Parkem roku 2019 jsou Tyršovy sady v Pardubicích

Parkem roku 2019 jsou Tyršovy sady v Pardubicích

(7. 11. 2019) Ocenění směřuje i do Prahy a Zlína

   
 
 
 
 

Parkem roku 2019 jsou Tyršovy sady v Pardubicích

Vítězem soutěže Park roku 2019 se na základě rozhodnutí odborné poroty stala revitalizace Tyršových sadů – Podzámeckého parku v Pardubicích. Druhým místem porota ocenila dvě díla: Stříbrná medaile ozdobí Čelakovského sady v okolí Národního muzea v Praze a Velískovu zahradu ve Zlíně-Malenovicích. Třetí místo získala obnova centrální části Královské obory Stromovka v Praze.  
O titul Park roku 2019 se ucházelo čtrnáct parků, což je nejvíce v historii odborné soutěžní přehlídky, kterou pořádá Svaz zakládání a údržby zeleně již od roku 2003. Členové odborné poroty hodnotili přihlášené parky v polovině září. Slavnostní vyhlášení výsledků se uskutečnilo 6. listopadu na Hradě v Litoměřicích u příležitosti konference Zeleň ve městech a obcích Ústeckého kraje.

Mezi přihlášenými díly byla díla krajinářské architektury nejrůznějšího charakteru – městské parky jak moderní, tak i historické, parky v krajině, v okolí kostelů, dokonce i originálně řešený hřbitov. Parky do soutěže přihlásili autoři projektů, zahradnické firmy, které parky realizovaly a samozřejmě i městské úřady z pozice investorů.

Členy odborné poroty nominovali respektované oborové organizace a vysoké školy. Porotci posuzovali přihlášená díla ve čtyřech hlavních kategoriích: projekt, realizace, péče a údržba, využitelnost a udržitelnost.

Členové odborné poroty:
Bc. David Mičan za Svaz zakládání a údržby zeleně 
Ing. Maxim Turba za Společnost pro zahradní a krajinářskou tvorbu
Ing. Petr Šiřina za Výzkumný ústav Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví
doc. Ing. Přemysl Krejčiřík Ph.D. za Zahradnickou fakultu MENDELU
Ing. Romana Michálková Ph.D. za Fakultu architektury ČVUT
Ing. Olga Žáková za Svaz školkařů České republiky

Ocenění získává dílo jako celek a kritéria hodnocení vycházejí z motta soutěže Park roku: „Díla zahradní a krajinářské architektury vznikají na základě úvah projektantů – krajinářských architektů, budují je zahradníci a technici a rostou díky péči jejich pěstitelů. Dílo tvůrce parku není nikdy hotovo. Je třeba stále jej tvůrčím způsobem rozvíjet, usměrňovat... tvorba zahrad, parků, krajiny, je kontinuální proces – od projektování, přes jeho realizaci až po provoz a ošetřování, jímž se neustále táhne zlatá nit umění.“

Díla, která v soutěži nejlépe uspěla jsou ta, jejichž investoři formulovali správně zadání, vybrali kreativního krajinářského architekta, případně projekční tým, park realizovali odborníci pod dohledem investora a autora projektu, a především je zajištěna trvalá a odborná péče.

Porotci letos měli rozhodování velmi složité, protože kvalita přihlášených děl byla vysoká. Proto kromě prvního až třetího místa získala vybraná díla ceny partnerů soutěže.

Návštěvníci webové stránky www.parkroku.cz mohli svým hlasováním ovlivnit, který park získá cenu veřejnosti.
Hlasování bylo zahájeno 15. září a ukončeno 5. listopadu. 

Výsledky soutěže Park roku 2019
• 1. místo: Revitalizace Tyršových saů – Podzámeckého parku v Pardubicích
Autoři projektu: New Visit s.r.o. – Ing. Tomáš Jiránek, Ing. arch. Marek Lehmann
Investor: Statutární město Pardubice
Zhotovitel: BAK stavební společnost, a.s., 
O dílo pečuje: Služby města Pardubic a.s.

Prvním místem ocenili porotci revitalizaci Tyršových sadů v Pardubicích, jejichž projekt vzešel z veřejné architektonické soutěže. Cílem projektu bylo přetvořit prostor, který sloužil jako park již ve třicátých letech minulého století, v soudobý městský park, rehabilitovat jeho vztah k zámku, a při tom respektovat historický i přírodní charakter řešeného prostoru. Autoři projektu Tomáš Jiránek a Marek Lehmann spojili centrum města s parkem dvěma zásadními zásahy. Na jihozápadě vnáší městský kontext do parku výrazná promenáda – fakticky „městská ulice" propojující centrum města s nábřežím Labe a městskou čtvrtí za řekou – Polabinami. Na jihovýchodě je centrální náměstí s parkem srostlé novým velkorysým schodištěm s širokými stupni.
V parku se prolínají dvě vrstvy – přírodní a kulturní. Městský intenzivní park je prostorem pro aktivní relaxaci, zatímco přírodní část – vodní biotop je koncipována tak, že člověk se zde stává tichým pozorovatelem. Z Labe je voda přiváděna do parku novým potokem, čímž vtahují autoři řeku do parku, a ta se stává zdrojem závlahové vody. Potok cirkuluje parkem a vrací se zpět do řeky. Na severu potok doprovází nová přírodní louka a domácí dřeviny. Cestní síť je strukturovaná různými materiály povrchů. Kostru v parku tvoří mlatové cesty, materiálem promenády je hlazený beton a dřevo, které zjemňují záhony trvalek a nově vysázené i stávající stromy. Ocelová pergola s membránovým zastřešením prostor zastiňuje a posezení umožňují atypické lavice vyrůstající přímo z plochy dřevěných chodníků v betonové promenádě. Z východní strany na promenádu navazuje přírodně-krajinářský park a z druhé – západní strany Relax Park s herními prvky pro děti i dospělé.  Restaurační a hygienické zázemí najdou návštěvníci v nové dvoupodlažní prosklené parkové kavárně.  
1. místo Tyršovy sady Pardubice  

• 2. místo: Čelakovského sady a okolí Národního muzea – revitalizace 
Investoři: Národní muzeum, Hl. m. Praha, MČ Praha 1, Technická správa komunikací hl. m. Prahy, a.s., Dopravní podnik hl. m. Prahy, a.s.
Projekt: IPR Praha/VPÚ DECO PRAHA a.s., 
Vedoucí projektu: Ing. arch. Jakub Hendrych / IPR Praha
Autoři krajinářského řešení: Ing. Ondřej Fous, Ing. arch. Michaela Sinkulová, David Hora, DiS.
Zhotovitelé krajinářského řešení: GARPEN ZAHRADNICKÁ spol. s r.o. (hlavní zhotovitel)
Další zhotovitelé: Gabriel s.r.o., Zahradní Architektura Kurz, s.r.o., Pavel Řezáč, DiS – Kropítko (závlahy), 
Treewalker s.r.o., Park – sadovnické a krajinářské úpravy s.r.o., 
  
Rekonstrukce Národního muzea s sebou nesla i úpravy navazujícího veřejného prostoru s cílem rehabilitovat jeho význam z hlediska historického, kulturního i dopravního. Návrh řešení reagoval na složitou situaci místa založenou na vztahu dvou dominantních budov, jejich využití, pohybu pěších, dopravě a širších urbanistických a ideových souvislostech. Prostor kolem budovy lze rozdělit na několik částí, které se v návrhu zpracovaném Institutem plánování a rozvoje hl. Města Prahy navzájem přirozeně prolínají, ať už svým uspořádáním, krajinářským řešením, nebo materiálovou skladbou povrchů. Cílem řešení bylo zlepšit přehlednost, bezpečnost a užitnost parku. Plochy přiléhající k budově Muzea jsou tvořeny pohledovým trávníkem lemovaným květinovým záhonem a chráněným historickým litinovým oplocením. Centrální prostor parku je koncipován jako pobytový trávník. Plochy podél zadního traktu Muzea jsou navrženy jako botanický kabinet Národního muzea, vycházející z domácí flóry.

Porota ocenila, že technologie použité při revitalizaci okolí Národního muzea jsou v Praze zřídka vídané, především však nabízejí komplexní řešení pro veřejnou zeleň. Prvotním východiskem byla snaha eliminovat hlavní stresové faktory: zasolení, zhutnění, exhalace, navážky, rychlý odtok srážkových vod, moč i jiná znečištění. Proto zahradníci ovlivňovali životní prostor každé zachované rostliny a stejně tak každá nová rostlina byla vysazovaná do nových podmínek: stromy do prokořenitelných prostorů z certifikovaných buněk i ze strukturovaných substrátů, bylinné patro do retenčního lože jako základního předpokladu pro efektivní využití srážek, třívrstvé zátěžové trávníky umožňující užívání ploch i v nevhodných obdobích… To jsou pouze některé z technologií, které autoři krajinářského řešení Ondřej Fous, Michaela Sinkulová a David Hora využili k vytvoření příznivých podmínek pro rostliny. Ponuré místo se za rok změnilo v navštěvovaný park, kde se dá sedět či ležet na trávníku, obdivovat květiny a odpočívat ve stínu stromů. Změna estetické kvality území pozitivně ovlivňuje i chování návštěvníků, v parku je méně nepořádku i méně vandalů, zejména v nočních hodinách.  „Klíčovým momentem je ale dynamická péče“, říká Ondřej Fous. „Stav parku a jeho zeleně musí vyhodnocovat nejen správa zeleně, ale zejména v počátku i autorský dozor. Zahradník by měl být v parku denně a všechna poškození okamžitě opravit.“ Podle autorů projektu je nezbytný plán péče jako nástroj pro zodpovědný přístup města. „Pokud chceme změnit kvalitu soužití rostlin a lidí v Praze, máme u Národního muzea šanci a jakkoliv pod svícnem bývá tma, neměli bychom ji propásnout,“ dodává Ondřej Fous.
2. místo Čelakovského sady Praha

• 2. místo: Velískova zahrada v Malenovicích – revitalizace
Zhotovitel: ACRIS zahrady s.r.o. – krajinářské úpravy
Autorky projektu: Ing. Zuzana Řezníčková, Marcela Sedlářová (Projektová kancelář A-S)
Investor: Statutární město Zlín
Další zhotovitelé: KKS, spol. s r.o.  – stavební práce
O dílo pečuje: ACRIS zahrady s.r.o. (2017–2018), Odbor městské zeleně MMZ (od r. 2019)
 
Velikost přetvořeného prostoru není v soutěži Park roku rozhodujícím kritériem, což dokazuje druhá stříbrná medaile, kterou porotci přiřkli parčíku o rozloze pouhého půl hektaru. Impulzem pro revitalizaci městského pozemku ve Zlíně – Malenovicích byla snaha místní občanské iniciativy zachovat veřejně přístupný prostor zeleně, i když v územním plánu je plocha výhledově určená na zastavění.  Zchátralý ovocný sad zarostlý náletovými dřevinami a porostem ruderálních bylin se změnil na přírodně laděný parčík s novými chodníky, odpočívadly a spoustou hracích prvků pro děti. Autorky projektu Zuzana Řezníčková a Marcela Sedlářová kladly důraz na maximální zachování stromů a snažily se vytvořit nejenom odpočinkový prostor, ale i výukový, protože parčík využívají žáci nedaleké školy, kteří zde mohou vidět ekologii v praxi.
Na obvodových plochách jsou vysety květnaté louky, které díky menšímu počtu sečí nádherně kvetou obrovským množstvím lučních květin. Na dvou květinových záhonech u odpočívadel zahradníci na jaře vysévají směsi letniček, které postupně nakvétají. Plochy uprostřed parčíku a v okolí hracích prvků jsou osety travobylinnou směsí, která sice nesnese parametry anglického trávníku, zato bez nutnosti pravidelné zálivky a chemického ošetřování snese intenzivní sešlapávání dovádějících dětí. Staré postupně odumírající stromy zde byly ponechány také proto, aby si návštěvníci parku uvědomili aspekt stárnutí. I starý částečně odumírající strom má v ekosystému důležité místo, protože poskytuje úkryt a potravu mnoha drobným živočichům. Avšak v jejich blízkosti jsou už nasazeny stromy nové, které za pár let odumřelé stromy nahradí.
Cílem úprav bylo nejenom vytvořit prostor příjemný a bezpečný pro jeho návštěvníky, ale zároveň ukázat, že je možné i uprostřed města najít kousek „divoké“ přírody s jejími obyvateli. „Děti mohou vidět na vlastní oči z jakých květů má maková panenka sukni nebo jak dlouho trvá, než ze semínka vyroste třeba květ cínie. Také zde zjistí, že jablko neroste v igelitovém sáčku v supermarketu, ale na stromech a že chutná úplně jinak, když si jej sami utrhnou“, říká projektantka Zuzana Řezníčková.
2. místo Velískova zahrada Zlín

• 3. místo: Královská obora Stromovka – obnova centrálního prostoru

Investor: Hlavní město Praha, odbor ochrany prostředí, oddělení péče o zeleň
Autoři projektu: Ing. Pavel Šimek– FLORART,
koncepce: Ing. Zdena Rudolfová, Ing. Martin Kovář, doc. Ing. Pavel Šimek, Ph.D.; 
spolupráce: Mg.A. Michal Sedlák, Ing. Marek Hamata/ Technické řešení objektů – Ing. Jiří Jílek, Ing. Tomáš Kročil, Ing. Marek Lukács, Ing. Vladimír Kočí, Tomáš Spilka
Zhotovitelé: PSS Bohemia, s.r.o.– komunikace, odvodnění, terénní úpravy, drobné stavby
Lesy hl. m. Prahy – vodní plochy, mola, vegetační úpravy
O dílo pečuje: Lesy hl. města Prahy 

Centrálním prostorem Královské obory je promenádní prostranství před Šlechtovou restaurací, tzv. parter s květinovými záhony a centrální část krajinářského parku vymezená hrázemi bývalého Rudolfova rybníka.
V první etapě prací v letech 2015-2016 byla provedena rekonstrukce původního vodohospodářského systému, na niž navázala výstavba nových vodních ploch, zejména v podmáčených částech dna bývalého rybníka. Výstavba nových vodních ploch je největším počinem ve Stromovce za posledních nejméně sto let. Vzniklo zde více než 1,5 ha nových vodních ploch, které byly propojeny s parkovými cestami dřevěnými moly. Břehové pásmo bylo osázeno mokřadními rostlinami, které poskytují útočiště vodnímu ptactvu. V letech 2017 a 2018 pokračovala celková revitalizace této části parku, jejíž součástí byla i rekonstrukce komunikací, při které byl asfaltový povrch nahrazen tradiční mlatovou úpravou.
V centrální části přibyly dřevěné autorské objekty na dubovém pahorku a v odpočívadle Čítárna včetně knihovničky. Poblíž Čítárny vzniklo nové hojně využívané dětské hřiště a park obohatil nový mobiliář jak z typových, tak i atypických lavic tzv. vlnovců, které jsou hojně využívány k odpočinku.
Při rekonstrukci dna bývalého rybníka se nejen citlivě kácelo, ale díky moderní technice zahradníci taktéž přesazovali starší vzrostlé stromy a vysadili 250 nových stromů. Na dno bývalého rybníka byly znovu vysazeny sbírkové druhy, protože původní stromy zahynuly následkem povodní v letech 2002 a 2013. Technologie nových výsadeb již zohledňuje vysokou úroveň hladiny spodní vody. Správci parku připravují opětovné označení sbírkových a významných stromů jmenovkami včetně mapky s jejich umístěním.
Výraznou změnou ve vnímání parku jsou kvalitně provedené terénní modelace a následně založené trávníkové plochy v okolí rybníků. V centrální části byla založena velká pobytová travnatá plocha. Péče o trávníky je rozdílně s ohledem na jejich funkci. Naleznete zde intenzivně udržované pobytové trávníky i méně intenzivně udržovaná luční a podrostová společenstva, květnatou louku a podmáčené louky ponechané přírodnímu vývoji. Při obnově trávníků bylo na základě týmu projektantů z ateliéru Florart použito několik technologických postupů –celková obnova, regenerace trávníků, hydroosev… Pro květnatou louku vznikla speciálně namíchaná směs „Stromovka“. Počítá se, že zde bude probíhat tradiční každoroční „Kosení luk ve Stromovce“. Plán péče respektuje skutečnost, že Stromovka je nejen jedním z nejvíce zatěžovaných pražských památkově chráněných parků, ale zároveň je i přírodní památkou. K zálivkám se využívá vltavská voda z Rudolfovy štoly, která se předčišťuje pomocí nově realizované technologie umístěné ve Vodárenském domku. Předčištěná voda z Vltavy se používá zejména pro zálivku stromů, keřů, trvalek, letniček, trávníků a pro napájení fontán v parku. Tento koncepční záměr je pro udržitelnost parku za stávajících klimatických podmínek velice přínosný.
3. místo Stromovka

Ceny zakladatelů soutěže Park roku
Soutěž Park roku navazuje na soutěž O nejlépe realizované sadovnické dílo, u jejíhož zrodu v roce 2003 stáli emeritní profesor Zahradnické fakulty Mendelovy univerzity Jaroslav Machovec a Václav Weinfurter, krajinářský architekt, který dlouhá léta působil v Klatovech. Oba již zemřeli, ale jejich podíl na rozvoji oboru krajinářské architektury je neopominutelný. Proto jsou každoročně udělovány ceny nesoucí jejich jména.

• Cena profesora Jaroslava Machovce / Průhonický park – obnova Podzámeckého alpina 
Autoři projektu: Doc. Ing. Pavel Šimek, Ing. Vít Doležel, Ing. arch Martin Laštovička a Ing. Jana Kohlová; FLORART
Investor: Botanický ústav AV ČR, v.v.i., Správa Průhonického parku
Zhotovitel: VYKRUT zahradní služby a.s., O dílo pečuje: Správa Průhonického parku

Cenu profesora Jaroslava Machovce získala v letošním roce obnova podzámeckého alpina v Průhonickém parku, který vlastní a spravuje Botanický ústav AV ČR. Obnova přihlášená do soutěže Park roku 2019 zahrnovala území o rozloze přibližně 1,5 hektaru v nejvíce exponované částí Průhonického parku. Svahy mají západní a jižní orientaci s impozantními skalními výchozy a s bohatým sortimentem vegetace pocházející jak z různých historických obdobích budování parku, tak nově vysázených rostlin. Druhová rozmanitost zajišťuje atraktivitu a proměnlivost scenérií během celého roku. Významným prvkem byly znovuobnovené výhledy a pohledy na Podzámecký rybník a zámek, opěrné kamenné zídky, kamenné schodiště, nové cesty a pěšiny, kovářsky zpracované zábradlí a treláže pro popínavé rostliny. Nedílnou součást tvoří i promyšleně umístěný mobiliář. Obnoven byl také historický sklep na terasách pod baštou či hraběcí studánka, u které bylo vybudováno nové vyhlídkové a odpočinkové místo. Nejnavštěvovanější je obnovená Růžová zahrádka, která byla stylizována tak, jak ji vybudoval zakladatel parku hrabě Silva-Tarouca, a která tvoří významný pohledový i pobytový prvek celého podzámčí.
Cena Jaroslava Machovce Průhonický park Alpinum

Cena Václava Weinfurtera / Hřbitov Dolní Břežany 

• Autoři projektu: Ing. Zdeněk Sendler, spoluautorka Ing. Radka Táborová 
Zhotovitel: Zahradní Architektura Kurz, s.r.o.
Další zhotovitelé: EKIS s.r.o. - kamenické práce
Investor: Obecní úřad Dolní Břežany, O dílo pečuje: Zahradní Architektura Kurz, s.r.o.

Cenu Václava Weinfurtera,
který v Klatovech tradici soutěže založil, získal hřbitov v Dolních Břežanech, který je součástí komponované proměnlivé krajiny navazující na obec, pole, na Břežanské údolí. Filozofií navazuje na historii obce, na její osídlení – přes Kelty, Slovany až po křesťanství. Vzniklo zde místo k zamyšlení a vzpomínání, místo setkávání, a to nejen to poslední. Hřbitov je vymezený kamennými zdmi a habrovými stěnami, které mají tvar kruhové výseče. Pomyslný keltský kříž odkazující k dávné historii místa vymezují lipové aleje rozbíhající se do krajiny i směrem k obci. Na pozemku zahradníci vysázeli dva a půl tisíce stromů, remízky z keřů, vyseli květnaté louky a hlavní cesty jsou tvořeny štěrkovým trávníkem. Stromy jsou rozmístěny zdánlivě nahodile, ale ve skutečnosti jsou v pravidelném rastru, tento efekt je patrný především z leteckých snímků. „V současnosti vnímá člověk jako dominantní výseče kruhových kamenných zdí, stromy jsou zdánlivě něčím okrajovým, doplňkovým…,“ říká autor projektu krajinářský architekt Zdeněk Sendler. „Ale za pár desítek let, až budou mít lípy metrové kmeny a třicetimetrovou výšku, budou zdi jenom takový nenápadný prstýnek. A teprve tehdy získá místo ty správné proporce a správnou atmosféru“, dodává Zdeněk Sendler.
Cena Václava Weinurtera hřbitov Dolní Břežany

Ceny partnerů soutěže
• Cena děkanky Zahradnické fakulty MENDELU
 / Park pod kostelem v Tišnově
Park pod kostelem v Tišnově je dlouhodobým projektem města, který využil několika zpustlých zahrad a proměnil je ve veřejný prostor, kde se občané setkávají a mají možnost aktivního odpočinku. Dává tak příklad, že i menší město je schopné vytvořit noblesní prostor, kde se snoubí historie se současným využitím. 
Autoři projektu: Zahradní a krajinářská tvorba spol. s r.o.
Investor: Město Tišnov
Zhotovitel: Gardenline s.r.o., 
O dílo pečuje: Gardenline s.r.o. – tříletá následná péče od předání dokončeného díla

Již tradičně svého zástupce do poroty jmenuje i Zahradnická fakulta MENDELU. Letos jím byl již po několikáté Přemysl Krejčiřík. V souladu s názorem poroty navrhl děkance fakulty Aleně Salašové ocenit Park pod kostelem v Tišnově, což je dlouhodobý záměr města, který započal již začátkem tisíciletí. Poté, co radní vyřešili vlastnictví zpustlých zahrad, došlo k realizaci projektu, která je proměnila ve veřejný prostor, kde se občané setkávají a mají možnost aktivního odpočinku. Toto dílo tak dává příklad, že i menší město je schopné vytvořit noblesní prostor, kde se snoubí historie se současným využitím.
Nově vybudovaný park se rozprostírá na jižním svahu blízko samotného centra města. Tvoří jej dvě nezávislé parkové plochy – Farská zahrada pod kostelem a Hrádek u starého hřbitova. Farská zahrada upoutá svým klidným prostředím, pergolou s posezením, trvalkovými záhony a v neposlední řadě zvoničkou zbudovanou ke stému výročí založení republiky. Rozlehlé terasy mají v sobě nepopsatelné kouzlo a nabízí nádherný výhled na jižní část města a na protilehlé zalesněné kopce.
Hrádku dominuje památná alej, která byla v rámci revitalizace doplněna výsadbou mladé lipové aleje. V parku bylo vybudováno občerstvení s dětským hřištěm, malý amfiteátr a lavičky pro příjemné posezení s výhledem do širokého okolí. Ve srovnání s původními zpustlými zahradami bez lidí sem dnes míří rodiny s dětmi, cyklisté, běžci i turisté. Revitalizace parku tak splnila účel, pro který byl záměr realizován.
Cena děkanky ZF Mendelu Tišnov

• Cena děkana Fakulty architektury ČVUT / Park u kostela Nanebevzetí Panny Marie, Ústí nad Orlicí
Za architektonické ztvárnění opuštěného hřbitova. Citlivou a originální práci s technickými prvky a drobnou architekturou od vybudování akumulačních nádrží, pěší komunikace, rekonstrukce zdi včetně bezbariérového průchodu, meditační kaple a řady dalších prvků. 
Investor: Město Ústí nad Orlicí
Autoři projektu: Ing. arch. Tomáš Šantavý, Projektový ateliér pro architekturu a pozemní stavby spol. s r.o.
Zhotovitel: A.B.V spol. s r.o.
Další zhotovitelé: Pavel Haupt – Zahradnické služby, údržba zeleně, výsadby, 
O dílo pečuje: Pavel Haupt

Obor krajinářská architektura se již několik let vyučuje i na Fakultě architektury ČVUT, proto i tato má v porotě soutěže svého zástupce. Romana Michalková v souladu s názorem poroty doporučila k udělení Ceny děkana FA ČVUT Parku u kostela Nanebevzetí Panny Marie v Ústí nad Orlicí. Nově vzniklý park u kostela se nachází na místě starého hřbitova, který přestal sloužit svému účelu v roce 1893, kdy byl postaven hřbitov nový. První zájem Ústí nad Orlicí o výstavbu parku kolem kostela Nanebevzetí Panny Marie se datuje již v roce 1908. Důležitým mezníkem byl rok 2010, kdy nově zvolené vedení města vstoupilo do jednání s ústeckým děkanstvím. V následujících letech byla opravena střecha kostela, ohradní zeď, zrestaurovány kamenné prvky a sochy kaple Panny Marie Útěšné a hřbitovní kaple, která byla přejmenována na Meditační kapli sv. Jana Pavla II. Byly opraveny nejen kulturní památky, které se zde nacházejí, ale i historicky hodnotné náhrobky. Založená cestní síť zpřístupnila dosud uzavřené území obyvatelům a návštěvníkům, přičemž charakter a památková hodnota prostoru zůstala zachována.
Dílo bylo oceněno „za architektonické ztvárnění opuštěného hřbitova. Citlivou a originální práci s technickými prvky a drobnou architekturou od vybudování akumulačních nádrží, pěší komunikace, rekonstrukce zdi včetně bezbariérového průchodu, meditační kaple a řady dalších prvků.“
Cena děkana FA ČVUT Ústí nad Orlicí

• Cena Společnosti pro zahradní a krajinářkou tvorbu / Lesopark Skalky Nový Jičín 
Za nadčasový krajinářský přístup, velkorysý rozsah projektu a vytvoření přechodu města do okolní krajiny, díky kterému vzniklo cenné místo pro krátkodobou rekreaci obyvatel
Autor projektu: prof. Ing. Ivar Otruba, CSc.
Investor: Město Nový Jičín
Zhotovitel: Gabriel s.r.o.
O dílo pečuje: ZÁBOJNÍK – contractors, s. r.o.

• a Cena Svazu školkařů ČR  / Lesopark Skalky Nový Jičín 
Autor projektu: prof. Ing. Ivar Otruba, CSc.
Investor: Město Nový Jičín
Zhotovitel: Gabriel s.r.o.
O dílo pečuje: ZÁBOJNÍK – contractors, s. r.o.

Cenu dvou významných oborových spolků
- Společnosti pro zahradní a krajinářskou tvorbu a Svazu školkařů České republiky si odnáší Skalky v Novém Jičíně. Parkový les Skalky v Novém Jičíně je rekreačním, společenským a naučným komplexem. V roce 2014 byla podle projektu předního českého krajinářského architekta Ivana Otruby dokončena úprava zahradně architektonických celků Zahrada u vil, Růžovité a Slunný háj. Zahrada u vil úzce souvisí s městským organismem – intravilánem a tvoří vstupní prostor do krajinného celku Skalky a jeho jednotlivých částí. Část Slunný háj a Růžovité vznikla na navazujících původně zemědělsky využívaných pozemcích a cílem bylo vytvořit na téměř pěti hektarech pomocí krajinářských, zahradně-architektonických a výtvarných prvků společensko-sportovní, oddychovou a naučnou část přírodního rámce města. Terén se svažuje převážně k jihu a poskytuje nádherné panoramatické pohledy na celé pohoří Beskyd s jejich přírodními a urbánními dominantami. Všech těchto hodnot projekt využívá a respektuje je. Kompozice graduje od zahradních a parkových úprav na okraji města přes využití volné prosluněné krajiny.
Společnost pro zahradní a krajinářskou tvorbu ocenila na návrh Maxima Turby, který ji zastupoval v porotě, toto dílo „za nadčasový krajinářský přístup, velkorysý rozsah projektu a vytvoření přechodu města do okolní krajiny, díky kterému vzniklo cenné místo pro krátkodobou rekreaci obyvatel“. Lesopark Skalky Nový Jičín
Olga Žáková, která v porotě zastupovala Svaz školkařů, vyzdvihla skutečnost, že v parku bylo vysázeno 13 000 dřevin, a to především stromů ve velkých skupinách od jednoho druhu. Informační tabule poskytují návštěvníkům ponaučení o záměru a významu úprav. Svaz školkařů tvůrce parku ocenil „za přínosné a jedinečné řešení se silným edukačním potenciálem“. Lesopark Skalky Nový Jičín Cena Svazu školkařů

• Čestné uznání Janě Batelková a Janě Václavíkové za občanské a osobní nasazení při vybudování lesního parku Hrabovjanka v Ostravě
Autorky projektu: 
Ing. Iva Škrovová, CAPREA zahradní a krajinářské úpravy; Jana Batelková, Bc. Jana Václavíková
Investor: Jana Batelková prostřednictvím dotačního programu Statutárního města Ostrava
Zhotovitel: PARKSERVIS Mareš s.r.o., NOVOS NJ s.r.o.
Další zhotovitelé: HRAS – zařízení hřišť s.r.o., Hybaj s.r.o., NAPLOT. CZ
O dílo pečuje: Zelená Hrabová, z.s.

Myšlenka vybudovat lesní park napadla Janu Batelkovou a Janu Václavíkovou při procházkách k řece Ostravici počátkem roku 2017. Neudržovaná plocha působila velmi smutně a zanedbaně. Kopřivy, popadané a rozlámané stromy, černá skládka. Majitelem plochy je statutární město Ostrava, správcem pozemku městský obvod Hrabová. V té době vypsalo statutární město Ostrava výběrové řízení v oblasti revitalizace veřejného prostoru v rámci programu FAJNOVYPROSTOR. Iniciátorky přeměny oslovily zahradní architektku Ivu Škrovovou a společně s ní připravily projekt do výběrového řízení. „Po schválení dotace odbornou komisí a orgány města Ostravy jsme proto mohly s radostí začít s přetvářením plochy v park Hrabovjanku“, říká Jana Batelková, která působila v pozici příjemce dotace a zároveň investora.
Na volném prostranství vyrostl živý vrbový altán s posezením, ohništěm a interaktivními prvky s tématikou místní fauny a vegetace. V blízkosti potoka mohou děti vyzkoušet vodní hru. Dále do lesa pokračuje dřevěný chodník, končící u relaxačního místa pod duby. Kmeny stromů posloužily pro lanovou stezku a zavěšení budek pro ptáky a netopýry. Herní a výukové prvky jsou vytvořeny především z přírodních materiálů, jako je vrbové proutí, dřevěné kůly, kameny či štěrk na zpevněnou plochu. Neudržovaný lužní porost byl přetvořen v prostor sloužící pro různé aktivity. Přírodní prostředí bylo zachováno v maximální míře.
Čestné uznání patří Janě Batelková a Janě Václavíkové za občanské a osobní nasazení při vybudování lesoparku Hrabovjanka.
Čestné uznání Hrabovjanka Ostrava

tisková zpráva, Stavbaweb




Komentáře ke článku

 
 
 
 

Registrace k zasílání newsletteru

Stavbaweb.cz informuje o novinkách v oboru architektury a stavebnictví, představuje zajímavé objekty, projekty a materiály. Prostřednictvím tohoto formuláře se můžete přihlásit k odebírání denního newsletteru, a dostávat tak pravidelné informace přímo do své e-mailové schránky.

*Povinné položky
Vaše registrační údaje nebudou poskytovány třetím stranám a budou chráněny. Svou registraci můžete kdykoliv zrušit zde nebo prostřednictvím odkazu v zápatí každého newsletteru.
 
 
 
© 2007–2019 Business Media CZ, s. r. o.