Pamětní místo Brány borců ve Štruncových sadech

Pamětní místo Brány borců ve Štruncových sadech

(26. 9. 2019) Nový památník v Plzni se nachází v místě původních tribun, tzv. valů

   
 
 
 
 

Pamětní místo Brány borců ve Štruncových sadech

Nové Pamětní místo Brány borců před stadionem ve Štruncových sadech má od září město Plzeň. Památník je bezbariérově přístupný a navazuje na okolní terén. Nachází se v místě původních tribun, tzv. valů. Stavba, jež si vyžádala náklady ve výši 1,87 milionu korun bez DPH, se budovala čtyři měsíce, od dubna do září letošního roku.

„Město Plzeň prostřednictvím magistrátního odboru správy infrastruktury nechalo vybudovat nové pamětní místo, které se skládá ze třech oblých betonových stěn kruhového půdorysu. Ten navazuje na základní princip hry a současně staví na stejnou úroveň všechny přítomné části. Na třech stěnách po obvodu se zobrazují různé části klubového – sportovního života. Fanoušci – historie – současnost, respektive fanoušci – klub – hráči,“ vysvětlil první náměstek primátora Roman Zarzycký.

Betonové stěny z hrubého pohledového betonu jsou osazeny perforovaným plechem. Větší otvory znázorňují městský znak, logo klubu, které je použité na fasádě nového stadionu, a obrys původní Brány borců jako symbolu fanouškovské základny. Menší otvory v pravidelném rastru umožňují postupné osazování kovových destiček s popisy událostí, profily hráčů atd. Každá stěna má ze zadní strany perforovaných plechů nalepené LED pásky pro nepřímé nasvětlení panelů. Jak materiál, tak barevnost odkazuje na fotbalový stadion.

„Za podobou památníku stojí architekt stadionu ve Štruncových sadech Daniel Němeček společně se zástupcem fanoušků Lukášem Kellnerem, zaměstnancem Fakulty designu a umění Západočeské univerzity v Plzni. Studenti této fakulty byli do realizace rovněž zapojeni. Děkujeme také zástupcům FC Viktoria Plzeň, kteří napomáhali s výběrem obsahu kovových destiček a dodáním potřebných podkladů pro jejich výrobu,“ doplnila Karolina Fric z Odboru správy infrastruktury Magistrátu města Plzně.

„Z mnoha variant možných řešení, které jsem předložil, byla vybrána varianta, která nemá finální podobu, ale naopak tvoří jen jakýsi podklad, rámec, pro budoucí doplňování a změny. Místo začne žít svým vlastním životem a ideálně by mělo sloužit nejen jako prostor pro vzpomínky, ale také jako místo setkávání a plánování budoucích akcí,“
vysvětlil architekt Daniel Němeček.

Fotbalový klub Viktoria Plzeň připravil při této příležitosti pro fanoušky zajímavou akci – uvedení legend na Pamětní místo Brány borců a s tím spojenou autogramiádu Františka Plasse a Pavla Horvátha. „Oba patří k největším postavám naší klubové historie a budou mít na Pamětním místě svoji destičku. Jsme rádi, že se nám podařilo uspořádat unikátní společnou autogramiádu těchto legend, na kterou jsme nachystali i speciální limitovanou edici podpisových karet,“ říká mluvčí FC Viktorie Plzeň Václav Hanzlík.

Akce se uskutečnila v pondělí 16. září v rámci předzápasového programu před ligovým zápasem mezi fotbalovou Viktorií a Jabloncem.
Na Pamětní místo Brány borců bylo v pondělí slavnostně uvedeno 11 velkých hráčských či trenérských jmen. Další jména budou přidávána postupně v následujících letech.

tisková zpráva

Související články:
Rekonstrukce stadionu Štruncovy sady  12.1.2017
Oprava fotbalového stadionu ve Štruncových sadech 28.5.2015
Stavba jižní části tribuny na stadionu ve Štruncových sadech je hotova 18.12.2014
Venkovní výstava k historii městského stadionu ve Štruncových sadech 19.8.2013
Fotbalový stadion Štruncovy sady 30.1.2013
Štruncovy sady v Plzni se mění na relaxační areál 28.6.2012
Relax centrum Štruncovy sady 1.8.2011
Štruncovy sady v Plzni 28.3.2011


Základní informace o objektu

 
 
 
 

Kategorie

Sport

Komentáře ke článku

 
 
 
 

Registrace k zasílání newsletteru

Stavbaweb.cz informuje o novinkách v oboru architektury a stavebnictví, představuje zajímavé objekty, projekty a materiály. Prostřednictvím tohoto formuláře se můžete přihlásit k odebírání denního newsletteru, a dostávat tak pravidelné informace přímo do své e-mailové schránky.

*Povinné položky
Vaše registrační údaje nebudou poskytovány třetím stranám a budou chráněny. Svou registraci můžete kdykoliv zrušit zde nebo prostřednictvím odkazu v zápatí každého newsletteru.
 
 
Nové komentáře

24. 3. 2020 17:03:00

Re: Polemika o panoramatu a mrakodrapech pokračuje

K polemice a selhávání dialogu nad pražskou metropolí čili o obtížné cestě od polemiky k dialogu Dialog se nekoná, v tom se shodneme. Tristní shoda. O to víc, že přitom v řadě věcí s článkem K. Bečkové a R. Šváchy (Polemika o panoramatu a mrakodrapech pokračuje. STAVBA, 27. roč., 2020, č, s, ) souhlasíme. I v tom, co nám navzdory liteře a smyslu našeho příspěvku vytýkají. Míjíme se a o to šlo a jde. Předporozumění, uzavírání se do jednoho společenství stejně smýšlejících a dogma vylučují dialog. Zásadní otázky, které jsme položili, tak zůstávají na pořadu dne: Může se v metropoli – Praze – stavět a rozvíjet – v souladu se světovými trendy, aniž by ztrácela na své identitě? A když se rozvíjela po staletí, proč to má být právě v naší době fatálně nemožné? Může se vést, jsme schopni a ochotni vést, produktivní dialog nejen mezi dvěma stranami – mezi architekty a památkáři, ale mezi společností, památkáři, historiky, architekty a urbanisty? Dialog o balancování mezi tím, co je historicky dané, vzácné a tím, co může být novým vkladem, přínosem pro Prahu? Tyto otázky zůstávají na pořadu dne. Co dialogu brání? Odpověď K. Bečkové a R. Šváchy: „Nenastává tak moment hypolepse, ukázněného navázání na argumenty protivníka, jaký za podmínku skutečného dialogu pokládá historik Jan Assmann. Domníváme se, že bez takové hypolepse se debata o Praze nikam nepohne a všichni zůstanou zakopaní ve svých dosavadních pozicích.“ Neospravedlňuje se tímto zvláštním odkazem na teze historika ranných kultur a civilizací egyptologa Assmana sama nemožnost dialogu? Navrhujeme radikální zjednodušení přes otázku - co je jádrem toho, co ničí podstatu dialogu v daném případě o architektuře a perspektivách Prahy Přidržíme se definice Jeana Lacroix. Dialog vyžaduje vzájemnost porozumění, tj. musím pochopit názorového protivníka, pochopit ho lépe než si rozumí on sám. To vyžaduje vystavit se síle jeho názorů, procítit je silněji než on sám. S rizikem, že se mé vlastní názory odkryji jako slabší. Bez metodologické sympatie není dialogu. To nám v diskuzích, polemikách – a především v možném dialogu nad tématem perspektiv Prahy chybí. Opravdu vychází selhání a nemožnost skutečného dialogu o pražské metropoli z toho, že „autoři textů, totiž architekti nejsou zvyklí přesně reagovat na názory druhých, jak to musejí praktikovat vědci“? (R. Švácha v „EAM. Euroamerické myšlení 1936-2011“, R. Švácha, M. Sršňová, J Tichá (eds.), str. 33, srv. i násl.)? Pochybujeme. Ona zdůrazňovaná hypolepse, zdisciplinované navazování na myšlenky a teze druhých, je důležitá, patří ke kultuře dialogu i v soudobé společnosti; dialog není mince, kterou si dám jako výhru do kapsy, je to cesta k společnému nalézání argumentů a „pravdy.“ Z toho nemůže být nikdo ostrakizován pro nedostatečnou hypolepsi, ani architekt, ani historik či teoretik, ani památkář, ani expert, ani veřejnost – dokonce i ta na sociálních sítích. Stav dialogu je jedním z měřítek vyspělosti demokratické společnosti. Jakub Heidler, Oldřich Ševčík

 
© 2007–2020 Business Media One, s. r. o. Nádražní 762/32, 150 00 Praha 5, e-mail: stavbaweb@bmone.cz