Černý dům, který se nepřehřívá

Majitelé rodinného domu s fasádou z válcovaného hliníku v CHKO Beskydy nechtěli trávit příliš mnoho času péčí o fasádu. V místním ateliéru Van Stajpen Architecture si zadali dům minimalistický, bez rušivých prvků, s důrazem na bezúdržbovost a odolnost vůči klimatickým jevům. Autor Adam Lokajíček v rozhovoru řekl víc.

Kde leží pozemek a na co jste u něj musel reagovat?
Pozemek se nachází v oblasti, kde jsou časté poryvy větrů, a tak bylo potřeba navrhnout dům bez přesahů a bez okapů. A i když pro­ bíhá celosvětová klimatická změna, v hor­ském prostředí se musí počítat s bohatou sněhovou nadílkou.

Proč bez okapů?
Okapy nabízejí příležitost pro vytváření rampouchů a často se pod tíhou sněhu trhají a deformují. Moje zkušenost architekta hovoří o tom, že v horském prostředí okapy nefungují. Ověřil jsem si to v praxi už na několika stavbách. Navrhuji teď obdobný dům v okolí a sám investor se rozhodl, že okapy nechce, protože jeho soused vedle měl okapy po zimě deformované.

Jak se střecha chová, když napadne sníh?
Sklon střechy byl zvolen tak, aby nabízel při sněhové nadílce bezpečnou a rychlou trasu. Střecha je cíleně navržena bez sně­hových háků, což má vliv i na odlehčení konstrukce při větším sněhovém zatížení. Sníh klouže jednoduše dolů až k soklu, kde je nachystáno opatření pro bezpečný odvod sněhu – zapuštěný liniový žlab s topným drátem. Navíc je střecha černá, a když je mráz, sníh se tam nehromadí.

Co stálo za rozhodnutím obalit dům plechem?
Požadavek bezúdržbovosti hned od začátku značně vymezil volbu materiálů. A poža­davek černé barvy, inspirovaný původními černými dřevěnicemi, které se natíraly as­faltem nebo borovicovým dehtem, vyselek­toval výsledný materiál fasády a střechy. Z důvodu teplotní roztažnosti a dilatace byl zvolen falcovaný hliník se zdrsněným povrchem (tvz. stucco). Povrch domu je ce­loplechový, jen na malé garážové části je šedá mikrocementová vrstva s voděodol­ným nátěrem. Výplně všech otvorů jsou přirozeně také hliníkové, odolné proti plísním a vlhkosti.

Z čeho je dům postavený?
Je řešen jako zděná stavba stěnového konstrukčního systému z pálených ci­ hel HELUZ, s betonovým stropem a kla­sickým dřevěným krovem s podkrokevní izolací. Ta je zvolena s ohledem na krytinu. Podkrokevní izolační souvrství lépe akus­ticky tlumí plechovou krytinu při krupo­bití a silnějších deštích. V domě prakticky nepoznáte, že prší. Je to odstíněno použitím několika vrstev kamenné vaty. Praxí jsem dospěl k závěru, že ve střešní skladbě pro plechové krytiny by neměly chybět další tlumicí podkonstrukce.

Jak se spolu snáší cihly a válcovaný hliník na fasádě?
V projekční fázi bylo upuštěno od kontaktní tepelné izolace v podobě polystyrenu nebo vaty. Jednovrstvá skladba za použití prodyš­né cihly byla zvolena právě proto, aby byla fasáda, která má mezi nosnou částí a ple­chem větratelnou mezeru, difuzně otevřená – bez parotěsné zábrany. Také ze statického hlediska bylo lepší zavěsit rošt přímo na pevnou část – kombinaci zdiva a termo­omítky, aby se kotvicí prvky pod váhou dřevěného bednění a plechu příliš nenamá­haly. Je to bezpochyby staticky i finančně výhodnější varianta. I když je dům zateplen pouze keramickou lehčenou cihlou tloušť­ky 500 mm, vyhoví pasivnímu standardu A, a navíc dům tzv. „dýchá“. Vzduchová mezera mezi plechem a zdivem zabraňuje přehřívání, protože v ní vzduch neustále cirkuluje komínovým efektem. U soklové partie domu je skryté nasávání a ve střešní části je plně odvětrávaný hřebenáč neboli výdech.

Nesporná výhoda zděných domů je, že velmi dobře akumulují teplo a nepřehřívají se tak rychle jako dřevostavby. Lidé se u domu často zastavují a majitelů se ptají, zda v něm při zvolené černé barvě není teplo. Díky pasivnímu větrání pod fasádou není. Ve vzduchové mezeře je sice teplý vzduch, ale neustále proudí. Když je horko, trvá minimálně pět dní, než teplo pronikne dovnitř, a to jen za předpokladu nadměrného větrání. Jelikož je dům postaven v čistém horském prostředí, bylo upuštěno od rekuperace.

Jaké má dům vnitřní dispozice?
Vnitřní část rodinného domu je rozdělena na tři zóny. Technická část s garáží je nižší, situována vně hlavní hmoty a s plochou střechou, což je patrné z exteriéru. Celé přízemí tvoří návštěvní a stravovací zóna s obývací halou a kuchyní, která je propojena se zahradou přes bezbariérový HS portál neboli posuvné dveře. Dále se ve spodním patře nachází koupelna, prádelna, spižírna, důmyslně schovaná pod schodišťovým prostorem. Horní patro je klidové se třemi pokoji, koupelnou s WC a pracovnou. Součástí jsou také potřebné skladovací prostory. Při návrhu byly zóny vytvářeny s ohledem na světové strany.

Čím se v domě topí?
Vytápí se ekologicky kombinací dřeva a elektřiny. V technické části je elektrobojler a autonomní regulátor elektrického podlahového topení. Celá spodní část je vytápěna krbovým tělesem s akumulační šamotovou vestavbou. Do budoucna investor uvažuje o zapojení sluneční a větrné energie.

Má dům nějaké zajímavosti?
I když je dům v horském prostředí, kde je srážek dostatek, mysleli jsme také na hospodaření s vodou. Za domem je schovaná podzemní nádrž na dešťovou vodu, do níž ústí nátoky z ploché střechy a liniových žlabů. Investor tak může pro zálivku zahrady hospodařit v letních měsících s vlastními zdroji a není závislý na vodovodním řádu.

K exteriérovému řešení bych dodal, že dům má řadu specifických detailů. Vykonzolované cortenové vikýře jsou navrženy jako odkaz na místní kraj a ocel. V soklové části zase přechází hliníková střecha přímo do skrytého liniového žlabu přes fasádu. Technologicky se musela falcovat nejdříve fasáda a až poté střecha. Díky tomu je však přechod ze střechy plynulý, bez viditelných závětrných lišt či okapniček.

Co vás inspirovalo k minimalistickému výrazu?
Interiér má být spíše industriální a minimalistický než horský či valašsky pitoreskní. Jde o vůli investora, který chtěl odkázat na dědictví rázovitého průmyslového kraje Beskyd a má rád moderní vzhled. Proto je interiér lehce surový a kombinuje černou, bílou a betonové pohledové plochy. Odkaz na kraj posiluje spousta detailů, jako jsou roxorové doplňky, lampy, police nebo kovové vnitřní parapety – roxor se v Ostravě a Třinci dodnes vyrábí.

TEXT: Jan Gerych

Publikováno v časopise Stavba 4/2024

Stavba 4/2024