednotky, v nájemních prostorech jednotky typu fan-coil. Doplňkové chlazení technologie a lokálních serveroven zajišťují jednotky s DX chlazením.
Zdrojem tepla je pro objekt výměníková stanice napojená na rozvody CZT. Hrazení tepelných ztrát v kancelářských prostorech zajišťují podlahové konvektory, v ostatních prostorech desková, resp. žebrová, otopná tělesa.
V průběhu výstavby byl doplněn systém zpětného získávání tepla z odpadních vod ze sousedního objektu V-Tower vřazením tepelného čerpadla do systému vytápění. V návaznosti na tuto úpravu byl změněn teplotní spád pro systém ohřevu vzduchu pro vzduchotechnické jednotky, které takto vyrobenou tepelnou energii využívají jako doplňkový zdroj tepla.
Objekt má svou vlastní studnu pro potřeby závlahy v období sucha, vybaven je také přípravou pro osazení fotovoltaických panelů.

Text: Hana Vinšová
Foto: Robin Müller, Andrea Thiel Lhotáková, Ester Havlová, archiv DAM architekti
Článek vyšel v časopisu Stavitel 06-07/2019
Stavba je zařazena mezi nominované projekty České ceny za architekturu 2019

 
Investor: Main Point Pankrác, a.s.
Developer: PSJ Invest a.s.
Autor: DAM architekti - Petr Burian, Jiří Hejda, Robin Müller; spolupráce Lenka Kadrmasová, Martin Chudíček
Projekt: m3m, s.r.o. – Petr Franze, Martin Kovařík
V deseti nadzemních patrech budova nabízí 24 500 m2 kancelářských a obchodních ploch a 406 parkovacích míst ve třech podzemních podlažích.
Náklady: 1000 mil. Kč

Základní informace o objektu

 
 
 
 

Kategorie

Novostavby

Dokončení

2018

Komentáře ke článku

 
 
 
 

Registrace k zasílání newsletteru

Stavbaweb.cz informuje o novinkách v oboru architektury a stavebnictví, představuje zajímavé objekty, projekty a materiály. Prostřednictvím tohoto formuláře se můžete přihlásit k odebírání denního newsletteru, a dostávat tak pravidelné informace přímo do své e-mailové schránky.

*Povinné položky
Vaše registrační údaje nebudou poskytovány třetím stranám a budou chráněny. Svou registraci můžete kdykoliv zrušit zde nebo prostřednictvím odkazu v zápatí každého newsletteru.
 
 
Nové komentáře

23. 6. 2020 18:22:06

Re: Univerzální plán?

Se zájmem jsem si přečetl ten Kouckého výtvor a musím přiznat, že v něm je spoustu lákavých tezí. Pes je, jako vždy, zakopán v detailech, resp. v míře obecnosti toho textu. Nelze upřít, že zevšeobecňováním principů tvorby města až na tyto "holé věty" došel Roman Koucký na dřeň naší profese, a také je pravda, že vše, co si o ní myslím já a co jsem vždy vykládal laikům jako základní principy utváření města v demokratických poměrech, se s jistou dávkou tolerance dá najít i v těch jeho obecných postulátech. Má to ale několik zásadních "háčků". 1. Koucký předpokládá, že pokud respektují městští hlavouni a úředníci hranici zastavěného území, uliční čáry oddělující veřejný prostor od soukromého, evoluční růst výšky zástavby podle okolí, napojitelnost staveb na dopravní a technickou infrastrukturu a dokáží rozeznat zděděné hodnoty kulturní, lidmi vytvořené i přírodní, neměli by klást nástavbám a přístavbám, modernizacím, rekonstrukcím ani novým stavbám lépe využívajícím zastavěné území žádné překážky ve formě funkční či prostorové regulace, a o fyzickém rozvoji města by tedy měli rozhodovat ti, kdo chtějí stavět a ti, kdo jim poskytují odborný servis ve formě projektů. Tvrdí, že v případě respektování těchto zásad by mohl být územní plán vlastně triviální, obsahující právě jen výše uvedené základní regulativy, a uvnitř ploch pro výstavbu v síti veřejných prostorů a infrastruktury by měli mít stavebníci a investoři svobodný prostor pro naplňování funkcemi, a architekti svobodné pole pro ztvárnění staveb. Nepřímo tím říká, že ti, kdo město řídí, se do těch "vnitřků" mimo veřejných prostorů a koridorů technické a dopravní infrastruktury při respektování těch pěti regulativů nemají plést a mají nechat prostor kreativitě těch, kdo vnášejí do města změny, energii, peníze, nové činnosti a účely. To by bylo hezké, kdyby jak konšelé a jejich úředníci, tak investoři a stavebníci byli natolik vzdělaní a osvícení, že by při své práci brali ohled na ostatní soukromé a veřejné zájmy jako samozřejmost. Tedy respektovali obecně závazné předpisy pro hygienu prostředí, ochranu památek, přírody a krajiny, zájmy požární ochrany, ale i sousedů jaksi sami od sebe a nikdo je k tomu nemusel nutit. Řekněme si upřímně, že taková etika a morálka nefunguje u nás u žádné ze jmenovaných skupin účastníků přeměn měst a obcí. Mnozí lidé si navíc představují demokracii tak, že mohou "kecat do všeho", co se ve městě či obci šustne, a že jejich hlas je stejně důležitý, ne-li důležitější, než hlasy "držitelů moci", "držitelů měšců" a "držitelů odborných kompetencí a znalostí". Aby začala fungovat Kouckého vize, muselo by dojít ke změně této formy demokracie k nějakému přiblížení se k "osvícenému feudalismu" britského či švédského typu, tedy konstituční monarchie, a občané by museli respektovat autority a řád, ne jako u nás "Milion chvilek pro(ti) demokracii". 2. Už ve středověku lokátoři a další předchůdci urbanistů a územních plánovačů respektovali některé zásady, které Kauckého regulativy překračují tím, že se týkali a týkají specifických funkcí v území. Tak se např. umisťovaly provozy jirchářů a dalších životní prostředí ohrožujících provozů mimo obytnou zástavbu a po proudu vodotečí, aby neznečišťovaly vodu používanou jako užitkovou např. na praní a úklid domácností, obchodů, veřejných prostranství, byla stanovována dominantní místa pro výstavbu kostelů, zámků, hradů, radnic a parků, která nesměla být zastavěna něčím jiným, později byly vytvářeny specifické výrobní zóny, napojitelné vlečkou na železniční síť atd. Spoléhat jen na zdravý rozum investorů, architektů a inženýrů při lokacích některých funkcí je pro mne až příliš odvážná myšlenka - mnozí jsou duše prodejné, asociální, a etika povolání je pro některé jen omezující haraburdí. 3. V demokratických poměrech lze územní plán města či obce utvářet jako dočasnou dohodu o funkčním a prostorovém uspořádání správního území řešené obce mezi samosprávou a občany, kde architekt poskytuje jen odborný servis, jak tu dohodu graficky i textově vyjádřit. Přitom u odborné i laické veřejnosti lze požadovat, aby se vyjádřily a) které stávající stavební fondy fungují dobře, postačí jejich údržba, modernizace, nástavby či přístavby a není třeba je bourat, b) které zákonem chráněné památky nebo sice nechráněné, ale výrazně přispívající k identitě města, obce, místa, je žádoucí zachovat a chránit, c) které stavby a plochy neslouží dobře svému původnímu ani jinému účelu a je třeba jim dát novou náplň nebo je zbourat a nahradit novými objekty, d) které funkce nebo stavby naopak ve městě či obci chybějí a je žádoucí je doplnit výstavbou nových objektů, e) jak je třeba upravit stávající nebo doplnit novou technickou a dopravní infrastrukturu a jak se o její financování podělí veřejné a soukromé finance. Obávám se, že v Kouckého postulátech není pro takový dialog s dotčenými správními orgány, se samosprávou, s občanskou komunitou obce místo, že je to pojímáno více "elitářsky", jako že "do toho nemůže mluvit každý, kdo má do zadku díru". Přitom oddělit v hlasech veřejnosti "zrno od plev" je na odvaze a odpovědnosti orgánů veřejné správy, a takovému dialogu se nelze vyhnout, nemají-li být rozhodnutí o změnách v území neustále zpochybňována a napadána v opravných prostředcích. Shrnuto: na naše podmínky a naši občanskou i odbornou i morální vyspělost je ten Kouckého názor zatím moc radikální a nerealistický, také politicky patrně neprůchodný, i když by vlastně ideálně plnil ono politické zadání pro nový stavební zákon - zjednodušit proces přípravy staveb - od územního plánování až po realizaci staveb. Vždy jsem obdivoval, jak malý stavební výkres byl ještě za Rakouska - Uherska potřeba vytvořit jako projekt třeba činžovního domu pro povolení stavebního úřadu. Dnes jsou sice stavby mnohem složitější co do technického vybavení, ale i to bylo dřív odpovědností projektanta a stavitele vůči investorovi, ne vůči stavebnímu úřadu. Ten, kdo platil, taky kontroloval, zda dostává odpovídající kvalitu, a stát se do toho nepletl víc, než musel kvůli místu, evidenci a budoucímu zdanění nemovitosti. Na tom nic nemění ani informační technologie do územního plánování či projektování staveb. Jenže dnes právě přebujelý právní řád a byrokratický balast převzaly mnohé povinnosti regulace a kontroly, kterou si dříve obstarali erudovaní investoři a projektanti sami, a živí to takovou spoustu lidí, že ústup od toho bude spojen s tuhým odporem úřednictva. Něco na tom Kouckém ale je, rozhodně čeří vodu k inspirativnímu uvažování, zda územní plány v současném pojetí plní opravdu to, co slibuje zákon, nebo jestli je na čase si přiznat, že "život a rozvoj měst jde jinými cestami" a územní plánování ho jen trapně dohání desítkami změn plánů, vyvolaných novými záměry, které ten život délkou trvání zpracování, projednání a schválení jen zdržují, jako je tomu v Praze.

 
© 2007–2020 Business Media One, s. r. o. Nádražní 762/32, 150 00 Praha 5, e-mail: stavbaweb@bmone.cz