Oslo chystá likvidaci vládní budovy s Picassovými díly

Oslo chystá likvidaci vládní budovy s Picassovými díly

(18. 5. 2020) Budova, známá jako Blok Y, skrývá dvě rytiny, které Picasso vytvořil ve spolupráci se svým přítelem Carlem Nesjarem

 
 
 
 

Oslo chystá likvidaci vládní budovy s Picassovými díly

(ČTK) - V norské metropoli Oslu se schyluje k demolici jedné z vládních budov, jejíž součástí jsou i dvě díla od slavného španělského umělce Pabla Picassa. Budovu těžce poškodil útok teroristy Anderse Behringa Breivika z 22. července 2011, plán na stržení stavby oznámený norskou vládou v roce 2014 ale od té doby vyvolal řadu kritických reakcí. Tento týden napsali představitelé prestižního newyorského Muzea moderního umění (MoMA) dopis norské premiérce Erně Solbergové, v němž žádají norskou vládu, aby rozhodnutí o demolici přehodnotila.

Hlavní kurátor sbírky architektury a designu MoMA Martino Stierli a hlavní kurátorka sbírky malířství a sochařství MoMA Ann Temkinová uvedli, že sama vládní budova určená ke stržení, jejímž autorem je norský architekt Erling Viksjö, je významným příkladem evropské brutalistické architektury.

Budova, známá jako Blok Y, navíc skrývá dvě rytiny, které Picasso vytvořil ve spolupráci se svým norským přítelem Carlem Nesjarem a které jsou podle expertů předzvěstí nové etapy umělcovy tvorby. "Rytiny, které Picasso vytvořil pro Blok Y, v mnoha směrech signalizují začátek jeho éry monumentálních děl, jež můžeme najít ve městech jako Chicago či New York," napsali představitelé MoMA.

Budova by měla být stržena do konce jara. Podle deníku The Local norské úřady plánují, že Picassovy rytiny Rybáři a Racek, vytvořené metodou pískování, ze zdi sejmou, aby se později staly součástí fasády nové vládní budovy.

Gro Nesjarová Greveová, dcera norského umělce Carla Nesjara, který se na tvorbě rytin v roce 1958 podílel, uvedla, že od začátku května je budova skryta zrakům veřejnosti. "Objekt byl před deseti dny oplocen a Rybáři byli zakryti. Dělníci na stavbě začali pracovat s vrtačkami. Vyvolává to obavy, protože jakmile začnou rytinu přemísťovat, praskne. Nikdo doposud nevysvětlil, jakým způsobem budou postupovat. Celá ta zeď je umělecké dílo," prohlásila v nedávném rozhovoru Nesjarová Greveová.

Vládní rozhodnutí o demolici budovy podpořila v roce 2016 většina norských politických stran. Poukazovaly mimo jiné na vysoké náklady na případnou opravu i na to, že do budovy, která se stala svědkem pumového atentátu, se málokdo bude chtít vrátit.

"Chceme také zlepšit bezpečnost a přístup pro cyklisty a pěší,"
uvedl nyní ministr pro modernizaci Nikolai Astrup. Snahou bude podle něj rovněž přidat více zeleně a vytvořit kanceláře pro ministry odpovídající moderní době.

Proti demolici se naopak staví sdružení norských architektů či ředitelství norského kulturního dědictví. Pod petici, která protestuje proti zničení stavby, se letos podepsalo téměř 50.000 lidí. V posledních dnech aktivisté navzdory opatřením proti šíření koronaviru vytvořili kolem budovy pojmenované podle jejího tvaru do písmene Y lidský řetěz.

Sousední Blok H postavený na konci 50. let, který skrývá další tři Picassova díla, byl sídlem kanceláří premiéra, dokud u něj Breivik v létě 2011 neodpálil výbušniny. Krátce po pumovém útoku, který si vyžádal osm mrtvých, pravicový extremista postřílel 69 účastníků mládežnického tábora Dělnické strany na ostrově Utöya nedaleko Osla. Blok H projde rekonstrukcí a bude se dál tyčit nad novými ministerskými budovami, píše agentura AFP.

Komentáře ke článku

 
 
 
 
 
 
 
 

18. 5. 2020 20:53:50. Re: Oslo chystá likvidaci vládní budovy s Picassovými díly. Petr Rádl

  Dle mého názoru se u nás ošklivější stavby ve stylu brutalismu zachovávají, např, arch. Pragera, také hlavní nádraží je dost ubohost, i když pí Šrámkovou za to, všichni chválí. Ti tam asi nepracovali a vlakem nejezdí.
Mně se ten "Y" v Oslu líbí, ale mne se nikdo neptá.

Registrace k zasílání newsletteru

Stavbaweb.cz informuje o novinkách v oboru architektury a stavebnictví, představuje zajímavé objekty, projekty a materiály. Prostřednictvím tohoto formuláře se můžete přihlásit k odebírání denního newsletteru, a dostávat tak pravidelné informace přímo do své e-mailové schránky.

*Povinné položky
Vaše registrační údaje nebudou poskytovány třetím stranám a budou chráněny. Svou registraci můžete kdykoliv zrušit zde nebo prostřednictvím odkazu v zápatí každého newsletteru.
 
 
Nové komentáře

23. 6. 2020 18:22:06

Re: Univerzální plán?

Se zájmem jsem si přečetl ten Kouckého výtvor a musím přiznat, že v něm je spoustu lákavých tezí. Pes je, jako vždy, zakopán v detailech, resp. v míře obecnosti toho textu. Nelze upřít, že zevšeobecňováním principů tvorby města až na tyto "holé věty" došel Roman Koucký na dřeň naší profese, a také je pravda, že vše, co si o ní myslím já a co jsem vždy vykládal laikům jako základní principy utváření města v demokratických poměrech, se s jistou dávkou tolerance dá najít i v těch jeho obecných postulátech. Má to ale několik zásadních "háčků". 1. Koucký předpokládá, že pokud respektují městští hlavouni a úředníci hranici zastavěného území, uliční čáry oddělující veřejný prostor od soukromého, evoluční růst výšky zástavby podle okolí, napojitelnost staveb na dopravní a technickou infrastrukturu a dokáží rozeznat zděděné hodnoty kulturní, lidmi vytvořené i přírodní, neměli by klást nástavbám a přístavbám, modernizacím, rekonstrukcím ani novým stavbám lépe využívajícím zastavěné území žádné překážky ve formě funkční či prostorové regulace, a o fyzickém rozvoji města by tedy měli rozhodovat ti, kdo chtějí stavět a ti, kdo jim poskytují odborný servis ve formě projektů. Tvrdí, že v případě respektování těchto zásad by mohl být územní plán vlastně triviální, obsahující právě jen výše uvedené základní regulativy, a uvnitř ploch pro výstavbu v síti veřejných prostorů a infrastruktury by měli mít stavebníci a investoři svobodný prostor pro naplňování funkcemi, a architekti svobodné pole pro ztvárnění staveb. Nepřímo tím říká, že ti, kdo město řídí, se do těch "vnitřků" mimo veřejných prostorů a koridorů technické a dopravní infrastruktury při respektování těch pěti regulativů nemají plést a mají nechat prostor kreativitě těch, kdo vnášejí do města změny, energii, peníze, nové činnosti a účely. To by bylo hezké, kdyby jak konšelé a jejich úředníci, tak investoři a stavebníci byli natolik vzdělaní a osvícení, že by při své práci brali ohled na ostatní soukromé a veřejné zájmy jako samozřejmost. Tedy respektovali obecně závazné předpisy pro hygienu prostředí, ochranu památek, přírody a krajiny, zájmy požární ochrany, ale i sousedů jaksi sami od sebe a nikdo je k tomu nemusel nutit. Řekněme si upřímně, že taková etika a morálka nefunguje u nás u žádné ze jmenovaných skupin účastníků přeměn měst a obcí. Mnozí lidé si navíc představují demokracii tak, že mohou "kecat do všeho", co se ve městě či obci šustne, a že jejich hlas je stejně důležitý, ne-li důležitější, než hlasy "držitelů moci", "držitelů měšců" a "držitelů odborných kompetencí a znalostí". Aby začala fungovat Kouckého vize, muselo by dojít ke změně této formy demokracie k nějakému přiblížení se k "osvícenému feudalismu" britského či švédského typu, tedy konstituční monarchie, a občané by museli respektovat autority a řád, ne jako u nás "Milion chvilek pro(ti) demokracii". 2. Už ve středověku lokátoři a další předchůdci urbanistů a územních plánovačů respektovali některé zásady, které Kauckého regulativy překračují tím, že se týkali a týkají specifických funkcí v území. Tak se např. umisťovaly provozy jirchářů a dalších životní prostředí ohrožujících provozů mimo obytnou zástavbu a po proudu vodotečí, aby neznečišťovaly vodu používanou jako užitkovou např. na praní a úklid domácností, obchodů, veřejných prostranství, byla stanovována dominantní místa pro výstavbu kostelů, zámků, hradů, radnic a parků, která nesměla být zastavěna něčím jiným, později byly vytvářeny specifické výrobní zóny, napojitelné vlečkou na železniční síť atd. Spoléhat jen na zdravý rozum investorů, architektů a inženýrů při lokacích některých funkcí je pro mne až příliš odvážná myšlenka - mnozí jsou duše prodejné, asociální, a etika povolání je pro některé jen omezující haraburdí. 3. V demokratických poměrech lze územní plán města či obce utvářet jako dočasnou dohodu o funkčním a prostorovém uspořádání správního území řešené obce mezi samosprávou a občany, kde architekt poskytuje jen odborný servis, jak tu dohodu graficky i textově vyjádřit. Přitom u odborné i laické veřejnosti lze požadovat, aby se vyjádřily a) které stávající stavební fondy fungují dobře, postačí jejich údržba, modernizace, nástavby či přístavby a není třeba je bourat, b) které zákonem chráněné památky nebo sice nechráněné, ale výrazně přispívající k identitě města, obce, místa, je žádoucí zachovat a chránit, c) které stavby a plochy neslouží dobře svému původnímu ani jinému účelu a je třeba jim dát novou náplň nebo je zbourat a nahradit novými objekty, d) které funkce nebo stavby naopak ve městě či obci chybějí a je žádoucí je doplnit výstavbou nových objektů, e) jak je třeba upravit stávající nebo doplnit novou technickou a dopravní infrastrukturu a jak se o její financování podělí veřejné a soukromé finance. Obávám se, že v Kouckého postulátech není pro takový dialog s dotčenými správními orgány, se samosprávou, s občanskou komunitou obce místo, že je to pojímáno více "elitářsky", jako že "do toho nemůže mluvit každý, kdo má do zadku díru". Přitom oddělit v hlasech veřejnosti "zrno od plev" je na odvaze a odpovědnosti orgánů veřejné správy, a takovému dialogu se nelze vyhnout, nemají-li být rozhodnutí o změnách v území neustále zpochybňována a napadána v opravných prostředcích. Shrnuto: na naše podmínky a naši občanskou i odbornou i morální vyspělost je ten Kouckého názor zatím moc radikální a nerealistický, také politicky patrně neprůchodný, i když by vlastně ideálně plnil ono politické zadání pro nový stavební zákon - zjednodušit proces přípravy staveb - od územního plánování až po realizaci staveb. Vždy jsem obdivoval, jak malý stavební výkres byl ještě za Rakouska - Uherska potřeba vytvořit jako projekt třeba činžovního domu pro povolení stavebního úřadu. Dnes jsou sice stavby mnohem složitější co do technického vybavení, ale i to bylo dřív odpovědností projektanta a stavitele vůči investorovi, ne vůči stavebnímu úřadu. Ten, kdo platil, taky kontroloval, zda dostává odpovídající kvalitu, a stát se do toho nepletl víc, než musel kvůli místu, evidenci a budoucímu zdanění nemovitosti. Na tom nic nemění ani informační technologie do územního plánování či projektování staveb. Jenže dnes právě přebujelý právní řád a byrokratický balast převzaly mnohé povinnosti regulace a kontroly, kterou si dříve obstarali erudovaní investoři a projektanti sami, a živí to takovou spoustu lidí, že ústup od toho bude spojen s tuhým odporem úřednictva. Něco na tom Kouckém ale je, rozhodně čeří vodu k inspirativnímu uvažování, zda územní plány v současném pojetí plní opravdu to, co slibuje zákon, nebo jestli je na čase si přiznat, že "život a rozvoj měst jde jinými cestami" a územní plánování ho jen trapně dohání desítkami změn plánů, vyvolaných novými záměry, které ten život délkou trvání zpracování, projednání a schválení jen zdržují, jako je tomu v Praze.

 
© 2007–2020 Business Media One, s. r. o. Nádražní 762/32, 150 00 Praha 5, e-mail: stavbaweb@bmone.cz