Přístup ke správě veřejných budov. Text Michala Volfa vyšel v časopise Stavba 1/2024 v rubrice Teorie, autor je doktorandem na Fakultě architektury ČVUT v Praze.
Architektura ve své nejlepší podobě vydává svědectví o vlastní době v kontrastu k neustále se proměňujícím módám a zároveň je stavební zárukou veřejné sféry jako symbolická a politická scéna.
Kenneth Frampton1
Stavebnictví a trh s realitami patří k hospodářským odvětvím, ve kterých hraje jednu z klíčových rolí strategické plánování, a to například ve formě studie proveditelnosti, v níž je posouzena budoucí investice především z ekonomického a technického hlediska včetně zahrnutí případných rizik. Jedním z největších subjektů v rámci uvedených odvětví je veřejná správa, jejíž portfolio nemovitostí obsahuje tisíce objektů. Jakým způsobem však stát nebo obce se svými budovami hospodaří? Přistupují ke správě objektů strategicky? Kenneth Frampton zaujímá kritický postoj k tendencím v architektuře na začátku 21. století a zamýšlí se, jak dosáhnout zlepšení. Jeho kritika není samoúčelná, ať se jedná o jakoukoliv tendenci, Frampton vyžaduje uvědomělý krok stranou od konvenčního řešení a návrh alternativy. Obdobnou optikou se nyní podíváme na správu veřejných budov.

Veřejná správa se svými objekty strategicky nepracuje. To lze odvodit i z toho, jak často stát nabízí ve veřejných aukcích k prodeji hodnotné budovy. Aktuálně se pomocí aukce řeší mimo jiné Palác Broadway v ulici Na Příkopě. Objekt na jedné z nejprestižnějších adres u nás se tak pravděpodobně dostane do soukromých rukou. Stát sice prodejem získá několik miliard korun, ale je to strategický postup? Nejedná se spíše o krátkozraké řešení?
Kromě jiného by veřejná správa měla hájit především veřejný zájem. Vlastnit budovu v centru města neznamená pouze disponovat nemovitostí, ale zároveň mít k dispozici strategický pozemek a možnost ovlivňovat i jeho bezprostřední okolí. Jinými slovy, pokud se veřejná správa zbaví objektů ve prospěch soukromého sektoru, ztratí kontrolu nad jejich budoucí funkční náplní. Což je v případě Prahy jeden z hlavních problémů, kdy komerční aktivity a turismus vytlačují běžnou městskou vybavenost z historického centra.

Zmíněný postup není samozřejmě nelegální, veřejná správa postupuje dle vlastní metodiky. Pouze se nepřihlíží k tomu, zda se v daném případě jedná o postup ideální, jakkoli metodika například prodej majetku formou veřejné aukce umožňuje. Jedná se o konvenční řešení, nikoli osvícené.
Absence strategického plánování se však netýká pouze prodeje majetku, ale obecně přístupu k využívání budov. Správa nemovitostí není efektivní, kvalita a zhodnocení majetku nejsou požadovanými kritérii, investice do budov se většinou provádějí pomocí kritéria nejnižší ceny. Našli bychom řadu příkladů, u kterých veřejná správa neřeší, zda by se z daného objektu dal generovat i nějaký výnos, například pronájmem nebytových prostor v parteru nebo suterénu, případně vytvořením nového prostoru pomocí půdní vestavby.
Můžeme však po státu nebo obcích něco takového požadovat? Veřejná správa v sobě nemá zakódovaný kapitalismus, funguje rutinně podle svých metodik, její úředníci nemají ekonomický vztah ke spravovanému majetku. Mohli bychom to nazvat problémem lhostejnosti, navíc ve veřejné správě většinou chybí erudice, vysoce kvalifikovaní lidé velmi často působí v komerční sféře.
Nebyla by pravda tvrdit, že česká veřejná správa nezná příklady tzv. dobré praxe, tedy inspirativního přístupu ke správě budov. Ovšem jejich výskyt je výjimečný, protože závisí na osvíceném přístupu úředníků. Aby se takové příklady staly normou, bylo by potřeba zavést legislativu, která by upravila aktuálně platnou metodiku. K prosazení těchto změn však chybí především politická vůle.
Alternativní možností, jak ke správě veřejných budov přistupovat strategicky, je vytvoření role určitého supervizora. Tento přístup lze vysledovat v řadě evropských zemí. Obecně se tato pozice označuje jako poradce pro kvalitu návrhu2, a může ji zastávat jednotlivec nebo tým odborníků. Na úrovni státní správy se jedná o pozici v týmu vládních poradců, někdy přímo o funkci tzv. státního architekta. Na úrovni samosprávy plní roli supervizora nejčastěji městský architekt. Jednou z činností těchto poradců je právě dohled nad správou veřejných budov.
Poradci nemají moc přímo rozhodovat, ale veřejná správa má povinnost předložit jim k vyjádření záměry, které se týkají důležitého veřejného majetku. Může se jednat například o novostavbu, rekonstrukci nebo prodej budovy. Právě tady se projevuje hlavní přínos supervize, protože poradci zpracovávají podrobnou analýzu záměru. Mohli bychom ji nazvat studií proveditelnosti anebo zcela obecně souhrnným podkladem pro další rozhodování ve věci předmětné nemovitosti. Na základě této analýzy pak veřejná správa postupuje dále. Poradci se pak většinou účastní i dalších fází záměru, v případě stavebního projektu mají možnost doporučit způsob výběru projektanta včetně architektonické soutěže.
Pokud se vrátíme úplně na začátek k uvedenému citátu, mohli bychom jej chápat způsobem, že správa veřejných budov, tedy architektury, je vizitkou neboli svědectvím přístupu veřejné správy. A navíc, že takový přístup může sloužit jako symbolický, inspirativní příklad a že politika je toho nedílnou součástí. Veřejná správa by proto měla postupovat strategicky a u každého důležitého záměru se soustředit na jeho vyhodnocení a přípravu kvalitního zadání. Jako nejvhodnější se jeví zmíněná role supervizora. Posílení funkce veřejné správy o takového poradce se ve vybraných evropských zemích ukázalo být krokem vpřed.
Poznámky
1 Kenneth Frampton, O kritické situaci architektury na přelomu století, in: Kenneth Framtpon, Labour, Work and Architecture. Phaidon 2002.
2 João Bento, Státní a městští architekti. Ministerstvo pro místní rozvoj ČR 2022, on-line verze, s. 24.
Myslím, že tvrzení "Počet a rozmístění parkovacích stání bude řešeno s ohledem na místní podmínky a potřeby." je nesplnitelný slib.…
Dobry den,mate prosim jeste v nabidce ronde block? Dekuji Sindelarova
Studie proveditelnosti je nezávazný dokument typu "slibem nezarmoutíš" a už vůbec se v něm nemluví o termínech. Železniční most je…
Tak doufám, že tímto projektem je zachráněn ikonický železniční most pod Vyšehradem - dvakrát za sebou vyhlášená kulturní a technická…
Tak tedy doufám, že tímto projektem je zachráněna (dvakrát za sebou vyhlášená) ikonická kulturní a technická památka - železniční most…