Dům na skromné parcele od studia SENAA vznikl jako součást nové zástavby v oblasti Podluží. Inspirací pro architekty byl především samotný pozemek s výhledem na Pálavu. Díky malé ploše a nerovnému terénu představoval skutečnou výzvu.

Jednopatrový rodinný dům se dvěma terasami respektuje morfologii členitého terénu, ale přesto je jeho tvar v podstatě symetrický. Základ zděné stavby stojí na betonových pasech a má téměř čtvercový půdorys. Nosné stěny jsou tvořeny keramickými bloky, na které nasedají železobetonové stropy a nakonec střecha z falcovaného plechu. Zajímavě zde byly řešeny krovy. „Krov je kombinovaný systém dřevěných krokví, uložených mezi plné vazby z ocelových rámů. Krokve jsou kladeny po vlašsku do ocelových rámů, aby v interiéru nevyběhla táhla nebo kleštiny,“ vysvětluje architekt Václav Navrátil. Plochá střecha nad vchodem je kryta extenzivní zelení. Vytápění domu zajišťuje teplovodní podlahové topení.

Hlavní vstup se nachází ve středu přední části domu, přístupné ze silnice. Čelo budovy je z obou stran lemováno garážovým stáním, vytvořeným z dřevěných pohledových rámů. Patra jsou od sebe opticky oddělena barvou fasády – přízemí tmavě šedou barvou s hrubší texturou, první patro má odlehčenou přírodní omítku. Neutrální barvy dokreslují dřevěné prvky dveří, rámů a oken ve spojení s vraty pro vjezd aut a přístupovým chodníkem. Souběžné umístění dveří a oken v patrech, spolu s párovou zelení před okny, jen podtrhuje dojem pravidelnosti stavby.

Přízemí domu má tvar U. V jeho srdci leží polozapuštěné venkovní atrium, ze kterého lze po schodech vystoupat o úroveň výš do kaskádové zahrady, na vyvýšené terasy a nakonec do prvního patra domu. Atrium je logickým středobodem celé kompozice, proto je prostor přízemí uzpůsoben tomu, aby do něj bylo vidět ze všech místností. Ihned po vstupu do domu se návštěvník octne v zádveří, ze kterého lze díky prosklené stěně vidět skrz halu až do atria.

Za dveřmi z předsíně se nachází zřejmě jeden z nejkomplikovanějších komponentů celé stavby – robustní esovitě stočené schodiště. Jeho rozměry a atypický tvar vyžadovaly technologicky vynalézavé řešení. „Sochařsky pojaté schodiště, vedoucí z haly do horní obytné části, je ústředním motivem domu. Pro řemeslníky bylo obtížné vybednit elegantní oblouk a dvojité zalomení schodů. Nakonec to pojali jako osobní výzvu a výsledek je perfektní,“ vysvětluje architekt Václav Navrátil. Díky neobvyklému tvaru a betonové stěrce na přilehlé zdi je tak schodiště nejen funkčním, ale i výrazně designovým prvkem. V domě ho lze najít hned dvakrát – v hlavní hale a v menším provedení i ve skladovacím prostoru, umístěným za levým garážovým stáním.

Středová hala, kde se schodiště nachází, slouží pro vchod do všech místností v přízemí a společně tvoří soukromé jádro domu. Vpravo a vlevo od hlavního vstupu lze najít dětské a v případě potřeby hostinské pokoje, orientované směrem do ulice. Pravá ložnice navazuje na prostorově skrovnou koupelnu s vanou a úzkou šatnu. Levá ložnice zase přiléhá k malé prádelně, sousedící s druhou koupelnou se sprchovým koutem a saunou.

Nápaditá práce s prostorem se promítá i v pojetí prvního patra. Koncept středovosti se zde opakuje, avšak v opačné formě – zatímco v přízemí byly místnosti orientovány kolem středního otevřeného pole, zde je hmota soustředěna doprostřed. „Celé horní podlaží je jedním spojitým prostorem otevřeným do hřebene střechy. Do prostoru umístěný „box“ zázemí integruje pracovnu, knihovnu, WC, spíž a krb. Box zároveň vymezuje obývací pokoj, jídelnu a kuchyni. A z jídelny i obývacího pokoje se vstupuje přímo na terasu a zahradu,“ popisuje architekt Václav Navrátil. Prostor se tak stáčí okolo vstupního jádra s přístupovými schody. Miniverzi pracovny zde supluje posezení, situované v jedné linii s hranou schodiště.

Chlad betonové stěrky, použité na obývací stěně a okolí schodiště, opět zjemňují prvky ze světlého dřeva, zejména podlaha v obývací zóně a rozložité posezení v jídelně. Výše stropu a četné prosklené plochy zabraňují pocitu stísněnosti, velkou výhodou je možnost využití venkovních teras, vyvýšených nad úroveň zahrady. Vybavení teras odpovídá prostoru, na nějž navazují – větší z nich, s průchodem z obývací části, je vybavena jako obývací pokoj, zatímco menší, vycházející z jídelny, zase jako jídelní prostor. Nabízejí se tak jako sofistikované řešení skromných rozměrů vnitřního zázemí a odpovídají záměru propojení s přírodou, aplikovaného při tvorbě atria i zahrady.

Nepostradatelnou součást rodinného domu tvoří zahrada. Cílem architektů bylo maximálně vytěžit potenciál pozemku, terasovitá zahrada zde proto funguje jako důmyslné rozšíření interiéru. Díky venkovnímu obývacímu pokoji, jídelně a kuchyni tvoří funkční komplet s vybavením domu a zajišťuje majitelům pohodlné bydlení s potřebným zázemím i prostorem. Trsovité rostliny a vyhřáté tarasy zde navozují pocit dovolené, vinný sklípek a bazén jsou pak jen třešničkou na dortu.
Tisková zpráva
Autoři SENAA architekti / Václav Navrátil a Jan Sedláček
Spolupráce David Korsa, Jan Gadziala
Projekt 2016
Realizace 2019
Plocha pozemku: 570 m2
Užitná plocha: 158 m2
Zastavěná plocha: 214 m2
Typ vytápění: teplovodní podlahové topení
Dveřní kliky M&T, kování MINIMAL
Foto Alex Shoots Buildings

Připadá mi to, jako ba tahle dispozice nepočítala s dětmi. Všechny ložnice (tedy i dětské pokoje) jsou hned u vchodu, ale dospělí budou přes den až v patře.
Velmi pěkné ale pro člověka pracujícího rukama nedostupné.