Škola v Líbeznicích

Škola v Líbeznicích

Líbeznice

(25. 9. 2019) Grulich Architekti

   
 
 
 
 

Škola v Líbeznicích

Nový pavilon školy v Líbeznicích v září přivítal žáky ze sedmi obcí spádového obvodu školy – Měšic, Baště, Předboje, Nové Vsi, Zlonína, Bořanovic a Líbeznic. Stavbu realizovala společnost Metrostav. Dokončení hlavního objektu urychlila, aby bylo možné v tomto školním roce zahájit výuku. Celé dílo včetně sadových úprav bude podle smlouvy dokončeno v lednu 2020 a vyžádá si 188 milionů Kč (bez DPH). Celkem 170 miliony korun přispěje státní rozpočet, 10 milionů korun se podařilo zajistit z rozpočtu Středočeského kraje.
Stavbu si vynutil dramatický nárůst počtu dětí, které se do školy v posledních letech hlásí. „Že bude nutné do září 2019 postavit novou školu, se ukázalo na jaře 2017. Od té chvíle běžela neúprosná časomíra. Kdyby se stavba v jakémkoli bodě zadrhla, učilo by se více než sto dětí ve stanech nebo pod širým nebem. Navíc jsme si to sami trochu ztížili, protože jsme před lety přijali pravidlo, že každá nová veřejná stavba vzejde z architektonické soutěže. Ani trochu toho nelituji. Vybírali jsme z pěti architektonických návrhů a věřím, že jsme veřejné prostředky vynaložili nejlépe, jak jsme mohli. Děti budou trávit velkou část dne v opravdu příjemném a inspirativním prostředí,“ uvádí starosta obce Martin Kupka.
„Kapacita nového pavilonu je až 600 žáků ve dvaceti učebnách. Podél školy vznikla nová komunikace s téměř stovkou parkovacích stání, včetně K+R a točna školního autobusu,“ říká architekt David Grulich a dodává: „Myslím, že návrh boduje v přirozenosti, v zajímavém použití tradičních materiálů, v dotažených detailech a především v citlivém zasazení do krajiny a v zakomponování přírodních prvků do návrhu. Jsou to například vegetační střecha nebo přírodní vsak dešťových vod.“
Z aktualizované demografické prognózy vyplývá, že ani nový objekt v Líbeznicích potřebu nových školních míst definitivně neuspokojí. Stavět se tedy bude muset i v jiných obcích. Na další školu či dvě menší školy je čas do 1. září 2024. „Právě proto obce vytvořily nový svazek obcí Pod Beckovem, jehož hlavní náplní bude vyřešit nedostatek míst ve škole po roce 2024,“ dodává starosta Líbeznic.

Tisková zpráva

 

Náš ateliér se pravidelně účastní architektonických soutěží pořádaných ČKA. Pro účast v soutěži o návrh nového pavilonu líbeznické školy nás přesvědčilo několik faktorů: školské stavby jsme již v soutěžích navrhovali, takže jsme mohli zúročit nabyté zkušenosti. Po prvotní analýze zadání a po prohlídce v terénu bylo důležité, že se mi v hlavě okamžitě zrodila jasná vize, které jsme se drželi až do vítězného konce. V neposlední řadě pro účast v soutěži rozhodlo, že žiji v nedaleké Odoleně Vodě, kde sídlí i náš ateliér, takže záměr mi byl blízký nejen zadáním, ale i lokací.
Samozřejmě nelze přehlédnout zajímavou architekturu, které se v Líbeznicích poslední dobou daří. Tempo rozvoje moderní architektury je obdivuhodné a je mi ctí být autorem jednoho z těchto počinů.
Náš návrh je tvarově inspirován Rondelem, který v areálu školy už stojí. Nejdůležitější byl pro nás respekt k okolí, proto se k Rondelu hlásíme. Je to inspirativní, velice povedená stavba, důležitá pro charakter areálu školy. Z našeho pohledu by bylo chybou navrhnout další solitér, který by se s Rondelem přel o pozornost a tříštil koncepci areálu. Nová stavba nenarušuje dominantní postavení historického objektu školy a vytváří mu horizontální piedestal. Nicméně kruhovým tvarem podobnost s Rondelem končí, neboť vnitřní uspořádání, parter i použité materiály jsou z podstaty zadání odlišné.
Největší předností návrhu je však jednoznačně prostředí – možnost umístit pavilon do parku se vzrostlými stromy byla unikátní. Objekt se ztratí mezi stromy a přirozeně naváže na terénní vlnu. V podstatě se jedná o jakýsi amfiteátr či koloseum ve školní zahradě.
Nejvíce diskutovaným tématem s pedagogickým sborem byl chybějící krytý a vytápěný propoj mezi novým pavilonem a hlavní budovou. Po důkladném zvážení jsme pak doplnili kryté venkovní propojení, které je z velké části pod zemí, takže vytváří dojem tunelu.

Co se týče samotné realizace, kromě spousty pozitivních aspektů, mě naopak trochu nemile překvapila neochota zhotovitele stavět do oblouku. Ať už se jednalo o příčky, podhledy, dlažbu nebo jen pouhé natočení prvků, dalo hodně práce najít se stavební firmou společnou řeč. Tendenci zjednodušovat a narovnávat jsme nesměli připustit, na výsledný dojem by to mělo velmi špatný vliv. V určitých chvílích zaznívaly pochybovačné hlasy, proč musí být vše do oblouku. Ale když se vystavěly příčky a dispozice již byla hmatatelná, mě příjemně překvapilo, jak důvěrně ty prostory vlastně znám a držet nastolenou geometrii skrze rozličné konstrukce se projevilo jako naprosto klíčové. Je zajímavé, jak se představa, ve které jsme několik měsíců předtím žili, protne s realitou. Všechny důležité principy návrhu tedy zůstaly zachovány.
Na objektu školy jsme neuplatnili žádné high-tech vychytávky a exkluzivní materiály. Použili jsme tradiční materiály v zajímavých souvislostech, fasáda má metalický zlatý nátěr, údajně jeden z prvních v republice, ne-li úplně první. Byl to trochu krok do neznáma, ale o to víc jsme o něm diskutovali a vzorkovali. Co se týče provedení detailů stavby, kromě ozeleněné střechy je pro běžného návštěvníka asi nejvíce viditelná paleta několika barev v interiérech – ve výsledku vytváří charakteristický barevný doprovod. Z odstínů a jejich provedení na různých materiálech máme radost. Dále je to venkovní schodiště do atria, které díky své geometrii slouží jako prostor pro sezení. A myslím, že se povedlo také zakomponování stavby do terénu. Počkejme však ještě nějaký čas, až se osází střecha a parter kolem pavilonu. Vize splynutí s krajinou se neprojeví hned, plně se rozvine až za několik let, příroda si dává na čas, traviny se musí rozmnožit, stromy povyrůst. Stavební práce nám sice už pomalu končí, ale teprve nyní začíná fáze, kdy buduje příroda.

Při pohledu zpět na celý proces zrodu nového pavilonu musím vyzdvihnout, jak zásadní roli hrála líbeznická osvícenost – rozumné požadavky a respekt k tvůrčí činnosti architekta – v takovéto míře to není vůbec běžné.

Autorská zpráva


 

Nová budova školy v číslech:
- 20 učeben
- kuchyň a jídelna s kapacitou 1500 jídel denně
- 9600 m3 vykopané zeminy
- 264 t betonářské výztuže
- 2000 m3 betonu
- zastavěná plocha přes 4000 m2
- 47 km silnoproudých a slaboproudých kabelů
- 45 nově vysázených stromů
- dva měsíce architektonické soutěže
- devět měsíců projektových příprav
- 13 měsíců výstavby hlavního objektu

Základní informace o objektu

 
 
 
 

Kategorie

Novostavby

Dokončení

2019

Komentáře ke článku

 
 
 
 

25. 9. 2019 14:05:09. Re: Škola v Líbeznicích. Arch

 
 
 
 

25. 9. 2019 14:05:09. Re: Škola v Líbeznicích. Arch

  Vzhledem k ostatnim stavbam v Libeznicich z poslednich let je tohle uplne nepochopitelny propad kvality. Koncept neni tak spatny, ale ty prostory jsou uplne tragicke, vypada to jak nejaka administracka z poloviny devadesatych let. To bylo na projekt tak malo casu? Je to fakt skoda

Registrace k zasílání newsletteru

Stavbaweb.cz informuje o novinkách v oboru architektury a stavebnictví, představuje zajímavé objekty, projekty a materiály. Prostřednictvím tohoto formuláře se můžete přihlásit k odebírání denního newsletteru, a dostávat tak pravidelné informace přímo do své e-mailové schránky.

*Povinné položky
Vaše registrační údaje nebudou poskytovány třetím stranám a budou chráněny. Svou registraci můžete kdykoliv zrušit zde nebo prostřednictvím odkazu v zápatí každého newsletteru.
 
 
Nové komentáře

24. 3. 2020 17:03:00

Re: Polemika o panoramatu a mrakodrapech pokračuje

K polemice a selhávání dialogu nad pražskou metropolí čili o obtížné cestě od polemiky k dialogu Dialog se nekoná, v tom se shodneme. Tristní shoda. O to víc, že přitom v řadě věcí s článkem K. Bečkové a R. Šváchy (Polemika o panoramatu a mrakodrapech pokračuje. STAVBA, 27. roč., 2020, č, s, ) souhlasíme. I v tom, co nám navzdory liteře a smyslu našeho příspěvku vytýkají. Míjíme se a o to šlo a jde. Předporozumění, uzavírání se do jednoho společenství stejně smýšlejících a dogma vylučují dialog. Zásadní otázky, které jsme položili, tak zůstávají na pořadu dne: Může se v metropoli – Praze – stavět a rozvíjet – v souladu se světovými trendy, aniž by ztrácela na své identitě? A když se rozvíjela po staletí, proč to má být právě v naší době fatálně nemožné? Může se vést, jsme schopni a ochotni vést, produktivní dialog nejen mezi dvěma stranami – mezi architekty a památkáři, ale mezi společností, památkáři, historiky, architekty a urbanisty? Dialog o balancování mezi tím, co je historicky dané, vzácné a tím, co může být novým vkladem, přínosem pro Prahu? Tyto otázky zůstávají na pořadu dne. Co dialogu brání? Odpověď K. Bečkové a R. Šváchy: „Nenastává tak moment hypolepse, ukázněného navázání na argumenty protivníka, jaký za podmínku skutečného dialogu pokládá historik Jan Assmann. Domníváme se, že bez takové hypolepse se debata o Praze nikam nepohne a všichni zůstanou zakopaní ve svých dosavadních pozicích.“ Neospravedlňuje se tímto zvláštním odkazem na teze historika ranných kultur a civilizací egyptologa Assmana sama nemožnost dialogu? Navrhujeme radikální zjednodušení přes otázku - co je jádrem toho, co ničí podstatu dialogu v daném případě o architektuře a perspektivách Prahy Přidržíme se definice Jeana Lacroix. Dialog vyžaduje vzájemnost porozumění, tj. musím pochopit názorového protivníka, pochopit ho lépe než si rozumí on sám. To vyžaduje vystavit se síle jeho názorů, procítit je silněji než on sám. S rizikem, že se mé vlastní názory odkryji jako slabší. Bez metodologické sympatie není dialogu. To nám v diskuzích, polemikách – a především v možném dialogu nad tématem perspektiv Prahy chybí. Opravdu vychází selhání a nemožnost skutečného dialogu o pražské metropoli z toho, že „autoři textů, totiž architekti nejsou zvyklí přesně reagovat na názory druhých, jak to musejí praktikovat vědci“? (R. Švácha v „EAM. Euroamerické myšlení 1936-2011“, R. Švácha, M. Sršňová, J Tichá (eds.), str. 33, srv. i násl.)? Pochybujeme. Ona zdůrazňovaná hypolepse, zdisciplinované navazování na myšlenky a teze druhých, je důležitá, patří ke kultuře dialogu i v soudobé společnosti; dialog není mince, kterou si dám jako výhru do kapsy, je to cesta k společnému nalézání argumentů a „pravdy.“ Z toho nemůže být nikdo ostrakizován pro nedostatečnou hypolepsi, ani architekt, ani historik či teoretik, ani památkář, ani expert, ani veřejnost – dokonce i ta na sociálních sítích. Stav dialogu je jedním z měřítek vyspělosti demokratické společnosti. Jakub Heidler, Oldřich Ševčík

20. 3. 2020 15:24:36

Re: Re: Re: Re: Obnova mariánského sloupu v Praze.

Koukám Luščinole, že jsi opravdu vytrvalý, to není až zas tak obdivuhodná vlastnost, spíš svědčí o tvé omezenosti. Tvoje hraní si na světaznalého všeználka je ovšem v zásadě velmi zábavné, zejména v dnešní smutné době. Tvůj poslední výlev je zajímavý mimo jiné tím, že asi se neumíš pořádně vyjadřovat ani v jednom jazyce a se snažíš předstírat znalosti angličtiny, což v tvých vlastních očích má vytvářet pocit jakési morální nadřazenosti. Strašně se pleteš a poučovat mě o významu slov nebo o tom co co znamená je asi stejně pádné, jako tvoje bláboly o tom sloupu. Nějaký ten překlep se mi v mobilu stane, na rozdíl od tebe podobné věci "vyřizuji" třeba v MHD, rozhodné bych jimi neztrácel čas na rozdíl od tebe, který podle všeho brejlíš celý den do monitoru, abys připravil další blábol. Nicméně budu rád, když budeš pokračovat, bavím se dobře. Jediný jistota tak jednou za čtrnáct dní, když navštívím na pár minut tyto stránky, že zrovna pod támhle článkem najdu tvůj další blábol. A jen tak mimochodem, jestli jsi měl na mysli Chruščova, tak se někam podívej, jak se to jeho "otčestvo" v češtině píše. Jinak doufám, že sloup tam vydrží podstatně kratší čas než původně, oni podobní samozvaní umělci umí mlátit hlavně hubou a až to na někoho spadne, bude po legraci. Takže milý nedělnický původe, předveď se...

19. 3. 2020 15:44:03

Re: Analytici: Stavebnictví může být tahounem při oživení ekonom...

Je zajímavé, kolik analytiků hovoří o zcela obligátních záležitostech, jako kdyby měli právo a všechny moudra světa ve svém držení. Přitom co ví ti z bank o reálných problémech na stavbách? Nic, protože mají pouze předávané informace od manažerů stavebních firem, které jsou často poněkud vzdáleny od pravdy. Logicky. Je také podivné, že vůbec někomu sdělují své prognózy a potřebu budoucího dění. Komu? Vládě? Pojišťovnám? Prázdné článečky, které nikdo nepotřebuje, jsou o ničem. Odvětví, která podporují stavební průmysl, ta v určitém utlumeném procesu dále produkují. Stavební firmy část zakázek, těch menších, zpomalí, ale ostatní pojedou dál, např. dálnice a koridory. Tam se termíny nesmí posunovat. Co se zhorší, jsou investice do jiných odvětví, kde začnou chybět zahraniční síly, které odjely pryč. A stavby technologií pro petrochemii a energetiku, na ty budou tyto montážní cizí síly chybět nejvíc. na to jsem zvědav, jak to dodavatelské firmy zařízení pro zásadní změny v energetice vyřeší. Poklesne čerpání tzv. dotací z fondů EU ještě víc? Ovšem a to bude jen dobře. Nevyváženost mezi zdroji peněz a možnostmi stavební výroby se ukáže ještě větší než dosud. Zajímá to vládu, její investiční národní plán se bude měnit? Jak, kdy? Ani ve hvězdách to dnes nestojí.

 
© 2007–2020 Business Media One, s. r. o. Nádražní 762/32, 150 00 Praha 5, e-mail: stavbaweb@bmone.cz