Hodnocení poroty:
Zajímavý urbanistický koncept, vytvářející kultivovaný předprostor Lesnické
škole a zároveň nástupní plochu do celého sportovního areálu. Předkládá
invenční řešení zapuštěného objektu do terénu.
Autorská zpráva
„Přijdu o deset minut později,”přišla mi SMS od Jolany právě
když jsem vystoupil z autobusu na zastávce Plavecký bazén. Nevadilo mi to.
Naproti mně byla lesnická škola s krásným arboretem a za mnou park, který na ně
navazoval. Pod rozkvetlými stromy jsem prošel parkem až na jeho hranu, odkud
jsem viděl celé město. Pod sebou jsem měl areál venkovního koupaliště, ale jeho
většina byla schována za hranou. Chvíli jsem se díval na město a na ruch kolem.
Odhadem jsem usoudil, že deset minut už uplynulo a že bych Jolanu neměl nechat
čekat. Stála na zastávce s taškou přes rameno a s úsměvem. Pozdravili jsme se a
vyšli ke vchodu. Rovná cesta klesala parkem a my se s ní postupně do parku
ponořovali jakoby pod hladinu až jsme po schodech pod zem zapluli úplně. V pasáži
jsme mohli pokračovat po lávce k fotbalovým hřištím, ale dnes jsme na fotbal
nešli. Skrze okno jsme viděli do bazénové haly a Jolana poznamenala, že míň
lidí by jí nevadilo. Jenže tady bylo často plno. Vstoupili jsme do haly s
recepcí. Vlevo u okna postávaly či posedávaly dětí, které koukaly na venkovní
koupaliště a na město za ním. Teda aspoň ty, co nehrály na babu. Recepce byla
na druhé straně a za ní okno do atria, které ji příjemně prosvětlovalo a kde se
ukrývala jakási mikro zahrádka japonského střihu. Jolana nám to vzala na dvě
hodiny a já nebyl proti. Směrem do šaten bylo další atrium, kde při plaveckých
závodech postávají rodiče malých plavců. Dnes bylo prázdné, jen se stolečkem,
židlemi a rostlinami. Vyzuli jsme se a převlékli, schody proti další
prosvětlené stěně (tentokrát bylo atrium za neprůhledným sklem) nás dovedly
dolů, kde jsou sprchy a bazény – voda všude. Dopolední slunce pronikalo do haly
skrze slunolamy a paprsky světla rozbíjely velký prostor na vícero malých.
Jolana skočila do vody elegantní šipkou. Dvacet bazénů měla rychleji než já. Společně
jsme pak šli do klidové zóny, kde bylo největšího z atrií. Chvíli jsme jen tak
leželi, koukali na modré nebe a povídali si o mořských pannách, dokud již nebyl
čas jít.
Zpátky do města jsme nejeli autobusem, ale šli po lávce nad venkovními bazény,
které se snad již brzy otevřou, kolem fotbalových hřišť, kde kluci hrajou
fotbal, podchodem pod rušnou dálnicí, kolem výstaviště, zimního stadionu a skrze
starý hřbitov, kde je jen pár náhrobků. Pokračovali jsme přes lávku, která vede
přes ostrov, kolem starého bazénu, kde jsme to měli taky rádi, až na náměstí.
Tam jsme si dali první jarní zmrzlinu.
Děkuji za perfektní popisky pod fotografiemi. Zatím se všechny články o trati soustřeďují na stavbu estakády. , Estakáda je sice…
Petr Tak to záleží na samotném prodejci a výrobci oken, jaké bude mít stanovené dodací lhůty. Protože jemu dodá skla…
Tu technickou pomoc při zakládání první řady je fakt skvělá možnost využít. Ono to zase nestojí nijak moc a není…
Heluz je v podstatě dost populární značka výrobce stavebního materiálu v Česku, hlavně jsou známí svými dobrými izolačními vlastnostmi. Úplně…
Pochybuji, že si dnes ještě někdo dobrovolně vybere dvojsklo...