Investor: Obec Rapotín
Projektant Designer: Architektonický atelier ABV
Autoři Authors: Petr Benda, Eva Letovská
Spolupráce Collaboration: Veronika Suchánková
Architektonicko stavební část Architectural design: Petr Jodas / Kupros, s. r. o.
Stavebně konstrukční část Construction design: Karel Šatava / Kupros, s. r. o.
Zhotovitel stavby Contractor: IRSTAV, s. r. o.
Celková užitná plocha Total usable area: 580 m2
Obestavěný prostor Enclosed volume: 4200 m3
Projekt Design: 6 / 2013
Realizace Implementation: 4 / 2015
Celkové náklady stavby Costs: 30 mil Kč.
Foto: Ondřej Getzel
Nosnou konstrukci do výše střechy tvoří železobetonový skelet s vyzdívkou z keramických tvarovek a s kontaktním zateplení. Vnější rampa, obě schodiště a sloupy zastřešení rampy jsou z betonových prefabrikátů. Konstrukci střechy hlavní budovy tvoří lehká dřevěná konstrukce z příhradových vazníků. Fasády jsou řešeny v kombinaci světle šedé tenkovrstvé omítky a nekontaktního obkladu deskami Kronospan v tmavošedém odstínu. Nadokenní část obvodového pláště patra je obložena hliníkovým plechem PREFA se stojatou úhlovou drážkou, který tvoří i střešní krytinu.
Výplně vnějších i vnitřních otvorů jsou navrženy z hliníkových profilů ve stejném odstínu jako obklad fasády, okna hlavní budovy jsou doplněna předokenními žaluziemi téže barvy. Pro bezbarierový přístup do patra je v zrcadle schodiště umístěna výtahová plošina.
Celá dostavba je vytápěna nástěnným kondenzačním kotlem na zemní plyn s centrální přípravou teplé vody v nepřímo topeném ohřívači. Prostor dvoupodlažní dvorany a místnost serveru jsou vybaveny chlazením.
Dílčí zásahy byly provedeny i u stávajícího kulturního domu. Jihozápadní štít objektu byl doplněn o žaluziovou předstěnu. Upravena byla i celková barevnost.
Celková investice zahrnovala i úpravu přilehlé komunikace, parkoviště, pěších ploch a sadové úpravy.
autorská zpráva
Rapotín. Iniciace městského jádra.
KAROLÍNA VOJÁČKOVÁ
Sebeidentifikace a sounáležitost, to jsou jedny z faktorů, které zapříčiní, že nějaké místo nebo třeba kus města se stane úspěšným. Jeho obyvatelé nebo uživatelé čerpají z jeho kvalit, a to vizuálních, jako např. malebného prostředí nebo fyzického komfortu, který třeba zajišťuje optimální pohyb pro fyzicky limitované občany a matky s kočárky. Nebo místo třeba jen vyzařuje harmonický klid a každý, kdo zde spočine, získá jistý oddech od všeobecného shonu. Pokud se jedná o malou část města nebo konkrétní místo, je tato představa ještě snadno uchopitelná. Pokud se ale jedná o celou obec, je situace již trochu komplikovanější. Město je organismus, který musí být vyvážený a snažit se uspokojit všechny části lidské činnosti, nebo alespoň nabídnout adekvátní alternativu.
Obec Rapotín na Šumpersku se potýká s velmi komplikovanou situací, která sahá již do hluboké minulosti. Osm kilometrů dlouhý katastr je spojnicí mezi Šumperkem a Velkými Losinami. Od jihu směrem na severo-východ je obec vymezena říčkou Desná. Oproti tomu z druhé strany ji ukončují zemědělské a hospodářské pozemky, které naznačují historickou stopu. Říčka Desná odděluje od Rapotína dvě další drobné obce Vikýřovice a Petrov nad Desnou. Tento slepenec působí spíše jako jeden celek a rozdělení poznáte pouze na katastrální mapě. Samotné obce jsou poměrně slabými hráči, pokud se jedná o řešení celoregionálních otázek. Tento fakt a zároveň snaha o rozšíření železniční tratě daly vzniknout Svazku obcí údolí Desné.
Ač má Rapotín poměrně dlouhou rozlohu, a jeho historie sahá až do druhé poloviny třináctého století, nějakou jasnou urbanistickou stopu nebo centrum, které by bylo zároveň strukturou a také historicky dané, bychom hledali těžko. V dávné minulosti bylo toto sídlo spíše shlukem hospodářských usedlostí, které byly převážně volně rozeseté po ploše. Sice již v dobách minulých i zde byl veřejný prostor, kterému dominoval objekt kostela, ale o nějaké jasně definované návsi zde nemůže být ani řeč. Dnešní, novodobý kostel v historizujícím slohu se sice nachází na stejném místě, ale jeho okolní veřejné prostranství se začíná formovat až v současné době. Hlavními kompozičními i orientačními prvky v obci je několik ulic a dopravních komunikací. Jejich síla je spíš v jejich délce než kvalitě prostředí. Rapotín má dvě pomyslná centra, jedno je u již zmiňovaného kostela, druhé je v horní části, blízko Velkých Losin, kde se nalézá svazková škola a objekt skláren. Sláva Raposkla je však již bohužel ta tam, výroba je dnes velmi omezená, a tak zůstává v městské siluetě pouze průmyslové torzo. Obec má na svém území ještě několik větších závodů a výzkumný zemědělský ústav, který se zabývá především chovem skotu. Současná struktura je o něco zahuštěnější než v historii, ale stále se jedná o nekoordinovanou výstavbu dnes převážně katalogových domků. Původní domy po německých obyvatelích jsou často nevhodně opravovány a jejich majitelé bohužel nijak nepřispívají k vizuální kvalitě prostředí. Současné vedení obce má tedy před sebou nelehký úkol jak rozvíjet obec dál a posilovat její potenciál a snad i znovu nalézt genius loci.
Území celé obce je poněkud nešťastně dlouhé, takže snaha nalézt jeden plnohodnotný střed by byla téměř utopický záměr. Sídlo má několik drobných jader, která stojí za to posílit a najít mezi nimi vhodnou interakci. Zatímco jádro u bývalých skláren se již dočkalo posílení objektem svazkové školy a úpravou Parku u skláren, jádro obsahující původní pomyslné centrum s kostelem se svého oživení dočkalo až nedávno. Protože původní objekt sloužící jako radnice již nedostačoval, rozhodlo se vedení obce najít nové místo, které by bylo strategicky a kapacitně vhodnější. Vytipován byl objekt stávajícího kulturního centra, který se dočkal rekonstrukce a nové přístavby. Tím vznikla symbióza, která poskytla útočiště hned čtyřem institucím najednou – Obecnímu úřadu Rapotín, Svazku obcí údolí Desné, Kulturnímu centru Rapotín a Informačnímu centru. Tím se nashromáždila velká energie nejen v rámci Rapotína, ale zároveň i širokého okolí, protože kulturní centrum – „Brána do Jeseníků“ – funguje i pro zdejší turistický ruch. Původní objekt se dočkal modernizace a lehkých dispozičních úprav. Hlavním motivem v něm však stále zůstává dvoupodlažní společenský sál se zázemím, kolem kterého v druhém patře obíhá ochoz, ze kterého se dá celý spodní prostor pohodlně sledovat. Galerie dnes slouží i jako galerie pro výtvarné výstavy a další projekty. V přízemí kulturního centra byla zachována kuchyň s několika jídelními sály, jež dnes nefunguje jako samostatné stravovací zařízení, ale slouží jako doplnění a catering pro akce ve velkém sále, nebo k pronájmu pro soukromé akce. U vchodu do galerie v druhém patře je situována zasedací místnost s dostatečnou kapacitou, kterou mohou využívat všechny instituce pro různá setkání, prezentace a další činnost. Nový objekt radnice je dvoupatrová hranolová hmota s čistou čitelností, která je lehce nabourána vykonzolovaným přesahem. Ten umocňuje vizuální dojem, zároveň v nejvíce vyčnívajícím rohu čtvercového půdorysu je umístěna kancelář starosty Rapotína, takže tu cítíme i lehkou nadsázku. Půdorys obou pater je jasně a racionálně uchopen. Kanceláře a jednací místnosti obíhají po obvodu dispozice a jsou doplněny o prostorné světlé atrium, které opticky propojuje obě patra. Vedle něj je situováno jádro s kuchyňkou v přízemí a sociálním zařízením v prvním patře. V druhém patře je kuchyňka umístěna na západní fasádě, kde ústí na malou pobytovou terasu nad vstupní halou. Tím mají pracovníci šanci si chvíli i odpočinout a regenerovat smysly pohledem na vrcholky Jeseníků. Ostatně romantické pohledy na blízké pohoří jsou jedním z výrazných benefitů horního patra objektu. Oba objekty jsou propojeny vstupní halou, které dominuje bezbariérová nástupní rampa s dekorativní vegetací, protože vstup se výškově přizpůsobil původnímu objektu kulturního centra. Vstupní prostor je funkčně oddělen od centra i radnice prosklenými vstupy, které zároveň udržují kontakt obou částí. Pro příchozí návštěvníky je komfortně přístupné sociální zařízení společenského sálu. V prostorách haly je i informační pult s recepcí, které vévodí panoramatický snímek Rapotína s Jeseníky v zádech. Příroda a turistika nás tu provázejí na každém kroku. Jako třešnička na dortu je zde i soustava vitrín s ikonickými sklářskými výrobky rapotínských sklářů především z druhé poloviny minulého století. Tak se na jednom místě potkávají jak dávné přírodní procesy v podobě pohoří, tak nedávná kulturní a průmyslová historie Rapotína i jeho současnost.
Tím ale ambice nového komplexu nekončí. Zklidněný nástup a nejbližší okolí budou v budoucnu doplněny o venkovní plochu určenou pro kulturní akce v teplých měsících. Bohužel kvůli nízkému rozpočtu malé obce se nedostalo na koncepční řešení střechy kryjící nástupní rampu. Ta má pouze štěrkovou úpravu, ale zasloužila by si buď vegetační vrstvu, nebo ji celou zpřístupnit jako terasu. Zároveň by se tím mohly oba objekty propojit i v druhém patře, bohužel však zůstaly separovány. Díky stále větší podpoře železnice a lepší mobilitě je snaha, aby kulturní centrum svým programem přilákalo návštěvníky z celého regionu. Toto jádro města dnes začíná nabírat na síle a jeho lokalita je ještě podpořena probíhající kultivací veřejného prostoru v okolí kostela. Tím se tvoří silné paralely jedna moderní a druhá historická, které jsou spolu propojeny pár minutami chůze. Nejedná se zde jen o napravování škod z doby městského plánování minulého režimu, ale spíše o nalezení nové identity. Stabilitu místa a schopnost se rozvíjet ale ještě prověří čas. Zatím by tento nový počin měl rozpínat svou energii a stimulovat blízké části obce a napojovat se na další aktivní jádra.
Publikováno v časopise Stavba č. 4/2015, str. 35-41
