Náměstí Ludvíka Kundery v návaznosti na Janáčkovo kulturní centrum

Ateliér Brno se pod vedením Petra Hrůši – po aktualizaci výsledku soutěže z produkce Atelieru M1 architekti – nově chopil jedinečné příležitosti vymezit avantgardně klasické parametry veřejného parteru vůči navrženému a do prováděcího projektu vtělenému objemu budoucí budovy koncertního sálu.

Petr Hrůša
Jde o vytvoření kvalitního, evropského veřejného prostoru, který vychází z historie a nese geometricky přesné parametry; zároveň je v bezprostřední návaznosti na vstup do nové koncertní budovy i na výstupy z náměstí o niveletu výše do ulice Husovy, a to vše po odstranění stávající trafostanice hotelu International z konce padesátých let 20. století. Charakter prostoru je s novou niveletou a geometrií poměřován pokusy o městskou regulaci místa už od prvních záměrů zbourání hradebního systému v druhé polovině 19. století přes náměty na náměstí z třicátých a posléze i padesátých let minulého století po současný projekt. Místo výrazně ovlivňuje také historicky komponovaná cézura mezi objemy stavby Besedního domu a Pražákova paláce z let 1870–1873 od architekta evropského formátu Theophila von Hansena. Parcela pro vytvoření nového náměstí je přes vazbu na Besední dům a Pražákův palác orientována na tzv. brněnskou okružní třídu i na vnitroměstskou, památkově danou urbanistickou strukturu.

Přestože se v lokalitě odehrávaly různé kroky k obnově této vnitroměstské struktury, ale také k vymezení části území stavbou hotelu podle „bruselského“ modernismu (odvozeno z úspěchu ČSSR roku 1958 na mezinárodní výstavě Expo 58 v Bruselu), nedospělo se dosud k uspokojivému řešení a ani v náznaku po více než 60 let k dokončení. Namísto původně územně-plánovací komisí města Brna plánovaného náměstí u ulice Veselé zůstala už od roku 1958 na vybraném místě sice hodnotná, ale nedořešená vazba na masivní zelenou vegetaci svahů hradu Špilberku. Celé stávající pojetí hotelového souboru přiléhajícího k náměstí se mimo jiné ale vyznačuje dnes vzácným soužitím architektury i veřejných prostorů s instalací kvalitního výtvarného umění.

V současné době je tak dán autorsky svébytný, potenciálně architektonicky kvalitní soubor pro vytvoření nového prostoru. Ten je akceptován městem Brnem, což mimo jiné znamená také nutnost navázat i více než desetiletí trvající kulturní program města pod názvem „Sochy pro Brno“. Tak i sousoší Sylvy Lacinové Pohostinnost, které bylo původně osazeno na první uliční podestu schodiště hotelu, vyrovnávajícího nivelety ulic Veselé a Husovy, bude dle mého nového autorského návrhu v situaci, kdy detailní i dálkové pohledy budou mít zachovány cennou plasticitu i míru stylizace. To bude odpovídat nově vzniklé situaci v detailu veřejného prostoru a přispěje k obnovení pozornosti veřejnosti a zájmu o kvalitní sousoší. Jestliže obě sochy díla Sylvy Lacinové symbolizují a plasticky dotvářejí ideu pohostinnosti, lze situaci vnímat i v širším společenském smyslu jako příspěvek k dotvoření a doplnění hodnoty jiných existujících veřejných prostorů i tímto prostorem před Janáčkovým kulturním centrem.

Idea prostoru náměstí spočívá ve vytvoření vztahu lidského měřítka mezi umělecky pojatou tělesností a designérsky dokonalou abstraktností zde téměř minimalistického průčelí budovy nového koncertního sálu.

Zcela nový veřejný prostor typu opravdového, velkoryse pojatého náměstí odráží zájem veřejnosti o to, co neslouží jen komerčním účelům, a tím se stává právě dnes zásadním počinem v úsilí o citlivou interpretaci vnímání města. Je to reprezentace stavu brněnské společnosti a občanské správy, podílející se i touto úpravou urbanizovaných ploch na obecně pozitivně přijímané kultivaci veřejného prostoru. Aktuální společenská atmosféra nabízí orientaci na hodnoty, které neodporují ani soudobé estetice a umění, ani filosofii a zároveň podporují memetický smysl pro další rozvoj, a to i v historickém údobí složitém pro občanskou reprezentaci a prosperitu. Tak je znova zdůrazněna idea vztahu veřejnosti k městu po roce 1990, která je svou stálostí protichůdná revolučním modernistickým představám z počátků let šedesátých, kdy vznikl objekt hotelu International a s ním i tomu odpovídající norma městské památkové rezervaci neadekvátní – nedotvořený veřejný prostor. Nové náměstí může nabídnout i větší smysl pro novou normu vztahu k městu, a to charakterizovanou pohostinností pro jeho obyvatele i návštěvníky. Rovněž městská politika jako „architektura obecného blaha“ musela vždy počítat s různými společenskými a etickými normami. Viděno z tohoto pohledu představují dějiny veřejných prostranství, jako je toto, vypovídající architekturou, východisko k obecně platné normě.

Petr Hrůša, Brno 7. 11. 2024, vyšlo i se slovem investora v časopise Stavba 4/2024

SLOVO INVESTORA
Markéta Vaňková
primátorka města Brna
O novém koncertním sále se v Brně mluví už skoro 100 let, vždyť první zmínka o potřebě nové síně pro symfonické a kantátové koncerty je v Pazdírkově hudebním slovníku z roku 1929.
Postupem doby se uvažovalo o různých místech v centru města a jeho okolí, na sklonku 80. let padla volba na prostranství mezi Besední a Veselou. Novodobá historie projektu se začala psát v letech 2002–2004, kdy proběhla urbanisticko-architektonická soutěž. Samotná realizace byla z finančních důvodů rozdělena na dvě etapy – podzemní část s parkováním a nadzemní se sálem. Garáže se stavěly v letech 2015–2018, z ekonomických důvodů však budou zprovozněny až s hotovým objektem nad nimi. Nebudu zastírat, že přípravu výstavby Janáčkova kulturního centra, což je název, který se pro nové působiště Filharmonie Brno vžil, provázely mnohé formální komplikace. Vše se podařilo vyřešit a vysoutěženému zhotoviteli jsme již předali staveniště, aby mohl vybudovat budovu v ideální navržené podobě, tedy s technologickým zázemím vně objektu, což eliminuje riziko vibrací, se zachováním téměř 200 míst v podzemních garážích a s novým náměstím pojmenovaným podle prvního rektora JAMU Ludvíka Kundery, což navrhl jeho syn Milan Kundera s manželkou Věrou.
Už se nemůžu dočkat, až uslyším Filharmonii Brno koncertovat v plném obsazení v prostorách s akustikou vhodnou pro symfonickou hudbu. Splatíme tak jeden z velkých dluhů, který město Brno vůči milovníkům vážné hudby a kultury mělo.