Za staveniště pro Mariánský sloup zaplatí spolek milion korun

Za staveniště pro Mariánský sloup zaplatí spolek milion korun

(25. 2. 2020) Stavba sloupu začala letos 17. února a trvat má do poloviny září

 
 
 
 

Za staveniště pro Mariánský sloup zaplatí spolek milion korun

(ČTK) - Společnost pro obnovu Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí v Praze zaplatí při jeho výstavbě městské firmě Technická správa komunikací (TSK) víc než jeden milion korun. Peníze uhradí za zábor pozemku pro staveniště. Vyplývá to ze smlouvy, kterou má ČTK dispozici. Někteří pražští zastupitelé kritizují to, že pozemek nebyl společnosti vypůjčen zdarma. Stavba sloupu začala letos 17. února a trvat má do poloviny září. Po dokončení se sloup stane majetkem města.

Návrat sloupu na náměstí provázejí dlouholeté spory. Původní sloup ze 17. století svrhl dav v roce 1918, protože v něm viděl symbol habsburské monarchie. O jeho návratu se diskutuje od 90. let. Zastánci obnovy jej považují za symbol a vzpomínku na obránce Prahy za třicetileté války a za významné barokní umělecké dílo. Podle odpůrců jde o symbol habsburské nadvlády a netolerantní rekatolizace země.

Společnost má pro staveniště pronajatý pozemek o rozloze 289 metrů čtverečních. Nájem má sjednaný na dobu určitou, a to do 15. září. Přerušen bude pouze od konce března do druhé poloviny dubna kvůli velikonočním trhům, které se budou na náměstí konat. Poplatek za zábor bude uhrazen po částech, a to v první splátce 202.300 korun a dvakrát po 421.840 korunách. První splátku už společnost uhradila. Na další bude podle informací ČTK sbírat peníze od podporovatelů výstavby sloupu.

Postup dnes kritizovali zastupitelé Patrik Nacher (ANO) a Jan Wolf (KDU-ČSL). Nacher jej označil na svém facebookovém profilu za skandální. "Jakkoliv jsem se v hlasování na zastupitelstvu (o umístění repliky původního sloupu) zdržel, respektuji, jak většina rozhodla. Pro mě nepochopitelně ovšem TSK, zřejmě po dohodě s primátorem (Zdeňkem Hřibem, Piráti), pochybuji, že jde o její autonomní rozhodnutí, neposkytla na nutný zábor smlouvu výpůjční (zdarma), nýbrž smlouvu nájemní," napsal Nacher. Wolf řekl, že jde navíc o cenu obvyklou pro komerční akce.

Primátor Hřib (Piráti) odmítl, že by TSK jakkoliv úkoloval. "Ohrazuji se proti nepravdivým tvrzením pana poslance Nachera, že v tomto ohledu jsem TSK nějak úkoloval. Má na mě telefon, takže si to mohl ověřit před tím, než začal šířit fake news na sociálních sítích," sdělil ČTK primátor. Hřib podle svých slov předpokládá, že šlo o standardní poskytnutí záboru, který podle měj navíc fakticky nastal ještě před podpisem smlouvy. "Předpokládám, že i tato záležitost bude prověřena a vyřešena standardním způsobem," dodal Hřib.

Pražští zastupitelé dříve opakovaně odmítli souhlasit s umístěním repliky původního sloupu. Situace se změnila letos v lednu, kdy se v zastupitelstvu našla většina k revokaci původního nesouhlasného stanoviska města. V návaznosti na to TSK povolila stavbě zábor.

Sochař Petr Váňa loni repliku sloupu v asi 250 dílech přivezl do Prahy na lodi a následně se pokusil zahájit na náměstí stavbu, kvůli chybějícímu záboru ale tehdy pokračování zabránili policisté. Poté Váňa dílo nechal na lodi na Vltavě a s týmem kamenosochařů dál pracoval na jeho dokončení.

Doplněno 5. 3. 2020:
Základ mariánského sloupu narušil kabelovod, zjistili archeologové
(ČTK) - Základy mariánského sloupu z poloviny 17. století na pražském Staroměstském náměstí, který dav strhl v listopadu 1918 po vzniku Československé republiky, byly v minulém století na několika místech narušeny, hlavně výkopem pro vedení kabelů. Zjistili to archeologové, kteří před stavbou repliky sloupu základy původní památky odkryli a zdokumentovali. O průzkumu dnes ČTK informovalo pražské pracoviště Národního památkového ústavu (NPÚ).

Archeologové mohli vzhledem k rozsahu stavebního výkopu zkoumat pouze vrchní část základu sloupu. "Povrch základu byl v průběhu 20. století na několika místech druhotně narušen, nejvýrazněji výkopy pro kabelovod směřující napříč dochovanou konstrukcí," uvedli památkáři. Archeologové také zdokumentovali zakulacené západní nároží základu, obě jižní nároží byla zachycena při zjišťovacím výzkumu v roce 2015.

Pod dlažbou náměstí byla na základech původního sloupu asi dvaceticentimetrová betonová vrstva přibližně z 80. let minulého století. Ze základu se dochovalo jen torzo, které je výsledkem snahy o jeho demolici v roce 1918. "Mezi použitými materiály základu převažuje lomová opuka, částečně doplněná zlomky křemenců, říčních valounů, druhotně použitých cihel nebo zlomků architektonických článků z pískovce nebo načervenalého vápence. Vše bylo důkladně prolito vápennou maltou," popsal NPÚ.

Základy původního sloupu byly před vytvořením betonové základové desky pro jeho repliku zakryty stavební textilií. Původní zdivo základu tak podle památkářů zůstane plně zachováno. NPÚ k výzkumu během letošního roku vypracuje nálezovou zprávu.

Práce na stavbě repliky sloupu začaly letos 17. února a mají trvat do poloviny září. Stavbu iniciovala Společnost pro obnovu mariánského sloupu na Staroměstském náměstí v Praze. Repliku sloupu vytvořil sochař Petr Váňa. Po dokončení se sloup stane majetkem města. Návrat sloupu na náměstí provázejí dlouholeté spory. Původní sloup svrhl dav v roce 1918, protože v něm viděl symbol habsburské monarchie. O jeho návratu se diskutuje od 90. let minulého století.

Pražští zastupitelé dříve opakovaně odmítli souhlasit s umístěním repliky původního sloupu. Sochař Váňa loni kopii sloupu v asi 250 dílech přivezl do Prahy na lodi a následně se pokusil zahájit na náměstí stavbu, kvůli chybějícímu záboru pro staveniště ale tehdy pokračování zabránili policisté. Situace se změnila letos v lednu, kdy se v zastupitelstvu našla většina k revokaci původního nesouhlasného stanoviska města. V návaznosti na to Technická správa komunikací (TSK) povolila stavbě zábor.

Související články:
Obnova mariánského sloupu v Praze  18.2.2020
Praha se vrátila k myšlence obnovit Mariánský sloup

Komentáře ke článku

 
 
 
 

Registrace k zasílání newsletteru

Stavbaweb.cz informuje o novinkách v oboru architektury a stavebnictví, představuje zajímavé objekty, projekty a materiály. Prostřednictvím tohoto formuláře se můžete přihlásit k odebírání denního newsletteru, a dostávat tak pravidelné informace přímo do své e-mailové schránky.

*Povinné položky
Vaše registrační údaje nebudou poskytovány třetím stranám a budou chráněny. Svou registraci můžete kdykoliv zrušit zde nebo prostřednictvím odkazu v zápatí každého newsletteru.
 
 
Nové komentáře

23. 6. 2020 18:22:06

Re: Univerzální plán?

Se zájmem jsem si přečetl ten Kouckého výtvor a musím přiznat, že v něm je spoustu lákavých tezí. Pes je, jako vždy, zakopán v detailech, resp. v míře obecnosti toho textu. Nelze upřít, že zevšeobecňováním principů tvorby města až na tyto "holé věty" došel Roman Koucký na dřeň naší profese, a také je pravda, že vše, co si o ní myslím já a co jsem vždy vykládal laikům jako základní principy utváření města v demokratických poměrech, se s jistou dávkou tolerance dá najít i v těch jeho obecných postulátech. Má to ale několik zásadních "háčků". 1. Koucký předpokládá, že pokud respektují městští hlavouni a úředníci hranici zastavěného území, uliční čáry oddělující veřejný prostor od soukromého, evoluční růst výšky zástavby podle okolí, napojitelnost staveb na dopravní a technickou infrastrukturu a dokáží rozeznat zděděné hodnoty kulturní, lidmi vytvořené i přírodní, neměli by klást nástavbám a přístavbám, modernizacím, rekonstrukcím ani novým stavbám lépe využívajícím zastavěné území žádné překážky ve formě funkční či prostorové regulace, a o fyzickém rozvoji města by tedy měli rozhodovat ti, kdo chtějí stavět a ti, kdo jim poskytují odborný servis ve formě projektů. Tvrdí, že v případě respektování těchto zásad by mohl být územní plán vlastně triviální, obsahující právě jen výše uvedené základní regulativy, a uvnitř ploch pro výstavbu v síti veřejných prostorů a infrastruktury by měli mít stavebníci a investoři svobodný prostor pro naplňování funkcemi, a architekti svobodné pole pro ztvárnění staveb. Nepřímo tím říká, že ti, kdo město řídí, se do těch "vnitřků" mimo veřejných prostorů a koridorů technické a dopravní infrastruktury při respektování těch pěti regulativů nemají plést a mají nechat prostor kreativitě těch, kdo vnášejí do města změny, energii, peníze, nové činnosti a účely. To by bylo hezké, kdyby jak konšelé a jejich úředníci, tak investoři a stavebníci byli natolik vzdělaní a osvícení, že by při své práci brali ohled na ostatní soukromé a veřejné zájmy jako samozřejmost. Tedy respektovali obecně závazné předpisy pro hygienu prostředí, ochranu památek, přírody a krajiny, zájmy požární ochrany, ale i sousedů jaksi sami od sebe a nikdo je k tomu nemusel nutit. Řekněme si upřímně, že taková etika a morálka nefunguje u nás u žádné ze jmenovaných skupin účastníků přeměn měst a obcí. Mnozí lidé si navíc představují demokracii tak, že mohou "kecat do všeho", co se ve městě či obci šustne, a že jejich hlas je stejně důležitý, ne-li důležitější, než hlasy "držitelů moci", "držitelů měšců" a "držitelů odborných kompetencí a znalostí". Aby začala fungovat Kouckého vize, muselo by dojít ke změně této formy demokracie k nějakému přiblížení se k "osvícenému feudalismu" britského či švédského typu, tedy konstituční monarchie, a občané by museli respektovat autority a řád, ne jako u nás "Milion chvilek pro(ti) demokracii". 2. Už ve středověku lokátoři a další předchůdci urbanistů a územních plánovačů respektovali některé zásady, které Kauckého regulativy překračují tím, že se týkali a týkají specifických funkcí v území. Tak se např. umisťovaly provozy jirchářů a dalších životní prostředí ohrožujících provozů mimo obytnou zástavbu a po proudu vodotečí, aby neznečišťovaly vodu používanou jako užitkovou např. na praní a úklid domácností, obchodů, veřejných prostranství, byla stanovována dominantní místa pro výstavbu kostelů, zámků, hradů, radnic a parků, která nesměla být zastavěna něčím jiným, později byly vytvářeny specifické výrobní zóny, napojitelné vlečkou na železniční síť atd. Spoléhat jen na zdravý rozum investorů, architektů a inženýrů při lokacích některých funkcí je pro mne až příliš odvážná myšlenka - mnozí jsou duše prodejné, asociální, a etika povolání je pro některé jen omezující haraburdí. 3. V demokratických poměrech lze územní plán města či obce utvářet jako dočasnou dohodu o funkčním a prostorovém uspořádání správního území řešené obce mezi samosprávou a občany, kde architekt poskytuje jen odborný servis, jak tu dohodu graficky i textově vyjádřit. Přitom u odborné i laické veřejnosti lze požadovat, aby se vyjádřily a) které stávající stavební fondy fungují dobře, postačí jejich údržba, modernizace, nástavby či přístavby a není třeba je bourat, b) které zákonem chráněné památky nebo sice nechráněné, ale výrazně přispívající k identitě města, obce, místa, je žádoucí zachovat a chránit, c) které stavby a plochy neslouží dobře svému původnímu ani jinému účelu a je třeba jim dát novou náplň nebo je zbourat a nahradit novými objekty, d) které funkce nebo stavby naopak ve městě či obci chybějí a je žádoucí je doplnit výstavbou nových objektů, e) jak je třeba upravit stávající nebo doplnit novou technickou a dopravní infrastrukturu a jak se o její financování podělí veřejné a soukromé finance. Obávám se, že v Kouckého postulátech není pro takový dialog s dotčenými správními orgány, se samosprávou, s občanskou komunitou obce místo, že je to pojímáno více "elitářsky", jako že "do toho nemůže mluvit každý, kdo má do zadku díru". Přitom oddělit v hlasech veřejnosti "zrno od plev" je na odvaze a odpovědnosti orgánů veřejné správy, a takovému dialogu se nelze vyhnout, nemají-li být rozhodnutí o změnách v území neustále zpochybňována a napadána v opravných prostředcích. Shrnuto: na naše podmínky a naši občanskou i odbornou i morální vyspělost je ten Kouckého názor zatím moc radikální a nerealistický, také politicky patrně neprůchodný, i když by vlastně ideálně plnil ono politické zadání pro nový stavební zákon - zjednodušit proces přípravy staveb - od územního plánování až po realizaci staveb. Vždy jsem obdivoval, jak malý stavební výkres byl ještě za Rakouska - Uherska potřeba vytvořit jako projekt třeba činžovního domu pro povolení stavebního úřadu. Dnes jsou sice stavby mnohem složitější co do technického vybavení, ale i to bylo dřív odpovědností projektanta a stavitele vůči investorovi, ne vůči stavebnímu úřadu. Ten, kdo platil, taky kontroloval, zda dostává odpovídající kvalitu, a stát se do toho nepletl víc, než musel kvůli místu, evidenci a budoucímu zdanění nemovitosti. Na tom nic nemění ani informační technologie do územního plánování či projektování staveb. Jenže dnes právě přebujelý právní řád a byrokratický balast převzaly mnohé povinnosti regulace a kontroly, kterou si dříve obstarali erudovaní investoři a projektanti sami, a živí to takovou spoustu lidí, že ústup od toho bude spojen s tuhým odporem úřednictva. Něco na tom Kouckém ale je, rozhodně čeří vodu k inspirativnímu uvažování, zda územní plány v současném pojetí plní opravdu to, co slibuje zákon, nebo jestli je na čase si přiznat, že "život a rozvoj měst jde jinými cestami" a územní plánování ho jen trapně dohání desítkami změn plánů, vyvolaných novými záměry, které ten život délkou trvání zpracování, projednání a schválení jen zdržují, jako je tomu v Praze.

 
© 2007–2020 Business Media One, s. r. o. Nádražní 762/32, 150 00 Praha 5, e-mail: stavbaweb@bmone.cz