Z převlékárny u Berounky se zrodil domov

Projekt Adély Oršulíkové je transformací i osobním příběhem o hledání domova. Architektce ruch velkoměsta nevyhovoval, toužila po klidu a zároveň potřebovala zůstat v dosahu práce. Vlastní bydlení v rozumné vzdálenosti od Prahy se zdálo být nedosažitelné.

Když jsem se poprvé přišla podívat na malou chatku inzerovanou k prodeji, věděla jsem to je ono. Osada 40ti chat sloužila původně jako převlékárny berounské plovárny – čtvercové stavby o čtyřech samostatných místnostech, každá necelých 9m², které se časem zprivatizovaly a dodnes mají některé chaty 4 majitele. Každý si ke své části více či méně něco přistavěl (převážně ze zbytků) a výsledkem je kolonie podobná slumu, ale geniem loci.

Měla jsem štěstí a koupila jsem „celou“ chatu zvětšenou o přístavek dílny a verandy. Dispozice je poznamenaná původním účelem, místnosti 2,6 × 2,6 m se světlou výškou 2,3 m naznačovaly, že není možné plýtvat místem. Výzvou bylo vytvořit plnohodnotný, funkční a estetický domov v rámci těchto omezení, a to s minimálními náklady a maximálním důrazem na udržitelnost a autenticitu. Dětství jsem kromě karvinského paneláku trávila na horách v Beskydech, kde jsme měli chatu – bez koupelny, v kuchyni tekla jen studená, zimní rána doprovázela jinovatka na zdech místnosti. Přesto pro mě jsou tyto vzpomínky synonymem úžasných časů dětství, nekonečné svobody, ticha lesa a syrového kouzla hor.

Soutěž Interiér roku, kterou pořádá Institut bytového designu, každoročně oceňuje výjimečné soukromé i veřejné interiéry navržené českými a slovenskými architekty. Do 11. ročníku soutěže mohou designéři a architekti přihlašovat své nově realizované interiéry do 28.2.2026, více se dozvíte na interierroku.cz. Časopis STAVBA a stavbaweb.cz je mediálním partnerem soutěže.

Vedle evropské tradice mě vždy přitahovala i estetika východní filozofie. Nejde jen o vizuální estetiku – lněná kimona, plátěné boty, neutrální barevnost – ale o celý způsob myšlení. Minimalismus, který není jen trendy pojmem, ale životní filosofií. Prostor, který dává prostor člověku, ne ho zahlcuje. Nábytek, který je lehký, vzdušný, ale přitom stabilní. Materiály, které s věkem získávají patinu a krásu. Hlavním principem návrhu bylo propojení skromnosti a jednoduchosti tradičních venkovských obydlí s požadavky moderního bydlení. V rámci dispozičního řešení bylo klíčové najít rovnováhu mezi otevřeností a intimitou. Přestože se jedná o poměrně malou stavbu (užitných 67 m²), podařilo se zde vytvořit plnohodnotnou dispozici 3+kk s dílnou, technickou místností a prostornou koupelnou.

Moderní technologie jsou buď skryté, nebo pečlivě integrovány tak, aby nerušily celkový dojem – lednice a pračka jsou umístěny v technické místnosti, trouba nebo kávovar bez zbytečně blikajícího digitálního displeje. Obytný prostor s kamny, stolem a lavicí odkazuje na starou světnici, kde večer slyšíte tikat hodiny a praskat oheň. Na omezené ploše bylo klíčové pracovat s úložnými prostory. Proto jsou ukryty pod lavicí, pod pohovkou nebo dokonce v pracovním stole, kde se nachází skryté piano.

Přestože interiér odkazuje k minulosti, nezapomíná na moderní komfort. Hliníková okna, zateplení, moderní kuchyňská linka s vestavnou myčkou a digestoří, plynová varná deska a elektrická trouba jsou integrovány tak, aby nenarušovaly estetiku prostoru. Dominují přírodní materiály – hliněná nátěrová omítka v neutrálním tónu na stěnách a stropě,  borovicové dřevo, ze kterého jsou vyrobeny dveře, zárubně, parapety i nábytek. Lino v imitaci světlé betonové stěrky.

Autorská zpráva, kráceno

Autorka a foto: Adéla Oršulíková