Rodinný dům v Krkonoších: žít daleko od civilizace

Stavbu tvoří zatím první nový objekt podle návrhu studia Fránek Architects, který téměř kopíruje stavební půdorys původního zdemolovaného stavení. Rodinný dům se nachází ve zcela volné oblasti Krkonoš, odlehlé od nejbližšího lidského sídla.

Zpracování projektu řeší otázku tohoto domu filozoficky. Je založeno na ideovém spojení lidské bytosti s divokou, ničím nerušenou krajinou. V domě souznějí funkce a také podstata přírodního člověka, rozhodnutého s tímto rámcem koexistovat, pečovat o něj a vést v něm soudobý styl života. Dům jako entita mu pomáhá naplňovat jeho životní přesvědčení. Z praktického hlediska je objekt osazen do svažitého terénu tak, že první podzemní podlaží je ze severovýchodní strany zcela pod terénem.

Podle podkladů autorů

Autoři Fránek Architects
Foto Petr Polák

Mariana Pančíková: Splynout neznamená zmizet, ale stát se součástí místa
Rodinný dům stojí na odlehlém místě v horách, kde se louky a lesy střídají v pozvolném rytmu a roztroušené horské chalupy postupně mizí v krajině. Při dálkovém pohledu není snadné novostavbu rozpoznat. Nízká jednoduchá forma a sedlovou střechou splývá s terénem. Materiálové řešení tomu napomáhá – dřevo není dekorací, ale logickým pokračováním místní stavební tradice. Soudobý výraz domu podporuje hojné, ale účelné použití skla.

Objekt je vsazen do svahu, z přístupové cesty působí nenápadně, jeho hmota se rozvíjí až směrem do údolí. Právě z této strany se ukazuje, jak je dům i přes své kompaktní měřítko členitý. Spodní podlaží částečně je částečně zapuštěné do svahu, obytné prostory se otevírají na západní stranu. Fasáda směrem do svahu je chráněná, uzavřenější, s menšími okny, naopak do volného prostoru vedou větší prosklené plochy, které rámují výhledy do krajiny.

Horní podlaží obložené svislými prkny přechází plynule do sedlové střechy. Výrazným prvkem je prosklený vikýř kubického tvaru, který nikoho nenechá na pochybách, do jakého období stavbu zařadit: do 21. století. Interiér navazuje na logiku jednoduchosti a účelnosti. Velká okna pracují s pečlivě volenými průhledy i efektními panoramaty, což odpovídá životu na místě, kde je přítomnost přírody neustále cítit. Dům není vystavěný jako objekt k obdivování, ale jako klidné, přiměřené útočiště uprostřed proměnlivé horské krajiny.

Architektonický výraz domu není okázalý, přesto neztrácí pevnost a sebevědomí. Jeho skutečná kvalita spočívá v rovnováze mezi tím, co je vidět, a tím, co zůstává skryté – v krajině i v životě uvnitř. Tady, na hraně lesa a louky, je dům spíš společníkem než dominantou.