Revitalizace domu se sociálními byty

Revitalizace domu se sociálními byty

Budova La Tour Bois le Prêtre v 17. pařížském obvodu prošla transformací, za niž získala ocenění Stříbrný úhelník, cenu, kterou uděluje Moniteur. Projekt spočíval ve zvýšení úrovně komfortu bydlení a také ve významné úspoře provozních nákladů.

Tato výšková stavba s betonovou konstrukcí a lehkou fasádou byla realizována podle návrhu Raymonda Lopeze v roce 1962. Je v ní celkem sto bytů v 16 podlažích – na každém z nich je čtyři až osm bytových jednotek. Díky rozšíření o další vytápěné prostory, zimní zahrady a balkony se plocha domu zvětšila z původních 8900 na 12 460 m². Díky novému uspořádání prostoru rozšířením směrem ven bylo možné nabídnout každé rodině takovou plochu obytného prostoru, která odpovídá jejím potřebám.
Původně tu byly tři typy bytů - s dvěma, třemi a pěti místnostmi, nyní jich je sedm od velikosti garsoniéry až po byt se sedmi místnostmi. Různá uspořádání nových bytů nabízejí šestnáct možných konfigurací. Každá rodina se mohla rozhodnout zůstat ve svém renovovaném bytě, nebo si zvolit jiný, menší nebo větší v téže budově. Kromě toho si mohli obyvatelé zvolit i různé způsoby uspořádání a finální provedení. Díky novým výtahům jsou teď všechny byty přístupné přímo z daného podlaží, v přízemí budovy vznikly čtyři společenské místnosti. 

Práce probíhaly při běžné obsazenosti domu. Během rekonstrukce byly v budově nabídnuty obyvatelům byty k přechodnému bydlení. Realizace si vyžádala tři měsíce, 18 měsíců trvala renovace interiéru všech bytů. Spotřeba energie se snížila o více než 50 %, a to především díky rozšíření prostoru zimními zahradami, které do interiérů přinesly více světla a komfortu, lepší využití prostoru. Plocha nově přidaných balkonů a zimních zahrad se pohybuje od 22 do 60 m², takže všechny byty získaly větší obytnou plochu.

 
Velkorysý projekt
Architekt Frédéric Druot, který návrh rekonstrukce a dostavby zpracoval, původní dům nehodnotí špatně: „Docela pěkná stavba Tour Bois le Prêtre je charakteristická pro dědictví vysokých budov, která stojí u vnitřního okruhu na severu Paříže. Jejich výstavba ve své době poskytla slušné, hygienické a pohodlné byty. Tato přeměna komfortu bydlení, k níž před padesáti lety došlo, ale již neměla žádné pokračování, v posledních desetiletích žila ze své podstaty. Obnova v 90. letech minulého století se týkala hlavně úpravy fasády s azbestovými deskami a její vnější izolace přidáním 20 cm minerální vlny. Také proběhla výměna původních oken za plastová. Stejně tak jako u mnohých jiných budov této generace se i v tomto případě uvažovalo o demolici, protože údržbě bytů byla věnována malá pozornost. Náš projekt je radikální alternativou k demolici; snaží se najít kvality původní stavby a staví se proti množství energie vynaložené na demolici. Chtěli jsme vytvořit prosvětlené, pohodlné byty s větší plochou a lepšími dispozicemi. Proti dřívějšímu stavu jsou teď velkorysé...“

Zimní zahrady a balkony nejsou architektonickou odpovědí na fasádu, jsou prostředkem, jak zlepšit podmínky bydlení. Přispívají k lepšímu využití prostoru, podílejí se na zlepšení tepelného komfortu a na snížení nákladů na energie celé budovy. Balkony jsou průběžné, široké jeden metr a jako zábradlí mají světlou skleněnou výplň. Madlo je široké a pohodlné. Hloubka zimních zahrad je dva metry. Sestávají ze čtyř mobilních celků - celek zasklených posuvných výplní po celé výšce, které nahrazují okna na původní fasádě,  celek tepelných clon, které jsou umístěny přímo na vnitřní straně zasklených otvorů,  celek lehkých posuvných rámů z polykarbonátu a skla, oddělujících zimní zahradu od průběžného balkonu a celek zastínění na lehkých rámech. Stávající dřevěné prvky byly sejmuty a nahrazeny prosklenými fasádami.
Všechny byty teď tedy mají zimní zahradu a balkon a v každém z nich je více možností, jak nové prostory využít - na balkoně u kuchyně se může večeřet, také se nabízejí nové trasy do pokojů a nebo naopak soukromé prostory. Původní uspořádání tak bylo optimalizováno. V létě se může žít venku, v mezisezóně částečně venku a v zimě je možné uchýlit se do místností, které se snadno vytápějí.
Tepelný princip zimních zahrad spočívá ve vytvoření mírně větraného neohřívaného objemu vzduchu v hloubce 2 m a šířce 7,5 m. Vzhledem k tomu, že jsou ze světlých a reflexních materiálů, denní světlo pronikne do všech místností bytu. V zimě se využívá přímého slunečního záření. Jeho vnitřní teplota je na střední hodnotě nárazníkového prostoru mezi exteriérem a interiérem, což umožňuje významně snížit tepelnou ztrátu. Tepelné clony doplňují toto opatření na udržení tepla uvnitř bytu zejména v noci. V létě zimní zahrady interiéry přirozeně větrají a svou hloubkou omezují příliš velké tepelné zisky. Umístění zastínění přímo na lehkém rámu tento princip doplňuje. Stínicí zařízení se snadno ovládá, není zde žádný systém na motor. Jednotlivé prvky se posouvají v kolejnicích tak jednoduše, jako když zavíráte svetr na zip.  Zimní zahrady umožňují energetickou úsporu, která představuje přes 50 % spotřeby energie na vytápění. Svou koncepcí „nárazníku“ dvojitého pláště navíc přispívají k významnému vylepšení akustického komfortu budovy. Obecně nelze považovat termiku a akustiku za samostatné nebo specializované hodnoty, ale za odpověď na potřebu komfortu obyvatel.
Zimní zahrada není pouhým nástrojem na úsporu energie nebo akustickým filtrem, sluneční záření není chápáno jako pouhý systém vytápění, ale hlavně jako zlepšení příjemného bydlení, je to určitá forma luxusu nabídnutá obyvatelům domu.
Po provedení prací se ale nájemné nezvýšilo, naopak náklady na energii značně poklesly.

 
Použití prefabrikátu pro zvětšení budovy
K usnadnění montáže a k minimalizaci omezení, které stavba pro obyvatele znamená, byly k  rozšíření vytápěné plochy a na zimní zahrady spojené s balkony použity prefabrikáty, které byly dovezeny na místo a suchou cestou postupně umístěny na východní a západní fasádu.  
Každý prefabrikovaný prvek zimní zahrady má svou konstrukci z oceli a betonu a hotové prosklené zábradlí. Díky použití prefabrikátů bylo možné optimalizovat dobu trvání stavebních prací, snížit omezení vyvolaná stavbou, rychle a viditelně transformovat budovu a každému obyvateli dodat zásadní přínos této „metamorfózy“.

Hana Vinšová