Samoobsluha Hruška v Trojanovicích

Samoobsluha Hruška v Trojanovicích

(29. 10. 2019) Projekt v 10. díle pořadu Architektura v Betonu představuje Kamil Mrva

   
 
 
 
 

Samoobsluha Hruška v Trojanovicích

Loni dokončil architekt Kamil Mrva rekonstrukci a přestavbu obecní budovy v Trojanovicích pro potřeby samoobsluhy i dalších služeb. Projekt je navíc součástí dlouhodobé vize vytvořit novodobou náves beskydské obce. Výrazným prvkem stavby je beton, který dodávaly firmy skupiny Českomoravský beton.

Trojanovice jsou dvou a půl tisícová obec na úpatí Moravskoslezských Beskyd. V jejím čele stojí starosta Jiří Novotný, který již čtvrté volební období určuje rozvoj obce i jejího okolí. A nutno říct, že si v tomto směru počíná velmi aktivně.

Kamil Mrva se v této době před deseti lety stal postupně dvorním architektem populárního starosty. Následovaly tak projekty rekonstrukcí veřejných obecních budov v Trojanovicích.

V současnosti Mrva s Novotným pracují na poměrně ambiciózním plánu pro obec podobného měřítka. Tím se má stát nová náves (společenské centrum) Trojanovic. Prvním krokem v rámci tohoto plánu se stala celková rekonstrukce a rozšíření obecní budovy, ve které se již před tím nacházela samoobsluha českého řetězce potravin Hruška.

Úkolu rekonstrukce se znovu ujal Kamil Mrva se svým studiem, který se snažil oprášit kvality původního sto padesát let starého domu a nově jej doplnit moderní přístavbou. „Pokud mám dělat rekonstrukci v této době za účelem rozšíření a nové potřeby, tak k tomu přistupuji soudobě,“ zdůvodňuje Mrva svůj návrh ve videodokumentu.

Původní budovu proto nechali architekti očistit od předchozích přístavků a navrhli jí nový bílý plášť. Tím vznikl důstojný solidní dům, ke kterému pak přibyla nová část. Od stávajícího domu ji nápadně odlišuje především hlavní použitý materiál – pohledový beton v kombinaci s velkými prosklenými plochami. Beton Mrva použil díky jeho konstrukčním i estetickým kvalitám s tím, že jej není třeba již dále upravovat dalšími vrstvami omítky. Mrva zároveň zdůrazňuje, že beton patří mezi nejlepší materiály také v souvislosti s klimatickou změnou, neboť disponuje nadstandardními tepelnými vlastnostmi.

Na rekonstrukci stavby Potravin Hruška v Trojanovicích dodávala betonové směsi betonárna v Rožnově pod Radhoštěm společnosti Českomoravský beton, a.s. Vedoucí betonárny Roman Volek navíc doplňuje: „Na tuto stavbu bylo celkem dodáno 220 cbm betonu pro realizaci betonových konstrukcí včetně monolitických, které v interiéru mimo jiné plní i pohledovou funkci. Právě pro řešení pohledových konstrukcí zde našel uplatnění lehce zpracovatelný beton Easycrete.“

Při návštěvě trojanovické Hrušky příjemně zarazí, že oproti drtivé většině ostatních potravin prostor ani stěny nezahlcuje vizuální smog v podobě různých reklamních poutačů, slev či nápisů ve výlohách. Na přítomnost prodejny upozorňuje pouze jednoduchý kovový banner před budovou. Celý projekt totiž financovala obec coby majitel objektu (bez dotací), která se také se zástupci řetězce domluvila na regulaci reklamy. V patře, které přisvětlují nové vikýře, se pak nachází několik soukromých podniků (masáže, zubní ordinace) a pronajímatelné kanceláře.

Prodejna Hruška úspěšně funguje v novém prostoru již rok a podle všeho se těší velké oblibě – kromě místních do ní jezdí nakupovat i lidé z „přespolního“ Frenštátu a podle slov Kamila Mrvy se tržby meziročně zdvojnásobily. Vedle Hrušky pak Mrva dokončil také přestavbu malého objektu dřívějších garáží na kavárnu, řeznictví a obchod, následovat bude proměna sousedního domu na poštu a infocentrum.

___

Skupina Českomoravský beton ve spolupráci s Earch.tv uvádí 10. díl unikátní série rozhovorů s předními českými architekty. Tentokrát s architektem Kamilem Mrvou, který hovoří o samoobsluze Hruška v Trojanovicích:



podle podkladů společnosti Českomoravský beton
foto:  Kamil Mrva Architects, Toast


Související články:
Architektura v betonu – výjimečné stavby, výjimeční architekti  9. 7. 2018

Základní informace o objektu

 
 
 
 

Kategorie

Komerční stavby

Komentáře ke článku

 
 
 
 

Registrace k zasílání newsletteru

Stavbaweb.cz informuje o novinkách v oboru architektury a stavebnictví, představuje zajímavé objekty, projekty a materiály. Prostřednictvím tohoto formuláře se můžete přihlásit k odebírání denního newsletteru, a dostávat tak pravidelné informace přímo do své e-mailové schránky.

*Povinné položky
Vaše registrační údaje nebudou poskytovány třetím stranám a budou chráněny. Svou registraci můžete kdykoliv zrušit zde nebo prostřednictvím odkazu v zápatí každého newsletteru.
 
 
Nové komentáře

23. 6. 2020 18:22:06

Re: Univerzální plán?

Se zájmem jsem si přečetl ten Kouckého výtvor a musím přiznat, že v něm je spoustu lákavých tezí. Pes je, jako vždy, zakopán v detailech, resp. v míře obecnosti toho textu. Nelze upřít, že zevšeobecňováním principů tvorby města až na tyto "holé věty" došel Roman Koucký na dřeň naší profese, a také je pravda, že vše, co si o ní myslím já a co jsem vždy vykládal laikům jako základní principy utváření města v demokratických poměrech, se s jistou dávkou tolerance dá najít i v těch jeho obecných postulátech. Má to ale několik zásadních "háčků". 1. Koucký předpokládá, že pokud respektují městští hlavouni a úředníci hranici zastavěného území, uliční čáry oddělující veřejný prostor od soukromého, evoluční růst výšky zástavby podle okolí, napojitelnost staveb na dopravní a technickou infrastrukturu a dokáží rozeznat zděděné hodnoty kulturní, lidmi vytvořené i přírodní, neměli by klást nástavbám a přístavbám, modernizacím, rekonstrukcím ani novým stavbám lépe využívajícím zastavěné území žádné překážky ve formě funkční či prostorové regulace, a o fyzickém rozvoji města by tedy měli rozhodovat ti, kdo chtějí stavět a ti, kdo jim poskytují odborný servis ve formě projektů. Tvrdí, že v případě respektování těchto zásad by mohl být územní plán vlastně triviální, obsahující právě jen výše uvedené základní regulativy, a uvnitř ploch pro výstavbu v síti veřejných prostorů a infrastruktury by měli mít stavebníci a investoři svobodný prostor pro naplňování funkcemi, a architekti svobodné pole pro ztvárnění staveb. Nepřímo tím říká, že ti, kdo město řídí, se do těch "vnitřků" mimo veřejných prostorů a koridorů technické a dopravní infrastruktury při respektování těch pěti regulativů nemají plést a mají nechat prostor kreativitě těch, kdo vnášejí do města změny, energii, peníze, nové činnosti a účely. To by bylo hezké, kdyby jak konšelé a jejich úředníci, tak investoři a stavebníci byli natolik vzdělaní a osvícení, že by při své práci brali ohled na ostatní soukromé a veřejné zájmy jako samozřejmost. Tedy respektovali obecně závazné předpisy pro hygienu prostředí, ochranu památek, přírody a krajiny, zájmy požární ochrany, ale i sousedů jaksi sami od sebe a nikdo je k tomu nemusel nutit. Řekněme si upřímně, že taková etika a morálka nefunguje u nás u žádné ze jmenovaných skupin účastníků přeměn měst a obcí. Mnozí lidé si navíc představují demokracii tak, že mohou "kecat do všeho", co se ve městě či obci šustne, a že jejich hlas je stejně důležitý, ne-li důležitější, než hlasy "držitelů moci", "držitelů měšců" a "držitelů odborných kompetencí a znalostí". Aby začala fungovat Kouckého vize, muselo by dojít ke změně této formy demokracie k nějakému přiblížení se k "osvícenému feudalismu" britského či švédského typu, tedy konstituční monarchie, a občané by museli respektovat autority a řád, ne jako u nás "Milion chvilek pro(ti) demokracii". 2. Už ve středověku lokátoři a další předchůdci urbanistů a územních plánovačů respektovali některé zásady, které Kauckého regulativy překračují tím, že se týkali a týkají specifických funkcí v území. Tak se např. umisťovaly provozy jirchářů a dalších životní prostředí ohrožujících provozů mimo obytnou zástavbu a po proudu vodotečí, aby neznečišťovaly vodu používanou jako užitkovou např. na praní a úklid domácností, obchodů, veřejných prostranství, byla stanovována dominantní místa pro výstavbu kostelů, zámků, hradů, radnic a parků, která nesměla být zastavěna něčím jiným, později byly vytvářeny specifické výrobní zóny, napojitelné vlečkou na železniční síť atd. Spoléhat jen na zdravý rozum investorů, architektů a inženýrů při lokacích některých funkcí je pro mne až příliš odvážná myšlenka - mnozí jsou duše prodejné, asociální, a etika povolání je pro některé jen omezující haraburdí. 3. V demokratických poměrech lze územní plán města či obce utvářet jako dočasnou dohodu o funkčním a prostorovém uspořádání správního území řešené obce mezi samosprávou a občany, kde architekt poskytuje jen odborný servis, jak tu dohodu graficky i textově vyjádřit. Přitom u odborné i laické veřejnosti lze požadovat, aby se vyjádřily a) které stávající stavební fondy fungují dobře, postačí jejich údržba, modernizace, nástavby či přístavby a není třeba je bourat, b) které zákonem chráněné památky nebo sice nechráněné, ale výrazně přispívající k identitě města, obce, místa, je žádoucí zachovat a chránit, c) které stavby a plochy neslouží dobře svému původnímu ani jinému účelu a je třeba jim dát novou náplň nebo je zbourat a nahradit novými objekty, d) které funkce nebo stavby naopak ve městě či obci chybějí a je žádoucí je doplnit výstavbou nových objektů, e) jak je třeba upravit stávající nebo doplnit novou technickou a dopravní infrastrukturu a jak se o její financování podělí veřejné a soukromé finance. Obávám se, že v Kouckého postulátech není pro takový dialog s dotčenými správními orgány, se samosprávou, s občanskou komunitou obce místo, že je to pojímáno více "elitářsky", jako že "do toho nemůže mluvit každý, kdo má do zadku díru". Přitom oddělit v hlasech veřejnosti "zrno od plev" je na odvaze a odpovědnosti orgánů veřejné správy, a takovému dialogu se nelze vyhnout, nemají-li být rozhodnutí o změnách v území neustále zpochybňována a napadána v opravných prostředcích. Shrnuto: na naše podmínky a naši občanskou i odbornou i morální vyspělost je ten Kouckého názor zatím moc radikální a nerealistický, také politicky patrně neprůchodný, i když by vlastně ideálně plnil ono politické zadání pro nový stavební zákon - zjednodušit proces přípravy staveb - od územního plánování až po realizaci staveb. Vždy jsem obdivoval, jak malý stavební výkres byl ještě za Rakouska - Uherska potřeba vytvořit jako projekt třeba činžovního domu pro povolení stavebního úřadu. Dnes jsou sice stavby mnohem složitější co do technického vybavení, ale i to bylo dřív odpovědností projektanta a stavitele vůči investorovi, ne vůči stavebnímu úřadu. Ten, kdo platil, taky kontroloval, zda dostává odpovídající kvalitu, a stát se do toho nepletl víc, než musel kvůli místu, evidenci a budoucímu zdanění nemovitosti. Na tom nic nemění ani informační technologie do územního plánování či projektování staveb. Jenže dnes právě přebujelý právní řád a byrokratický balast převzaly mnohé povinnosti regulace a kontroly, kterou si dříve obstarali erudovaní investoři a projektanti sami, a živí to takovou spoustu lidí, že ústup od toho bude spojen s tuhým odporem úřednictva. Něco na tom Kouckém ale je, rozhodně čeří vodu k inspirativnímu uvažování, zda územní plány v současném pojetí plní opravdu to, co slibuje zákon, nebo jestli je na čase si přiznat, že "život a rozvoj měst jde jinými cestami" a územní plánování ho jen trapně dohání desítkami změn plánů, vyvolaných novými záměry, které ten život délkou trvání zpracování, projednání a schválení jen zdržují, jako je tomu v Praze.

 
© 2007–2020 Business Media One, s. r. o. Nádražní 762/32, 150 00 Praha 5, e-mail: stavbaweb@bmone.cz