Otevřený dopis dárcům a podporovatelům spolku Arnika

Otevřený dopis dárcům a podporovatelům spolku Arnika

(26. 6. 2018) Ekologický spolek Arnika spustil dezinformační kampaň, zacílenou na vytváření strachu a nedůvěry ve společnosti

 
 
 
 

Otevřený dopis dárcům a podporovatelům spolku Arnika

Česká společnost je postižená rychlým střídáním elit a jejich ještě rychlejší degenerací. Ani spolky a neziskové organizace nejsou imunní proti etickému a osobnímu selhávání. Ekologický spolek Arnika spolu s řadou menších aktivistických uskupení spustil v souvislosti s odevzdáním návrhu územního plánu Prahy – Metropolitního plánu – k veřejnému projednání dezinformační kampaň, zacílenou na vytváření strachu a nedůvěry ve společnosti. Zneužívá tím poměrně složité a nesnadno uchopitelné téma územního plánování města k vytváření dojmu vlastní nezastupitelné role „hlídacího psa“ nespecifikovaného veřejného zájmu, aniž by měl k zodpovědnému a odbornému dialogu nad územním plánem profesní erudici.

Problematika urbanismu, územního rozvoje měst a kvality vystavěného prostředí člověka není cílem působení Arniky, uvedeným v jejím statutu. Na svých webových stránkách spolek uvádí: „Arnika je česká nezisková organizace, která spojuje lidi usilující o lepší životní prostředí. Věříme, že přírodní bohatství není pouze darem, ale také závazkem uchovat jej do budoucna. Svoji činnost opíráme o tři pilíře – zapojení veřejnosti, odborné argumenty a komunikaci s médii.“

Kampaň Arniky, namířená proti přípravě Metropolitního plánu, je vedená různými kanály i na dalších webech spolku. Z organizačního rámce není patrné, zda jde o aktivity programu „Centrum pro podporu občanů“, pobočky „Arnika Praha“ nebo o kmenovou aktivitu spolku, zaměřeného primárně na téma ochrany přírodního bohatství. Příspěvky v kampani proti Metropolitnímu plánu se navzdory proklamovaným cílům neopírají o komplexní a odborné argumenty. Devizou členů spolku, stojících za kampaní, jsou pouze procesní a obstrukční zkušenosti založené na nepřehledném a nepředvídatelném způsobu územních a stavebních řízení v Česku. Další zdroje pro vytváření dezinterpretcí mohou těžit z některých vyhrocených a jednostranných názorů jednotlivých kritiků Metropolitního plánu. Hlasitou rétorikou, šířenou v souladu s třetím pilířem činnosti spolku, se snaží pasovat sebe sama do pozice mluvčího celého neziskového sektoru, odborné a široké veřejnosti. Nic z toho však neodpovídá skutečnosti. Kampaň Arniky se neopírá o odborné názory na současný stav územního plánování v Česku a v Západním světě, nereprezentuje spektrum profesních a zájmových sdružení, ani nerezonuje v široké veřejnosti.

Nabízí se vysvětlení, že dlouhodobá aktivita některých členů spolku není motivována naplňováním deklarovaných cílů Arniky, ale fundrisingem založeným na klamání a strašení veřejnosti. Praha je díky své výjimečné pozici v rámci republiky ideálním cílem pro takový typ kampaně. V souladu s vyjádřením IPR konstatujeme, že spolek Arnika jde ve svých tvrzeních na adresu Metropolitního plánu daleko za hranici pravdivosti a dobrých mravů. Z předchozí činnosti pobočky „Arnika Praha“ a programu „Centrum pro podporu občanů“ vyplývá, že to není neobratnost, ale účel. Vyvolávání negativních emocí a strachu nepřispěje k věcné diskuzi nad návrhem Metropolitního plánu a nepřinese vyšší kvalitu vystavěného prostředí v Praze a dalších městech naší země.

Prosíme Vás, abyste jako podporovatelé aktivit spolku Arnika věnovali zvýšenou pozornost skutečnému přínosu Vašich darů pro českou společnost a žádali podrobnou analýzu jejich vynakládání v souladu s deklarovanými cíli spolku, zejména s ohledem na proklamovanou odbornost. Územní plánování je velmi komplexní a náročná disciplína, procházející neustálým vývojem. Vytváření atmosféry nedůvěry a strachu pomocí záměrného zplošťování a překrucování informací, tak jak je předkládá spolek Arnika, nemůže vést k pozitivním důsledkům.

odkazy:
 http://arnika.org/metropolitni-plan-chce-umoznit-developerum-zastavet-vetsinu-parku-a-zelenych-ploch-prahy
 http://www.iprpraha.cz/reakcenaarniku

24.5.2018 spolek Člověk a Prostor
Martin Kloda, architekt a doktorand na FA ČVUT

Komentáře ke článku

 
 
 
 

26. 6. 2018 18:17:55. Re: Otevřený dopis dárcům a podporovatelům spolku Arnika. Jiří Kalvach

  Pane Klodo, ve Vašem článku něco podstatného chybí. Je to téměř politické prohlášení, které nikoho nepřesvědčí. Měl jste prostor věnovat několika konkrétním faktům, která by vyvrátila podstatnou část obvinění od Arniky, týkající se směšných údajů o likividaci všech podstatných nezastavitelných ploch, zejména u škol, parků a vůbec zeleně. Absurdita toho tvrzení je každému soudnému člověku jasná, proč jste to neuchopil?

29. 6. 2018 15:09:12. Re: Re: Otevřený dopis dárcům a podporovatelům spolku Arnika. Jadran

  Pan Kloda zřejmě vychází z faktu, že k jeho výzvě jsou přiloženy dva odkazy a z nich je Vámi uvedená skutečnost zcela zřejmá. Já u něj obdivuji, že se opovážil v dnešní době něco podobného napsat. Arnika je jenom jeden z mnoha podobných spolků (a jsou i mnohem horší, ať už z oblasti ochrany životního prostředí, lidských práv, gendru, uprchlíků a bůhví čeho ještě), kteří nás podobným lhaním zatím jenom straší a život nám otravují administrativní cestou. Nicméně již Velký Zvěčnělý Václav Havel I. přece tvrdil, že občanská společnost (tedy tyto nikým nezvolené a nekontrolované spolky včetně neprůhledného financování, jehož část tvoří výpalné....) je tou správnou a jedinou možnou cestou k LEPŠÍ SPOLEČNOSTI.

Registrace k zasílání newsletteru

Stavbaweb.cz informuje o novinkách v oboru architektury a stavebnictví, představuje zajímavé objekty, projekty a materiály. Prostřednictvím tohoto formuláře se můžete přihlásit k odebírání denního newsletteru, a dostávat tak pravidelné informace přímo do své e-mailové schránky.

*Povinné položky
Vaše registrační údaje nebudou poskytovány třetím stranám a budou chráněny. Svou registraci můžete kdykoliv zrušit zde nebo prostřednictvím odkazu v zápatí každého newsletteru.
 
 
Nové komentáře

24. 3. 2020 17:03:00

Re: Polemika o panoramatu a mrakodrapech pokračuje

K polemice a selhávání dialogu nad pražskou metropolí čili o obtížné cestě od polemiky k dialogu Dialog se nekoná, v tom se shodneme. Tristní shoda. O to víc, že přitom v řadě věcí s článkem K. Bečkové a R. Šváchy (Polemika o panoramatu a mrakodrapech pokračuje. STAVBA, 27. roč., 2020, č, s, ) souhlasíme. I v tom, co nám navzdory liteře a smyslu našeho příspěvku vytýkají. Míjíme se a o to šlo a jde. Předporozumění, uzavírání se do jednoho společenství stejně smýšlejících a dogma vylučují dialog. Zásadní otázky, které jsme položili, tak zůstávají na pořadu dne: Může se v metropoli – Praze – stavět a rozvíjet – v souladu se světovými trendy, aniž by ztrácela na své identitě? A když se rozvíjela po staletí, proč to má být právě v naší době fatálně nemožné? Může se vést, jsme schopni a ochotni vést, produktivní dialog nejen mezi dvěma stranami – mezi architekty a památkáři, ale mezi společností, památkáři, historiky, architekty a urbanisty? Dialog o balancování mezi tím, co je historicky dané, vzácné a tím, co může být novým vkladem, přínosem pro Prahu? Tyto otázky zůstávají na pořadu dne. Co dialogu brání? Odpověď K. Bečkové a R. Šváchy: „Nenastává tak moment hypolepse, ukázněného navázání na argumenty protivníka, jaký za podmínku skutečného dialogu pokládá historik Jan Assmann. Domníváme se, že bez takové hypolepse se debata o Praze nikam nepohne a všichni zůstanou zakopaní ve svých dosavadních pozicích.“ Neospravedlňuje se tímto zvláštním odkazem na teze historika ranných kultur a civilizací egyptologa Assmana sama nemožnost dialogu? Navrhujeme radikální zjednodušení přes otázku - co je jádrem toho, co ničí podstatu dialogu v daném případě o architektuře a perspektivách Prahy Přidržíme se definice Jeana Lacroix. Dialog vyžaduje vzájemnost porozumění, tj. musím pochopit názorového protivníka, pochopit ho lépe než si rozumí on sám. To vyžaduje vystavit se síle jeho názorů, procítit je silněji než on sám. S rizikem, že se mé vlastní názory odkryji jako slabší. Bez metodologické sympatie není dialogu. To nám v diskuzích, polemikách – a především v možném dialogu nad tématem perspektiv Prahy chybí. Opravdu vychází selhání a nemožnost skutečného dialogu o pražské metropoli z toho, že „autoři textů, totiž architekti nejsou zvyklí přesně reagovat na názory druhých, jak to musejí praktikovat vědci“? (R. Švácha v „EAM. Euroamerické myšlení 1936-2011“, R. Švácha, M. Sršňová, J Tichá (eds.), str. 33, srv. i násl.)? Pochybujeme. Ona zdůrazňovaná hypolepse, zdisciplinované navazování na myšlenky a teze druhých, je důležitá, patří ke kultuře dialogu i v soudobé společnosti; dialog není mince, kterou si dám jako výhru do kapsy, je to cesta k společnému nalézání argumentů a „pravdy.“ Z toho nemůže být nikdo ostrakizován pro nedostatečnou hypolepsi, ani architekt, ani historik či teoretik, ani památkář, ani expert, ani veřejnost – dokonce i ta na sociálních sítích. Stav dialogu je jedním z měřítek vyspělosti demokratické společnosti. Jakub Heidler, Oldřich Ševčík

 
© 2007–2020 Business Media One, s. r. o. Nádražní 762/32, 150 00 Praha 5, e-mail: stavbaweb@bmone.cz