Obnova budovy Školy architektury

Obnova budovy Školy architektury

(19. 2. 2020) Marcela Steinbachová, spolupráce: Vít Holý, ateliér Skupina

   
 
 
 
 

Obnova budovy Školy architektury

Akademie výtvarných umění v Praze památkově obnovila budovu Školy architektury po 100 letech od její výstavby. Budova od 20. let minulého století slouží až do současnosti studentům AVU.

Slovy rektora doc. MgA. Tomáše Vaňka: „Budova Školy architektury AVU je svědectvím své doby se silným pro-modernistickým étosem a jako taková je cennou kulturní památkou. Jedná se o jedinečný architektonický kompilát hned několika stylů s převažujícím vlivem kubismu a funkcionalismu a její obnovy bylo díky dohledu architektky Marcely Steinbachové zajištěno autorsky koncepčně citlivým způsobem. Budova je zachovaná a renovovaná ve výjimečně autentickém stavu a s nově začínajícím semestrem se do ní vrací život spojený především s výukou architektury, nových médií a technologií na AVU.“

Historie Školy architektury
Škola architektury byla založena v roce 1910 architektem Janem Kotěrou (1871–1923), který chtěl tímto aktem demonstrovat, že architektura je nejenom technická, ale i umělecká disciplína. Jan Kotěra, žák Otto Wagnera na vídeňské Akademii a poté dlouholetý profesor na Uměleckoprůmyslové škole v Praze, byl zakladatelskou osobností české moderní architektury. Vychoval dlouhou řadu žáků, které v rámci Akademie nejdříve vyučoval ve svém ateliéru v Hradešínské ulici na Vinohradech. V letech 1919–1920 vypracoval projekt budovy Školy architektury, respektive dvou paralelních samostatných budov po boku Akademie, určených pro architekturu a grafiku (druhá budova nikdy nebyla postavena). Budova byla projektována jako jednopatrová stavba se stanovou střechou ve stylu rané moderny s prvky doznívajícího kubismu na výrazném portálu. Po Kotěrově smrti se jeho nástupcem stal architekt Josef Gočár (1880–1945), který projekt svého učitele využil a rozšířil o patrovou nástavbu s rovnou střechou a funkcionalistickými ateliérovými okny na sever. Budova dokončená v roce 1924 vznikla jako provizorium bez popisného čísla. Za války, kdy byla škola architektury uzavřena, sídlil zde Archeologický ústav. Po válce školu v interiéru upravil architekt Jaroslav Fragner, nové osvětlení navrhoval Jaroslav Fischer. V roce 1947 byla ve druhém patře umístěna restaurátorská škola, později ateliér profesora Oldřicha Oplta a po roce 1990 ateliér architektury prof. Emila Přikryla a nových médií profesora Michaela Bielického. Dnes jsou v budově umístěny ateliéry a knihovna Školy architektury Jiřího Šika, Nová média I Tomáše Svobody a nově bude sloužit i pro Digitální laboratoř. [Jiří T. Kotalík]

Památkové obnovení v roce 2019
Studie k investičnímu záměru obnovy Školy architektury AVU vznikla pod vedením: Prof. Akad. Arch. Ing. arch. Emila Přikryla v roce 2014 a pracovali na ní studenti a asistenti Školy architektury (MgA. Marek Kopeć, MgA. Ing. Arch. Michal Šiška, MgA. Ing. Arch. Adam Wlazel, MgA. Vendula Urbanová, MgA. Tamara Staňková, MgA. Ondřej Dušek).

Navazující projekty včetně autorských dozorů na stavbě vyhrála na základě výběrového řízení bývalá studentka a asistentka Školy architektury, žačka Emila Přikryla, MgA. Marcela Steinbachová, PhD, spolupráce: Ing. Vít Holý, ateliér Skupina, www.skupina.org.

Budova Školy architektury AVU se nachází na pozemku v majetku vlastníka, Akademie výtvarných umění v Praze, U Akademie (bez č.p. nebo č. ev.), Praha 7. Je solitérním obdélníkovým objektem a je propojen s hlavní budovou Akademie oplocenou zahradní plochou (severozápad) a sousedí s chodníkem ulice Kamenická a U Akademie (jihovýchod). Nachází se na rozhraní obytné čtvrti Letná a parku Stromovka.

Jedná se o třípodlažní podsklepený objekt se středovou chodbou se 2 sousedícími schodišti. Ateliéry jsou situovány k východní a severní fasádě (ateliér v posledním podlaží má částečně prosklenou střechu). Pracovny a kabinety jsou situovány u fasády jižní.

MgA. Marcela Steinbachová, PhD. k renovaci dodává: „Bylo pro nás zásadní vycházet ze studie prof. Emila Přikryla a jeho studentů, kteří roku 2014 nastínili způsob uchopení řešení obnovy. Nebylo lehké vybírat z tisíce možných řešení tu jedinou správnou a doufáme, že se nám to ve výsledku podařilo.“

Byly odstraněny téměř všechny vnitřní rozvody a provedeny nové (vytápění, kanalizace, silnoproud, slaboproud - elektronická komunikace a poplachové systémy, zdravotechnika). Nepůvodní a nehodnotné současné radiátory, svítidla, zařizovací předměty, baterie a nepůvodní obklady a dlažby byly odstraněny bez náhrady. Došlo k sanaci suterénu odkopáním obvodu stavby a řešením odvlhčení. Kompletně byly odstraněny všechny vrstvy podlah v suterénu a povrchy podlah v patrech.

Převážná část původních prvků byla restaurována (schodiště, dveře, okna, zábradlí, nápisy na fasádě, zámečnické prvky, obklady, dlažby, dobová umyvadla). Chybějící prvky (svítidla, zásuvky a vypínače, umyvadla, baterie, klozety...) byly vybrány citlivě. Suterén byl kompletně zhotoven nově, včetně nových prosklených dveří, které umožňují prosvětlovat kdysi nehostinné chodby.

Na fasádách a jejich restaurování se podílel ateliér restaurátorů se studenty pod vedením MgA. Jana Kracíka, vedoucího pedagoga Restaurátorské školy sochařské AVU.

tisková zpráva AVU

Doplněno Stavbaweb:
Soutěžní dialog: 2018
Projekt: 2018-2019
Realizace: 2019 - 2020
Autor: Marcela Steinbachová
Spoluautor: Vít Holý
Vyhlašovatel: Akademie výtvarných umění v Praze
Fotografie: Tomáš Souček, Pavel Nasadil, Skupina
Projekt na stránkách autorů najdete ZDE.


Základní informace o objektu

 
 
 
 

Kategorie

Rekonstrukce

Komentáře ke článku

 
 
 
 

Registrace k zasílání newsletteru

Stavbaweb.cz informuje o novinkách v oboru architektury a stavebnictví, představuje zajímavé objekty, projekty a materiály. Prostřednictvím tohoto formuláře se můžete přihlásit k odebírání denního newsletteru, a dostávat tak pravidelné informace přímo do své e-mailové schránky.

*Povinné položky
Vaše registrační údaje nebudou poskytovány třetím stranám a budou chráněny. Svou registraci můžete kdykoliv zrušit zde nebo prostřednictvím odkazu v zápatí každého newsletteru.
 
 
Nové komentáře

24. 3. 2020 17:03:00

Re: Polemika o panoramatu a mrakodrapech pokračuje

K polemice a selhávání dialogu nad pražskou metropolí čili o obtížné cestě od polemiky k dialogu Dialog se nekoná, v tom se shodneme. Tristní shoda. O to víc, že přitom v řadě věcí s článkem K. Bečkové a R. Šváchy (Polemika o panoramatu a mrakodrapech pokračuje. STAVBA, 27. roč., 2020, č, s, ) souhlasíme. I v tom, co nám navzdory liteře a smyslu našeho příspěvku vytýkají. Míjíme se a o to šlo a jde. Předporozumění, uzavírání se do jednoho společenství stejně smýšlejících a dogma vylučují dialog. Zásadní otázky, které jsme položili, tak zůstávají na pořadu dne: Může se v metropoli – Praze – stavět a rozvíjet – v souladu se světovými trendy, aniž by ztrácela na své identitě? A když se rozvíjela po staletí, proč to má být právě v naší době fatálně nemožné? Může se vést, jsme schopni a ochotni vést, produktivní dialog nejen mezi dvěma stranami – mezi architekty a památkáři, ale mezi společností, památkáři, historiky, architekty a urbanisty? Dialog o balancování mezi tím, co je historicky dané, vzácné a tím, co může být novým vkladem, přínosem pro Prahu? Tyto otázky zůstávají na pořadu dne. Co dialogu brání? Odpověď K. Bečkové a R. Šváchy: „Nenastává tak moment hypolepse, ukázněného navázání na argumenty protivníka, jaký za podmínku skutečného dialogu pokládá historik Jan Assmann. Domníváme se, že bez takové hypolepse se debata o Praze nikam nepohne a všichni zůstanou zakopaní ve svých dosavadních pozicích.“ Neospravedlňuje se tímto zvláštním odkazem na teze historika ranných kultur a civilizací egyptologa Assmana sama nemožnost dialogu? Navrhujeme radikální zjednodušení přes otázku - co je jádrem toho, co ničí podstatu dialogu v daném případě o architektuře a perspektivách Prahy Přidržíme se definice Jeana Lacroix. Dialog vyžaduje vzájemnost porozumění, tj. musím pochopit názorového protivníka, pochopit ho lépe než si rozumí on sám. To vyžaduje vystavit se síle jeho názorů, procítit je silněji než on sám. S rizikem, že se mé vlastní názory odkryji jako slabší. Bez metodologické sympatie není dialogu. To nám v diskuzích, polemikách – a především v možném dialogu nad tématem perspektiv Prahy chybí. Opravdu vychází selhání a nemožnost skutečného dialogu o pražské metropoli z toho, že „autoři textů, totiž architekti nejsou zvyklí přesně reagovat na názory druhých, jak to musejí praktikovat vědci“? (R. Švácha v „EAM. Euroamerické myšlení 1936-2011“, R. Švácha, M. Sršňová, J Tichá (eds.), str. 33, srv. i násl.)? Pochybujeme. Ona zdůrazňovaná hypolepse, zdisciplinované navazování na myšlenky a teze druhých, je důležitá, patří ke kultuře dialogu i v soudobé společnosti; dialog není mince, kterou si dám jako výhru do kapsy, je to cesta k společnému nalézání argumentů a „pravdy.“ Z toho nemůže být nikdo ostrakizován pro nedostatečnou hypolepsi, ani architekt, ani historik či teoretik, ani památkář, ani expert, ani veřejnost – dokonce i ta na sociálních sítích. Stav dialogu je jedním z měřítek vyspělosti demokratické společnosti. Jakub Heidler, Oldřich Ševčík

20. 3. 2020 15:24:36

Re: Re: Re: Re: Obnova mariánského sloupu v Praze.

Koukám Luščinole, že jsi opravdu vytrvalý, to není až zas tak obdivuhodná vlastnost, spíš svědčí o tvé omezenosti. Tvoje hraní si na světaznalého všeználka je ovšem v zásadě velmi zábavné, zejména v dnešní smutné době. Tvůj poslední výlev je zajímavý mimo jiné tím, že asi se neumíš pořádně vyjadřovat ani v jednom jazyce a se snažíš předstírat znalosti angličtiny, což v tvých vlastních očích má vytvářet pocit jakési morální nadřazenosti. Strašně se pleteš a poučovat mě o významu slov nebo o tom co co znamená je asi stejně pádné, jako tvoje bláboly o tom sloupu. Nějaký ten překlep se mi v mobilu stane, na rozdíl od tebe podobné věci "vyřizuji" třeba v MHD, rozhodné bych jimi neztrácel čas na rozdíl od tebe, který podle všeho brejlíš celý den do monitoru, abys připravil další blábol. Nicméně budu rád, když budeš pokračovat, bavím se dobře. Jediný jistota tak jednou za čtrnáct dní, když navštívím na pár minut tyto stránky, že zrovna pod támhle článkem najdu tvůj další blábol. A jen tak mimochodem, jestli jsi měl na mysli Chruščova, tak se někam podívej, jak se to jeho "otčestvo" v češtině píše. Jinak doufám, že sloup tam vydrží podstatně kratší čas než původně, oni podobní samozvaní umělci umí mlátit hlavně hubou a až to na někoho spadne, bude po legraci. Takže milý nedělnický původe, předveď se...

19. 3. 2020 15:44:03

Re: Analytici: Stavebnictví může být tahounem při oživení ekonom...

Je zajímavé, kolik analytiků hovoří o zcela obligátních záležitostech, jako kdyby měli právo a všechny moudra světa ve svém držení. Přitom co ví ti z bank o reálných problémech na stavbách? Nic, protože mají pouze předávané informace od manažerů stavebních firem, které jsou často poněkud vzdáleny od pravdy. Logicky. Je také podivné, že vůbec někomu sdělují své prognózy a potřebu budoucího dění. Komu? Vládě? Pojišťovnám? Prázdné článečky, které nikdo nepotřebuje, jsou o ničem. Odvětví, která podporují stavební průmysl, ta v určitém utlumeném procesu dále produkují. Stavební firmy část zakázek, těch menších, zpomalí, ale ostatní pojedou dál, např. dálnice a koridory. Tam se termíny nesmí posunovat. Co se zhorší, jsou investice do jiných odvětví, kde začnou chybět zahraniční síly, které odjely pryč. A stavby technologií pro petrochemii a energetiku, na ty budou tyto montážní cizí síly chybět nejvíc. na to jsem zvědav, jak to dodavatelské firmy zařízení pro zásadní změny v energetice vyřeší. Poklesne čerpání tzv. dotací z fondů EU ještě víc? Ovšem a to bude jen dobře. Nevyváženost mezi zdroji peněz a možnostmi stavební výroby se ukáže ještě větší než dosud. Zajímá to vládu, její investiční národní plán se bude měnit? Jak, kdy? Ani ve hvězdách to dnes nestojí.

 
© 2007–2020 Business Media One, s. r. o. Nádražní 762/32, 150 00 Praha 5, e-mail: stavbaweb@bmone.cz