Nové nádraží, které časem ještě vyroste

Stanice Praha-Bubny podle návrhu studia Jakub Cigler Architekti je včetně přilehlé estakády a zastávky Praha-Výstaviště součástí vznikající trati, která spojí centrum metropole s letištěm a Kladnem. Je součástí bouřlivého rozvoje, který probíhá v jednom z největších pražských brownfieldů. Stojí na místě, které se stane přirozeným centrem nově vznikající čtvrti.

Nádraží reaguje i na další významné záměry v přilehlém okolí: opravu Negrelliho viaduktu, plánovanou budovu Vltavské filharmonie nebo Památník ticha s původním historickým nádražím. Zásadním novým požadavkem pro úpravu původního návrhu bylo připravit halové přestřešení nástupišť tak, aby konstrukce umožnila budoucí výstavbu nad kolejištěm.

Hmotové řešení objektu je v čase rozděleno do dvou etap. Fáze tzv. uvedení do provozu, kdy samotné nádraží provozně funguje, ale nejsou aktivována propojení a vazby do všech směrů v území, a budoucí fáze 2, kdy dojde bez významného omezení provozu k výstavbě objektu nad kolejištěm a podél západní hrany nádraží. Budova je uvažována jako administrativní, doplněná obchodními plochami v přízemí a může být v části severního vestibulu propojena podzemní pasáží s novým vestibulem stanice metra Vltavská. Výrazným architektonickým prvkem bude podloubí podél východní hrany směrem do nového náměstí, které svým „vysokým řádem“ odkazuje na tradici nádraží jako významné veřejné budovy v území.

Vestibuly jsou koncipovány jako jednoduché přehledné prostory půdorysně podřízené hlavním komunikačním koridorům mezi vstupy a nástupišti. Pěší koridory jsou lemovány obchodními jednotkami. Každý z vestibulů je s nástupišti propojen trojicí pevných schodišť, čtveřicí eskalátorů a pro bezbariérový přístup jsou v každém vestibulu tři výtahy. V severním vestibulu je umístěn hlavní technologický blok stanice. Podchod ve středu slouží ve fázi uvedení do provozu pouze jako přístupová komunikace k nástupištím a je stavebně připraven na budoucí doplnění technologických a obchodních prostorů. Podchod je s nástupišti propojen třemi schodišti.

V první etapě je střecha nádraží nad jižním vestibulem navržena jako vyhlídková terasa. Přístupná je čtyřramenným schodištěm z prvního nástupiště. Vzhledem k tomu, že nádraží bude první budovou v transformačním území, může se terasa stát infopointem s vyhlídkou na město a okolní vznikající čtvrť. Pochozí část je navržena jako dřevěná paluba, doplněná lavičkami a zelení v cortenových květnících.

Součástí projektu nádraží byla i příprava území pro nové vedení tramvajové trati. To spočívalo ve vybudování mostu / tramvajového podjezdu podél jižní hrany nádraží v souladu s budoucí výstavbou Vltavské filharmonie. Do jižního vestibulu jsou tak integrovány masivní železobetonové sloupy přilehlého tramvajového podjezdu. Tím vzniklo rozšíření obchodních ploch a směrem do podjezdu se vytvořila přehledná linie celoprosklených výkladců oživující nově vzniklé pěší propojení směrem od Argentinské ulice ke stanici metra Vltavská.

Nosná konstrukce všech sloupů ve vestibulech zůstává v pohledovém betonu. Dlažba vestibulů i nástupišť je z odolné šedočerné žuly. Stěny chodeb a schodišťových koridorů jsou obloženy bílým lakovaným sklem, zrcadlícím dynamiku procházejících cestujících. Ve vestibulech a na nástupištích je poprvé ve větším rozsahu aplikován nový orientační systém zpracovaný pro Správu železnic studiem Marvil. Pro tuto kategorii nádraží se jedná o plně prosvětlené tabule, nově doplněné o důležitou místopisnou navigaci do blízkého okolí.

Drobná architektura nástupišť, tvořená především přístřešky nad schodišti, výtahy a nově i prostornými čekárnami, je sjednocena jednoduchým celoskleněným designem s nosnou konstrukcí v antracitové barvě a je doplněná o podhledy ze smrkových biodesek. Černá barva byla následně aplikována také na všechny koncové prvky technických instalací od světel, reproduktorů až po konzoly vynášející trakční vedení. Utilitární design nástupišť je oživen ikonickými lavičkami Magis Chair One.

Konstrukce halového zastřešení je železobetonová, staticky navržená jako základová platforma budoucí nástavby administrativní budovy. Samotná stropní deska, perforovaná kruhovými světlíky, je odlita z bílého pohledového betonu, aby rozsáhlé přestřešení nástupišť působilo co nejsvětlejším dojmem. Ve večerních hodinách je intenzivně nasvětlena sérií wall-washerových projektorů, což zajišťuje cestujícím komfortní světelnou atmosféru nad rámec normových hodnot. Přiznaná betonová konstrukce současně představuje elegantní, velkorysé řešení bez nutnosti použití dalšího svěšeného podhledu.

Vedení technických instalací, zejména odvodnění střechy a elektroinstalace, mezi úrovní nástupiště a stropní deskou je plně integrováno do nik v železobetonových sloupech středového nástupiště. Fasáda vestibulů je řešena jako lehký obvodový plášť, kde jsou neprůhledné části obloženy keramickými tvarovkami s 3D vertikální kanelurou. Technickým specifikem 250 metrů dlouhé fasády nádraží je, že není vodorovná, ale mírně šikmá / stoupající, kopírující podélný sklon nástupišť v řádu několika promile. Spárořez tvarovek je nepravidelný, tvořený střídáním pěti základních typů, čímž dochází k jemnému členění jinak dlouhých, monotónních fasád. Samotné fasádní tvarovky s cihelným jádrem mají pro zvýšení odolnosti keramickou glazuru.
Autorská zpráva, kráceno, vyšlo s recenzí Petra Volfa v časopise Stavba 3/2025

Místo stavby: Bubenská, Praha 7
Autoři: Jakub Cigler Architekti
Odpovědný architekt: Jakub Cigler
Hlavní architekt: Jan Hofman
Hlavní inženýr: Aleš Raimr
Tým: Jiří Zakopal, Martin Vítek, Zdenka Chvátalová, Anna Salingerová, Peter Bednár, Vojtěch Klapač, Pavel Hrubý
Generální projektant: Metroprojekt, Kamil Bednařík, Michaela Kulhavá
Investor: Správa železnic
Zastavěná plocha: 9800 m²
Užitná plocha: 6400 m²
Celková plocha řešeného území: 12 000 m²
Obestavěný prostor: 44 800 m³
Projekt: 2020–2023
Realizace: 2023–2025 (1. fáze)
Foto: Filip Šlapal