Škola v Líbeznicích

Škola v Líbeznicích

Líbeznice

(25. 9. 2019) Grulich Architekti

   
 
 
 
 

Škola v Líbeznicích

Nový pavilon školy v Líbeznicích v září přivítal žáky ze sedmi obcí spádového obvodu školy – Měšic, Baště, Předboje, Nové Vsi, Zlonína, Bořanovic a Líbeznic. Stavbu realizovala společnost Metrostav. Dokončení hlavního objektu urychlila, aby bylo možné v tomto školním roce zahájit výuku. Celé dílo včetně sadových úprav bude podle smlouvy dokončeno v lednu 2020 a vyžádá si 188 milionů Kč (bez DPH). Celkem 170 miliony korun přispěje státní rozpočet, 10 milionů korun se podařilo zajistit z rozpočtu Středočeského kraje.
Stavbu si vynutil dramatický nárůst počtu dětí, které se do školy v posledních letech hlásí. „Že bude nutné do září 2019 postavit novou školu, se ukázalo na jaře 2017. Od té chvíle běžela neúprosná časomíra. Kdyby se stavba v jakémkoli bodě zadrhla, učilo by se více než sto dětí ve stanech nebo pod širým nebem. Navíc jsme si to sami trochu ztížili, protože jsme před lety přijali pravidlo, že každá nová veřejná stavba vzejde z architektonické soutěže. Ani trochu toho nelituji. Vybírali jsme z pěti architektonických návrhů a věřím, že jsme veřejné prostředky vynaložili nejlépe, jak jsme mohli. Děti budou trávit velkou část dne v opravdu příjemném a inspirativním prostředí,“ uvádí starosta obce Martin Kupka.
„Kapacita nového pavilonu je až 600 žáků ve dvaceti učebnách. Podél školy vznikla nová komunikace s téměř stovkou parkovacích stání, včetně K+R a točna školního autobusu,“ říká architekt David Grulich a dodává: „Myslím, že návrh boduje v přirozenosti, v zajímavém použití tradičních materiálů, v dotažených detailech a především v citlivém zasazení do krajiny a v zakomponování přírodních prvků do návrhu. Jsou to například vegetační střecha nebo přírodní vsak dešťových vod.“
Z aktualizované demografické prognózy vyplývá, že ani nový objekt v Líbeznicích potřebu nových školních míst definitivně neuspokojí. Stavět se tedy bude muset i v jiných obcích. Na další školu či dvě menší školy je čas do 1. září 2024. „Právě proto obce vytvořily nový svazek obcí Pod Beckovem, jehož hlavní náplní bude vyřešit nedostatek míst ve škole po roce 2024,“ dodává starosta Líbeznic.

Tisková zpráva

 

Náš ateliér se pravidelně účastní architektonických soutěží pořádaných ČKA. Pro účast v soutěži o návrh nového pavilonu líbeznické školy nás přesvědčilo několik faktorů: školské stavby jsme již v soutěžích navrhovali, takže jsme mohli zúročit nabyté zkušenosti. Po prvotní analýze zadání a po prohlídce v terénu bylo důležité, že se mi v hlavě okamžitě zrodila jasná vize, které jsme se drželi až do vítězného konce. V neposlední řadě pro účast v soutěži rozhodlo, že žiji v nedaleké Odoleně Vodě, kde sídlí i náš ateliér, takže záměr mi byl blízký nejen zadáním, ale i lokací.
Samozřejmě nelze přehlédnout zajímavou architekturu, které se v Líbeznicích poslední dobou daří. Tempo rozvoje moderní architektury je obdivuhodné a je mi ctí být autorem jednoho z těchto počinů.
Náš návrh je tvarově inspirován Rondelem, který v areálu školy už stojí. Nejdůležitější byl pro nás respekt k okolí, proto se k Rondelu hlásíme. Je to inspirativní, velice povedená stavba, důležitá pro charakter areálu školy. Z našeho pohledu by bylo chybou navrhnout další solitér, který by se s Rondelem přel o pozornost a tříštil koncepci areálu. Nová stavba nenarušuje dominantní postavení historického objektu školy a vytváří mu horizontální piedestal. Nicméně kruhovým tvarem podobnost s Rondelem končí, neboť vnitřní uspořádání, parter i použité materiály jsou z podstaty zadání odlišné.
Největší předností návrhu je však jednoznačně prostředí – možnost umístit pavilon do parku se vzrostlými stromy byla unikátní. Objekt se ztratí mezi stromy a přirozeně naváže na terénní vlnu. V podstatě se jedná o jakýsi amfiteátr či koloseum ve školní zahradě.
Nejvíce diskutovaným tématem s pedagogickým sborem byl chybějící krytý a vytápěný propoj mezi novým pavilonem a hlavní budovou. Po důkladném zvážení jsme pak doplnili kryté venkovní propojení, které je z velké části pod zemí, takže vytváří dojem tunelu.

Co se týče samotné realizace, kromě spousty pozitivních aspektů, mě naopak trochu nemile překvapila neochota zhotovitele stavět do oblouku. Ať už se jednalo o příčky, podhledy, dlažbu nebo jen pouhé natočení prvků, dalo hodně práce najít se stavební firmou společnou řeč. Tendenci zjednodušovat a narovnávat jsme nesměli připustit, na výsledný dojem by to mělo velmi špatný vliv. V určitých chvílích zaznívaly pochybovačné hlasy, proč musí být vše do oblouku. Ale když se vystavěly příčky a dispozice již byla hmatatelná, mě příjemně překvapilo, jak důvěrně ty prostory vlastně znám a držet nastolenou geometrii skrze rozličné konstrukce se projevilo jako naprosto klíčové. Je zajímavé, jak se představa, ve které jsme několik měsíců předtím žili, protne s realitou. Všechny důležité principy návrhu tedy zůstaly zachovány.
Na objektu školy jsme neuplatnili žádné high-tech vychytávky a exkluzivní materiály. Použili jsme tradiční materiály v zajímavých souvislostech, fasáda má metalický zlatý nátěr, údajně jeden z prvních v republice, ne-li úplně první. Byl to trochu krok do neznáma, ale o to víc jsme o něm diskutovali a vzorkovali. Co se týče provedení detailů stavby, kromě ozeleněné střechy je pro běžného návštěvníka asi nejvíce viditelná paleta několika barev v interiérech – ve výsledku vytváří charakteristický barevný doprovod. Z odstínů a jejich provedení na různých materiálech máme radost. Dále je to venkovní schodiště do atria, které díky své geometrii slouží jako prostor pro sezení. A myslím, že se povedlo také zakomponování stavby do terénu. Počkejme však ještě nějaký čas, až se osází střecha a parter kolem pavilonu. Vize splynutí s krajinou se neprojeví hned, plně se rozvine až za několik let, příroda si dává na čas, traviny se musí rozmnožit, stromy povyrůst. Stavební práce nám sice už pomalu končí, ale teprve nyní začíná fáze, kdy buduje příroda.

Při pohledu zpět na celý proces zrodu nového pavilonu musím vyzdvihnout, jak zásadní roli hrála líbeznická osvícenost – rozumné požadavky a respekt k tvůrčí činnosti architekta – v takovéto míře to není vůbec běžné.

Autorská zpráva


 

Nová budova školy v číslech:
- 20 učeben
- kuchyň a jídelna s kapacitou 1500 jídel denně
- 9600 m3 vykopané zeminy
- 264 t betonářské výztuže
- 2000 m3 betonu
- zastavěná plocha přes 4000 m2
- 47 km silnoproudých a slaboproudých kabelů
- 45 nově vysázených stromů
- dva měsíce architektonické soutěže
- devět měsíců projektových příprav
- 13 měsíců výstavby hlavního objektu

Základní informace o objektu

 
 
 
 

Kategorie

Novostavby

Dokončení

2019

Komentáře ke článku

 
 
 
 

25. 9. 2019 14:05:09. Re: Škola v Líbeznicích. Arch

 
 
 
 

25. 9. 2019 14:05:09. Re: Škola v Líbeznicích. Arch

  Vzhledem k ostatnim stavbam v Libeznicich z poslednich let je tohle uplne nepochopitelny propad kvality. Koncept neni tak spatny, ale ty prostory jsou uplne tragicke, vypada to jak nejaka administracka z poloviny devadesatych let. To bylo na projekt tak malo casu? Je to fakt skoda

Registrace k zasílání newsletteru

Stavbaweb.cz informuje o novinkách v oboru architektury a stavebnictví, představuje zajímavé objekty, projekty a materiály. Prostřednictvím tohoto formuláře se můžete přihlásit k odebírání denního newsletteru, a dostávat tak pravidelné informace přímo do své e-mailové schránky.

*Povinné položky
Vaše registrační údaje nebudou poskytovány třetím stranám a budou chráněny. Svou registraci můžete kdykoliv zrušit zde nebo prostřednictvím odkazu v zápatí každého newsletteru.
 
 
Nové komentáře

23. 6. 2020 18:22:06

Re: Univerzální plán?

Se zájmem jsem si přečetl ten Kouckého výtvor a musím přiznat, že v něm je spoustu lákavých tezí. Pes je, jako vždy, zakopán v detailech, resp. v míře obecnosti toho textu. Nelze upřít, že zevšeobecňováním principů tvorby města až na tyto "holé věty" došel Roman Koucký na dřeň naší profese, a také je pravda, že vše, co si o ní myslím já a co jsem vždy vykládal laikům jako základní principy utváření města v demokratických poměrech, se s jistou dávkou tolerance dá najít i v těch jeho obecných postulátech. Má to ale několik zásadních "háčků". 1. Koucký předpokládá, že pokud respektují městští hlavouni a úředníci hranici zastavěného území, uliční čáry oddělující veřejný prostor od soukromého, evoluční růst výšky zástavby podle okolí, napojitelnost staveb na dopravní a technickou infrastrukturu a dokáží rozeznat zděděné hodnoty kulturní, lidmi vytvořené i přírodní, neměli by klást nástavbám a přístavbám, modernizacím, rekonstrukcím ani novým stavbám lépe využívajícím zastavěné území žádné překážky ve formě funkční či prostorové regulace, a o fyzickém rozvoji města by tedy měli rozhodovat ti, kdo chtějí stavět a ti, kdo jim poskytují odborný servis ve formě projektů. Tvrdí, že v případě respektování těchto zásad by mohl být územní plán vlastně triviální, obsahující právě jen výše uvedené základní regulativy, a uvnitř ploch pro výstavbu v síti veřejných prostorů a infrastruktury by měli mít stavebníci a investoři svobodný prostor pro naplňování funkcemi, a architekti svobodné pole pro ztvárnění staveb. Nepřímo tím říká, že ti, kdo město řídí, se do těch "vnitřků" mimo veřejných prostorů a koridorů technické a dopravní infrastruktury při respektování těch pěti regulativů nemají plést a mají nechat prostor kreativitě těch, kdo vnášejí do města změny, energii, peníze, nové činnosti a účely. To by bylo hezké, kdyby jak konšelé a jejich úředníci, tak investoři a stavebníci byli natolik vzdělaní a osvícení, že by při své práci brali ohled na ostatní soukromé a veřejné zájmy jako samozřejmost. Tedy respektovali obecně závazné předpisy pro hygienu prostředí, ochranu památek, přírody a krajiny, zájmy požární ochrany, ale i sousedů jaksi sami od sebe a nikdo je k tomu nemusel nutit. Řekněme si upřímně, že taková etika a morálka nefunguje u nás u žádné ze jmenovaných skupin účastníků přeměn měst a obcí. Mnozí lidé si navíc představují demokracii tak, že mohou "kecat do všeho", co se ve městě či obci šustne, a že jejich hlas je stejně důležitý, ne-li důležitější, než hlasy "držitelů moci", "držitelů měšců" a "držitelů odborných kompetencí a znalostí". Aby začala fungovat Kouckého vize, muselo by dojít ke změně této formy demokracie k nějakému přiblížení se k "osvícenému feudalismu" britského či švédského typu, tedy konstituční monarchie, a občané by museli respektovat autority a řád, ne jako u nás "Milion chvilek pro(ti) demokracii". 2. Už ve středověku lokátoři a další předchůdci urbanistů a územních plánovačů respektovali některé zásady, které Kauckého regulativy překračují tím, že se týkali a týkají specifických funkcí v území. Tak se např. umisťovaly provozy jirchářů a dalších životní prostředí ohrožujících provozů mimo obytnou zástavbu a po proudu vodotečí, aby neznečišťovaly vodu používanou jako užitkovou např. na praní a úklid domácností, obchodů, veřejných prostranství, byla stanovována dominantní místa pro výstavbu kostelů, zámků, hradů, radnic a parků, která nesměla být zastavěna něčím jiným, později byly vytvářeny specifické výrobní zóny, napojitelné vlečkou na železniční síť atd. Spoléhat jen na zdravý rozum investorů, architektů a inženýrů při lokacích některých funkcí je pro mne až příliš odvážná myšlenka - mnozí jsou duše prodejné, asociální, a etika povolání je pro některé jen omezující haraburdí. 3. V demokratických poměrech lze územní plán města či obce utvářet jako dočasnou dohodu o funkčním a prostorovém uspořádání správního území řešené obce mezi samosprávou a občany, kde architekt poskytuje jen odborný servis, jak tu dohodu graficky i textově vyjádřit. Přitom u odborné i laické veřejnosti lze požadovat, aby se vyjádřily a) které stávající stavební fondy fungují dobře, postačí jejich údržba, modernizace, nástavby či přístavby a není třeba je bourat, b) které zákonem chráněné památky nebo sice nechráněné, ale výrazně přispívající k identitě města, obce, místa, je žádoucí zachovat a chránit, c) které stavby a plochy neslouží dobře svému původnímu ani jinému účelu a je třeba jim dát novou náplň nebo je zbourat a nahradit novými objekty, d) které funkce nebo stavby naopak ve městě či obci chybějí a je žádoucí je doplnit výstavbou nových objektů, e) jak je třeba upravit stávající nebo doplnit novou technickou a dopravní infrastrukturu a jak se o její financování podělí veřejné a soukromé finance. Obávám se, že v Kouckého postulátech není pro takový dialog s dotčenými správními orgány, se samosprávou, s občanskou komunitou obce místo, že je to pojímáno více "elitářsky", jako že "do toho nemůže mluvit každý, kdo má do zadku díru". Přitom oddělit v hlasech veřejnosti "zrno od plev" je na odvaze a odpovědnosti orgánů veřejné správy, a takovému dialogu se nelze vyhnout, nemají-li být rozhodnutí o změnách v území neustále zpochybňována a napadána v opravných prostředcích. Shrnuto: na naše podmínky a naši občanskou i odbornou i morální vyspělost je ten Kouckého názor zatím moc radikální a nerealistický, také politicky patrně neprůchodný, i když by vlastně ideálně plnil ono politické zadání pro nový stavební zákon - zjednodušit proces přípravy staveb - od územního plánování až po realizaci staveb. Vždy jsem obdivoval, jak malý stavební výkres byl ještě za Rakouska - Uherska potřeba vytvořit jako projekt třeba činžovního domu pro povolení stavebního úřadu. Dnes jsou sice stavby mnohem složitější co do technického vybavení, ale i to bylo dřív odpovědností projektanta a stavitele vůči investorovi, ne vůči stavebnímu úřadu. Ten, kdo platil, taky kontroloval, zda dostává odpovídající kvalitu, a stát se do toho nepletl víc, než musel kvůli místu, evidenci a budoucímu zdanění nemovitosti. Na tom nic nemění ani informační technologie do územního plánování či projektování staveb. Jenže dnes právě přebujelý právní řád a byrokratický balast převzaly mnohé povinnosti regulace a kontroly, kterou si dříve obstarali erudovaní investoři a projektanti sami, a živí to takovou spoustu lidí, že ústup od toho bude spojen s tuhým odporem úřednictva. Něco na tom Kouckém ale je, rozhodně čeří vodu k inspirativnímu uvažování, zda územní plány v současném pojetí plní opravdu to, co slibuje zákon, nebo jestli je na čase si přiznat, že "život a rozvoj měst jde jinými cestami" a územní plánování ho jen trapně dohání desítkami změn plánů, vyvolaných novými záměry, které ten život délkou trvání zpracování, projednání a schválení jen zdržují, jako je tomu v Praze.

 
© 2007–2020 Business Media One, s. r. o. Nádražní 762/32, 150 00 Praha 5, e-mail: stavbaweb@bmone.cz