Park v Hlučíně

Park v Hlučíně

Ostravská a Písečná ulice, Hlučín

(23. 3. 2020) Atelier 38

   
 
 
 
 

Park v Hlučíně

Projekt řešil park kolem kulturního domu v Hlučíně, vymezený ulicemi Ostravská a Písečná. Kulturní dům byl postaven v letech 1957 -1958 podle návrhu architekta Evžena Tošenovského včetně předprostoru, díky kterému byla plošně sanována výstavba podél Ostravské ulice.  Předprostor byl odebráním zeminy a vytvořením principu zikkuratu koncipován jako zvýraznění monumentality kulturního domu. Byl příkladem ideologie, která nejen že nerespektovala člověka, ale vědomě ho znásilňovala. Předprostor nerespektoval pěší vazby a rozděloval severovýchodní a jihozápadní část parku.
Kulturní dům je symbolickým objektem ležícím na pěší spojnici mezi dvěma substanciálními strukturami – historickým centrem a sídlištěm Rovniny. Z východní části je vedle parku dětské hřiště, které jsme s parkem propojili, do plotu je vložena branka.
Odstraněním předprostoru kulturního domu včetně dvojice pojízdných komunikací jsme propojili severovýchodní a jihozápadní část parku. Zároveň jsme tak zapojili kulturní dům více do prostoru a života parku. Nově navržené chodníky respektují přirozené pěší vazby mezi sídlištěm Rovniny a centrem a také mezi kostelem sv. Markéty a tenisovými kurty. V rámci řešení nové křižovatky jsme navrhli přechod pro chodce přes ulici Písečná. Využíváme výhledů z parku a z předprostoru kulturního domu na historické jádro a na věže kostelů sv. Jana Křtitele a sv. Markéty.
Předprostor před kulturním domem jsme zbavili monumentality, průčelí stavby je dostatečně výrazné. Rozšířili jsme zpevněnou plochu a terénu vrátili původní figuru. Předprostor je definovaný trojicí stromů se zachováním borovice černé, u které jsou umístěny lavičky orientované na výhledy. Dlážděné chodníky vedoucí k přechodu pro chodce jsou v místech přirozených pěších tras. Na osu kulturního domu je žulová dlažba v trávě. Aby se v letních obdobích tráva mezi dlažbou nevypalovala, navrhli jsme automatické zavlažování. V době zavlažování kromě své funkce vytváří interaktivní vodní prvek.

Východní část parku
Podél východního průčelí je největší pohyb lidí mezi centrem a sídlištěm Rovniny. Tento průchod je podpořen alejí stromů, v místě restaurace zdvojenou pro možnost sezení pod stromy. Prostor před restaurací byl realizován v barevně a rozměrově rozdílné dlažbě, přes stupně s posezením a s vodním prvkem přechází do parku. Toto místo je založeno na dualitě možnosti posezení v zahradní restauraci ve stínu pod korunami stromů, nebo na prosluněném trávníku. Tato část trávníku je automaticky zavlažovaná. Vodní prvek vytváří vodotrysk s hladinou, poté stéká po stupních a po posledním stupni teče podél celého schodiště. Vodní prvek a lavičky jsou podsvětleny.

Severovýchodní část parku
Tato část byla navržená jako odpočinková, od komunikace Ostravské je odhlučněna zelenou podnoží před lipovou alejí. Zelení je také ohraničena od zahrádek z východní a jihovýchodní strany. Chodník je trasován přes alej ke kostelu sv. Markéty.  Ve středu parku byl vysazen v travnaté ploše strom s lavičkami a poeziomatem, který je umístěný na výhledy na věže obou kostelů.

Západní část parku
V západní části nový chodník propojuje park směrem k tenisovým kurtům. Stávající parkoviště bylo řešeno nově a osázeno stromy.

Řešení zeleně
Původní kompoziční schéma parku bylo jednoduché, tvořila jej osově symetrická výsadba před průčelím kulturního domu, doplněná o obvodové aleje. Z tohoto konceptu zůstala funkční jen lipová alej u Ostravské ulice. Z výsadby před průčelím kulturního domu zbylo jen torzo, které tvoří dožívající aleje hlohů, solitérní borovice černá a drobné solitéry jehličin. Další výsadby v parkových plochách tvoří stromořadí kolem chodníků pro pěší a zejména solitérní skupina uprostřed volné trávníkové plochy (původně v místě křížení parkových cest). Hodnotné jsou vzrostlé keře tisů.
V návrhu jsme potvrdili kosterní funkci stromořadí kolem ulice Ostravská. Zachovali jsme také oboustrannou alej kolem chodníku v severovýchodní části parku, borovici černou u hlavního průčelí budovy, tisy a několik stromů na okraji parku. Ostatní dřeviny byly odstraněny. Nahradily a doplnily je především solitérní stromy dominantního vzrůstu, které jsou rozmístěny tak, aby důstojně dotvářely prostorovou kompozici. Tyto výrazné solitéry doplnily pravidelně rozmístěné stromy menšího vzrůstu, které tvoří snížený optický rámec kolem hlavní pěší trasy. U restaurace vzniklo příjemné prostředí pro venkovní posezení. Na prostor částečně krytý korunami stromů navazuje volná pravidelná plocha s kvalitním trávníkem. Stromořadí kolem ulice Ostravská je doplněno volně a nepravidelně rozmístěnou výsadbou vzrůstných dekorativních keřů. Trávníky v parku byly regenerovány tak, aby mohly sloužit k pohybu návštěvníků. Pobytové trávníky jsou navíc vybaveny automatickou závlahou.

Autorská zpráva

 
Investor: Město Hlučín
Autor: Atelier38 – Petr Doležal, Tomáš Bindr; návrh zeleně Petr Ondruška
HIP: Tomáš Mička / Atelier38
Dodavatel: Skanska, a.s.
Řešené území: 12 160 m2

Základní informace o objektu

 
 
 
 

Kategorie

Rekonstrukce

Dokončení

2018

Komentáře ke článku

 
 
 
 

Registrace k zasílání newsletteru

Stavbaweb.cz informuje o novinkách v oboru architektury a stavebnictví, představuje zajímavé objekty, projekty a materiály. Prostřednictvím tohoto formuláře se můžete přihlásit k odebírání denního newsletteru, a dostávat tak pravidelné informace přímo do své e-mailové schránky.

*Povinné položky
Vaše registrační údaje nebudou poskytovány třetím stranám a budou chráněny. Svou registraci můžete kdykoliv zrušit zde nebo prostřednictvím odkazu v zápatí každého newsletteru.
 
 
Nové komentáře

24. 3. 2020 17:03:00

Re: Polemika o panoramatu a mrakodrapech pokračuje

K polemice a selhávání dialogu nad pražskou metropolí čili o obtížné cestě od polemiky k dialogu Dialog se nekoná, v tom se shodneme. Tristní shoda. O to víc, že přitom v řadě věcí s článkem K. Bečkové a R. Šváchy (Polemika o panoramatu a mrakodrapech pokračuje. STAVBA, 27. roč., 2020, č, s, ) souhlasíme. I v tom, co nám navzdory liteře a smyslu našeho příspěvku vytýkají. Míjíme se a o to šlo a jde. Předporozumění, uzavírání se do jednoho společenství stejně smýšlejících a dogma vylučují dialog. Zásadní otázky, které jsme položili, tak zůstávají na pořadu dne: Může se v metropoli – Praze – stavět a rozvíjet – v souladu se světovými trendy, aniž by ztrácela na své identitě? A když se rozvíjela po staletí, proč to má být právě v naší době fatálně nemožné? Může se vést, jsme schopni a ochotni vést, produktivní dialog nejen mezi dvěma stranami – mezi architekty a památkáři, ale mezi společností, památkáři, historiky, architekty a urbanisty? Dialog o balancování mezi tím, co je historicky dané, vzácné a tím, co může být novým vkladem, přínosem pro Prahu? Tyto otázky zůstávají na pořadu dne. Co dialogu brání? Odpověď K. Bečkové a R. Šváchy: „Nenastává tak moment hypolepse, ukázněného navázání na argumenty protivníka, jaký za podmínku skutečného dialogu pokládá historik Jan Assmann. Domníváme se, že bez takové hypolepse se debata o Praze nikam nepohne a všichni zůstanou zakopaní ve svých dosavadních pozicích.“ Neospravedlňuje se tímto zvláštním odkazem na teze historika ranných kultur a civilizací egyptologa Assmana sama nemožnost dialogu? Navrhujeme radikální zjednodušení přes otázku - co je jádrem toho, co ničí podstatu dialogu v daném případě o architektuře a perspektivách Prahy Přidržíme se definice Jeana Lacroix. Dialog vyžaduje vzájemnost porozumění, tj. musím pochopit názorového protivníka, pochopit ho lépe než si rozumí on sám. To vyžaduje vystavit se síle jeho názorů, procítit je silněji než on sám. S rizikem, že se mé vlastní názory odkryji jako slabší. Bez metodologické sympatie není dialogu. To nám v diskuzích, polemikách – a především v možném dialogu nad tématem perspektiv Prahy chybí. Opravdu vychází selhání a nemožnost skutečného dialogu o pražské metropoli z toho, že „autoři textů, totiž architekti nejsou zvyklí přesně reagovat na názory druhých, jak to musejí praktikovat vědci“? (R. Švácha v „EAM. Euroamerické myšlení 1936-2011“, R. Švácha, M. Sršňová, J Tichá (eds.), str. 33, srv. i násl.)? Pochybujeme. Ona zdůrazňovaná hypolepse, zdisciplinované navazování na myšlenky a teze druhých, je důležitá, patří ke kultuře dialogu i v soudobé společnosti; dialog není mince, kterou si dám jako výhru do kapsy, je to cesta k společnému nalézání argumentů a „pravdy.“ Z toho nemůže být nikdo ostrakizován pro nedostatečnou hypolepsi, ani architekt, ani historik či teoretik, ani památkář, ani expert, ani veřejnost – dokonce i ta na sociálních sítích. Stav dialogu je jedním z měřítek vyspělosti demokratické společnosti. Jakub Heidler, Oldřich Ševčík

20. 3. 2020 15:24:36

Re: Re: Re: Re: Obnova mariánského sloupu v Praze.

Koukám Luščinole, že jsi opravdu vytrvalý, to není až zas tak obdivuhodná vlastnost, spíš svědčí o tvé omezenosti. Tvoje hraní si na světaznalého všeználka je ovšem v zásadě velmi zábavné, zejména v dnešní smutné době. Tvůj poslední výlev je zajímavý mimo jiné tím, že asi se neumíš pořádně vyjadřovat ani v jednom jazyce a se snažíš předstírat znalosti angličtiny, což v tvých vlastních očích má vytvářet pocit jakési morální nadřazenosti. Strašně se pleteš a poučovat mě o významu slov nebo o tom co co znamená je asi stejně pádné, jako tvoje bláboly o tom sloupu. Nějaký ten překlep se mi v mobilu stane, na rozdíl od tebe podobné věci "vyřizuji" třeba v MHD, rozhodné bych jimi neztrácel čas na rozdíl od tebe, který podle všeho brejlíš celý den do monitoru, abys připravil další blábol. Nicméně budu rád, když budeš pokračovat, bavím se dobře. Jediný jistota tak jednou za čtrnáct dní, když navštívím na pár minut tyto stránky, že zrovna pod támhle článkem najdu tvůj další blábol. A jen tak mimochodem, jestli jsi měl na mysli Chruščova, tak se někam podívej, jak se to jeho "otčestvo" v češtině píše. Jinak doufám, že sloup tam vydrží podstatně kratší čas než původně, oni podobní samozvaní umělci umí mlátit hlavně hubou a až to na někoho spadne, bude po legraci. Takže milý nedělnický původe, předveď se...

19. 3. 2020 15:44:03

Re: Analytici: Stavebnictví může být tahounem při oživení ekonom...

Je zajímavé, kolik analytiků hovoří o zcela obligátních záležitostech, jako kdyby měli právo a všechny moudra světa ve svém držení. Přitom co ví ti z bank o reálných problémech na stavbách? Nic, protože mají pouze předávané informace od manažerů stavebních firem, které jsou často poněkud vzdáleny od pravdy. Logicky. Je také podivné, že vůbec někomu sdělují své prognózy a potřebu budoucího dění. Komu? Vládě? Pojišťovnám? Prázdné článečky, které nikdo nepotřebuje, jsou o ničem. Odvětví, která podporují stavební průmysl, ta v určitém utlumeném procesu dále produkují. Stavební firmy část zakázek, těch menších, zpomalí, ale ostatní pojedou dál, např. dálnice a koridory. Tam se termíny nesmí posunovat. Co se zhorší, jsou investice do jiných odvětví, kde začnou chybět zahraniční síly, které odjely pryč. A stavby technologií pro petrochemii a energetiku, na ty budou tyto montážní cizí síly chybět nejvíc. na to jsem zvědav, jak to dodavatelské firmy zařízení pro zásadní změny v energetice vyřeší. Poklesne čerpání tzv. dotací z fondů EU ještě víc? Ovšem a to bude jen dobře. Nevyváženost mezi zdroji peněz a možnostmi stavební výroby se ukáže ještě větší než dosud. Zajímá to vládu, její investiční národní plán se bude měnit? Jak, kdy? Ani ve hvězdách to dnes nestojí.

 
© 2007–2020 Business Media One, s. r. o. Nádražní 762/32, 150 00 Praha 5, e-mail: stavbaweb@bmone.cz