Výstava Nové realismy v prostorách Městské knihovny v Galerii hlavního města Prahy

Výstava Nové realismy Moderní realistické přístupy na československé výtvarné scéně 1918–1945 v prostorách Městské knihovny v Galerii hlavního města Prahy otevírá nový pohled na výtvarnou kulturu v prostoru někdejšího Československa. Navazuje na několikaletý výzkum týmu badatelů a klade vedle sebe jak díla etablovaných českých umělců a umělkyň jako Karel Čapek, Josef Sudek či Milada Marešová, tak tvorbu jejich v Praze méně známých, slovensky, německy či maďarsky hovořících současníků.

„Epochu kubismu možno dnes pokládati za definitivně uzavřenu. Přítomný umělecký vývoj, opustiv kubismus, postupuje k zítřku třemi cestami […]: je to cesta klasicismu, cesta realismu a cesta primitivismu. Žádná z nich nenavrací se nikterak k minulosti: sluší se zdůrazniti pravdu tak starou, že ani dějiny světa, ani dějiny umění se neopakují. Proto bylo by třeba k heslům: klasicismus, realismus, primitivismus připojiti vždy přívlastek: nový.“
Karel Teige, Tsigouharu Foujita, Kmen 5, 1922, s. 47.

Pod pojmem nové realismy rozumíme širší spektrum dobových realistických přístupů. Ty zahrnují oblasti tvorby tradičně označované jako neoklasicismus, verismus, nová věcnost, sociální umění, magický realismus a primitivismus, ve fotografii jde zejména o nové vidění. „Výstava Nové realismy doplňuje poznání meziválečné výtvarné kultury a umění o nový pohled a nabízí teprve nedávno uceleně zmapovaný soubor výtvarného umění a fotografie z období let 1918 až 1945. Výběr jednotlivých děl jde napříč tradičním etnickým, skupinovým a teritoriálním členěním a jeho kritéria jsou obsahová i formální: programové zaměření na moderní život a jeho skutečné problémy (‚podle pravdy‘) a snaha o pronikavé, nikoli však prostě popisné zachycení skutečnosti.“ Helena Musilová, kurátorka výstavy.

V rámci československého uměleckého provozu se projevy moderních realismů vyskytovaly spíše rozptýleně a nebyly dominantní. Nový realismus usiloval stát se v duchu idejí o novém člověku moderním interpretačním přístupem, který přiblíží umění lidem a zachytí jejich každodenní život. Díla se nesnaží o mimetické zachycení současnosti, ale o sofistikovanou reflexi její podoby skrze nadsázku, redukci, popření perspektivy či zaměření na detail. K tomu využívají nové principy a média včetně nástrojů masové komunikace, tedy fotografie a filmu. Hranice mezi skutečností a manipulací reality se tak často stává velmi tenkou, jak jsme toho svědky i v současnosti.

Ženská emancipace, jazz i každodenní dřina
Umění skrze realistické přístupy citlivě reagovalo na aktuální podněty. V obsahové rovině se často jedná o zachycení moderního života a jeho proměn v souvislosti s rozvojem technologií, ženské emancipace, možností cestování, komunikace, zábavy. Vystavená díla z oblasti malby, grafiky, fotografie, ale také filmu reagují jak na společenský úspěch nově se etablující střední třídy, tak na palčivé sociální problémy ekonomicky rozdělené společnosti. Žitá realita meziválečného období nebyla jen zábava, kavárny, jazz, kino, auta, bary a krásné ženy. Druhou, neméně početnou skupinu představují spíše sociálněkritická díla věrně reflektující realitu každodenního života běžné, většinové společnosti. Právě zachycení zdánlivě banální každodennosti a denní rutiny a její pozvednutí na námět uměleckého díla představuje jeden z momentů charakteristických pro moderní realistické přístupy. Rozmanitost této reality dokreslují díla jak z center, tak z regionů.

Dášeňka: méně známý archiv Karla Čapka
Speciální pozornost je ve výstavě věnována filmu a fotografii, které jsou integrálně propojeny s díly malířskými, sochařskými, kresbami a grafikou. Vystaven je nejen soubor děl Josefa Sudka, ale například také méně známý archiv Karla Čapka. Ten ve své Dášeňce zúročil znalost různých přístupů moderní fotografie, jako práci s ostrostí, nezvyklými úhly pohledu, s detailem, s pohybem nebo střídáním kontrastních ploch. Praktické využití mnoha těchto aspektů velmi rychle přijala reklama a reklamní fotografie.
Ostrost, novost pohledu, soustředění na předmět, na jeho jedinečné vlastnosti bylo (a dodnes je) pro propagaci výrobků nejrůznějšího druhu naprosto zásadní. K tomu přistupovala moderní typografie a výsledkem spojení s dobovým (často funkcionalistickým) designem byla reklama podílející se na vytváření určitého životního stylu. Autorů, kteří se věnovali reklamní fotografii, bylo v Československu několik. Slavné jsou snímky nápojových servisů Ladislava Sutnara od Josefa Sudka, reklamě se věnovali i Jiří Lehovec, Jaroslav Rössler a další.

Novou optikou
V Městské knihovně bude vystaveno přes 300 děl, zapůjčených z institucí od Berlína po Košice. „Namísto tradičně frankofonně zaměřené interpretace vývoje dějin umění nabízíme alternativní pohled na multietnický prostor meziválečného Československa ovlivněný proudem moderních realistických přístupů z Německa, Itálie, Nizozemí nebo USA. Jedinečnost výstavy Nové realismy spočívá v představení česky, slovensky, německy a maďarsky hovořících umělců a umělkyň vedle sebe. Přestože je dělil jazyk a stovky kilometrů, jejich paralelní reagování na každodenní podněty bylo často podobné.” vysvětlují kurátoři výstavy Anna a Ivo Habánovi.
Na výstavě je prezentováno více než sto umělců a umělkyň, mezi nimi např.: Karel Čapek, Jan Zrzavý, Otto Gutfreund, František Muzika, Miloslav Holý, Pravoslav Kotík, Milada Marešová, Zdenek Rykr, Sándor Bortnyik, Ferdiš Duša, František Foltýn, Jaromír Funke, Paul Gebauer, Edmund Gwerk, Karel Holan, Běla Kašparová, Alfred Kunft, Ladislav Majerský, Erwin Müller, Ernest Neuschul, Jaroslav Rössler, Gejza Schiller, Ilona Singer, Erika Streit, Imro Weiner, Eugen Wiškovský a další.

Kurátorský tým, koncepce výstavy: Anna Habánová, Ivo Habán, Helena Musilová
Architektonické řešení: Richard Loskot
Grafické řešení: Jan Havel

NOVÉ REALISMY
MODERNÍ REALISTICKÉ PŘÍSTUPY NA ČESKOSLOVENSKÉ VÝTVARNÉ SCÉNĚ 1918–1945

27.3. – 25. 8. 2024
Galerie hlavního města Prahy
Městská knihovna, 2. patro
Mariánské náměstí 1, Praha 1
út–st, pá–ne 10–18 h, čt 10–20 h

Tisková zpráva