Autoři PROGRES architekti s investorem vydiskutovali základní teze zadání. Funkčnost, pravdivost, variabilita, udržitelnost, respekt k okolí, kvalita vnitřního prostředí a edukativnost se staly hlavními tématy. Realizace je finalistou České ceny za architekturu 2024.
Prefabrikovaný betonový modulový skelet nám umožnil naplnit maximální míru variability a pohodlně umístit dva rozdílné provozy. Větší technická část obsahuje garáže pro vozidla údržby, autodílnu, sklad materiálu a krytou deponii. Menší část pro posádku má výrazně odlišné nároky na velikost místností, prosvětlení, vnitřní teplotu i výraz. Proto jsme ji koncipovali jako nezávislou vloženou krabičku z lehké montované ocelové konstrukce v pasivním tepelném standardu. Ukrývá v sobě šatny se zázemím, dílnu, kancelář, denní místnost a teplé sklady.
Lehkou konstrukci jsme využili i pro samostatný objem bytu správce ve druhém podlaží, který se dá v budoucnosti rozšířit nad sousední moduly. Zásadní roli pro fungování domu má i prostorové nic – vstupní atrium. Slouží jako propojka s ulicí, hlavní vstup, komunikační uzel i pobytová plocha. Přes plášť ze skleněných tvarovek prosvětluje vnitřní prostory. Míru jeho otevření lze upravit otočnými dřevěnými panely.
Výrazná morfologie nám umožnila stavbu zapustit do terénu a samozřejmě usadit do okolí. Snížení římsy, rytmizace fasády a použití dřeva vnáší jemnost do jinak industriálního výrazu. Použití přiznaných konstrukcí a pohledových materiálů bez dalších krycích vrstev podtrhuje celkovou autentickou výpověď.
Autorská zpráva
Autoři PROGRES architekti / Ing. arch. Jan Kalivoda, Ing. arch. Vojtěch Kaas
Spolupracovníci Michal Svoboda, Ing. arch. Tereza Soubustová
Foto Alexandra Timpau
ZPRÁVA POROTY ČESKÉ CENY ZA ARCHITEKTURU
Příměstská území a okraje měst jsou ideálními místy pro realizaci anonymních staveb, do kterých architekti obvykle téměř nezasahují. Základna technických služeb od ateliéru PROGRES architekti vznikla právě v takovémto prostředí – nachází se mezi roztříštěným okrajem Prahy na jedné straně a otevřenými poli s pasoucími se kravami na straně druhé. V této situaci se od architektů nečeká velkolepá stavba, nemuseli udělat skoro nic a nikdo by se nad tím ani nepozastavil. Přesto se rozhodli dát do řešení maximum a dokázali, že i obyčejný sklad s kancelářskými prostory může být dobře promyšleným architektonickým dílem.
Vytvořit působivou architekturu je vždy náročné. O to více, když to nikdo neočekává a rozpočty jsou navíc omezené. Architektům se zde však podařilo vytvořit poutavý prostor díky tomu, že byli naprosto upřímní, bez zábran a reagovali na výzvy prostředí. Odhalené materiály, viditelné rozvody a konstrukční prvky se hladce snoubí s průmyslovým charakterem budovy. Strojní vybavení umístěné v budově se organicky začleňuje do architektury. K tomuto pocitu soudržnosti přispívají i drobné, pečlivě promyšlené detaily – například dveřní zárubně jsou barevně sladěny s vozidly a opravárenskými zvedáky. Vše působí jednoduše, ale nic není náhodné.
Drsná a holá logika budovy je skvělá pro stroje, ale pro lidi to nestačí. Zde přichází na řadu měkká vrstva budovy. Dřevěné brány zjemňují první dojem z technické stavby, zelená střecha splývá s poli za ní, a hlavně přívětivý vstupní prostor, který dokáže vyhovět spontánním potřebám pracovníků – to vše navozuje příjemný, až přátelský pocit. Pracovníci zde krmí kočku, grilují a na jaře pozorují trávu prorůstající roštovou podlahou u vchodu. Zelená střecha, sběr dešťové vody a solární panely – běžné prvky udržitelnosti v architektuře – nikdo v průmyslových budovách na okrajích měst nečeká. Přesto je architekti do svého projektu bezproblémově začlenili. Uvažování o životním prostředí v kontextu a ve smyslu udržitelnosti je jednou z nejsilnějších stránek tohoto projektu.
Architekti šli ještě dál, i když je o to nikdo nežádal, a vytvořili nejen funkční sklad, ale také důstojný a promyšlený pracovní prostor. Základna technických služeb v Lysolajích je stavba, která ukazuje, jakou přidanou hodnotu může skvělá architektura přinést. Zároveň nás také vybízí k tomu, abychom se znovu zamysleli nad nesčetnými projekty postavenými na okrajích měst po celém světě.
Existuje zde určitá špička české architektury, ale mně trápí ty desítky podprůměrných architektonických ateliérů , lokalizovaných hlavně v Praze. Pomocí…
Filozofů není nikdy dost. ;-) A ostatní školy (zejména ty technické) se o své studenty budou muset asi víc poprat...…
Není to moc pozitivní čtení, jakkoliv stavebně to jistě hodnotu má. Ale ptám se, jak moc potřebujeme další filozofy, když…
Nadační fond prostě odmítá připustit, že starý nýtovaný most nemůže přes veškerou snahu vyhovět potřebám současné (a tím spíš budoucí)…
Dali jste Pardubičákům něco, díky čemu moou být na své město hrdí.