Architekt Nedvěd musel kromě zchátralého vzhledu budovy řešit také její hygienické nedostatky (chyběl sklad potravin, čistírna zeleniny, zázemí učitelek, sprcha) a složité křížení čistých a špinavých provozů. Nedostačující (vlastně žádné) bylo i parkování pro rodiče a personál. Vnitřní provoz upravil výměnou funkcí některých místností v 1. NP (herna <-> jídelna), kterou dosáhl přímého propojení kuchyně s jídelnou. Další změnou bylo probourání vstupu ze severní strany objektu do šatny. Při bourání vstupu se objevila dlažba původního vchodu do staré německé školy, takže vlastně došlo k obnovení původní orientace budovy směrem k centru obce s kostelem, farou a původním volkshausem. Změnou orientace byl získán i prostor pro malé parkoviště na severní straně pozemku.
Zázemí pro pedagogy vzniklo z bývalé kotelny a uhelny a suchý sklad potravin s čistírnou zeleniny byl vytvořen přizdívkou u přístřešku. V bývalé uhelně zůstal ještě prostor pro dětské WC přístupné ze zahrady, pro které byl ve stěně ponechán původní otvor výšky 1500 mm na vhazování uhlí. Po osazení atypickými dveřmi tak vznikl vstup dimenzovaný ideálně pro své uživatele (méně pak pro personál). Zchátralé sklady uhlí – později hraček a nářadí – byly odstraněny a nahrazeny dřevostavbou. Před bývalým vstupem na jižní straně vznikla terasa na hraní s dřevěnou pergolou.
Původní stavba staré školy má nyní bílý fasádní nátěr, zatímco nové prvky, které budovu propichují jako klín vetknutý v severojižním směr, byly opatřeny žlutými trelážemi, které procházejí i chodbou, kde plní funkci nástěnky.
Tisková zpráva
Foto: autor stavby
