Vnímání prostoru

Vnímání prostoru

Pavla Melková je praktikující architektka, která za svoje stavby, vytvořené v rámci MCA atelieru, společně s Miroslavem Cikánem, získala řadu významných ocenění. Kromě pedagogické a výzkumné činnosti na Fakultě architektury se ale také intenzivně věnuje psaní, jak teoretických, tak uměleckých knih. V nich se prolíná její praktická zkušenost, znalost teoretických základů filosofie, sociologie či uměnovědných oborů i zájem o celé spektrum oborů dalších, a především hluboká citlivost vlastního vnímání prostředí okolo nás, a lidských vztahů k němu a v něm. Díky této citlivosti je její psaní specifické, a v dnešní době v daném oboru ojedinělé, neboť se na prostředí dívá pohledem jeho uživatelů, nikoli odborníka, jehož hlas v pozadí tento pohled spíše analyzuje a dává do souvislostí s uměním vytváření kvalitního prostředí. 

Soubor esejů je volným pokračováním předešlých knih Prožívat architekturu a Humanistická role architektury. Publikace Prožívat architekturu se věnovala především pozorování a interpretaci konkrétních situací prostředí okolo nás a tomu, jak jsou ovlivňovány kvalitou architektury. Humanistická role architektury potom mířila více k rovině obecných východisek, cílů a reálných nástrojů jeho vytváření, zejména z pozice plánování sídel a navrhování architektury. Třetí esejistická kniha, Vnímání prostoru, zkoumá, jak lidé prostředí vnímají. Zabývá se potenciálem architektury a dalších uměleckých disciplín toto vnímání otevírat a prohlubovat. A hledá, jak dané znalosti využít pro tvorbu architektury.

Percepce architektury má dvě nedílné části. Jednou je kvalita objektu samotného, jejíž součástí je také schopnost promlouvat ke svým obyvatelům. Tou druhou je umění lidí architekturu vnímat, prožívat a chápat. Podmínkou obojího je vzájemná komunikace, jejímž základem je jazyk architektury a jazyk její percepce. Ve skutečnosti se ale jedná o jednu a tutéž řeč a znalost jazyka vnímání je předpokladem schopnosti vložit ho i do jazyka promlouvání.

Úvahy v knize vycházejí z víry, že citlivost vnímání i umění komunikace je možné iniciovat a zdokonalovat. A že význam interpretace vnímání prostředí může spočívat právě ve zvyšování citlivosti člověka i společnosti. Stejně jako věří, že hledání společné řeči mezi prostředím a člověkem napomáhá i hledání jazyka dorozumění mezi člověkem a člověkem.