Památník Hanse Kelsena na budově Máje v Praze

„Mnohem dříve, než přiletěly motýle“, píše výtvarník Petr Dub o svém novém díle, památníku právníka Hanse Kelsena na budově Máje v Praze. Instalace je vyrobena ze surové oceli a leštěného titanu, jehož povrch zrcadlí vzájemnou závislost, protilehlosti a propojenost obou právních pojmů, ale i slovní pojmy svého okolí.

V roce 2014, jsem poprvé zaslechl jméno Hans Kelsen. Obrátil se na mne tehdy docela cizí člověk – Petr Agha, z pozice zástupce ředitele Ústavu státu a práva AV ČR, s dotazem, jak by mohla vypadat důstojná pieta opomíjeného česko-rakouského rodáka a mezinárodního velikána právní teorie, Hanse Kelsena. Ten strávil své dětství v bývalém renesančním paláci na místě dnešního obchodního domu Máj. Jeho životem návazně a doslovně kráčely dějiny 20. století, zatímco na patě domu tak byla roky přilepena měděná destička o formátu A4, kterou s železnou pravidelností Češi iniciativně odnášeli do sběru, a Rakouské velvyslanectví opakovaně nahrazovalo.

O aktuální plastice, jejíž provoz formálně začal tento týden, jsme ve výsledku jednali celkem deset let. S ústavem, autory budovy, s několika majiteli, různými provozovateli Máje, památkáři, desítkami lidí z marketingových oddělení, kteří přicházeli a mizeli, podobně jako jednotlivé měsíce a roky. To, že dnes věc stojí, je ve výsledku vlastně zázrak a díky patří investorům – Máj a.s. Ať už se mi nová funkce budovy líbí nebo ne, z projektu se osobně snažím brát především to pozitivní a těší mne, že na rozdíl od jiných budova stále stojí a nepadla jako Transgas, Hotel Praha, ad.

Po obsahové a formální stránce princip díla zakládá na citaci Kelsenových pojmů “SEIN” a “SOLLEN”, které se staly fundamentálními kameny právní filozofie 20. století. Instalace je vyrobena ze surové oceli a leštěného titanu, jehož povrch zrcadlí vzájemnou závislost, protilehlosti a propojenost obou právních pojmů, ale i slovní pojmy svého okolí. Objekt je metaforou dveří dnes již neexistujícího domu a Kelsenova rodného bytu, na kterých jsou uvedeny nejdůležitější biografická data a právní díla autora, včetně jeho fyzické velikosti 166 cm. V horní části objektu je umístěna ampule s vodou Tichého oceánu sebranou především v oblasti Berkeley, kde byl Hans Kelsen spolu se svou ženou na vlastní přání posmrtně rozptýlen v roce 1973.

Věc by každopádně nevznikla bez kurátorského jména Petr Agha a dílenské crew kolem Pavla a Lukáše Rais (stélu o váze tří tun nainstalovali s tří milimetrovou odchylkou). Za skvělými vizualizacemi, které ukazují především to, o jaké situaci jsme původně jednali, stojí Pavel Vinter (ZAN studio). V nelehké situaci celé křižovatky zasypané reklamním smogem, na jejímž principu plastika dílem staví, fotil Zdeněk Porcal (Studio Flusser).

Patrony projektu se v červenci 2024 staly rakouská velvyslankyně Bettina Kirnbauer a Jiří Přibáň, kterého jsem poprvé jako inspirativní zjevení mimo monokulturu našeho oboru poznal během ateliérových konzultací už v roce 2005 v ateliéru Intermediální konfrontace, který na UMPRUM vedl Jiří David a Milan Salák. Díky za to! Vodu z Tichého oceánu, nezbytnou součástí konceptu, dovezly Zuzana Blochova a Monika Šmídová, za logistiky Heleny Sequens a Jana Pfeiffera. Laboratorní díkes za její zkrocení Lence Horvathové. Plastika by nestála bez legislativní podpory Jana Arnsteine a pochopitelně bez Jany Bernartové. Nejen za konzultace patří poděkování Marie Foltýnová. (Last but not least special thanks to Stanley L. Paulson.)
Stavte se, zejména proto, že příběh Hanse Kelsena je skutečně inspirující!

Text Petr Dub, červenec 2024
Foto Zdeněk Porcal / Studio Flusser