Rekonstrukce od studia koucky-arch.cz přivedla zpět k životu unikátní, 250 let let starý roubený dům ve vesnici nedaleko Doks. Vzniklo útočiště pro fotografku a hudebníka.

Úzká pískovcová soutěska dala vzniknout několika bizarním domům, stavebně i mentálně spojeným s rostlou skálou. Dům má prakticky jen tři obvodové stěny, čtvrtou nahrazuje přirozený masiv. Do něj jsou vysekány místnosti, výklenky a poličky. Dům byl vystavěn v letech 1771–1774. „Bílá roubenka“ patří mezi nejhodnotnější příklady roubených usedlostí v regionu. Zvláště cenné je dispoziční řešení s intaktně dochovanou černou kuchyní. Dům byl ve velmi zuboženém stavu. Nejprve byly sanovány historicky cenné konstrukce. Otlučeny byly hliněné omítky, které byly uschovány pro následné použití. Repasovány a nahrazeny replikami byly okna i dveře se zárubněmi. Nejprve byla rekonstruována hlavní světnice, ložnice nad ní a dvě menší komůrky směrem ke stodole. Zářivě bílou barvu fasády doplňuje šedozelený nátěr okenních a dveřních šambrán a sloupků pavlače v prvním podlaží domu. Černohnědá barva zůstala na deštění seníku a stodolových vrat. Za nebývalé podpory pracovníků památkové péče jsme vytvořili betonovou skulpturu pravoúhlých tvarů.

Ve světnici byla nově vystavěna pec s plotnami na vaření a troubou i moderní kuchyně. V síni s černou kuchyní je nové, zčásti betonové schodiště, spojující obě podlaží původního domu i tři podlaží nové části, vestavěné do prostoru původního seníku. Na podestu navazuje samostatné schodiště z ohýbaných ocelových plátů do ateliéru. V nejnižší části je koupelna se saunou a odpočívárnou v místnosti vytesané do skály. Nad ní je ložnice s malou koupelnou a toaletou a nahoře až do krovu ateliér. Prostor byl působením skály vlhký a chladný. Nová ložnice je skrytá za bedněním starého seníku. Rozlehlý ateliér v posledním podlaží nové vestavby je prosvětlen velkým trojdílným zasklením směrem ke svislé skalní stěně. V čele je knihovna, která skrývá průchod na půdu nad starou ložnicí. Největší devizou ateliéru je přímý vstup na kamennou terasu vytesanou do skalní hmoty. V ateliéru je i malá kuchyně.
Autorská zpráva, kráceno, vyšlo v časopise Stavba 3/2024
Místo stavby: Žďár, Doksy, okres Česká Lípa
Autoři: koucky-arch.cz / Šárka Malá
Spolupráce: Ester Havlová
Zastavěná plocha: 90 m2
Hrubá podlažní plocha: 235 m2
Plocha pozemku: 581 m2
Obestavěný prostor: 518 m3
Projekt: 2013
Realizace: 2013–2023
Foto: Ester Havlová

Petr Volf: Skála a srdce
Žďár, kde se uskutečnila jedna z nejlepších rekonstrukcí venkovských chalup jednadvacátého století, s jakou jsem se při svých průzkumných výpravách mohl seznámit, je vesnice nedaleko Doks. Místo je jako vždy, chceme-li poznat architekturu, důležité, protože stavba z něj čerpá a jinde býti ani nemůže, nese vlastní punc, odráží genia loci a uchovává paměť. Širší kontext mnohé napoví. Nachází se v chráněné krajinné oblasti Kokořínsko – Máchův kraj, která se vyznačuje malebnou krajinou plnou k dobrodružství vybízejících scenérií. Vedle rozsáhlých lesů, mokřadů, rybníků, ale také úctyhodných hradů (Kokořín, Houska, Bezděz) jsou pro oblast zvláště příznačná úzká stinná údolí lemovaná pískovcovými skalami. Právě dynamika přírody a někdejší panská sídla už v devatenáctém století učarovaly Karlu Hynku Máchovi, dodnes inspirativnímu básníku, neboť dokonale odrážely jeho romantickou rozervanost a inklinaci k dramatičnosti. Cesty, po nichž kráčel z Prahy na sever, někdy až dokonce do Krkonoš, jsou stále prošlapávány: stejně jako na školách, kde dosud nezapomínají na dobré vychování, jsou povinně memorovány jeho básně, prostoupené zvukomalebným citem a asociativní obrazností.

Jedna z oblíbených, Máchou inspirovaných tras (E10) vede také přímo kolem památkově chráněného objektu, který se stal předmětem mého zájmu. V katalogu Národního památkového ústavu je zapsán od roku 1992 jako „venkovská usedlost“ pod číslem 10445/5-5401 a takto je stručně popsán: „Stojí u lomové skalní stěny na konci rokle do Dolního Žďáru. Patrový roubený dům s krátkou pavlačí pochází z doby kolem roku 1770. Půdorys je rozšířen o menší stodolu (seník).“ Klíčová je samozřejmě stavební technologie: jedná se roubenou stavbu, velmi kvalitně provedenou německými staviteli, kteří zdejší končiny obývali od doby pobělohorské až do nuceného vysídlení po roce 1945. V katastru Žďáru není osamocená, počet pozoruhodně propracovaných, chráněných domů přesahuje tři desítky, a proto byla v roce 1995 obec jako celek prohlášena vesnickou památkovou rezervací. Přesto, že veškeré obyvatelstvo patří k „přišedším odjinud“, podařilo se uchovat její celistvost. Novousedlíci, jichž má zde trvalou adresu okolo sedmi desítek, vesměs pochopili výjimečnost Žďáru, jenž byl založen už ve čtrnáctém století, aby střežil obchodní stezky mezi Houskou a Bezdězem, a chovají se k němu s úctou: stávají se rychle patrioty.

Patří k nim také Ester Havlová, jež v roce 2013 zakoupila chátrající roubenku, ačkoliv, jak připomíná, nikdy nic podobného neplánovala. Jednalo se o náhodu, souhru okolností a svého druhu osudové setkání, kdy se člověk dostane ze zavedených kruhů a následně objeví v sobě netušené možnosti. Během následujících deseti let s obrovským úsilím a osobním nasazením, za pomoci architektky Šárky Malé, ale také s přispěním pracovníků památkové péče, se jí podařilo chalupu, které hrozilo zřícení, přivést do stavu, jenž může sloužit jako vzor pro jiné rekonstrukce. Role investorky zde přesáhla běžné zvyklosti, což má své příčiny. Ester Havlová se v architektuře orientuje, neboť ji fotografuje už více než třicet let; viděla a kamerou zachytila stovky kvalitních staveb. Troufnu si konstatovat, že v tomto ohledu se jí nemůže rovnat žádný teoretik ani architekt. Umí stavby číst, analyzovat. Proto je o její tvorbu takový zájem. Výborný fotograf dům nejenom interpretuje, především vidí a ukáže to, co kolikrát sám autor přehlédne nebo u čeho si neuvědomuje souvislosti. Vzhledem k tomu, že si jako studentka na střední škole osvojila deskriptivní geometrii, mohla rýsovat plány a být architektce aktivním protějškem, jenž ví, jak využít co nejlépe poněkud omezený prostor chalupy s malinkým pozemkem.

Byl to běh na dlouhou distanci. Jenom vyklízení haraburdí trvalo rok. Další roky se vyměňovaly shnilé a tesaříkem sežrané trámy, jejichž původ dendrologický průzkum stanovil do roků 1771 a 1772, znovu se nahazovala vnitřní hliněná omítka, na kterou přišla vrstva vápenného nátěru. Bělostná světnice byla prvním útočištěm, které mohla Ester využívat, díky čemuž se nemusela vracet do Prahy. Dům byl osídlován postupně, trpělivě krok za krokem. Čtyři roky se budovala část nad bývalou kolnou a seníkem, kde vznikla ložnice a světlý ateliér v podkroví s rozměrnými střešními okny obrácenými do skalního masivu. Z ateliéru se lze dostat na pískovcovou plošinku, kde je nyní venkovní posezení. Když se loni na podzim hlavní práce završily, dům oslavil v nejlepší kondici dvě stě padesát let. To je rovná čtvrtina tisíciletí.

Staré se potkává s novým, aniž by vůči sobě byly rozdílné epochy v protikladu, vše voní stejně, nevnímáte zatuchlinu ani nepatřičnou vlhkost, kde nemá být. Zní to jako běžná věc, ale tady se to podařilo dotáhnout do stavu, kdy sice vnímáte minulost v její prostotě, ovšem jako zpevněnou a nijak nepřikrášlovanou současnost. Došlo ke zpřítomnění a neobyčejně intenzivnímu prolnutí s historií lidskou, ale i historií přírodní, geologickou. Roubenka je napojena na skálu, do které se propsali lidé, kteří si v ní vyhloubili niky, jeskyně, štoly, sloužící jako přirozeně klimatizované spižírny a sklepy.

Srdce roubenky je vetknuto do vstupní síně, kde bývala černá kuchyně a dýmná komora a odkud nyní vedou betonové schody připomínající minimalistický sochařský objekt. Je zvláštní, jak si jejich přísná a exaktní forma „rozumí“ se skaliskem, na němž jsou vidět stopy jeho metamorfování do „užitečné“ stěny. Nejsilnější motiv přechodu mezi tím, co bylo přidáno, a tím, co bylo takříkajíc odjakživa, je rozehrán v koupelně, která se se saunou nachází v suterénu: poté, co se člověk prohřeje v páře, ochladí se na lehátkách v přilehlé jeskyňce. Mezitím se odehraje cosi nevýslovně intenzivního a sbližujícího, něco, co je nutné zažít. Pískovec má v sobě pevnost, stejně jako určitou křehkost, kterou takto vnímáte v nejvíce možném, vskutku bezprostředním kontaktu. Občas se z něj vyloupne lastura jako připomínka miliony let vzdálených dob, kdy se všude kolem rozkládalo nekonečné moře. Slyšíte tep srdce.

Myslím, že tvrzení "Počet a rozmístění parkovacích stání bude řešeno s ohledem na místní podmínky a potřeby." je nesplnitelný slib.…
Studie proveditelnosti je nezávazný dokument typu "slibem nezarmoutíš" a už vůbec se v něm nemluví o termínech. Železniční most je…
Tak doufám, že tímto projektem je zachráněn ikonický železniční most pod Vyšehradem - dvakrát za sebou vyhlášená kulturní a technická…
Tak tedy doufám, že tímto projektem je zachráněna (dvakrát za sebou vyhlášená) ikonická kulturní a technická památka - železniční most…
Za zbourání a přesunutí kulturní památky a zničení panoramatu s Vyšehradem chráněným Unescem, by SŽ měla být potrestána.